Lira

Typ:  letecká kotvená námořní mina

Určení:  pasivní ničení hladinových plavidel, ochrana přístavů a přístupových tras, blokáda přístavů a přístupových tras, vytváření bezpečných zón a vytváření minových přehrad

Vyvinul:  NII-400

Letecká kotvená námořní mina typu Lira byla určena k ničení plavidel s výtlakem větším než 500 t a byla vyvinuta v institutu NII-400 pod vedením L.P. Matveeva. Vývoj zmíněné zbraně byl zahájen v roce 1947 a zpočátku probíhal z iniciativy vedení institutu NII-400, tedy bez oficiálního zadání. Zatímco všechny předválečné a válečné sovětské kotvené námořní miny využívaly technická řešení min „model 1908“ a „model 1912“, což sice urychlilo jejich vývoj, ovšem za cenu omezené bojové efektivity, v konstrukci miny typu Lira našly uplatnění nové technologie. Díky tomu bylo tuto zbraň možné shazovat z libovolné výšky při letu libovolnou rychlostí. Naproti tomu u předchozích sovětských leteckých kotvených min byly posádky nosičů nuceny při shozu dodržovat přísné výškové a rychlostní limity. Kromě toho mohla mina typu Lira na vodní hladinu dopadat podstatně vyšší rychlostí než předválečné a válečné sovětské letecké kotvené miny. Zmíněná zbraň byla námořním ekvivalentem 1 500 kg letecké trhavé pumy typu FAB-1500 a měla válcovité tělo s průměrem 630 mm. Bojová hlavice této zbraně byla přitom naplněna 250 kg směsi TGAG-5 (60% tritolu + 24 % hexogenu + 16 % hliníkového prášku). Po odpoutání od nosiče docházelo k odhození krytu schránky s padákem a vypuštění padáku. Ten zajišťoval, aby mina typu Lira nedopadla na vodní hladinu rychlostí vyšší než 90 až 100 m/s. Po dopadu na vodní hladinu se oddělil padákový systém a kryt kotvy, která byla s tělem miny spojena ocelovým lanem s délkou 250 m a průměrem 8,5 mm. Následně se mina typu Lira potopila, stejně jako oddělený kryt kotvy a oddělený padákový systém. Po dopadu na dno a odpočtu zadaného času se uvolnilo kotevní lano, načež se zmíněná mina v důsledku vztlaku svého těla vynořila do zadané hloubky. Současně došlo k odjištění zapalovačů bojové části. Tím mina typu Lira zaujala bojovou pozici. Zmíněná zbraň byla používána ve dvou variantách, lehké a těžké. Zatímco lehkou variantu miny typu Lira mohly nosiče přepravovat ve vnitřních zbraňových šachtách, těžkou variantu této zbraně bylo možné umisťovat pouze na vnější závěsníky. V lehké variantě byla bojová část miny typu Lira opatřena čtyřmi kontaktními elektromechanickými zapalovači. Ty byly instalovány na jejím vrchu. V tomto případě docházelo k detonaci bojové části, když kýl lodi narazil alespoň do jednoho z nich. V těžké variantě byla mina typu Lira opatřena nekontaktním tříkanálovým akustickým zapalovačem. Zmíněný zapalovač měl tři přijímače, sledovací, pojistný a bojový. Sledovací přijímač přitom pracoval nepřetržitě. K aktivaci pojistného a bojového přijímače docházelo až v případě, kdy sledovací přijímač zachytil akustický signál. Zatímco pojistný kanál využíval nesměrový přijímač a blokoval aktivaci detonace, přijímač bojového kanálu byl nasměrován k vodní hladině. Pokud úroveň akustického signálu přijímaná bojovým kanálem překročila úroveň akustického signálu přijímaného pojistným kanálem, došlo k sepnutí relé v obvodu, což vedlo k detonaci bojové části. Hloubku ponoru miny typu Lira bylo přitom možné nastavit na 2 m, 3 m, 4 m, 5 m nebo 6 m ve variantě s kontaktním zapalovačem, resp. na 10 m, 15 m, 20 m a 25 m ve variantě s bezkontaktní akustickým zapalovačem. Jednotlivé miny typu Lira bylo možná pokládat od sebe navzájem ve vzdálenosti nejméně 50 m ve variantě kontaktním zapalovačem, resp. 100 m ve variantě s bezkontaktní akustickým zapalovačem. Hloubka moře v místě shozu mohla činit 25 až 250 m. Ve variantě s bezkontaktní akustickým zapalovačem měla smrtící oblast miny typu Lira tvar kužele s průměrem 15 až 20 m a výškou 25 m. Pokud zmíněná mina dopadla na pevný povrch (pevnina či led) nebo na mělčinu s hloubkou menší než 5 m, popř. pokud se v důsledku nějaké závady vynořila na vodní hladinu, došlo k její autodestrukci. K tomu sloužilo zařízení PUAM (pribor uničtožemija aviacionnych min = zařízení pro ničení leteckých min). Mina typu Lira byla vyráběna Strojírenským závodem č.239 V.V. Kujbyševa. Součástí zbraňového arsenálu námořního letectva se tato zbraň stala v roce 1956.

Verze:  -

Nosič:  Il-38 (May A) – 4 ks, Tu-16T (Badger A) – 8 ks a Tu-22M (Backfire) – 8 ks

Uživatelé:  SSSR

Bojová hlavice:  trhavá o hmotnosti 250 kg se čtveřicí kontaktních zapalovačů (v lehké variantě pro vnitřní podvěs) nebo tříkanalovým bezkontaktním akustickým zapalovačem (v těžké variantě pro vnější podvěs)