Jakovlev TM-2

Lehký bezpilotní vzdušný prostředek typu TM-2 z dílny JSC A.S. Jakovleva zastává roli technologického demonstrátoru stratosférického bezpilotního vzdušného prostředku na solární pohon s velmi velkou vytrvalostí. Zmíněný stroj má velmi štíhlý vřetenovitý trup. Jeho nosné plochy se sestávají ze dvou štíhlých navzájem propojených tandemově uspořádaných šípových křídel s nestejně velkým rozpětím. Obě dvě křídla UAV typu TM-2 mají konstantní hloubku v celém rozpětí. Přední křídlo je přitom uchyceno k hřbetu přední části trupu a má kladnou šípovitost a kladné vzepětí. Naproti tomu zadní křídlo má zápornou šípovitost a záporné vzepětí. Kromě toho má přibližně o jednu třetinu menší rozpětí. Zadní křídlo UAV typu TM-2 je přitom uchyceno k vrcholu štíhlé svislé ocasní plochy a na přední křídlo je napojeno, přibližně ve dvou třetinách jeho rozpětí, za pomoci krátkých koncových svislých plošek Celková plocha nosných ploch tohoto stroje přitom činí 4,85 m². Volba na takto koncipovanou nosnou plochu nepadla náhodou, neboť byla shledána jako optimální pro dlouhý let nízkou rychlostí ve stratosféře. Nosná plocha sestávající se ze dvou vzájemně propojených tandemově uspořádaných křídel má totiž velkou plochou, a tedy i vysoký vztlak, a současně velkou pevnost a tuhost při nízké hmotnosti. Celá horní plocha obou dvou křídel UAV typu TM-2 je pokryta solárními panely, které zajišťují dobíjení akumulátorových baterií pro pohonnou jednotku v podobě jednoho elektromotoru neznámého typu za letu. Zmíněný stroj vzlétá z mobilní startovací rampy a přistává jako klasické letadlo. Důvodů volby stratosféry jako operační výšky pro bezpilotní vzdušný prostředek s velmi velkou vytrvalostí na solární pohon bylo hned několik. Jedním z nich je skutečnost, že je ve stratosféře vzduch velmi řídký. Díky tomu klade menší odpor, což má pozitivní vliv na dolet. Kromě toho zde stabilně panují příznivé meteorologické podmínky. Stratosférický bezpilotní vzdušný prostředek se totiž pohybuje nad oblaky, a tak jeho let nesužují bouřky a jiné nežádoucí a nebezpečné meteorologické jevy. Díky tomu u stratosférického bezpilotního vzdušného prostředku nejsou kladeny takové nároky na pevnost konstrukce jako u klasického bezpilotního vzdušného prostředku. Jeho drak může být proto lehčí, což má pozitivní vliv na dolet. Ve stratosféře je navíc dobíjení akumulátorových baterií za pomoci solárních panelů daleko efektivnější. To je přitom důsledek nejen toho, že ve stratosféře nejsou, jak již bylo uvedeno, oblaka (která nepřetržitě pokrývají přes 50 % zemské plochy), ale též toho, že je zde téměř dvakrát vyšší hustota sluneční energie než u zemského povrchu. Výsledky letových zkoušek demonstrátoru typu TM-2, které byly prezentovány v roce 2023, potvrdily životaschopnost takto koncipovaného stratosférického bezpilotního vzdušného prostředku. Zkušenosti, které se podařilo nastřádat v průběhu projektování a zkoušek tohoto stroje by měly najít uplatnění při návrhu bezpilotního vzdušného prostředku s rozpětím 36 m, délkou 16 m, výškou 4 m, plochou nosných ploch 150 m², vzletovou hmotností 850 kg, cestovní rychlostí 100 až 120 km/h, praktickým dostupem do 20 000-ti m a vytrvalostí 1 měsíc, resp. 120 h bez dobíjení akumulátorových baterií za letu. UAV této kategorie by konkrétně mohl najít uplatnění v roli telekomunikační retranslační stanice či při nepřetržitém monitorování zájmových oblastí. Takto řešený UAV má být tedy schopen zastávat poslání telekomunikačních a špionážních družic a průzkumných pilotovaných a bezpilotních letounů s klasickým pohonem, a to za nesrovnatelně nižší pořizovací a provozní náklady.

Verze:  žádné

Vyrobeno:  jeden prototyp

Uživatelé:  žádní

Navádění:   inerciální (autopilot) + rádiové-povelové (?)