Tupolev Tu-139/DBR-2 Jastreb-2

Typ:  vícenásobně použitelný (10 operačních letů) bezpilotní vzdušný prostředek velkého doletu uzpůsobený pro provádění detailního fotografického průzkumu (PHOTINT) za denních podmínek a radiotechnického průzkumu (ELINT) za denních a nočních podmínek bezpilotního komplexu pro strategický vzdušný průzkum typu DBR-2 Jastreb-2; vývojový derivát bezpilotního prostředku typu Tu-123 bezpilotního komplexu pro strategický vzdušný průzkum typu DBR-1 Jastreb-1 (DR-2)

Určení:  pořizování fotografií strategicky významných cílů (odpalovací zařízení strategických řízených střel, vojenská letiště, vojensko-průmyslové objekty, vojenské základny, přístavy, seskupení pozemních vojsk, bojové skupiny letadlových lodí, postavení raketových systémů PVO a postavení systémů protiraketové obrany) nacházejících se v hloubce území protivníka, provádění radiotechnického průzkumu (sběr informací nezbytných pro určení polohy a typu nepřátelských radiolokačních stanic a radiostanic) a pořizování fotografií škod způsobených nepříteli jaderným, biologickým a chemickým útokem

Odlišnosti od modelu Tu-123:

- modifikovaná přední část trupu – ta je nyní řešena jako pevná a navíc postrádá instalaci padákového záchranného systému

- instalace křídla s více protáhlou náběžnou hranou s ogiválním půdorysem a zakřiveným profilem v několika rovinách (obdobné konstrukční řešení jako u prototypu nadzvukového dopravního letounu typu Tu-144) na místo křídla s tvarem dvojité delty a rovnou náběžnou hranou s úhlem šípu 67° a mírným záporným vzepětím

- instalace kombinovaného brzdícího-přistávacího padáku s celkovou plochou 1 200 m² na místo o poznání menšího brzdícího padáku uvnitř zvětšeného vřetenovitého krytu včleněného do pevného kořene svislé ocasní plochy

- instalace zatahovatelného tříbodového podvozku příďového typu – zatímco vzpěra příďového podvozku se zatahuje do břicha přídě trupu, vzpěry hlavního podvozku se zasouvají do boků břicha zádě trupu v oblasti za lapačem vzduchu pohonné jednotky (v případě modelu Tu-123 byla zatahovatelným podvozkem, čtyřbodovým talířovým, opatřena pouze oddělitelná příďová sekce trupu s průzkumným vybavením)

- instalace brzdících prachových raket

Historie:  Požadavek na vícenásobně použitelnou modifikaci jednorázově použitelného výškového bezpilotního vzdušného průzkumného prostředku typu Tu-123 bezpilotního komplexu pro strategický průzkum typu DBR-1 Jastreb-1 (DR-2) obsahovalo již zadání z roku 1960, tedy to to samé zadání, které dalo za vznik základní modifikaci tohoto stroje. Prvním krokem k vícenásobně použitelnému Tu-123 se měl přitom stát pilotovaný model Tu-123P (Jastreb-P). Ten byl ale ze strany VVS zamítnut. Práce na vícenásobně použitelném bezpilotním Tu-123, který vešel ve známost pod označením Tu-139, se naplno rozeběhly až v roce 1964, tedy krátce poté, co byl výchozí model tohoto stroje schválen pro přijetí do výzbroje. Průzkumný bezpilotní vzdušný prostředek typu Tu-139 se měl stát jednou z komponent bezpilotního komplexu pro strategický průzkum typu DBR-2 Jastreb-2 a na rozdíl od svého vývojového předchůdce v podobě typu Tu-123 měl být schopen bezpečného přistání. V případě modelu Tu-123 byla totiž padákovým záchranným systémem a podvozkem opatřena pouze oddělitelná příďová sekce trupu, která ukrývala průzkumné vybavení. Z tohoto důvodu tento model obdržel nové křídlo, robustní tříbodový podvozek a instalaci nového padáku uvnitř záďového hřbetního krytu. Zatímco záďový padák modelu Tu-123 sloužil pouze pro brzdění v koncové fázi letu, resp. před vlastním oddělením příďové sekce trupu, v případě modelu Tu-139 zastával funkci brzdícího a přistávací padáku zároveň. V koncové fázi letu se padák prostředku Tu-139 nejprve rozevřel pouze částečně. Poté, co došlo k poklesu rychlosti na určitou hodnotu, se padák tohoto stroje rozevřel úplně a zároveň zaujal pozici nad hřbetem trupu, v oblasti přímo nad aerodynamickým těžištěm. Těsně před dosednutím byl vysunut podvozek a zároveň aktivovány brzdící rakety. Jejich zážehem došlo k poklesu rychlosti sestupu z 10-ti m/s na 2 až 3 m/s. Výše popsaný záchranný systém přitom bezpilotnímu prostředku typu Tu-139 umožňoval vykonat celkem 10 operačních letů. Jediný prototyp tohoto stroje vznikl v prostorách Tupolevova experimentálního závodu č.156 „Opyt“ a do oblak se poprvé vydal dne 22. října 1968. Přestože záchranný systém prostředku Tu-139 pracoval, jak měl, celý zkušební program tohoto stroje se nakonec omezil na pouhé tři lety. Důvodem tohoto kroku se přitom stal pilotovaný průzkumný letoun typu MiG-25RB (Foxbat B). Ten totiž disponoval rychlostí řádu 3 000 km/h a operační letovou výškou přes 20 000 m a kromě toho byl, na rozdíl od bezpilotních Tupolevů, schopen zastávat též roli taktického bombardéru. V této souvislosti pak VVS nechalo vývoj všech bezpilotních průzkumných prostředků pro strategický průzkum zastavit. Veškeré úsilí vynaložené na vývoj a letové zkoušky prostředku typu Tu-139 ale i přesto nepřišlo nazmar. Záchranný systém tohoto stroje se totiž následně stal základem záchranného systému o poznání lehčích vícenásobně použitelných bezpilotních vzdušných prostředků pro taktický a operativně-taktický vzdušný průzkum typu Tu-141 (DR-5) a Tu-143 (DR-3).

Verze:  -

Vyrobeno:  jeden prototyp

Uživatelé:  žádní

Navádění:  inerciální (autopilot) - trasa a výška letu se dopředu naprogramuje

Pohon:       jeden proudový motor typu Tumanskij KR-15-300 s cestovním tahem 10 000 kp a startovacím tahem 15 000 kp a dva odhazovatelné startovací raketové motory na TPL typu PRD-52 s max. tahem po 75 000 kp (jejich instalace se nachází pod křídlem)

Vybavení:  jeden panoramatický fotoaparát typu AFA-41/20M s ohniskovou vzdáleností 410 mm, tři fotoaparáty pro vertikální snímkování typu AFA-54/100M s ohniskovou vzdáleností 540 mm (jejich průzory jsou včleněny do břicha odnímatelné přídě trupu) a stanice pro vedení radiotechnického průzkumu typu SRS-6RD Romb-4A. Posledně uvedené zařízení vykazuje dosahem 390 km (na obě strany od podélné osy trupu) a jeho antény ukrývá jeden pár obdélníkových dielektrických panelů nacházející se na bocích odnímatelné přídě trupu.

Poslední úpravy provedeny dne: 3.5.2013