Jakovlev iz.61 (DPLA-61) Pčela-1 (Šmelj-1) / Stroj-P (Sterch)

Typ:  lehký vícenásobně použitelný (10 operačních letů) bezpilotní průzkumný prostředek krátkého doletu bezpilotního vzdušného komplexu pro operativní průzkum typu Stroj-P uzpůsobený pro činnost v přízemních výškách ve dne i v noci

Určení:  vyhledávání a rozpoznávání pozemních cílů, určování polohy pozemních cílů, řízení dělostřelecké palby a vzdušných útoků na pozemní cíle, provádění kontroly výsledků útoků a rušení nepřátelské komunikace ve vzdálenosti až do 60 km od pozemního řídícího stanoviště

Odlišnosti modelu iz.61T Pčela-1 od modelu iz.60SM Pčela-1TM:

- instalace TV kamery uvnitř otočného kopulovitého krytu částečně zapuštěného do břicha zaoblené špice trupu (kryt TV kamery modelu Pčela-1TM měl podobu rozměrného čelního trupového kulovitého krytu zhotoveného z plexiskla)

- instalace modifikovaného skládacího křídla s větší štíhlostí, směrem dolů ohnutými konci (tzv. winglety) a konvenčními křidélky (na místo malých s tlustým profilem)

- modifikovaná instalace prstencovitého ocasního stabilizátoru – ten je nyní k zadní části trupu uchycen za pomocí tří vzpěr uspořádaných do tvaru písmene „Y“ (na místo čtyř vzpěr uspořádaných do tvaru kříže)

- instalace silnějšího 32 hp vzduchem chlazeného pístového dvouválce typu P-032 (na místo 20 hp motoru typu P-020)

- instalace účinnější 600 mm třílisté tlačné vrtule typu VVV-3-600 na zádi trupu, uvnitř prstencovitého stabilizátoru, na místo dvoulisté vrtule typu AV-23 s identickým průměrem

- instalace pevného odpruženého čtyřbodového podvozku, který snese přetížení až 10 g, na břichu trupu na místo rozměrného hranatého pouzdra s nafukovacím airbagem

- instalace modifikovaného pouzdra přistávacího padáku s aerodynamičtějším profilem přímo nad střední částí křídla (hranaté pouzdro přistávacího padáku modelu Pčela-1TM se nacházelo na hřbetu trupu přímo před náběžnou hranou křídla

- absence obou lichoběžníkových stabilizačních plošek nacházejících se na břichu trupu přímo za odtokovou hranou křídla

Sestava komplexu Stroj-P:

- 10 až 12 bezpilotních prostředků (DPLA) typu iz.61T Pčela-1T (zatímco jeden z nich je umístěn přímo na odpalovacím zařízení typu BTR-D, zbylé se nacházejí na korbě přepravního automobilu)

- samohybné startovací zařízení a řídící stanoviště, založené na bázi pásového výsadkového obojživelného obrněného vozidla typu BTR-D (za jeho pomoci lze řídit činnost dvou prostředků typu iz.61T na vzdálenost do 60-ti km)

- samohybné evakuačně-technické stanoviště, založené na bázi 4 x 4 nákladního automobilu typu GAZ-66 (za jeho pomoci jsou vyhledávány a vyzdvihovány bezpilotní prostředky po ukončení mise)

- samohybné stanoviště technické podpory, založené na bázi 6 x 6 nákladního automobilu typu Ural-4320 (za jeho pomoci je prováděna předletová příprava bezpilotních prostředků)

Historie:  Bezpilotní vzdušné prostředky (UAV) byly v masovém měřítku vůbec poprvé nasazeny v roce 1982 v konfliktu Izraele s Libanonem. Protože izraelské UAV zde zaznamenaly nevídaných úspěchů, krátce nato, dne 28. června 1982, byl sovětský průmysl pověřen vývojem prvního domácího bezpilotního průzkumného komplexu pro operativní průzkum bojiště. Zmíněný vzdušný průzkumný komplex byl přitom vystavěn na nevelkém jednomotorovém hornoplošníku typu iz.60 (DPLA-60) Pčela-1 z dílny OKB A.S. Jakovleva a měl sloužit zejména pro podporu útočných komand a průzkumných skupin Vzdušného výsadkového vojska (VDV) působících v týlu území protivníka. Z tohoto důvodu se základem všech jeho komponent měly stát standardní pásová a kolová vozidla VDV. Zatímco startovací zařízení spolu s řídícím stanovištěm tohoto nevelkého bezpilotního stroje bylo umístěno pásový podvozek obojživelného výsadkového obrněného vozidla typu BMD-1, základem mobilního stanoviště technické podpory se stal nákladní automobil typu GAZ-66. Přestože zmíněný průzkumný komplex splňoval požadavky technického zadání, jeho produkce se nakonec omezila na pouhých pět exemplářů (5 odpalovacích zařízení a 50 bezpilotních prostředků typu iz.60MS Pčela-1M). V souvislosti se zahájením vývoje odvozeného pokročilejšího bezpilotního vzdušného komplexu pro operativní průzkum, který byl zpočátku znám jako Sterch, totiž tento komplex již dne 9. června 1984 obdržel ryze experimentální status. Zatímco výše uvedené celkové uspořádání komplex typu Sterch přebíral od svého předchůdce bez větších změn, v případě jeho hlavní komponenty v podobě bezpilotního hornoplošníku typu iz.61 (DPLA-61) Šmelj-1 šlo o kvalitativně novou konstrukci. Bezpilotní letounek typu Šmelj-1 se přitom od svého vývojového předchůdce v podobě typu Pčela-1M kromě absence obou břišních lichoběžníkových stabilizátorů odlišoval též instalací štíhlejšího křídla opatřeného winglety, silnější pohonné jednotky v podobě 32 hp vzduchem chlazeného dvouválce typu P-032 z dílny SKBM ze Samary, nového hřbetního pouzdra přistávacího padáku s aerodynamičtějším profilem a odpruženého pevného čtyřbodového podvozku na místo nafukovacího airbagu. Pozemní zkoušky jednotlivých komponent celého komplexu typu Sterch započaly dnem 1. prosince 1984. Vlastní letové zkoušky se rozeběhly po celých 17-ti měsících a byly realizovány na tom samém polygonu státního zkušebního institutu vojenského letectva (GNIKI VVS), jako zkoušky méně výkonné Pčely-1. První prototyp Šmelju-1 nesl černé trupové číslo 001 a od všech následujících exemplářů tohoto bezpilotního letounku se odlišoval absencí pevného podvozku. První let tohoto stroje, který se odehrál dne 26. dubna 1986, byl ale zároveň jeho posledním. Přibližně po 15 sec od zahájení startu, tedy v okamžiku, kdy docházelo k odpojení od pozemního zdroje a následnému přechodu na autonomní řízení, totiž havaroval. Po odstranění zmíněného problému a realizaci několika úspěšných startů bylo přikročeno ke společným závodním a státním zkouškám. Závěrečná fáze státních zkoušek průzkumného komplexu typu Sterch, který mezitím obdržel nové označení Stroj-P, probíhala v horském prostředí a byla úspěšně završena dnem 28. září 1989. V rámci programu státních zkoušek přitom celkem 13 bezpilotních letounků typu Šmelj-1 ve vylepšené verzi, která vešla ve známost jako iz.61T Pčela-1T, vykonalo dohromady 68 zkušebních letů (včetně 52-ti úspěšných) s celkovou délkou trvání 50 hod. Přestože v průběhu společných závodních a státních zkoušek došlo ke ztrátě hned šesti bezpilotních Pčel-1T, tj. rovných 46% celé zkušební flotily, v příslušné závěrečné zprávě byl bezpilotní vzdušný komplex pro operativní průzkum typu Stroj-P doporučen pro sériovou výrobu a řadovou službu. Komplex typu Stroj-P se přitom sestává z 10-ti až 12-ti bezpilotních prostředků (DPLA) typu Pčela-1T, jednoho samohybného startovacího zařízení a řídícího stanoviště založeného na bázi pásového výsadkového obojživelného obrněného vozidla typu BTR-D, jednoho samohybného evakuačně-technického stanoviště založeného na bázi 4 x 4 nákladního automobilu typu GAZ-66 a jednoho samohybného stanoviště technické podpory založeného na bázi 6 x 6 nákladního automobilu typu Ural-4320. Všechny zmíněné pozemní komponenty komplexu Stroj-P je možné přepravovat v útrobách středně těžkých transportních letounů řady An-12 (Cub) a Il-76 (Candid) a těžkých transportních vrtulníků typu Mi-26 (Halo). Letouny řady An-12 (Cub) a Il-76 (Candid) mohou navíc výše uvedená vozidla vysazovat za letu na výsadkových paletách typu P-7, které jsou vybaveny padáky a brzdícími raketami. Jednotlivé bezpilotní letounky typu Pčela-1T jsou zase přepravovány a vysazovány uvnitř padákem opatřených sklolaminátových kontejnerů (v konfiguraci se složeným křídlem nad trupem). Široká veřejnost se přitom mohla s některými komponentami komplexu typu Stroj-P poprvé seznámit výstavě Aviatsija 90, která se konala v prosinci roku 1990 v Moskvě. Na prezentaci kompletní sestavy tohoto průzkumného komplexu ale došlo až v srpnu roku 1992 na MosAeroShow 92. Mezitím, v červenci roku 1991, si komplex typu Stroj-P (v neúplné sestavě) odbyl svůj mezinárodní debut na 39. Pařížské Air Show. Sériová výroba bezpilotního letounku typu Pčela-1T byla realizována na lince závodu SmAZ (č.475) ze Smolenska. V důsledku rozpadu SSSR, k němuž došlo v roce 1991, a následné těžké ekonomické krizi, která zachvátila v 90. letech všechny postsovětské republiky, včetně Ruska, ale brány zmíněného podniku nakonec, v letech 1991 až 1992, opustilo pouhých 36 Pčel-1T. Ty se přitom následně staly součástí tří průzkumných komplexů typu Stroj-P. Zatímco jeden z nich byl již v roce 1993, spolu s 12-ti bezpilotními letounky typu Pčela-1T, vyvezen do KLDR, provozovatelem zbylých dvou průzkumných komplexů typu Stroj-P se stala, po roce 1994, pozemní armáda Ruska spolu s VMF. Za operačně způsobilý byl tento komplex oficiálně prohlášen dne 16. června 1997. Svůj křest ohněm si ale odbyl již v květnu roku 1995, a to v občanské válce v Čečensku. Do bojů zmíněného konfliktu konkrétně zasáhl jeden komplex typu Stroj-P spolu s pěti bezpilotními letounky typu Pčela-1T ze stavu Jihokavkazského obranného okruhu. V Čečensku přitom tehdy průzkumné Pčely-1T vykonaly celkem deset letů, včetně osmi bojových, s celkovou délkou trvání 7 hod a 25 min. V průběhu svých misí tyto bezpilotní stroje operovaly ve výškách mezi 600 m a 2 200 m a ve vzdálenost až do 55 km od odpalovacího-řídícího stanoviště. Čečenským povstalcům se přitom podařilo zneškodnit dva z nich. Ztráty na životech ze strany obslužného personálu nebyly ale naštěstí žádné. Protože se průzkumné Pčely-1 staly zdrojem velmi cenných informací pro dělostřelectvo a útočná komanda VDV, které by nebylo možné získat jiným způsobem nebo bez těžkých ztrát, v roce 2002 byla produkce tohoto nevelkého bezpilotního stroje obnovena. I přes zlepšující se ekonomickou situaci Ruska ale z výrobní linky závodu ze Smolenska tehdy sjelo pouhých 6 těchto strojů. Mezitím, od konce 80. let do roku 2002, se průzkumné bezpilotní komplexy typu Stroj-P zúčastnily celkem devíti velkých vojenských cviční.

Popis (model Pčela-1T):  Lehký bezpilotní průzkumný prostředek typu Pčela-1T je koncipován jako jednomotorový hornoplošník s prstencovitými ocasními plochami. Drak tohoto stroje je zhotoven převážně ze sklolaminátu. Díky tomu vykazuje malou hmotností, vysokou pevností a nízkými nároky na sériovou výrobu. Díky modulárnímu řešení jsou navíc jeho jednotlivé komponenty mezi jednotlivými verzemi Pčely-1 navzájem zaměnitelné. Trup tohoto stroje má kruhový průřez a sestává se ze čtyř částí. Příďová sekce je vyhrazena pro užitečné zatížení v podobě TV kamery, termálního zobrazovacího systému nebo aktivního rušiče. Optika dvou prvně uvedených systémů se přitom nachází uvnitř otočné polokulovité věžičky včleněné do břicha špice trupu. Poté následuje přední úložný prostor pro avioniku. Instalace avionických systémů se přitom nachází též uvnitř zádě trupu. Střední část trupu je zase vyhrazena pro palivovou nádrž a pohonnou jednotku. Obdélníkové křídlo bezpilotní Pčely-1T je opatřeno směrem dolů skloněnými winglety a jedním párem jednodílných křidélek. Jeho instalace se přitom nachází nad střední částí trupu. Při skladování je křídlo tohoto stroje možné složit nad hřbet přední části trupu. Při opětovném „roztažení“ do letové polohy jej lze navíc „uzamknout“ v konfiguraci s různým úhlem šípu náběžné hrany. Tímto způsobem je přitom kompenzován vliv odlišné hmotnosti jednotlivých průzkumných senzorů na polohu těžiště. Ocasní plochy Pčely-1T se sestávají z mohutné prstencovité stabilizační plochy se značnou hloubkou uchycené k zádi trupu za pomoci tří vzpěr uspořádaných do tvaru písmene „Y“, jednodílného výškového kormidla a jednodílného směrového kormidla. Výškovka a směrovka Pčely-1T navzájem zaujímá pozici do tvaru kříže. Jejich instalace se přitom nachází uvnitř ocasního prstencovitého stabilizátoru, poblíž jeho odtokové hrany. Pohon Pčely-1T obstarává jeden ležatý vzduchem chlazený 32 hp pístový dvouválec typu P-032 z dílny SKBM ze Samary. Ten přitom vykazuje životností 50 hodin a spaluje 25:1 směs leteckého benzinu a minerálního oleje B-95/110. Zmíněný motor se nachází uvnitř zadní části trupu a za pomoci dlouhé hřídele roztáčí jednu 600 mm třílistou vrtuli typu VVV-3-600 v tlačném uspořádání. Instalace zmíněné vrtule je přitom umístěna na zádi trupu přímo uvnitř ocasního prstencovitého stabilizátoru, resp. přímo před do tvaru kříže uspořádanými pohyblivými kormidly. Záďový prstencovitý stabilizátor tedy zastává též funkci vrtulového pláště. Toto řešení přitom sebou přineslo nejen vzrůst tahu vrtule, ale i účinnosti směrového a výškového kormidla ve všech letových režimech. Výškovka i směrovka tohoto stroje se totiž nachází přímo v proudu vzduchu od vrtule pohonné jednotky. Instalace vrtule uvnitř prstencovitého stabilizátoru má přitom též pozitivní vliv na nežádoucí hlukovou emisi. Kromě toho sebou přinesla větší bezpečnost pro obslužný personál. Start Pčely-1M je realizován z nakloněné startovací kolejnice umístěné na korbě speciálně upraveného pásového obrněného vozidla typu BTR-D za pomoci dvou odhazovatelných startovacích prachových raket. Ty se přitom umisťují pod záďový prstencovitý stabilizátor. Přistávací systém tohoto nevelkého bezpilotního stroje se zase sestává z přistávacího padáku a výměnného pevného odpruženého čtyřbodového podvozku. Ten přitom dokáže snést přetížení až 10 g. Zatímco instalace aerodynamického pouzdra přistávacího padáku, které je opatřeno vyklápěcími (směrem dozadu) hřbetními dvířky, se nachází na horní ploše střední části sklápěcího křídla, podvozkové vzpěry jsou uchyceny k břichu střední části trupu v oblasti před a za křídlem. Do paměti programovatelného digitálního automatického letového řídícího systému Pčely-1T lze před zahájením mise uložit letovou trasu s celkem 24-ti otočnými body. Letový kurz a výšku lze ale měnit i v průběhu letu za pomoci rádiové-povelové jednotky.

Verze:

iz.61 Šmelj-1 – prototypová modifikace bezpilotního průzkumného prostředku typu Pčela-1T. Tento model vznikl v počtu nejméně 13-ti exemplářů a tvořil jednu z komponent komplexu Sterch. Jednotlivé exempláře bezpilotního letounku typu Šmelj-1 se přitom od sebe navzájem více či méně odlišovaly. Zatímco v případě starších exemplářů Šmelju-1 se instalace TV kamery nacházela uvnitř příďového průzračného kulovitého krytu nepodobnému příďovému krytu modelu iz.60MS Pčela-1TM, kryt TV kamery pozdějších exemplářů tohoto bezpilotního letounku měl podobu otočné polokulovité věžičky částečně zapuštěné do břicha zaoblené špice trupu. Starší zkušební exempláře Šmelju-1 navíc nebyly opatřeny winglety. První prototyp kromě toho postrádal též instalaci pevného čtyřbodového podvozku.

iz.61T Pčela-1T – první sériově vyráběná modifikace bezpilotního průzkumného prostředku typu Pčela-1T. Tento model tvoří jednu z komponent bezpilotního průzkumného komplexu typu Stroj-P. Pčelu-1T je přitom možné vybavit TV kamerou, termálním zobrazovacím systémem nebo aktivním rušičem. Za pomoci posledně uvedeného zařízení lze rušit VKV komunikační systémy protivníka, které se nacházejí v okruhu 10-ti až 20-ti km. Technická životnost Pčely-1T přitom činí 10 operačních vzletů.

Pčela-1VM – terčová modifikace bezpilotního průzkumného prostředku typu Pčela-1T zastávající roli vzdušného cíle při praktickém výcviku obsluh pozemních prostředků PVO. Bezpilotní letounek typu Pčela-1VM se od svého vývojového předchůdce v podobě průzkumného modelu Pčela-1T odlišuje zejména instalací radiolokačního odrážeče na místo senzorového vybavení. Za jeho pomoci lze přitom simulovat radiolokační signaturu (RCS) různých letounů. Terčová Pčela-1VM vykazuje rychlostí 120 až 180 km/h a může operovat ve výškách mezi 100 m a 2 500 m. Za pomoci tohoto modelu lze tedy cvičit obsluhy kompletů PVO i ve vyhledávání a zneškodňování lehkých letounů pohybujících se v malých výškách. Takové letouny jsou přitom často používány pro dopravu propagandistických letáků, sabotérů a špionů do týlu území protivníka.

Pčela-1IK – modifikace bezpilotního průzkumného prostředku typu Pčela-1T uzpůsobená pro činnost za nočních podmínek. Pčela-1IK se vyznačuje instalací IČ senzoru na místo TV kamery. Státní zkoušky tohoto modelu byly úspěšně završeny v březnu roku 2001.

Pčela-1TV/-1K – pokročilá modifikace bezpilotního průzkumného prostředku typu Pčela-1T. Tento model se stal jednou z komponent bezpilotního průzkumného komplexu typu Stroj-PD. Od svého vývojového předchůdce v podobě typu Pčela-1T se přitom odlišuje instalací modifikovaného křídla, nového motoru typu P-032M a nového senzorového vybavení. Zatímco model Pčela-1TV obdržel instalaci TV kamery, za jejíž pomoci lze na rozdíl od TV kamery modelu Pčela-1T provádět průzkum za denních i nočních podmínek, průzkumné vybavení modelu Pčela-1K tvoří IČ senzor. Státní zkoušky komplexu Stroj-PD byly úspěšně ukončeny v závěru roku 2007. Operační zkoušky tohoto bezpilotního průzkumného komplexu se podařilo završit v roce 2010. Pro potřeby programu státních a operačních zkoušek bylo přitom zhotoveno po jednom komplexu typu Stroj-PD. Součástí každého z nich se stalo 10 bezpilotních letounků typu Pčela-1TV/-1K.

Vyrobeno:  13 zkušebních a 42 operačních exemplářů modelu Pčela-1T (Šmelj-1) a 20 zkušebních exemplářů modelu Pčela-1TV/-1K

Uživatelé:  KLDR a Rusko

iz.61T Pčela-1T

Navádění:   inerciální (autopilot) a rádiové povelové

Pohon:        jeden pístový motor typu Samara (SKBM) P-032 s max. výkonem 32 hp

Vybavení:   jedna TV kamera se zorným polem 3° až 30°, elevací +5°až -65° a depresí ±170° nebo jeden termální zobrazovací systém se zorným polem odpovídajícím 75-ti % letové výšky a rozlišením 3 mrad (instalace zmíněných systémů se nachází uvnitř otočného kopulovitého krytu, který je částečně zapuštěn do břicha zaoblené špice trupu)

Poslední úpravy provedeny dne: 28.4.2013