APM

Typ:  letecká kontaktní plovoucí mina

Určení:  ničení hladinových plavidel

Vyvinul:  NII-400

Letecká plovoucí mina typu APM (APM = Aviacionnaja plavajučaja mina = letecká plovoucí mina) byla vyvinuta v letech 1947 až 1954 v institutu NII-400 pod vedením F.M. Miljakova. Zmíněná zbraň byla námořním ekvivalentem 1 500 kg letecké trhavé pumy typu FAB-1500 a vycházela z plovoucí protilodní miny typu PLAT-2, která byla vypouštěna ponorkovými plavidly. Mina typu APM měla válcovité tělo se zkosenou špicí (pod úhlem 30°) s průměrem 630 mm. Bojová hlavice této zbraně byla naplněna 825 kg směsí TLG-G5 nebo MS (19% tritolu + 57% hexogenu + 17% hliníkového prášku + 7 % ceresinu) a byla opatřena čtyřmi kontaktními zapalovači. K iniciaci bojové části miny typu APM docházelo v případě, kdy plavidlo narazilo alespoň do jednoho z kontaktních zapalovačů rychlostí nejméně 0,5 uzlů (0,93 km/h). Padákový systém této zbraně se sestával ze dvou padáků, stabilizačního a hlavního (brzdícího). Po odpoutání od nosiče byl nejprve vypuštěn stabilizační padák. Na něm se mina typu APM snášela do výšky 1 000 m. Poté došlo k jeho oddělení a vypuštění hlavního, brzdícího, padáku. Ten zajišťoval, aby mina typu APM nedopadla na vodní hladinu rychlostí vyšší než 90 m/s. Pokud byla zmíněná mina nosičem shozena v menší výšce než 1 000 m, k vypuštění hlavního padáku docházelo 5 s po odpoutání od nosiče. Po dopadu na vodní hladinu se oddělil příďový aerodynamický kryt a padákový systém. Následně se mina typu APM nehledě na výšce shozu ponořila do hloubky ne větší než 15 m. To zmíněné zbrani usnadňovalo skosení špice těla. Současně se ponořil též oddělený příďový aerodynamický kryt a padákový systém. Mezitím, v hloubce 2,5 až 4 m, došlo k aktivaci hydrostatického zařízení, které sloužilo k udržování zadané hloubky ponoru. Hloubku ponoru miny typu APM bylo přitom možné nastavit na 2 m, 3 m, 4 m, 5 m, 6 m nebo 7 m. Zařízení zajišťující ponor v požadované hloubce využívalo stlačený vzduch a bylo napájeno palubní baterií. Zásoba stlačeného vzduchu a kapacita palubní baterie přitom mině typu APM umožňovala plout v zadané hloubce po dobu nejméně 10-ti dnů. Poté byla automaticky zlikvidována, a to buď potopením na dno, nebo detonací bojové části. Autodestrukční systém miny typu APM byl ale uveden též do činnosti v případě, kdy tato zbraň dopadla na pevný povrch (pevnina či led) nebo na mělčinu, popř. když se v důsledku nějaké závady vynořila na vodní hladinu. Díky tomu, že se jednalo o plovoucí minu, zmíněnou zbraň nebylo možné zneškodnit tralováním. Její likvidaci navíc znesnadňovala skutečnost, že byla unášena mořskými proudy, a tedy se nenacházela stále na stejném místě. Na druhou stranu mohla být mořskými proudy unesena mimo zájmovou oblast, kde navíc mohla ohrozit vlastní plavidla nebo civilní dopravu. Do výzbroje námořního letectva byla mina typu APM zařazena v roce 1954. Zmíněná zbraň byla vyráběna závody č.239, č.215 a č.308 ve dvou verzích, a to letecké a lodní. Ta druhá přitom postrádala padákový systém.

Verze:   -

Nosič:  Il-38 (May A) – 4 ks a Tu-22M (Backfire)

Uživatelé:  SSSR

Bojová hlavice:  trhavá o hmotnosti 260 kg se čtveřicí kontaktních zapalovačů