AMG-1

Typ:  kotvená kontaktní námořní mina

Určení:  pasivní ničení hladinových plavidel, ochrana přístavů a přístupových tras, blokáda přístavů a přístupových tras, vytváření bezpečných zón a vytváření minových přehrad

Vyvinul:  CKB-36 (Ostechbjuro)

Letecká mina typu AMG-1 (AMG = aviacionnaja mina Gejro = letecká mina Gejro) byla vyvinuta petrohradskou konstrukční kanceláří Ostechbjuro (Osoboe techničeskoe Bjuro = speciální technická kancelář). Minu typu AMG-1 bylo na rozdíl od všech předchozích leteckých min sovětské konstrukce v podobě min typu MAV-1 (VOMIZA-100) a MAV-2 (VOMIZA-250) možné shazovat ze středních výšek bez použití padákového systému. Zmíněná zbraň se svým vzezřením podobala standardní letecké pumě. Vlastní mina měla tělo s válcovitou střední částí a polokulovitou spodní a horní částí. Tělo miny typu AMG-1 mělo délku 1,3 m a bylo naplněno 250 až 260 kg tritolu. Detonaci výbušné náplně této zbraně obstarávala pětice nárazových zapalovačů, které se nacházely na vrchu jejího těla. Zmíněné zapalovače byly řešeny jako výsuvné. Dokud mina typu AMG-1 nezaujala pozici v požadované hloubce, byly zasunuty uvnitř nevelkých šachet. Jejich vysunutí nad úroveň pláště miny v zadané hloubce obstarávaly pružiny. Zmíněné zapalovače obsahovaly skleněné ampule s elektrolytem a zinkové a uhlíkové elektrody. Při nárazu zapalovače do trupu lodi došlo k rozdrcení ampule a zaplavení elektrod elektrolytem. To vedlo k vzniku elektrického proudu, který inicioval výbuch. K spodní části těla této zbraně byl připevněn kónický aerodynamický kryt s tlumičem nárazu, pod kterým se nacházela kotva s mechanismem pro odvíjení ocelového kotevního lana s průměrem 8,5 mm a délkou 140 m. Naproti tomu k vrchu těla miny typu AMG-1 byly uchyceny rozměrné odhoditelné obdélníkové stabilizátory mající uspořádání do tvaru kříže. Ty zajišťovaly stabilizaci této zbraně v průběhu sestupu k vodní hladině. Na závěsník nosiče se tato zbraň zavěšovala aerodynamickým krytem s kotvou směrem dopředu a stabilizátory směrem dozadu, podobně jako standardní letecká puma. Minu typu AMG-1 bylo možné shazovat z výšek 100 až 600 m při letu rychlostí 180 až 315 km/h, a to v oblastech s hloubkou do 140-ti m. Při dopadu byla zmíněná zbraň schopna prorazit ledovou pokrývku s tloušťkou až 80 cm. Na vodní hladinu přitom mina typu AMG-1 dopadala aerodynamickým krytem směrem dolů a stabilizátory směrem nahoru. Při dopadu na vodní hladinu byly odhozeny stabilizační plochy. Následně mina typu AMG-1 klesla vlivem tíhy kotvy na dno. Poté, co dosedla na dno, došlo k oddělení vlastní miny od kotvy. Následně se vlivem vztlaku svého těla začala vynořovat. Jakmile dosáhla požadované hloubky, která činila 1,8 až 8,5 m, došlo k zastavení odvíjení kotevního lana a vysunutí nárazových zapalovačů bojové hlavice. Vývoj miny typu AMG-1 probíhal pod vedením A.B. Gejra. Celkové uspořádání této zbraně vycházelo z projektu miny z diplomové práce, kterou zmíněný konstruktér zpracoval ještě jako posluchač Vojenské-námořní akademie (VMA) Vorošilova a kterou obhájil v prosinci roku 1932. Protože zmíněná diplomová práce zaujala nejen profesory VMA, ale i pracovníky NIMTI (Vědecko-výzkumný mino-torpédový institut), bylo mu umožněno v pracích na toto téma pokračovat právě v konstrukční kanceláři Ostechbjuro. První zkušební exempláře miny typu AMG-1 byly vyrobeny v roce 1934. Zkoušky zmíněné zbraně byly realizovány v létě toho samého roku na Černém moři a byly úspěšné. Do vývoje miny typu AMG-1 ale neblaze zasáhly proslulé Stalinovy čistky. Zmíněným politickým persekucím, které měly vytvořit atmosféru strachu a upevnit Stalinovu absolutistickou moc, tehdy neunikla ani řada tehdejších představitelů sovětského průmyslu, leteckého nevyjímaje. Jakýkoliv neúspěch ve zkušebním programu nějakého prototypu nového letounu nebo pouhá pomluva mohla v této temné době vést k okamžitému ukončení kariéry, zatčení nebo dokonce popravě do té doby velmi úspěšného leteckého konstruktéra. V roce 1937 byly tak vedoucí pracovníci konstrukční kanceláře Ostechbjuro na základě vykonstruovaných obvinění pozatýkáni. Současně byla zmíněná konstrukční kancelář rozdělena na tři samostatné instituty. Jeden z nich byl znám jako CKB-36 a jeho šéfkonstruktérem se stal A.B. Gejro. Právě zde pak probíhaly další práce na mině typu AMG-1. Přijetí této zbraně do výzbroje VVS bylo schváleno na konci roku 1939, po završení státních zkoušek. Mina typu AMG-1 se tak stala vůbec první operační leteckou kotevní kontaktní minou bez padákového systému na světě. Právě díky absenci padákového systému byl shoz této zbraně více přesný než u miny typu MAV-1, první operační letecké miny sovětské konstrukce. Důvodem toho byla skutečnost, že minu typu MAV-1 snášející se na padáku často vychýlil z kurzu vítr. Padákový systém této zbraně byl navíc těžký, rozměrný a komplikovaný. Kromě toho byl shoz miny typu AMG-1 díky absenci padákového systému méně nápadný. Zmíněná zbraň měla ale i své nedostatky. Mina typu AMG-1 měla totiž velkou hmotnost. Kromě toho ji bylo možné shazovat jen z malých výšek. Minimální hloubka moře v místě shozu byla příliš velká. Proti ale hovořila též absence autodestrukčního systému, který by se spustil při dopadu na břeh nebo na mělčinu. Svůj křest ohněm si tato zbraň odbyla v tzv. Zimní válce s Finskem. Zmíněný konflikt započal dne 30. listopadu 1939 napadením Finska SSSR bez předchozího vyhlášení války a skončil dne 13. března 1940 podpisem Moskevské mírové smlouvy. Na základě zmíněné smlouvy byly některé části Finska připojeny k SSSR. Na druhou stranu si Finsko zachovalo svou nezávislost, zatímco SSSR se vzdal dalších pokusů o anexi Finska. Ve zmíněném konfliktu byly miny typu AMG-1 konkrétně použity letouny typu DB-3T ze stavu 1. mino-torpédonosného puku (MTRP) Baltské flotily k přehrazení plavební cesty, která byla proražena ledoborcem k finskému přístavu Abo. Protože měla zmíněná operace zkušební charakter, probíhala pod přímým dohledem A.B. Gejra, který byl k 1. MTAP speciálně za tímto účelem převelen dne 2. února 1940. Zmíněná mise se konala 19. dne toho samého měsíce a zúčastnila se ji šestice letounů typu DB-3T. Každý z nich přitom nesl jednu minu typu AMG-1. Zmíněné stroje byly rozděleny do dvou tříčlenných rojů. Úkolem každého roje bylo položení jedné minové bariéry. Zatímco jeden roj shodil trojici min severně od ostrova Korpo, druhý roj vystavěl bariéru z trojice min typu AMG-1 na ohybu zmíněné plavební cesty, který se nacházel u ostrova Aaslaluoto. Kromě šesti min typu AMG-1 bylo letouny typu DB-3T v Zimní válce na plavební cesty, které umožňovaly zásobovat ze Švédska finské přístavy Abo, Abo-Alandu, Pori a Rauma, svrženo 39 min typu MAV-1. Miny typu AMG-1 byly ale používány též v tzv. Velké vlastenecké válce. 1. MTAP Baltské flotily přitom miny typu AMG-1 použila již v prvních dnech tohoto válečného konfliktu, který započal dne 22. června 1941 nečekaným vpádem německých vojsk do SSSR. Tehdy letouny ze stavu tohoto pluku během několika dní shodily 43 min typu AMG-1 (a 48 min typu MAV-1). Krátce nato, v červenci toho samého roku, letadla Černomořské flotily za pomoci min typu AMG-1 a MAV-1 zablokovala přístup k ústí řeky Dunaje a k rumunskému přístavu Konstanta. Následně kotvená mina typu AMG-1, spolu s dnovými minami tuzemské a britské výroby, zcela vytlačila kotvenou minu typu MAV-1, která byla opatřena poněkud nepraktickým padákovým systémem, ze zbraňového arsenálu námořního letectva. Mina typu AMG-1 se tak stala hlavní kotvenou leteckou minou sovětského námořního letectva ve Velké vlastenecké válce. V průběhu tohoto válečného konfliktu bylo přitom shozeno celkem 262 min typu AMG-1, z toho 101 mezi červnem roku 1941 a listopadem roku 1942, 130 mezi listopadem roku 1942 a prosincem roku 1943 a 31 v letech 1944 až 1945. V prvním uvedeném období se přitom jednalo o nejvíce používanou leteckou minu. Mezi červnem roku 1941 a listopadem roku 1942 bylo totiž kromě 101 min typu AMG-1 shozeno již jen 45 min typu MAV-1, 10 min typu MIRAB a 46 min typu A Mk.I/IV britské výroby. Naproti tomu v období mezi listopadem roku 1942 a prosincem roku 1943 bylo kromě 130-ti min typu AMG-1 shozeno 318 britských min typu A Mk.I/IV. Mezi léty 1944 až 1945 pak letouny sovětského námořního letectva kromě pouhých 31-ti min typu AMG-1 shodily 114 min typu A Mk.I/IV, 302 min typu A Mk.V, 417 min typu AMD-1-500 a 74 min typu AMD-1-1000. Ve velké vlastenecké válce byly přitom miny typu AMG-1 shazovány nejen letouny typu DB-3T a DB-3FT/Il-4T (Bob) tuzemské výroby, ale též importovanými letouny typu A-20 (Box) americké značky Douglas.

Verze:  žádné

Nosič:  A-20 (Box) – 1 ks, DB-3T – 1 ks a DB-3FT/Il-4T (Bob) – 1 ks

Uživatelé:  SSSR

Bojová hlavice:  trhavá o hmotnosti 250 až 260 kg s pěticí nárazových zapalovačů