Suchoj S-71

Typ:  lehký podzvukový útočný bezpilotní vzdušný prostředek (UAV) se sníženou zjistitelností (stealth)

Určení: ničení pozemních cílů

Historie:  V roce 2019 se konstrukční tým JSC P.O. Suchoje z vlastní iniciativy bez jakéhokoliv oficiálního zadání pustil do prací na projektu víceúčelového bezpilotního vzdušného prostředku (UAV) startujícího z podvěsu vzdušné platformy v podobě pilotovaného taktického bojového letounu. Zmíněný stroj vešel ve známost pod označením S-71 a krycím názvem Monochrom. Vlastní vývojové práce na toto téma ale probíhaly pod krycím názvem Spektr. UAV typu S-71 měl být schopen plnit celou řadu úkolů, včetně ničení stacionárních i pohyblivých pozemních a hladinových cílů, vyhledávání radiolokátorů a jiných zdrojů elektromagnetického záření v rámci radiotechnického průzkumu a navádění jiných útočných prostředků na tyto cíle, odhalování pozic prostředků PVO v roli klamného cíle imitujícího radiolokační signaturu reálných bojových letounů, vyhledávání vzdušných, pozemních a hladinových cílů za pomoci radiolokátoru pro jiné útočné platformy, přenos signálu v roli vzdušné retranslační stanice a působení v roli vzdušného terče při výcviku obsluh prostředků PVO a pilotů stíhacích letounů. Možnost plnění tak širokého spektra úkolů měla přitom UAV typu S-71 zajistit modulární konstrukce. Speciální vybavení pro různé mise se u tohoto stroje mělo totiž nacházet ve výměnné příďové sekci trupu. UAV typu S-71 mělo být možné přepravovat na nejen vnějších závěsnících, ale i ve vnitřních zbraňových šachtách bojových letounů 5. generace. Z tohoto důvodu zmíněný stroj dostal do vínku velmi kompaktní konstrukci. UAV typu S-71 konstrukční tým JSC P.O. Suchoje pojal jako jednomotorový podzvukový hornoplošník se sníženou zjistitelností (stealth) mající protáhlý trup s diamantovým průřezem, štíhlé sklápěcí křídlo s mírným kladným úhlem šípu a lichoběžníkové motýlkové ocasní plochy. V případě pohonné jednotky volba padla na nevelký dvouproudový motor typu TRDD-50 z dílny ODK-Saturn. Protože byl zmíněný motor původně vyvinut pro střely s plochou dráhou letu, bylo jej nutné upravit pro vícenásobné použití. UAV typu S-71 totiž neměl být jednorázově použitelným prostředkem. Po završení mise měl přistávat na výsuvném tříbodovém podvozku jako klasický pilotovaný letoun. Primárním nosičem UAV typu S-71 se měl stát víceúčelový bojový letoun 5. generace typu Su-57 (Felon). Později, někdy mezi léty 2021 a 2022, navíc padlo rozhodnutí, aby byl nosič tohoto stroje vybaven zařízením pro jeho zpětné zachycení za letu po skončení mise. Technologický demonstrátor UAV typu S-71 měl přitom nést označení S-71D. V této podobě ale projekt zmíněného stroje nebyl nikdy realizován. Mezitím, dne 24. února 2022, byla totiž zahájena „speciální vojenská operace“, jak je v Rusku oficiálně nazývána invaze na Ukrajinu. A zmíněný konflikt poukázal na vysokou zranitelnost ruských bojových letounů a bezpilotních vzdušných prostředků moderními prostředky PVO. Kromě toho si vysoká intenzita bojů vyžádala do výzbroje ruských ozbrojených sil zavádět útočné prostředky, které lze díky jednoduché konstrukci vyrábět ve skutečně velkých počtech. Z tohoto důvodu byl následně projekt UAV typu S-71 přepracován s důrazem na prodloužení doletu, snížení efektivní radiolokační odrazivé plochy (RCS) a zjednodušení konstrukce. Současně byly práce na toto téma razantně urychleny. Prodloužený dolet měl přitom nosiči umožňovat za pomoci UAV typu S-71 napadat pozemní cíle ze vzdáleností, které se nacházejí mimo dosah prostředků PVO protivníka. Zlepšené stealth charakteristiky měly zase snížit riziko odhalení a sestřelení UAV typu S-71 prostředky PVO před splněním mise. Současně se rozeběhly práce dvou verzích tohoto stroje. Jedna z nich obdržela označení S-71K. Vývoj tohoto modelu přitom probíhal po krycím označením Kover. Ta druhá byla vyvíjena pod po krycím označením Monochrom a vešla ve známost jako S-71M. Obě zmíněné verze UAV typu S-71 mají v maximální míře unifikovanou konstrukci draku a palubní vybavení. Méně pokročilý model S-71K je klasifikován jako „bezposádkový“ transportní modul“ a je určen k ničení stacionárních pozemních a hladinových cílů s předem známou polohou. V podstatně se jedná o standardní okřídlenou střelu s plochou dráhou letu s inerciálním (a možná též satelitním) navigačním systémem. UAV typu S-71K/M se koneckonců podzvukové okřídlené střele s plochou dráhou letu velmi podobá. Naproti tomu model S-71M je autonomním sebevražedným útočným strojem, resp. tzv. „vyčkávací municí“. UAV typu S-71M tedy hlídkuje v zadané oblasti. Přitom vyhledává a identifikuje pozemní a hladinové cíle. Následně si vybere ten nejvíce hodnotný a provede na něj útok. Díky instalaci datalinku je UAV typu S-71M alternativně možné navádět manuálně operátorem, a to buďto z paluby nosiče nebo z pozemní stanice. Křídlo UAV typu S-71K/M se sestává ze dvou sklápěcích sekcí. V původní projektové podobě byly obě sklápěcí sekce křídla v přepravní konfiguraci přiklopeny k bokům trupu. V konečné projektové podobě jsou v přepravní konfiguraci přiklopeny k břichu trupu. V průběhu vývoje navíc došlo k náhradě křídel s mírným kladným úhlem šípu křídly přímými. Změnami ale prošla též konstrukce motýlkových ocasních ploch. Ty mají v konečné projektové podobě menší kladné vzepětí. Po odpoutání od závěsníku nosiče se obě poloviny křídla UAV typu S-71K/M rozevírají směrem od sebe. V podvěsu nosiče je přitom tento stroj umístěn břichem směrem nahoru. Drak UAV typu S-71K/M je zhotoven převážně z vícevrstvého sklolaminátu. Některé prvky vnitřní konstrukce draku tohoto stroje jsou však vyrobeny ze slitiny hliníku. Pohon UAV typu S-71K/M obstarává malý 51 kp dvouproudový motor typu R500 z dílny Reynolds LLC. K sání vzduchu zmíněný motor využívá plochý hřbetní lapač vzduchu s průřezem ve tvaru pětiúhelníku. Jeho horní hrana má přitom tvar písmene „V“. Tryska motoru typu R500 má kruhový průřez a je vetknuta do zkoseného zakončení trupu. Součástí palivového systému UAV typu S-71K/M jsou tři nádrže. Zatímco hlavní palivová nádrž se nachází mezi příďovou sekcí s bojovou hlavicí a záďovou sekcí se systémem řízení a pohonnou jednotkou, dvě menší palivové nádrže jsou umístěny po stranách bojové hlavice. Zatímco bojová hlavice modelu S-71K má podobu 270-ti kg neřízené tříštivo-trhavé pumy typu OFAB-250-270, model S-71M je možné osadit různými typy bojových hlavic, včetně hlavice trhavé a průbojné. Méně pokročilý model S-71K může být přepravován výhradně ve vnějším podvěsu, na pumových závěsnících 3. hmotnostní kategorie řady BD3. Naproti tomu pokročilejší model S-71M je možné přepravovat nejen na vnějších zbraňových závěsnících (na katapultovacích adaptérech typu AKU-58), ale i uvnitř zbraňových šachet bojového letounu typu Su-57 (Felon) či útočného bezpilotního vzdušného prostředku typu S-70 Ochotnik (na universálních katapultovacích závěsnících typu UVKU-50U). Konstrukční tým JSC P.O. Suchoje přitom pro UAV typu S-71K/M vyvinul též palubní řídící počítač se softwarem. Kromě toho pro tento stroj vyvinul systém záchrany, aby bylo v průběhu zkoušek možné jeho prototypy použít opakovaně. U operačních exemplářů se se záchranou počítá pouze u modelu S-71M. Koncepci bezpilotního vzdušného prostředku typu S-71K/M si výrobce nechal dokonce patentovat. Patentová přihláška s názvem „Bezpilotní vzdušný nosič s bojovou hlavicí a způsob jeho použití“ byla přitom podána dne 1. srpna 2023. K vystavení požadovaného patentu došlo v březnu roku 2024. Široká veřejnost se ale první bližší informace o bezpilotním vzdušném prostředku typu S-71K/M mohla dozvědět až z knihy „Experimentální konstrukční kancelář pojmenovaná po P.O. Suchojovi“, která byla vydána v létě roku 2024 k 85. výročí založení této OKB. Ministerstvem obrany Ruské federace byl projekt UAV typu S-71K/M schválen v roce 2023. Zkoušky kompatibility tohoto bezpilotního stroje s hlavním nosičem v podobě bojového letounu typu Su-57 (Felon) se rozeběhly dne 18. dubna 2024 a byly realizovány na letecké základně Žukovskyj, domovské základně institutu LII. Ten den přitom jeden z prototypů tohoto letounu, T-50-4, uskutečnil první let se dvěma UAV typu S-71K/M v podvěsu, jedním UAV typu S-71K na pumovém závěsníku pod pravou polovinou křídla a jedním UAV typu S-71M na závěsníku s adaptérem typu AKU-58 pod levou polovinou křídla. Schválení sériové výroby UAV typu S-71K/M bylo oznámeno, Ministerstvem obrany, na výstavě Armija 2024, která se konala v srpnu roku 2024 v Kubince. Svůj bojový křest si UAV typu S-71K/M odbyl v již zmíněné „speciální vojenské operaci“. Do zmíněného konfliktu se přitom tyto stroje poprvé zapojily na konci roku 2025. Zatím bylo potvrzeno pouze nasazení méně pokročilého modelu S-71K, který ve zbraňovém arsenálu letounu typu Su-57 (Felon) tvoří levnější alternativu k řízené střele s plochou dráhou letu typu Ch-69. Při analýze trosek této zbraně se podařilo zjistit, že jako bojovou hlavici využívá již zmíněnou neřízenou pumu typu OFAB-250-270. Přestože je konstrukce UAV typu S-71K podřízena redukci RCS, na povrchu draku vraků tohoto stroje se nepodařilo nalézt jakékoliv známky po RAM nátěru. Kromě toho se podařilo zjistit, že UAV typu S-71K obsahuje, stejně jako všechny současné ruské zbraně, importovanou elektroniku od výrobců z celého světa, včetně Číny, Německa, Irska, Japonska, Švýcarska, Taiwanu a USA.

Verze:

S-71K Kover – modifikace UAV typu S-71 určená k ničení pozemních a hladinových cílů s předem známou polohou. Tento model je opatřen inerciálním (a možná též satelitním) navigačním systémem a jej lze přepravovat výhradně ve vnějším podvěsu nosiče.

S-71M Monochrom – modifikace UAV typu S-71 zastávající roli autonomního sebevražedného útočného stroje, resp. tzv. „vyčkávací munice“. Součástí vybavení UAV typu S-71M se mimo jiné stala elektro-optická naváděcí soustava. Tento model je schopen zcela autonomně napadat pozemní cíle, jejichž obraz má uložený v paměti naváděcího systému. Díky instalaci datalinku může navíc do naváděcího procesu UAV typu S-71M aktivně zasahovat operátor. Tento model je možné opatřit různými typy bojových hlavic, včetně hlavice trhavé a průbojné. Kromě toho jej lze přepravovat též uvnitř zbraňových šachet bojových letounů a bojových bezpilotních vzdušných prostředků.

Nosič:  Su-57 (Felon) a S-70 Ochotnik

Vyrobeno:  ?

Uživatelé:  Rusko

S-71K

Navádění:  inerciální (autopilot) + (?) satelitní

Pohon:       jeden dvouproudový motor typu Reynolds R500 s max. tahem 51 kp

Výzbroj:     tříštivo-trhavá bojová hlavice mající podobu 270-ti kg neřízené pumy typu OFAB-250-270