„neznámý UAV“ (STC Orlan-20?)

Označení výše vyobrazeného UAV nebylo zveřejněno. Znám přitom není ani jeho výrobce. Dle některých zdrojů je ale tento stroj dílem petrohradské společnosti STC (Specialnyj technologičeskij centr). Dle dalších zdrojů nese označení Orlan-20. Každopádně se zmíněný stroj svým celkovým vzezřením nápadně podobá jednomotorovému UAV typu Orlan-10 z dílny společnosti STC. Podobné jsou přitom i celkové rozměry obou zmíněných strojů. Od UAV typu Orlan-10 jej lze rozpoznat zejména díky odlišnému uspořádání ocasních ploch. Zatímco UAV typu Orlan-10 je opatřen klasicky koncipovanými ocasními plochami, ocasní plochy tohoto stroje se sestávají z jedné hornopošně uspořádané lichoběžníkové VOP a jedné zdvojené lichoběžníkové SOP. Ta je přitom uchycena ke koncům VOP. Kromě toho tento stroj má více robustní profil zadní části trupu. Zmíněný stroj slouží ke kartografickému snímkování. K tomu využívá baterii 12-ti fotoaparátů, které umožňují pořizovat 3D snímky zemského povrchu s vysokým rozlišením. Zmíněné fotoaparáty jsou přitom uspořádány po třech do čtyř řad a jsou umístěny pod čtyřmi úzkými obdélníkovými průzory. Každý průzor je tedy společný pro tři fotoaparáty. Jednotlivé fotoaparáty jsou přitom instalovány pod odlišným úhlem. V jejich zorném poli se proto nachází poměrně široký pás zemského povrchu. Díky tomu tento stroj nemusí nad zájmovou oblastí provádět velký počet letů, aby ji kompletně nasnímkoval, což snižuje riziko jeho sestřelení. Zpracovávat a slučovat snímky z 12-ti fotoaparátů a následně je předávat pozemnímu řídícímu stanovišti v reálném čase ale tento stroj podle všeho není schopen. K tomu by totiž byl mimo jiné zapotřebí datalink pracující v širokém pásmu frekvencí, několik procesorů na zpracování videa a vysoký výpočetní výkon. Nelze však vyloučit, že tento stroj dokáže předávat pozemnímu řídícímu stanovišti obrazový záznam z jednoho fotoaparátu. Ve vybavení tohoto stroje našly uplatnění komerčně dostupné komponenty. To přitom sebou přináší nízké náklady na výrobu. A nejen to. Použití komerčně dostupných komponent totiž nečiní výrobu tohoto stroje závislou na produktech vojenského a dvojího užití, na jejichž vývoz se vztahují regule. Ve vybavení tohoto stroje podle všeho našly uplatnění výrobky, které jsou určeny pro letecké modeláře. V sestřelených a havarovaných exemplářích tohoto stroje se přitom podařilo nalézt komponenty britské, české, francouzské, německé, španělské, japonské a americké výroby. Ze snímků sestřelených exemplářů tohoto stroje je navíc patrné, že má nekryté kabelové rozvody palubních systémů. Zajímavostí je použití dvou PVD na tak malém a jednoduchém UAV. Ze snímků sestřelených exemplářů tohoto stroje lze ale vypozorovat též to, že je jeho drak zhotoven z obyčejného sklolaminátu. Díky tomu je konstrukce tohoto stroje výrobně nenáročná a velmi levná. Výkonnostní parametry tohoto stroje nejsou známy. Vzhledem k podobnému vzhledu a rozměrům budou ale velmi podobné výkonnostním parametrům UAV typu Orlan-10. Zmíněný stroj byl poprvé identifikován již v roce 2014. Dne 30. května toho roku byl totiž jeden tento UAV sestřelen Ukrajinci nad Dombasem, který se tehdy snažili ovládnout proruští ukrajinští separatisté, blíže nespecifikovanou zbraní. Další exemplář tohoto záhadného stroje byl sestřelen dne 20. července 2015 nad územím Sýrie, poblíž Ruveysli. To dokládá, že byl zmíněný stroj nasazen též v protiteroristické operaci v Sýrii. Zmíněná operace byla přitom oficiálně zahájena vládním výnosem ze dne 30. září 2015 a jejím posláním se stala podpora vládních vojsk při boji proti ISIL a dalším islámským protivládním vzbouřencům. Dne 16. října 2015 byl sestřelen další UAV tohoto typu, tentokrát nad tureckou provincií Kilis, která hraničí se Sýrií, tureckými stíhacími letouny. V říjnu roku 2016 jeden tento stroj havaroval na území Litvy. Další UAV tohoto typu byl sestřelen dne 8. února 2017 poblíž ukrajinského Mariupolu. K sestřelu dalšího tohoto stroje došlo v srpnu toho samého roku nad Dombasem. Rusové totiž tyto stroje tehdy používali k průzkumu ukrajinských obranných linií v předpolí u Pervomajska, Severodoněcka a Svatova. Kromě protiteroristické operace v Sýrii a občanské války na Ukrajině byl UAV tohoto typu nasazen též v ruské invazi na Ukrajinu, v Rusku oficiálně nazývané „speciální vojenská operace“, která byla zahájena dne 24. února 2022. Jeho nasazení na Ukrajině se samozřejmě neobešlo bez ztrát. První UAV tohoto typu byl přitom ukrajinskými ozbrojenými silami sestřelen dne 6. května toho samého roku. Do dnešních dnů Rusko na Ukrajině přišlo nejméně o 16 těchto strojů. Vyšší ztráty ve „speciální vojenské operaci“ byly přitom zaznamenány pouze u UAV typu Orlan-10 a Eleron-3. Ze skutečnosti, že jsou UAV tohoto typu vídány již od roku 2014 a že nesou třetí nejvyšší ztráty v ruské invazi na Ukrajině, lze vyvodit, že jsou poměrně rozšířeným typem. To, že tento stroj nebyl nikdy prezentován veřejně, naznačuje, že jeho provozovatelem jsou nejspíš některé z ruských tajných služeb. Podle všeho se jedná o GRU (Hlavní správa rozvědky), neboť mapování bojiště a dálkový průzkum není v kompetenci FSB (Federální služba bezpečnosti). To, že provozovatelem těchto strojů podle všeho je skutečně GRU, ale napovídá též skutečnost, že v době, kdy docházelo k jejich prvním sestřelům ve vzdušném prostoru Sýrie, tato tajná služba aktivně působila v tajném rusko-syrském centru pro SIGINT průzkum (Center S), nacházejícím se nedaleko al-Hary (guvernorát Daraa).

Verze:  ?

Vyrobeno:  ?

Uživatelé:  Rusko

Navádění:   inerciální + rádiové povelové (?)

Pohon:       jeden pístový motor neznámého typu

Vybavení:   12 fotoaparátů pro kartografické snímkování

Výzbroj:     žádná