RM-1

Typ:  letecká kotvená raketová mina

Určení:  pasivní ničení hladinových plavidel, ochrana přístavů a přístupových tras, blokáda přístavů a přístupových tras, vytváření bezpečných zón a vytváření minových přehrad

Vyvinul:  NII-400

Letecká námořní kotvená raketová mina typu RM-1 (RM = reaktivno-vyplyvajučaja mina = mina s reaktivním vynořením) byla vyvinuta v institutu NII-400 pod vedením L.P. Matveeva. Vývoj zmíněné zbraně byl zahájen v roce 1957, tj. po přijetí první raketové miny sovětské konstrukce v podobě typu KRM do výzbroje námořnictva. Zmíněná mina byla vyvinuta též v institutu NII-400 a byla určena pro hladinová plavidla. Mina typu RM-1 měla válcovité tělo s průměrem 630 mm a byla námořním ekvivalentem 1 500 kg letecké trhavé pumy typu FAB-1500. Zmíněná zbraň byla určena k ničení nejen hladinových plavidel (s ponorem větším než 3,5 m), ale i plavidel ponorkových. Její bojová hlavice byla naplněna 200 kg směsi MS (19% tritolu + 57% hexogenu + 17% hliníkového prášku + 7 % ceresinu). Idea použití raketového motoru na tuhé pohonné látky (TPL) k vymrštění námořní miny k cíli vznikla na přelomu 40. a 50. let, a to v přímé reakci na stále se zvyšující citlivost bezkontaktních zapalovačů bojových částí. Bezkontaktní zapalovače totiž dokázaly reagovat na cíl ze stále větších vzdáleností, zatímco bojová část miny se vzrůstající vzdáleností ztrácena na ničivém účinku. Vymrštění miny přímo na cíl mělo tedy umožnit plně využít ničivý účinek její bojové části. Součástí padákového sytému miny typu RM-1, který byl znám jako Parus, byly dva padáky, stabilizační a hlavní (brzdící). Zmíněnou zbraň bylo přitom možné shazovat z výšek větších než 500 m v oblastech s hloubkou 40 až 300 m. Po odpoutání od nosiče došlo nejprve k vypuštění stabilizačního padáku, který měl plochu 0,3 m². Na něm zmíněná zbraň klesala rychlostí 180 m/s do výšky 750 m. Poté došlo k jeho odhození a vypuštění hlavního, brzdícího, padáku, jenž měl plochu 1,8 m². Ten snížil rychlost klesání miny typu RM-1 na 50 až 65 m/s. Na vodní hladinu tato zbraň dopadala rychlostí 30 až 35 m/s. K oddělení pouzdra padákového systému docházelo v okamžiku, kdy se mina typu RM-1 nacházela 2,0 až 4,5 m pod vodní hladinou. Poté mina typu RM-1 začala klesat k mořskému dnu, stejně jako oddělené pouzdro padákového systému. V hloubce pod 150 m došlo k odpojení těla miny od kotvy. Kotevní lano se přitom odvinulo z bubnu na takovou délku, aby tělo miny typu RM-1 zaujalo pozici 150 m pod vodní hladinou. Pokud byla hloubka v místě shozu menší než 150 m, k odpojení těla miny od kotvy docházelo až po dopadu na dno. V tomto případě mina typu RM-1 zaujala pozici 1,0 až 1,5 m nad dnem. K odvinutí kotevního lana na správnou délku byly přitom využívány údaje z membránového hydrostatu. V zadané hloubce zmíněná zbraň zaujímá svislou pozici sonarem směrem nahoru a tryskami raketového motoru směrem dolů. Palubní vybavení miny typu RM-1 umožňovalo nastavení aktivace této zbraně do bojové pozice buďto okamžitě, tedy ihned poté, co zaujala pozici 150 m pod vodní hladinou, nebo se zpožděním 1 h až 20 dní. K oddělení těla miny od kotvy a zažehnutí raketového motoru docházelo v okamžiku, kdy se do zorného pole sonaru této zbraně, které mělo průměr 20 m, dostal kýl hladinového plavidla nebo ponorky, resp. po třetím odrazu ultrazvukového impulzu sonaru od kýlu plavidla. Přitom byla sonarem, jehož instalace se nacházela v horní části těla miny typu RM-1, změřena hloubka zachyceného plavidla. Ta byla konkrétně stanovena odečtem času mezi odrazem ultrazvukového impulzu od vodní hladiny a od kýlu zachyceného plavidla. Po zažehnutí raketového motoru se začalo tělo miny typu RM-1 pohybovat směrem k vodní hladině rychlostí 20 až 25 m/s (72 až 90 km/h). Z hloubky 150 m se tedy tělo této zbraně dokázalo vynořit za pouhých 7,5 s. Stabilizaci této zbraně při motorickém vynořování zajišťovalo otáčení okolo podélné osy vlivem hydrostatického momentu od výklopných stabilizačních ploch nacházejících se na zádi jejího těla. K detonaci miny typu RM-1 docházelo v okamžiku, kdy se vynořila na hloubku plavidla stanovenou sonarem. Při přímém nárazu do kýlu plavidla byla bojová část miny typu RM-1 iniciována kontaktním zapalovačem. Mina typu RM-1 byla do výzbroje VMF přijata v roce 1960. Zmíněná zbraň byla vyráběna Strojírenským závodem č.239 V.V. Kujbyševa ve dvou verzích, a to letecké a lodní. Ta druhá přitom postrádala padákový systém.

Verze: -

Nosič:  Il-38 (May A) – 4 ks, Tu-16T (Badger A) a Tu-22M (Backfire) – 8 ks

Uživatelé:  SSSR

Pohon:  raketový motor na TPL

Bojová hlavice:  trhavá o hmotnosti 200 kg s kontaktním zapalovačem a bezkontaktním zapalovačem typu Murena