AMD-2-500

Typ:  letecká dnová bezkontaktní mina

Určení:  pasivní ničení hladinových plavidel, ochrana přístavů a přístupových tras, blokáda přístavů a přístupových tras, vytváření bezpečných zón a vytváření minových přehrad

Vyvinul:  CKB-36 (Ostechbjuro)

Letecká námořní mina typu AMD-2-500 (AMD = aviacionnaja mina donnaja = letecká mina dnová) byla vyvinuta v konstrukční kanceláři CKB-36 pod vedením B.S. Kazanceva jako náhrada za minu typu AMD-1-500. Vývoj zmíněné zbraně byl zahájen v roce 1942 a probíhal paralelně s vývojem těžší miny typu AMD-2-1000, která zase vznikla jako nástupce miny typu AMD-1-1000. Zadání na vývoj miny typu AMD-2-500 (a AMD-2-1000) bylo přitom vypsáno ještě za chodu státních zkoušek min řady AMD-1. Konstrukce těla miny typu AMD-2-500 byla shodná jako u miny AMD-1-500. Zmíněná zbraň měla tedy válcovité tělo se zaoblenou špicí s průměrem 450 mm. Její bojová hlavice, která se nacházela před přístrojovou sekcí, byla rovněž naplněna 300 kg směsí TGA (60 % tritolu + 34% hexogenu + 16% hliníkového prášku). Zatímco bojová hlavice miny typu AMD-1-500 byla opatřena dvouimpulzním bezkontaktním indukčním zapalovačem, mina typu AMD-2-500 obdržela dvoukanálový akustický-indukční zapalovač s dosahem 20 až 40 m. Ten přitom reagoval jak na hluk, tak i na změny v magnetickém poli vyvozené kýlem lodi. Mezi cívku indukčního zapalovače a galvanometrické relé, které po sepnutí vyvolalo detonaci nálože, miny typu AMD-2-500 byl vetknut zesilovač na bázi elektronek. K jeho aktivaci docházelo pouze v případě, kdy byl akustickým zapalovačem přijat akustický signál od plující lodi. To zamezovalo aktivaci galvanometrického relé indukčním zapalovačem, který měl vysokou citlivost, vlivem magnetické bouře. Mina typu AMD-2-500 se stala první sovětskou námořní minou se zapalovačem bojové nálože s elektronickým zesilovačem na bázi elektronek. Díky tomu, že byl zapalovač bojové hlavice této zbraně pojat jako dvoukanálový, měl vyšší odolnost vůči šumu a vlečným tralům. Odolnost vůči tralování ale mině typu AMD-2-500 zajišťovalo též zařízení pro zpožděnou aktivaci spolu s možností nastavení detonace až po několika reakcích zapalovače na vnější podměty. Dobu zpoždění aktivace a počet reakcí zapalovače na vnější podměty do aktivace detonace bylo ale možné nastavit pouze před vzletem nosiče. Za letu již tyto parametry nebylo možné měnit. Pro bojovou hlavici miny typu AMD-2-500 byly přitom vyvinuty hned dva zapalovače, jeden konstrukční kanceláří SKB MPS a jeden konstrukční kanceláří CKB-36. Oba zmíněné zapalovače následně prošly porovnávacími zkouškami, ze kterých jako lepší vyšel ten od SKB MPS. Zkouškami mina typu AMD-2-500 prošla mezi prosincem roku 1942 a červencem roku 1943 na Kaspickém moři. Přijetí této zbraně do výzbroje námořního letectva bylo schváleno v lednu roku 1945, po vnesení změn, které vycházely z výsledků zkoušek. Do bojů Velké vlastenecké války, která započala dne 22. června 1941 nečekaným vpádem německých vojsk do SSSR, se ale mina typu ADM-2-500 již nezapojila, stejně jako paralelně vyvíjená větší mina typu ADM-2-1000. Minu typu AMD-2-500 bylo možné shazovat při letu rychlostí do 300 km/h ve výškách do 300 m. Padákový systém typu AMD/PM nicméně umožňoval tuto zbraň shazovat při rychlostech až do 360 km/h. Na vodní hladinu mina typu AMD-2-500 dopadala rychlostí 18 až 20 m/s. Po dopadu na vodní hladinu došlo k odpojení padákového systému. Následně zmíněná zbraň klesla na dno moře. Jednotlivé miny tohoto typu bylo možné pokládat ve vzdálenosti nejméně 80 m od sebe. Při nedodržení této vzdálenosti hrozilo, že výbuch jedné miny vyřadí z činnosti sousední miny. Hloubka moře v místě shozu mohla činit 6 až 50 m. Mina typu AMD-2-500 byla vyráběna závodem Parostroj ve dvou verzích, a to letecké a lodní. Ta druhá přitom postrádala padákový systém.

Verze:  -

Nosič:  Be-6 (Madge) a Il-4T (Bob)

Uživatelé:  SSSR

Bojová hlavice:  trhavá o hmotnosti 300 kg s dvoukanálovým akustickým-indukčním zapalovačem s dosahem 20 až 40 m