STC RB-341V Leer-3

Bezpilotní vzdušný komplex typu RB-341V Leer-3 z dílny STC (Specialnyj technologičeskij centr) z Petrohradu slouží k rušení bezdrátových komunikačních prostředků protivníka, zejména pak mobilních telefonů, a vedení psychologické války. Zmíněný komplex je schopen monitorovat nepřátelskou komunikaci a identifikovat a lokalizovat nepřátelské vysílače. Kromě toho komplex typu Leer-3 dokáže blokovat mobilní signál vybraným předplatitelům a současně vybraným předplatitelům zasílat falešné SMS a hovory (a v budoucnu též krátká videa). Součástí komplexu typu Leer-3 je pozemní řídící stanoviště na bázi automobilu KamAZ 5350 s pracovišti dvou operátorů, z nichž jeden zajišťuje pilotáž UAV a ten druhý obsluhu užitečného zatížení, dva UAV typu Orlan-10 a jeden přenosný skládací startovací katapult. Palubní vybavení REB verze UAV typu Orlan-10 přitom dokáže rušit nepřátelskou komunikaci do vzdálenosti 3,5 km až 6 km. Palubní REB stanice zmíněného stroje je schopna rušit signál až tří mobilních operátorů současně. Součástí vybavení tohoto stroje je ale též jednorázově použitelný rušič, který se shazuje v průběhu letu na zem. První Orlany-10 měly ještě problémy se sítěmi 3G a 4G, a tedy i se smartphony. Zmíněný stroje tedy zpočátku mohly blokovat a posílat zprávy jen na starší mobilní telefony. Tento nedostatek se podařilo vyřešit až u vybavení pozdějších Orlanů-10. Komplex typu Leer-3 vznikl v roce 2014. První exempláře tohoto komplexu byly do výzbroje ruské armády zařazeny na konci roku 2015. Prvním provozovatelem komplexu typu Leer-3 se stal Východní vojenský okruh (VVO). Operačními zkouškami komplex typu Leer-3 prošel při protiteroristické operaci v Sýrii. Zmíněná operace byla oficiálně zahájena vládním výnosem ze dne 30. září 2015 a jejím cílem se stala podpora vládních vojsk při boji proti ISIL a dalším islámským protivládním vzbouřencům. Teprve až poté se začaly komplexy typu Leer-3 objevovat u ruské armády ve větších počtech. Komplex typu Leer-3 se ale prokazatelně zapojil též do bojů v ukrajinském Dombasu. Poprvé byl jeden z těchto komplexu v Dombasu identifikován v roce 2015, a to v Doněcku.

Verze:  -

Vyrobeno:  ?

Uživatelé:  Rusko (pozemní armáda)

 

 

 

Navádění:   inerciální + rádiové povelové

Pohon:        jeden pístový motor neznámého typu   

Vybavení:    stanice pro vedení REB

 

 

TTD:     
Rozpětí křídla: 3,10 m
Délka:   1,80 m
Výška: ?
Prázdná hmotnost: ?
Max. vzletová hmotnost: 18 kg
Operační rychlost: 70 až 130 km/h
Praktický dostup: 5 000 m
Operační rádius: 120 km
Vytrvalost: 10 h

 

 

poslední úpravy provedeny dne: 1.2.2019