Typ:  bezpilotní průzkumný prostředek krátkého doletu přenosného bezpilotního vzdušného komplexu pro operativní průzkum; na základě licence vyráběná kopie izraelského bezpilotního prostředku typu Bird Eye 400

Určení:  vyhledávání a rozpoznávání pozemních cílů, určování polohy pozemních cílů, řízení dělostřelecké palby a vzdušných útoků na pozemní cíle a provádění kontroly výsledků útoků

Historie:  Jedním z mnoha důsledků těžké ekonomické krize, která na počátku 90. let zachvátila Rusko, se staly razantní škrty ve zbrojním rozpočtu. To přitom mimo jiné vedlo též k tomu, že se kdysi početná flotila průzkumných bezpilotních vzdušných prostředků VVS postupně scvrkla na nevelké počty bezpilotních prostředků pro operativně-taktický a taktický vzdušný průzkum s proudovým pohonem typu Tu-243 průzkumného komplexu typu VR-3D Rejs-D a bezpilotních prostředků pro operativní vzdušný průzkum s pístovým pohonem typu Pčela-1 průzkumného komplexu typu Stroj-P. Nasazení těchto bezpilotních prostředků při invazi do Jižní Osetie, která byla zahájena v srpnu roku 2008, bylo ale zcela neúspěšné. Nejenže jich Ruské vzdušné síly tehdy měly velmi málo, ale navíc již šlo o beznadějně morálně zastaralé a neefektivní stroje. Z tohoto důvodu bylo Ruské VVS tehdy nuceno k průzkumu pozemního bojiště používat pilotované letouny typu Su-24MR (Fencer E) a Tu-22MR (Backfire D). Protože se nasazení těchto strojů neobešlo bez ztrát, ještě ten samý rok bylo Ministerstvem obrany Ruské federace schváleno pořízení průzkumných bezpilotních vzdušných prostředků kvalitativně nové konstrukce. Tyto plány ale skončily absolutním fiaskem. Žádný z bezpilotních prostředků, který se tehdy nacházel v nabídce tuzemských firem, totiž nesplňoval požadavky technického zadání. Aby toho nebylo málo, tak ani jeden z nich neprošel armádními zkouškami. Ruskému Ministerstvu obrany proto nezbylo nic jiného, než se poohlídnout po vhodných průzkumných bezpilotních prostředcích v zahraničí. V dubnu roku 2009 si tedy u izraelské společnosti IAI (Israel Aerospace Industries) objednalo dva bezpilotní vzdušné průzkumné systémy typu Searcher Mk.II, dva bezpilotní vzdušné průzkumné systémy typu Bird Eye 400 a osm bezpilotních vzdušných průzkumných systémů typu I-View Mk.150. Dodávka zmíněných systémů byla uskutečněna v září roku 2010. Toto byla přitom vůbec první izraelská dodávka vojenské techniky do Ruska. Rusové ale tehdy projevili zájem též o bezpilotního vzdušný průzkumný systém typu Heron. Takto moderní systém jim však Izraelci odmítli prodat. Všechny výše uvedené izraelské průzkumné bezpilotní vzdušné systémy byly následně podrobeny důkladným zkouškám. Tomu dne 12. října 2010 následoval podpis smlouvy, který závodu UZGA (Uralský Závod Civilního Letectví) z Jekaterinburku zajistil licenční oprávnění na kompletaci 10-ti systémů typu Searcher Mk.II (každý se třemi bezpilotními prostředky) a 27-ti systémů typu Bird Eye 400 (každý se třemi bezpilotními prostředky) pod označením Forpost a Zastava, a to za využití komponent dodaných izraelským výrobcem. Termín dodání všech výše uvedených objednaných bezpilotních průzkumných systémů byl přitom stanoven na léta 2012 až 2013. Zatímco v roce 2012 měl závod UZGA dodat 12 systémů typu Zastava a 4 systémy typu Forpost, na rok 2013 byla naplánována dodávka 15-ti systémů typu Zastava 6-ti systémů typu Forpost. Zkoušky prvních sériových exemplářů bezpilotních prostředků typu Forpost a Zastava se rozeběhly v prosinci roku 2012. Na jaře roku 2015 bylo na celkem dvanácti základnách VVS a VMF rozmístěno celkem 27 průzkumných bezpilotních vzdušných systémů typu Zastava, z toho 2 v Gjumri (Arménie), 2 ve Vladikavkaze (Jižní Osetie), 2 v Bujnaksku (republika Dagestan), 3 v Alejsku (Altajský kraj), 2 v Totskoje (Čelabinská oblast), 1 v Dušanbe (Tádžikistán), 4 v Iturupu (Kurily), 2 v Ussurijsku (Primorskij kraj), 3 v Pečengě (Murmanská oblast), 2 v Kamence (Leningradská oblast), 2 v Gusevě (Kaliningradská oblast) a 2 v Kolomně (Moskevská oblast), kde se nachází výcvikové centrum.

Verze:  žádné

Vyrobeno:  81 sériových strojů (27 systémů se třemi stroji)

Uživatelé:  pouze Rusko

Navádění:   inerciální (autopilot) a rádiové povelové

Pohon:        jeden elektromotor blíže nespecifikovaného typu

Vybavení:   elektro-optický sledovací systém blíže nespecifikovaného typu, který se sestává z TV kamery a IČ senzoru. Instalace kulovitého pouzdra tohoto zařízení se nachází na břichu trupu.

Výzbroj:     žádná

Poslední úpravy provedeny dne: 27.7.2016