Ižmaš Granat-3  

Miniaturní víceúčelový bezpilotní vzdušný prostředek krátkého doletu typu Granat-3 z dílny ižhevské společnosti Ižmaš (od roku 2017 IŽBS) koncernu Kalašnikov slouží k průzkumu a pozorování pozemního bojiště, vyhledávání, sledování, identifikování a zaměřování pozemních cílů, řízení dělostřelecké a raketové palby, hlídkové činnosti, monitorování oblastí, vzdušnému snímkování a mapování oblastí. Celkové uspořádání zmíněný stroj sdílí s UAV typu Orlan-3 z dílny společnosti STC. UAV typu Granat-3 tedy má štíhlý a protáhlý vřetenovitý trup, hornoplošně uspořádané štíhlé přímé křídlo s lichoběžníkovým půdorysem a výrazným vzepětím, a lichoběžníkové ocasní plochy uspořádané do tvaru kříže. Pohon UAV typu Granat-3 obstarává jeden pístový motor. Zmíněný motor roztáčí jednu dvoulistou vrtuli v tažném uspořádání a je instalován v přední části vřetenovité gondoly, která je uchycena, za pomoci nízkého vertikálního pylonu, k hřbetu přední části trupu. Zadní část zmíněné gondoly tvoří palivová nádrž. Protože je UAV typu Granat-3 řešen jako rozkládací, lze jej přepravovat v kompaktním kufříku. Užitečné zatížení tohoto stroje má podobu modulů. Zmíněné moduly tvoří špici trupu a lze snadno navzájem zaměňovat přímo v polních podmínkách. UAV typu Granat-3 lze konkrétně vybavit videokamerou, IČ kamerou nebo fotoaparátem. Zmíněný stroj startuje z přenosného katapultu a přistává na padáku. UAV typu Granat-3 může působit autonomně nebo být řízen operátorem z pozemní řídící stanice. Součástí celého komplexu typu Granat-3, který je řešen jako přenosný, jsou dva UAV, řídící stanice, startovací katapult, souprava modulů s užitečným zatížením a souprava náhradních dílů. Bezpilotní komplex typu Granat-3 (s operačním rádiem 25 km) je, spolu s bezpilotními komplexy typu Granat-1 (s operačním rádiem 10 km), Granat-2 (s operačním rádiem 15 km) a Granat-4 (s operačním rádiem 100 km), jednou z komponent komplexu typu Navodnik-2, který je určen k podpoře dělostřeleckých systému a salvových raketometů. Zkušebně-konstrukční práce (OKR) na téma Navodnik-2 byly přitom završeny v roce 2010. Do výzbroje ruské pozemní armády byl tento bezpilotní komplex zařazen na konci roku 2013.

Verze:  žádné

Vyrobeno:  ?

Uživatelé:  Rusko (pozemní armáda)

Navádění:   inerciální + rádiové povelové

Pohon:        jeden pístový motor neznámého typu   

Vybavení:   videokamera, IČ kamera nebo fotoaparát (užitečné zatížení tohoto stroje činí 1 kg)