Typ:  průzkumný bezpilotní vzdušný prostředek pro střední výšky velkého doletu

Určení:  optický a radiolokační průzkum

Historie:  V roce 2010 Ministerstvo obrany Ruské federace vypsalo specifikace na novou generaci rozměrných průzkumných bezpilotních vzdušných prostředků (UAV). Konkrétně přitom šlo o programy BAK-SD (Bespilotnyj Aviatsionnyj Komplex Strednij Dalnosti = bezpilotní vzdušný komplex středního doletu) a BAK-BD (Bespilotnyj Aviatsionnyj Komplex Bolšoj Dalnosti = bezpilotní vzdušný komplex velkého doletu). Zatímco program BAK-SD měl dát za vznik UAV se vzletovou hmotností do 1 t, tedy analogu amerického typu RQ-1 Predator, z programu BAK-BD měl vzejít UAV se vzletovou hmotností do 5 t, tedy analog amerického typu MQ-9 Reaper. Na specifikace BAK-BD přitom předložily své návrhy hned dvě konstrukční kanceláře, a to konstrukční kancelář Simonov (předtím známa jako Sokol), specializovaná konstrukční kancelář na vývoj bezpilotních prostředků, a letecká konstrukční kancelář RSK MiG. Za vítězný byl vyhlášen, na počátku října roku 2011, návrh z dílny kazaňské konstrukční kanceláře Simonov. Tomu následoval podpis kontraktu pro provedení NIR (vědecko-výzkumné práce) Altius-M ve výši 1,035 miliardy rublů. Součástí NIR Altius-M se přitom kromě vývoje měla stát též stavbu dvou zkušebních strojů, jednoho pro letové zkoušky a jednoho pro pozemní zkoušky palubních systémů. Termín dokončení obou zmíněných zkušebních strojů byl stanoven na červenec roku 2014. Zahájení letových zkoušek bylo naplánováno na prosinec toho samého roku. Se zahájením sériové výroby se tehdy počítalo v roce 2017 nebo 2018. UAV z dílny konstrukční kanceláře Simonov vzešlý z programu BAK-BD vešel ve známost jako Altair a byl pojat pojal jako poměrně rozměrný hornoplošník se štíhlým doutníkovitým trupem, dvojicí pístových motorů pod štíhlým přímým křídlem se značným rozpětím a motýlkovými ocasními plochami. Drak tohoto stroje je přitom kompletně zhotoven z kompozitu. Kovovou konstrukci mají pouze motorová lože. V případě pohonných jednotek volba padla na 500 hp kapalinou chlazené diesely typu A03/V12 německé značky RED. Každý z nich přitom roztáčí jednu třílistou vrtuli v tažném uspořádání. Vzhledem k tomu, že OKB Simonov, neměla žádné zkušenosti s konstrukcí UAV této kategorie, do prací na zmíněném stroji se zapojilo okolo 70-ti různých společností. Veškerá činnost OKB Simonov v rámci programu Altair se v podstatě omezila na vypisování technických zadání a zadávání úkolů jiným subjektům. Tak např. drak pro tento stroj údajně navrhla blíže nespecifikovaná zahraniční (zřejmě německá) firma. Prototyp UAV typu Altair byl postaven kazaňským závodem KAPO-Kompozit, který byl vytvořen na bázi jedné z dílen kazaňského leteckého závodu KAPO. Jeho montáž byla přitom zahájena v roce 2013. Stejný rok byly započaty též pozemní stendové zkoušky klíčových palubních systémů tohoto stroje. Na podnikovém letišti závodu KAPO byl první letový prototyp UAV typu Altair poprvé spatřen v srpnu roku 2014. V prosinci toho samého roku byl tento stroj údajně mírně poškozen v průběhu rolování vysokou rychlostí (nebo pokusu o vzlet ?). Mezitím, v listopadu roku 2014, byl podepsán kontrakt na provedení zkušebně-konstrukčních prací (OKR) Altius-O v hodnotě 3,6 mld. rublů. Součástí OKR Altius-O se měla stát stavba dalších dvou prototypů UAV typu Altair. Dle zmíněného kontraktu měly být tyto dva stroje dokončeny do února roku 2017 a ke zkouškám předány do listopadu roku 2018. Letové zkoušky prvního letového prototypu UAV typu Altair, který vzešel z NIR Altius-M, byly zahájeny v polovině července roku 2016 a byly pozastaveny v prosinci toho samého roku. K tomuto datu přitom zmíněný stroj vykonal dvě série zkušebních letů. Letové zkoušky v rámci programu Altair byly znovu obnoveny na jaře nebo v létě roku 2017, a to s prototypem druhým, který byl modifikován dle poznatků získaných v průběhu zkoušek prototypu prvního. Existence zmíněného stroje je přitom známa od 16. května 2017. V září roku 2018 bylo zveřejněno video z letových zkoušek prototypu třetího (03). Zmíněný stroj měl přepracovanou přední část trupu s dielektrickým krytem antény SATCOM na hřbetu. Ze zadní části trupu třetího prototypu UAV typu Altair, v oblasti mezi ocasními plochami, navíc vybíhal špičatý ogivální dielektrický kryt. Celý program Altair ale již od počátku provázely nemalé problémy. Do konce roku 2018 proto prototypy tohoto stroje vykonaly jen něco přes 50 letů. Při žádném z nich navíc nebyla překonána výška pouhých 800 m. Aby toho nebylo málo, tak pohonné jednotky tohoto stroje v podobě dieselových motorů typu A03/V12 zdaleka nepodávaly výkon požadovaný technickým zadáním. To byla velmi nemilá skutečnost už jenom proto, že max. vzletová hmotnost UAV typu Altair v průběhu projektových prací vzrostla z požadovaných 5-ti t na celých 7 t. Proti motoru typu A03/V12 ale hovořil též nízký resurs a v neposlední řadě též skutečnost, že se nejednalo o tuzemský výrobek. V přímé reakci na neschopnost OKB Simonov dotáhnout program Altius do zdárného konce byly následně, v prosinci roku 2018, veškeré práce na toto téma přesunuty z Kazaně do prostor závodu UZGA (Uralský Závod Civilního Letectví) z Jekaterinburku. Tomu navíc v dubnu toho samého roku předcházelo obvinění vedoucích pracovníků OKB Simonov ze zpronevěry 900 miliónů rublů, které byly Ministerstvem obrany přiděleny na vývoj UAV. Jedním z důvodů volby právě podniku UZGA, byla skutečnost, že zmíněný závod měl shodného majitele jako OKB Simonov. Tím druhým byly určité zkušenosti závodu UZGA s UAV, a to díky licenční výrobě izraelských UAV typu Searcher Mk.II a BirdEye 400 pod označením Forpost a Zastava. UAV typu Altair modifikovaný závodem UZGA vzešel z OKR Altius-U. Prototyp tohoto modelu (černá 881) vznikl konverzí třetího prototypu UAV typu Altair, který vzešel z OKR Altius-O, a do oblak se poprvé vydal dne 20. srpna 2019. Zmíněný let trval 32 min a byl proveden v plně autonomním režimu s vysunutým podvozkem. Zmíněný stroj při něm dosáhl výšky 800 m. V prosinci roku 2019 byl podepsán kontrakt na vývoj průzkumného-útočného komplexu na bázi UAV typu Altair. Zmíněné práce přitom probíhají v rámci OKR Altius-RU. Díky umělé inteligenci má tento stroj být schopen operovat autonomně bez účasti operátora, popř. v součinnosti s bojovým letounem typu Su-57 (Felon). UAV typu Altair (Altius-RU) má mimo jiné mít schopnost samostatně útočit na pozemní cíle s předem zadanými koordinátami. Přitom má být schopen si sám určit nejvíce optimální trasu letu k cíli (nebo do zadané oblasti hlídkování), aby se vyhnul PVO protivníka, a sám si zvolit nejvíce optimální místo k odhozu munice. Současně má mít schopnost autonomně předávat informace o vzdušné situaci a rozmístění prostředků PVO pozemnímu velitelství v reálném čase. Po zneškodnění cíle by měl být navíc schopen si sám zvolit nejvíce bezpečnou trasu pro návrat na domovskou základnu (nebo do vytyčené oblasti pro hlídkování a pokračovat tak v průzkumné misi). Při společných misích s pilotovaným letounem typu Su-57 (Felon) by UAV typu Altair (Altius-RU) měl zase samostatně podnikat útoky na cíle odhalené jeho senzory. Pilot letounu typu Su-57 (Felon) by mu měl pouze předat koordináty odhaleného cíle a on by pak na něj provést útok v autonomním režimu. Testy UAV typu Altair s umělou inteligencí se přitom měly rozeběhnout před koncem roku 2020. V létě roku 2021 měl navíc tento stroj projít zbraňovými zkouškami. Součástí zbraňových zkoušek UAV typu Altair měly přitom být útoky na terče imitující typické cíle tohoto stroje (tanky, obrněná vozidla, seskupení živé síly protivníka, pozice dělostřelectva ...) za pomoci řízených střel a naváděných pum, které byly vyvinuty speciálně pro UAV. Předtím zmíněný stroj prošel předběžnými zbraňovými zkouškami. V rámci nich byly přitom prováděny shozy neřízených pum. V prosinci roku 2021 bylo oznámeno úspěšné završení státních zkoušek UAV typu Altair. Ten samý rok se měla v prostorách závodu UZGA rozeběhnout montáž předsériových UAV Altair. První komplex s UAV typu Altair (v ozbrojené verzi) mělo přitom VVS převzít na podzim roku 2021. K tomu ale podle všeho nedošlo. Mezitím se UAV typu Altair dostal též do středu pozornosti VMF. VMF totiž tento stroj shledalo za ideální prostředek pro námořní průzkum a vyhledávání, identifikování a zaměřování hladinových cílů pro pobřežní raketové systémy, palubní raketové systémy hladinových a ponorkových plavidel a bojové letouny, neboť mu velký dolet poskytuje schopnost vyhledávat hladinové cíle ve vzdálenosti několika tisíc kilometrů od ruských břehů. Vývoj námořní modifikace UAV typu Altair byl přitom schválen na počátku roku 2019. Námořní UAV typu Altair by měl vzniknout hned ve dvou variantách, a to průzkumné a útočné. Součástí vybavení průzkumné varianty tohoto stroje by se měl stát radiolokátor a elektro-optický pozorovací systém. Primární zbraní útočné varianty námořní modifikace UAV typu Altair by měly být protilodní řízené střely. Podle všeho by se mělo jednat o střely typu Ch-35U (RS-AS-20 Kayak). O postupu prací na projektu námořní verze UAV typu Altair ale není nic známo. A nejen to. Přibližně od konce roku 2021 přestaly být o programu Altius zveřejňovány jakékoliv informace. Dne 8. července 2025 navíc přišla pro celý program Altair (Altius-RU) tvrdá rána v podobě havárie prototypu. Ten den při přibližování tohoto stroje na přistání došlo k ztrátě satelitního signálu vlivem elektronického rušení. Následně se prototyp UAV typu Altair (Altius-RU) pokusil navést na VPD za pomoci inerciálního navigačního systému na bázi laserových gyroskopů typu BINS-SP-2. Přitom ale minul VPD téměř o kilometr a zřítil se na jednu z obytných budov v Dubce, která se nachází v Tatarstanu. Havárie zmíněného stroje navíc stála život dvou místních obyvatel. Další osudy UAV typu Altair (Altius-RU) jsou velmi nejisté. Výrobce má však i přes dosavadní neúspěchy na vývoji tohoto stroje nadále pracovat. Důvodem toho je přetrvávající poptávka ze strany ruských ozbrojených sil. Žádný jiný UAV ruské konstrukce totiž nenabízí tak velký dolet a vytrvalost, jakou má právě typ Altair. Kromě toho je tento stroj jako jeden z prvních UAV ruské konstrukce standardně vybaven SATCOM, což jej umožňuje provozovat prakticky z jakéhokoliv letiště, aniž by bylo nutné přesouvat pozemní řídící stanice ze stálé základy. A to prakticky všechny předchozí UAV ruské konstrukce neumožňují. Hlavním důvodem neúspěchů při vývoji UAV typu Altair se stala absence zkušeností ruského průmyslu s tak složitým a výkonným bezpilotním strojem. Do vývoje UAV typu Altair navíc nemile zasáhlo přesunutí dalších prací na tomto stroji z OKB Simonov do závodu UZGA. Aby toho nebylo málo, tak v roce 2021 se německé vládě podařilo zablokovat další dodávky dieselových motorů typu RED A03/V12 do Ruska. Z tohoto důvodu bylo pro UAV typu Altair nutné najít novou pohonnou jednotku. Jedinou možnou alternativou se přitom stal turbovrtulový motor typu VK-800S z dílny ODK-Klimov. To si ale vyžádalo kompletně přepracovat jeho palivový systém, neboť zmíněný motor spaluje jiný typ paliva.

1. prototyp (Altius-M)

2. prototyp (Altius-O)

3. prototyp (Altius-O)

3. prototyp (Altius-U)

Verze:  -

Vyrobeno:  tři prototypy

Uživatelé:  žádní

Navádění:   inerciální (autopilot) + satelitní

Pohon:        dva pístové motory typu RED A03/V12 německé výroby s max. výkonem po 500 hp nebo dva turbovrtulové motory typu Klimov VK-800S

Radar:         radiolokátor s bočním vyzařováním a vysokou rozlišovací schopností neznámého typu, instalovaný uvnitř špice trupu

Vybavení:   elektro-optický sledovací systém neznámého typu. Kulovité pouzdro optiky tohoto zařízení se nachází na břichu trupu.

Výzbroj:     podvěsná výzbroj do celkové hmotnosti 1 000 kg, včetně klouzavých pum typu Grom-2, protizemních ŘS typu Grom-1 a protivzdušných a protizemních ŘS typu Ch-BPLA

Poslední úpravy provedeny dne: 9.8.2025