Tupolev Tu-243/VR-3D Rejs-D

Typ:  vícenásobně použitelný (10 operačních letů) bezpilotní vzdušný prostředek krátkého doletu uzpůsobený pro provádění fotografického (PHOTINT), televizního, infračerveného a radiačního (RINT) průzkumu za denních i nočním podmínek bezpilotního komplexu pro operativně-taktický a taktický vzdušný průzkum typu VR-3D Rejs-D; vývojový derivát bezpilotního prostředku typu Tu-143 bezpilotního komplexu pro operativně-taktický a taktický vzdušný průzkum typu VR-3 Rejs (DR-3)

Určení:  zjišťování pozice seskupení vojsk, bojové techniky, polních opevnění a inženýrsko-technických konstrukcí (mosty, železnice ...) nacházejících se ve vzdálenosti až 150 km za bojovou linií, zjišťování úrovně radiačního zamoření bojiště, zjišťování rozsahu přírodních a ekologických katastrof, detekování lesních požárů a zjišťování jejich rozsahu a detekování defektů na energovodech

Odlišnosti od letounu Tu-143:

- modifikovaný trup s větší délkou přední partie

- větší zásoba paliva (toho bylo mimo jiné docíleno přeskupením některých palubních systémů)

- instalace zcela nového průzkumného vybavení

- instalace pohonné jednotky typu TR3-117A (na místo motoru typu TR3-117) vyznačující se vyšší provozní spolehlivostí

- instalace silnějšího a lehčího odhazovatelného startovacího raketového urychlovače typu RDTT-243 (na místo typu SPRD-251)

- instalace datalinku typu Trassa-M (za jeho pomoci lze předávat získané informací pozemnímu stanovišti v reálném čase)

- instalace automatického letového řídícího systému typu NPK-243 (na místo typu ABSU-143)

- instalace radiomajáku ulehčujícího vyhledání tohoto stroje po ukončení mise

Sestava komplexu VR-3D:

- bezpilotní prostředky typu Tu-243

- samohybná startovací zařízení typu SPU-243 (SPU-143-4), založená na bázi 8 x 8 nákladního automobilu typu BAZ-135MB, s nastavitelným (pod úhlem 15°) startovacím tubusem s jedním bezpilotním prostředkem typu Tu-243 na korbě

- čtyři přepravně-nabíjecí vozidla typu TZM-243, založená na bázi 8 x 8 nákladního automobilu typu BAZ 135MB, se dvěma bezpilotními prostředky typu Tu-243 a jedním teleskopickým hydraulicky ovládaným jeřábem na korbě (za pomoci těchto vozidel jsou bezpilotní prostředky nejen dopravovány na pozici startu, ale i vyzvedávány po ukončení mise)

- vozidla technické obsluhy systému typu KPK-243 (za pomoci těchto vozidel je prováděna předletová příprava vlastních bezpilotních prostředků typu Tu-143)

- mobilní vyhodnocovací stanoviště typu POD-3D

Historie:  Přestože si bezpilotní průzkumný komplex pro operativně-taktický a taktický vzdušný průzkum typu VR-3 Rejs (DR-3) velmi rychle získal nemalou oblibu, neboť podzvukový bezpilotní letounek s proudovým pohonem typu Tu-143 z dílny OKB A.N. Tupoleva, na kterém byl vystavěn, vykazoval  malou zranitelností (díky nízké RCS a malé letové výšce), vysokou přesností navedení a schopností pořizovat snímky s vysokým rozlišením, některé jeho parametry bylo již na konci 70. let možné považovat za ne úplně vyhovující. Z tohoto důvodu OKB-156 A.N. Tupoleva již dne 6. března 1981, tedy rok předtím, než byl tento průzkumný komplex oficiálně prohlášen za operačně způsobilý, obdržela zadání na jeho pokročilou modifikaci. Požadovaná modifikace komplexu VR-3 Rejs (DR-3) vešla ve známost pod označením VR-3D Rejs-D a její součástí se měl dle zadání stát vylepšený bezpilotní letounek vykazující lepšími letovými výkony. To se přitom týkalo zejména doletu. Zmíněný bezpilotní letounek komplexu VR-3D Rejs-D obdržel označení Tu-243 a součástí jeho palubních systémů se dle toho samého zadání mělo stát průzkumné vybavení s vyšší rozlišovací schopností, za jehož pomoci mělo být navíc možné provádět průzkumnou činnost i za nočních podmínek. Výše uvedené zadání přitom obsahovalo též požadavek na redukci počtu pozemních komponent a obslužného personálu. Přestože byly příslušné technické specifikace k celému komplexu VR-3D Rejs-D vypsány v únoru roku 1983, projektové práce spolu se stavbou prototypu se nepodařilo završit dříve než v roce 1987. Letové zkoušky prototypů bezpilotního letounku Tu-243 se rozeběhly ještě v červenci toho samého roku. Protože průzkumný komplex typu VR-3D Rejs-D vykazoval proti svému předchůdci v podobě typu VR-3 Rejs (DR-3) znatelně vyšší bojovou hodnotou (2,5 x), v roce 1994, po ukončení státních zkoušek, se stal součástí výrobního závodu KumAPP z Kumertau. Za operačně plně způsobilý byl ale tento bezpilotní průzkumný komplex oficiálně prohlášen až v roce 1999. Mezitím, v srpnu roku 1995, se vlastní bezpilotní letounek typu Tu-243 představil široké veřejnosti na moskevské airshow MAKS 95. Tento nevelký bezpilotní stroj má přitom před svým předchůdcem v podobě typu Tu-143 kromě delšího doletu (360 km na místo 170 až 180 km) a schopnosti vykonávat průzkumnou činnost i za nočních podmínek navrch též v instalaci pokročilejšího automatického letového systému řízení a v neposlední řadě též ve vyšší životnosti. Ta totiž činí 10 operačních letů, tj, 2 x tolik v porovnání s modelem Tu-143. Kromě toho veškeré získané informace dokáže předávat pozemnímu stanovišti v reálném čase. Typ Tu-143 naproti tomu mohl za pomoci datalinku předávat informace získané pouze TV kamerou a aparaturou pro radiační průzkum. Snímky pořízené palubními fotoaparáty tohoto modelu bylo možné vyvolat výhradně až po přistání a následném vyjmutí filmů. Za jeden operační let je tento stroj navíc schopen zmapovat oblast s rozlohou celých 2 100 km².

Verze:

Tu-243 (VR-3D Rejs-D) – základní výše popsaná sériově vyráběná modifikace bezpilotního vzdušného prostředku typu Tu-243

Tu-243DM (VR-3VDM) – speciální terčová modifikace průzkumného bezpilotního vzdušného prostředku typu Tu-243 zastávající roli nepřátelských letounů při praktickém výcviku obsluh pozemních a námořních protiletadlových raketových komplexů

Vyrobeno:  ?

Uživatelé:  pouze Rusko

Tu-243

Navádění:   inerciální (autopilot) - trasa a výška letu se dopředu naprogramuje

Pohon:        jeden proudový motor typu Klimov TR3-117A s max. tahem 640 kp a jeden odhazovatelný startovací raketový motor na TPL typu RDTT-243 s max. tahem 14 820 kp (jeho instalace se nachází pod zadní částí trupu)

Vybavení:   jeden panoramatický fotoaparát typu PA-402 a jedna televizní kamera typu Aist-M s datalinkem typu Trassa-M, jeden panoramatický fotoaparát typu PA-402 a jeden IČ senzor typu Zima-M s datalinkem typu Trassa-M nebo jedna aparatura pro radiační průzkum typu Sigma-R s datalinkem typu Trassa-M, instalovaná uvnitř oddělitelné příďové části trupu

Poslední úpravy provedeny dne: 5.5.2013