STC Orlan-10

Lehký operativně-taktický víceúčelový bezpilotní vzdušný prostředek krátkého doletu typu Orlan-10 z dílny STC (Specialnyj technologičeskij centr) z Petrohradu může mimo jiné provádět průzkum a pozorování pozemního bojiště, vyhledávání, sledování, identifikování a zaměřování pozemních a hladinových cílů, korekci dělostřelecké a raketové palby, retranslaci spojení či doprovod armádních kolon při přesunu. Zmíněný stroj lze ale používat též k ostraze hranic, vojenských základen a letišť, vzdušnému mapování, ochraně veřejného pořádku, pátrací a záchranné činnosti či monitorování mimořádných událostí. Po připojení k ESU TZ (Jednotný řídící systém v taktickém zvenu) může UAV typu Orlan-10 poskytovat informace o pozici cílů pro všechna bojová vozidla, která jsou rovněž připojena k zmíněnému systému. Bojová vozidla, která jsou připojena k systému ESU TZ, přitom mohou zahájit palbu na cíl ihned poté, co přijmou údaje o jeho poloze od UAV typu Orlan-10. Zmíněný stroj je uzpůsoben k činnosti v extrémních klimatických podmínkách (od -30°C  do +40°C). Přitom má smíšenou konstrukci a je řešen jako hornoplošník s vřetenovitým trupem, který lze rozložit na dvě části (přední a zadní), demontovatelným štíhlým přímým lichoběžníkovým křídlem a klasicky koncipovanými ocasními plochami. Ocasní plochy UAV typu Orlan-10 se sestávají z jedné lichoběžníkové SOP, která je integrální součástí zadní části trupu, a jedné demontovatelné přímé VOP. SOP tohoto stroje má značnou plochu, což mu zajišťuje vysokou stabilitu i při náročných meteorologických podmínkách. Pohon UAV typu Orlan-10 obstarává jeden benzínový motor. Zmíněný motor je vestavěn do přední části trupu a roztáčí jednu dvoulistou vrtuli v tažném uspořádání. Protože je UAV typu Orlan-10 řešen jako rozkládací, lze jej přepravovat v kompaktním kufříku. Užitečné zatížení UAV typu Orlan-10 má podobu modulů, které lze snadno navzájem zaměňovat přímo v polních podmínkách. Pořízené video a snímky za pomoci palubního vybavení tohoto stroje jsou opatřeny parametry, jakými jsou např. souřadnice. Díky instalaci palubního generátoru může být užitečné zatížení UAV typu Orlan-10 aktivní po dobu celé mise. UAV typu Orlan-10 může působit autonomně nebo být řízen operátorem z pozemní řídící stanice. V autonomním režimu je tento stroj řízen autopilotem typu APS 2.2, do jehož paměti lze zadat trasu se 100 otočnými body a různými letovými režimy. Předem zadanou letovou trasu a letové režimy je přitom možné dodatečně měnit v průběhu letu. Při vzdušném mapování lze zase do paměti autopilota UAV typu Orlan-10 zadat oblast, kterou má nasnímkovat a vzájemné překrývání jednotlivých snímků. Autopilot typu APS 2.2 ale disponuje též funkcí automatického návratu na místo vzletu při ztrátě signálu nebo rušení navigace. UAV typu Orlan-10 startuje z přenosného skládacího pozemního katapultu a přistává za pomoci padáku na airbagu. Součástí celého komplexu typu Orlan-10 je pozemní řídící stanice s pracovišti tří operátorů, čtyři UAV v přepravních kufřících, přenosný skládací startovací katapult, komplet náhradních dílů, speciální software a výměnné moduly s užitečným zatížením. Všechny výše uvedené komponenty komplexu typu Orlan-10 jsou přitom umístěny uvnitř speciálně upraveného nákladního terénního automobilu KamAZ 5350. Z pozemní řídící stanice je možné řídit činnost hned čtyř UAV typu Orlan-10 současně. Každý z těchto strojů pak může nést odlišné užitečné zatížení. Jeden z nich přitom obvykle zastává roli retranslační stanice, která zprostředkovává spojení mezi zbývajícími třemi UAV a pozemní řídící stanicí. UAV typu Orlan-10 byl jedním ze čtyř typu UAV, které v roce 2010 prošly oběma etapami státních srovnávacích testů. Zatímco první etapa se konala v srpnu v GUC a účastnilo se ji 22 UAV od 12-ti výrobců, do druhé etapy, která byla realizována mezi zářím a říjnem na polygonu Alabino, se zapojilo celkem 9 UAV. Státní zkoušky celého komplexu typu Orlan-10 byly realizovány mezi 3. a 15. lednem roku 2012 u GLIC (Státní letové testovací centrum) z Achtubinska. Tomu v dubnu toho samého roku následovaly zkoušky kompatibility komplexu typu Orlan-10 s ESU TZ u Tamanské brigády na polygonu Alabino, který se nachází v Moskevské oblasti. Svůj veřejný debut si UAV typu Orlan-10 odbyl na výstavě IMDS-2011 (International Maritime Defence Show 2011), která se konala na přelomu června a července roku 2011 v Petrohradě. Největším odběratelem komplexů typu Orlan-10 se stalo ruské Ministerstvo obrany. Výroba těchto bezpilotních komplexů pro Ministerstvo obrany Ruské federace byla přitom zahájena v roce 2012. Nevelký počet bezpilotních komplexů typu Orlan-10 ale odebraly též další vládní organizace a civilní subjekty. Na konci března roku 2015 byly realizovány testy bezpilotního komplexu typu Orlan-10 u jednoho z útvarů Východního vojenského okruhu na Čukotce. Cílem zmíněných zkoušek bylo prověření způsobilosti bezpilotního komplexu typu Orlan-10 pro činnost v drsných arktických podmínkách. Po jejich završení byly zmíněné bezpilotní komplexy zařazeny do výzbroje Východního vojenského okruhu. Posláním bezpilotních komplexů typu Orlan-10 ze stavu Východního vojenského okruhu se stalo monitorování námořních tras v Severním ledovém oceánu v zájmu lodní dopravy a provádění podpory pátracích a záchranných operací. UAV typu Orlan-10 je přitom jeden z mála UAV ruské výroby, který může operovat v arktických oblastech. UAV typu Orlan-10 zpočátku provozovala pouze pozemní armáda a výsadková vojska (VDV). Na konci roku 2017 byl ale UAV typu Orlan-10 zařazen též do výzbroje VMF, resp. Černomořské flotily. Zmíněný stroj se konkrétně stal součástí vybavení fregat projektu 11356 (Grigorovich class). Začlenění UAV typu Orlan-10 do výbavy zmíněných fregat přitom vedlo k významnému zvýšení přesnosti útoků těchto plavidel na pozemní a hladinové cíle za pomoci kanónu a řízených střel. V blízké budoucnosti se zmíněné UAV stanou součástí palubního vybavení dalších plavidel VMF. Díky jednoduché konstrukci a široké aplikaci komerčně dostupných komponent se do roku 2018 podařilo vyrobit více než 1 000 UAV typu Orlan-10. Roční výrobní tempo těchto strojů je přitom odhadováno na 200 až 300 ks. Do roku 2021 bylo navíc vyrobeno nejméně 50 UAV typu Orlan-10 v exportní verzi, která je známa jako Orlan-10E. V současnosti je typ Orlan-10 nejvíce rozšířeným UAV ruských ozbrojených sil. Do dnešních dnů bylo totiž ruským ozbrojeným silám dodáno cca 1 000 až 1 500 těchto strojů. Produkce UAV typu Orlan-10 se obdobně jako produkce celé řady další ruské techniky neobešla bez korupčního skandálu. Zpočátku, v roce 2013, totiž sada dvou UAV s odpalovacím zařízením, řídící stanicí a sadou náhradních dílů přišla na 5 miliónů rublů. Cena za celý komplex typu Orlan-10 nicméně začala velmi rychle růst a nakonec se vyšplhala na celých 50 miliónů rublů (se třemi až čtyři UAV). Takto dramatický nárůst ceny se ale dostal do středu pozornosti FSB (Federální služba bezpečnosti), která následně zahájila protikorupční vyšetřování. Při zmíněném vyšetřování vyšlo najevo, že za skokový nárůst ceny komplexu typu Orlan-10 mohly komponenty od společností STD-Radiks LLC a Kazan Plant Elektropribor JSC. Protože se podařilo odhalit, že si zmíněné společnosti dodáváním předražených komponent neoprávněně přišly na cca 466 miliónů rublů, následně bylo jejich vedení zatčeno. Přitom důstojníci FSB u zadržených našli batoh a kufr s 48,6 milióny rublů v hotovosti. Zadržení se následně ohajovali tím, že za navýšené ceny mohly poplatky pro čínské dodavatele za obcházení amerických sankcí. To však vyšetřování vyloučilo. Svůj křest ohněm si UAV typu Orlan-10 odbyl v občanské válce v Dombasu, která vzplanula v březnu roku 2014. Ve zmíněném konfliktu přitom proti sobě stanula ukrajinská armáda a proruští ukrajinští separatisté, kteří se těšili podpoře ze strany Moskvy. Důsledkem zmíněného konfliktu byl vznik mezinárodně neuznaných loutkových států Doněcká a Luhanská republika. Rusko přitom tyto stroje do konfliktu na Dombasu zapojilo i přesto, že byl vzdušný průzkum za pomoci UAV minskými dohodami zakázán. Do ledna roku 2022 se Ukrajincům podařilo sestřelit nebo ukořistit okolo 15-ti UAV typu Orlan-10. K sestřelu prvního z nich přitom došlo již v květnu roku 2014. Do zmíněného konfliktu ale zasáhl též komplex typu RB-341V Leer-3, jehož součástí jsou speciálně upravené UAV typu Orlan-10 k rušení bezdrátových komunikačních systémů, zejména pak mobilních telefonů. Někdy na přelomu let 2021 a 2022 bylo navíc velitelem 58. samostatné motorizované pěší brigády oznámeno, že byla na Ukrajině detekována nová verze UAV typu Orlan-10 se zvýšeným dostupem na 5 500 až 6 500 m. Podle všeho se jednalo o verzi Orlan-10M. UAV typu Orlan-10 se ale dočkal též nasazení v protiteroristické operaci v Sýrii. Zmíněná operace byla oficiálně zahájena vládním výnosem ze dne 30. září 2015 a jejím cílem se stala podpora vládních vojsk při boji proti ISIL a dalším islámským protivládním vzbouřencům. V Sýrii byly UAV typu Orlan-10 konkrétně používány k průzkumu v zájmu frontového letectva VVS, kontrolám výsledů úderů, řízení dělostřelecké palby syrského dělostřelectva a pátrací a záchranné činnosti. V průběhu nasazení v Sýrii bylo nejméně sedm UAV typu Orlan-10 sestřeleno nebo ukořistěno nepřítelem. Nasazení tohoto stroje v Sýrii přineslo cenné poznatky o jeho chování v horkém podnebí. Ty byly následně zužitkovány při dalším zdokonalování tohoto stroje. UAV typu Orlan-10 se ale dočkal též nasazení v konfliktu v Libyi a Náhorním Karabachu a v neposlední řadě též v ruské invazi na Ukrajinu, v Rusku oficiálně nazývané „speciální vojenská operace“, která byla zahájena dne 24. února 2022. Ze všech UAV ruských ozbrojených sil nasazených na Ukrajině byl u UAV typu Orlan-10 zaznamenán zdaleka největší počet ztrát. Dle webu Oryxpioenkop mělo být ke dni 17. října 2022 Ukrajinci zničeno nebo ukořistěno nejméně 138 bezpilotních vzdušných prostředků všech typů, včetně 90-ti UAV typu Orlan-10. UAV typu Orlan-10 se tedy k tomuto datu na celkových ztrátách ruských bezpilotních vzdušných prostředků, které se podařilo potvrdit, podílel z celých 65-ti %. Do dnešních dnů se dle webu Oryxpioenkop Ukrajincům podařilo sestřelit nebo ukořistit 163 UAV typu Orlan-10. Vzhledem k tomu, že bylo generálním štábem oznámeno, že od 24. února do 17. října roku 2022 ozbrojené síly Ukrajiny zneškodnily 1 241 ruských UAV, skutečné ztráty těchto strojů budou ve skutečnosti vyšší. První z nich přitom ukrajinská PVO sestřelila dne 27. února 2022, tedy krátce po zahájení invaze. Dne 11. září toho samého roku se navíc Ukrajincům podařilo získat kompletní komplex typu Orlan-10 i s pozemní řídící stanicí a továrními dokumentacemi, které obsahovaly nejen technické specifikace vlastního UAV, ale i pracovní frekvence jeho radiovybavení. Na Ukrajině byly tyto stroje často zneškodňovány za pomoci přenosných protiletadlových řízených střel (MANPADS) a prostředků radioelektronického boje. Protiopatření UAV typu Orlan-10 proti elektronickému rušení bylo přitom shledáno jako málo efektivní, a to i přesto, že malá adaptivní anténa GPS přijímače tohoto stroje má zvýšenou odolnost vůči šumu o 45 až 50 dB, což snižuje vzdálenost, na kterou ji lze zarušit, 100 až 300 x. Při inspekci sestřelených a trofejních exemplářů UAV typu Orlan-10 se navíc podařilo zjistit, že v jeho vybavení našly široké uplatnění levné importované komerčně dostupné komponenty, které nejsou určeny pro vojenské aplikace. Přitom se jedná např. o komponenty určené pro letecké modeláře, které lze zakoupil např. v e-shopu AliExpress. To sebou přináší nízké náklady na výrobu. A nejen to. Použití komerčně dostupných komponent totiž nečiní výrobu tohoto stroje závislou na produktech vojenského a dvojího užití, na jejichž vývoz se vztahují regule. Tak např. jeden zachycený UAV typu Orlan-10 využíval běžnou PET lahev na vodu se zajištěným víčkem drátem jako palivovou nádrž a digitální fotoaparát značky Canon s pevným zoomem jako senzor. Vybavení dalšího UAV tohoto typu bylo zase relativně pokročilé. Součástí vybavení zmíněného stroje byla přitom mimo jiné IČ kamera americké výroby a topografická kamera Phase One IXA 180 dánské výroby v gyroskopicky stabilizované věžičce západní výroby. Z výsledků inspekcí sestřelených a havarovaných UAV typu Orlan-10 na Ukrajině, je ale možné vyvodit, že je použití pokročilých systémů u těchto strojů méně časté. V květnu roku 2022 se Ukrajincům podařilo získat UAV typu Orlan-10, který byl vyroben teprve v únoru toho samého roku. Při jeho ohledání bylo zjištěno, že je vyjma padáku a modulu GPS typu MNP-M7, který je málo odolný vůči elektronickému rušení, sestaven ze západních komponent. UAV typu Orlan-10, starší výroby byly přitom obvykle vybaveny pokročilejším GPS přijímačem typu Kometa-M-VT, který není ničím jiným, než licenční kopií GPS přijímače izraelské výroby. Modul MNP-M7 byl přitom u tohoto konkrétního stroje kuli zamezení rušení odstíněn Al-fólií, která byla přilepena k vnitřní straně potahu trupu oboustrannou lepicí páskou. Jiné opatření proti rušení GPS signálu tento stroj neměl. Naproti tomu senzorové vybavení tohoto konkrétního exempláře UAV typu Orlan-10 bylo poměrně pokročilé a tvořila jej IČ kamera typu Lynred PICO-640-046 francouzské výroby, která dokáže pořizovat snímky s rozlišením 640 x 480 pixelů, splňující vojenský standard MIL883. Díky ohniskové vzdálenosti 75 mm lze na snímcích ze zmíněné kamery identifikovat osobu až ze vzdálenosti 700 m. Vybavení jednotlivých UAV typu Orlan-10 je tedy dosti rozličné. Přitom se vesměs jedná o produkty zahraniční výroby. Ruské výroby jsou pouze některé komponenty, včetně sklolaminátového draku a programového vybavení. Vzhledem k tomu, že ve vybavení UAV typu Orlan-10 našly uplatnění zejména levné importované komerčně dostupné komponenty, na něž se nevztahují regule ohledně materiálu pro vojenské a dvojí užití, sankce, které byly uvaleny na Rusko za invazi na Ukrajinu, nejspíš nebudou mít na výrobu těchto strojů prakticky žádný vliv. Použití levných komerčně dostupných komponent, jakou je např. PET lahev v roli palivové nádrže, se ale musí negativně projevit na výkonnosti a spolehlivosti. Každopádně z výsledků inspekcí trofejních exemplářů vyplynulo, že výkonnostních parametrů UAV typu Orlan-10, které jsou uváděny, tento stroj dosahuje jen „papírově“. Tak např. dolet 600 km a vytrvalost 16 h podle všeho tento stroj má pouze bez užitečného zatížení.

Verze:

Orlan-10M – pokročilá modifikace UAV typu Orlan-10 s objemnější palivovou nádrží (7 l vs 5 l) a vyšší vzletovou hmotností (18 kg vs 15 kg). Zmíněný UAV lze vybavit fotoaparátem s 12-ti objektivy, za jehož pomoci je možné pořizovat 3D snímky zemského povrchu

Leer-3 (RB-341V) – speciální modifikace bezpilotního komplexu s UAV typu Orlan-10 určená pro vedení radioelektronického boje (REB) a psychologické války. Tento model byl do výzbroje ruské armády zařazen na konci roku 2015. viz.samostatný text

Orlan-10E – exportní modifikace UAV typu Orlan-10. Tento model byl poprvé prezentován na mezinárodní výstavě FIDAE 2016, která se konala v červnu roku 2016 v chilském Santiagu. Do dnešních dnů bylo pro zahraniční zákazníky vyrobeno více než 50 UAV typu Orlan-10E.

Orlan-10 (pro radiační průzkum) – speciální modifikace UAV typu Orlan-10 pro monitorování radiace a průzkum bojiště po použití jaderné nebo špinavé pumy. Speciální vybavení tohoto modelu bylo vyvinuto institutem VNIIEF (Všeruský vědecko-výzkumný institut experimentální fyziky) a umožňuje automaticky generovat 3D mapy radioaktivního zamoření terénu.

Orlan-10 (útočný) – speciální modifikace UAV typu Orlan-10 určená k ničení pozemních bodových cílů. Pod křídlo tohoto modelu lze připevnit dva zbraňové kontejnery. Do každého z nich je přitom možné umístit dvojici 40 mm granátů z granátometu typu VOG-25P. Takto byl po roce 2022 upraven nevelký počet UAV typu Orlan-10 pro potřeby nasazení v invazi na Ukrajinu.

Vyrobeno:  cca 1 000 až 1 500 sériových strojů

Orlan-10

Navádění:   inerciální + rádiové povelové

Pohon:       jeden pístový motor neznámého typu   

Vybavení:   barevná videokamera, IČ kamera nebo fotoaparát (užitečné zatížení tohoto stroje činí 5 kg)