Suchoj/MFTI Atlas (BTS-VAB)

Bezpilotní vzdušný prostředek (UAV) s kolmým vzletem a přistáním (STOL) typu S-76 Atlas z dílny JSC P.O. Suchoje a MFTI (Moskevský fyzikálně-technický institut) slouží k přepravě nákladu do obtížně přístupných lokalit. Zmíněný stroj vzešel z programu BTS-VAB (Bezpilotnoj transportnoj system – vneaerodromnogo bazirovanija = bezpilotní mimoletištní transportní systém) a je koncipován jako hornoplošník se zavalitým a poměrně krátkým krabicovitým trupem, štíhlým lichoběžníkovým křídlem s winglety, zdvojenými ocasními plochami a pevným lyžovým podvozkem. Ocasní plochy UAV typu S-76 jsou instalovány na koncích dvou štíhlých křídelních nosníků a sestávají se z jedné zdvojené lichoběžníkové svislé plochy (SOP) a jedné lichoběžníkové vodorovné plochy (VOP), která má při pohledu zepředu tvar obráceného písmene „V“. VOP přitom propojuje navzájem zadní části obou křídelních nosníků. Zdvojená SOP zase vystupuje z břicha těchto nosníků, na úrovni VOP. Kromě ocasních ploch křídelní nosníky UAV typu S-76 nesou též čtyři páry souosých dvoulistých vrtulí. Ty tomuto stroji zajišťují schopnost kolmého vzletu a přistání. Zatímco přední páry zmíněných vrtulí se nacházejí před křídlem, na úrovni přídě trupu, ty zadní jsou instalovány mezi křídlem a ocasními plochami. Pohon každé z těchto vrtulí obstarává jeden elektromotor. Jejich napájení zajišťují lithium-iontové akumulátory se superkondenzátory. Původně přitom výrobce počítal s elektromotory slovinské značky Emrax. Tomuto plánu ale zabránily sankce ze strany západních zemí, které byly uvaleny na Rusko za invazi na Ukrajinu, v Rusku oficiálně nazývanou „speciální vojenská operace“, která byla zahájena dne 24. února 2022. Následně se proto konstruktéři JSC P.O. Suchoje museli poohlédnout po vhodném elektromotoru domácí výroby. Volba přitom nakonec padla na motor typu D-50 z dílny institutu CIAM (Centrální institut leteckých motorů) a společnosti PIŠ Future Motors. K dopřednému letu UAV typu S-76 zase využívá jeden motor s vnitřním spalováním typu RPD-150T, který spaluje klasický automobilový benzín typu Ai-95. Zmíněný motor je vestavěn do zádě trupu a roztáčí jednu třílistou vrtuli v tlačném uspořádání. Podstatnou část objemu trupu tohoto stroje vyplňuje nákladový prostor. Nákladový prostor UAV typu S-76 má objem 2 m³ a pojme celkem 200 kg nákladu. Útroby nákladového prostoru tohoto stroje zpřístupňuje, v celém průřezu, výklopná (směrem doprava) příď trupu, která ukrývá instalaci avioniky. Činnost UAV typu S-76 má být plně autonomní. Jeden operátor by přitom měl být schopen obsluhovat a monitorovat let až 12-ti těchto strojů. Operátor má před vzletem pouze zadat místo přistání. O zbytek se má postarat autonomní systém řízení. Pokud by došlo k nějaké poruše, operátor by měl pouze zadat místo nouzového přistání, které má proběhnout rovněž v autonomním režimu. Díky schopnosti kolmého vzletu a přistání nebude k činnosti UAV typu S-76 zapotřebí letištní VPD. Podmětem k zahájení vývoje tohoto stroje se stala skutečnost, že se v Rusku nachází na 28 000 osad, které je po většinu roku možné zásobovat pouze vrtulníky, což je velmi nákladné. Dle propočtů výrobce by měla být přeprava nákladu za pomoci UAV typu S-76 o nějakých 30 až 40 % levnější v porovnání s vrtulníky řady Mi-8 (Hip). Konstrukce UAV typu S-76 byla patentována v září roku 2023, po dvou letech od započetí vývoje. Z důvodu redukce technického rizika stavbě reálného prototypu předcházela stavba výrazně zjednodušeného létajícího testovacího zařízení. Jediným posláním zmíněného stroje se stalo ověření technologií pro kolmý vzlet a přistání, včetně řídicích algoritmů. Vzhledem k svému určení měl zmíněný stroj podobu jakési příhradové kostry „křídla“ bez potahu s jednoduchým pevným lyžovým podvozkem trubkové konstrukce a dvěma páry štíhlých nosníků pohonných jednotek. Jeho pohon obstarávalo celkem osm elektromotorů. Zatímco čtyři z nich byly umístěny před křídlem, zbylé čtyři motory tohoto stroje se nacházely za křídlem. Každý z nich přitom roztáčel jeden malý dvoulistý nosný rotor. Jakýkoliv pohon pro dopředný let postrádal. Do oblak se tento stroj napoprvé vydal dne 7. prosince 2023. První video z jeho letových zkoušek bylo nicméně zveřejněno až ve druhé polovině února roku 2024. Na zmíněném videu bylo přitom možné tento stroj shlédnout, jak se vznáší v malé výšce nad zemí. Mezitím byla zahájena stavba 1:1 technologického demonstrátoru, který vešel ve známost jako S-76(D). První video z letových zkoušek tohoto stroje bylo zveřejněno na konci července roku 2024. Na zmíněném videu jej bylo přitom možné shlédnout, jak se vznáší v malé výšce nad zemí. Široké veřejnosti byl demonstrátor S-76(D) poprvé prezentován na statické ukázce výstavy Armija 2024, která se konala v srpnu roku 2024 v Kubince. Dle výrobce o UAV typu S-76 již projevila zájem ruská pošta, ruské naftařské a plynárenské společnosti a oblastní správy Dálného východu Ruské federace.

Verze:  žádné

Vyrobeno:  jeden technologický demonstrátor S-76(D)

Uživatelé:  žádní

Navádění:   inerciální (autopilot)

Pohon:       jeden benzínový motor s vnitřním spalováním typu RPD-150T a osm elektromotorů typu D-50

Kapacita:    náklad do celkové hmotnosti 200 kg