Kamov Ka-52 Avangard-1 (‘Hokum B’)

Typ:  průzkumná-velitelská-útočná pro činnost za všech meteorologických podmínek ve dne i v noci uzpůsobená modifikace denního taktického útočného vrtulníku typu Ka-50 (Hokum A)

Určení:  průzkum pozemního bojiště, vyhledávání a označování pozemních cílů, řízení bojové činnosti útočných vrtulníků, ničení pozemních cílů v rámci přímé podpory pozemních jednotek, ničení tanků a jiných obrněných vozidel protivníka a ničení vrtulníků a jiných pomalých vzdušných cílů

Odlišnosti od typu Ka-50 (Hokum A):

- instalace silnějších 2 400 hp motorů typu VK-2500 na místo 2 200 hp motorů typu TV3-117VMA (první sériové stroje byly ale opatřeny motory typu TV3-117VMA)

- zcela nová konstrukce příďové partie trupu v oblasti před křídlem. Příďová partie trupu tohoto modelu má výrazně širší a robustnější profil a ukrývá dvoumístnou a nikoliv jednomístnou kabinu posádky s vystřelovacími sedadly typu K-37-800** (s charakteristikami 0-0) vedle sebe. Součástí vybavení kabiny posádky tohoto modelu se staly čtyři MFD typu MFI-10-7V a jeden HUD typu ILS-28K (jeho instalace se nachází vlevo, přímo před sedadlem pilota).

- instalace plně zdvojeného řízení

- zcela nová konstrukce překrytu kabiny posádky. Ten má znatelně větší šířku a zaoblený a nikoliv hranatý profil a sestává se ze tří částí, a to pevné čelní části (s dvojicí plochých čelních okének a dvojicí zaoblených postranních okének) a dvou vedle sebe umístěných výklopných (směrem nahoru k podélné ose trupu) krytů.

- instalace avionického komplexu typu BREO-52 (K-806) z dílny RPKB, který se sestává ze dvou počítačů typu Baget-53-15, letového-navigačního-zaměřovacího systému typu KBO-806 Argument-2000, komunikačního systému typu S-403-1, obranného systému typu L370P2 Vitebsk nebo L370V52 Vitebsk-52, záznamníku letových dat typu Ekran-30-52 a systému pro ovládání výzbroje typu SUO-806P

- instalace víceúčelového radiolokátoru typu FH-01 Mječ-1U (Arbalet-52) uvnitř zaoblené špice trupu. Ta je proto zhotovena z dielektrického materiálu. Kromě toho má špice trupu tohoto modelu v porovnání se špicí trupu modelu Ka-50 znatelně větší šířku a robustnější profil. Instalací radaru jsou přímo z výroby vybaveny až stroje vyrobené od konce roku 2011.

- instalace elektro-optického zaměřovacího komplexu typu GOES-451.24, který v sobě sdružuje TV a IČ kameru s laserovým dálkoměrem-značkovačem cílů, na místo elektro-optického komplexu typu I-251V Škval sestávajícího se z TV zaměřovače a laserového dálkoměru a značkovače cílů. V této souvislosti pevnou hranatou gondolu (s jedním okénkem v čele) nacházející se přímo pod špicí trupu nahradilo rozměrné otočné válcovité pouzdro. Jeho instalace je umístěna na břichu trupu, přímo před šachtou příďového podvozku.

- instalace navigačního elektro-optického komplexu typu TOES-521E*, který v sobě sdružuje IČ senzor s TV kamerou. Nevelké otočné kulovité pouzdro tohoto systému se nachází na břichu přední části trupu, vlevo od o poznání robustnějšího krytu elektro-optického zaměřovacího komplexu typu GOES-451.24.

- rozšířený zbraňový systém o méně výkonný, zato cenově dostupnější, protitankový raketový komplet typu Ataka-VM (RS-AT-9 Spiral), který vzešel z programu Mi-28 (Havoc A).

- instalace modifikovaných pomocných křídel s šesti zbraňovými závěsníky typu UPP-800 na místo čtyř (ten poslední je vyhrazen pro krátkodosahové PLŘS s pasivním IČ navedením typu 9M39V Igla-V). Zbraňové závěsníky tohoto modelu lze navíc sklápět pod úhlem 12° směrem dolů. To umožňuje postřelovat pozemní cíle bez změny letové výšky. První sériové exempláře tohoto modelu byly opatřeny identickým křídlem jako typ Ka-50.

- instalace modifikovaného pouzdra s prodlouženou přední partií s hranatým profilem (na místo zaobleného) a plochou obdélníkovou „špicí“ na konci levého křídla

Historie:  V roce 1984 OKB N.I. Kamova Sovětskému VVS z vlastní iniciativy předložila projekt specializované modifikace vyvíjeného civilního víceúčelového vrtulníku typu V-60 (Ka-60) pro vyhledávání a označování pozemních cílů (za pomoci laseru) v rámci předsunutého vzdušného průzkumu. Zmíněná modifikace vrtulníku typu V-60 (Ka-60) počítala s instalací soustavy elektro-optických senzorů a palubního radiolokátoru a měla zajišťovat podporu bojových skupin vyvíjených útočných vrtulníků typu Ka-50 (Hokum A) a Mi-28 (Havoc A), které představovaly přímou odpověď na úspěšný americký typ Hughes AH-64 Apache. Průzkumný V-60 (Ka-60) měl mít tedy obdobné poslání jako americký Bell OH-58 Kiowa. Ten zastával roli leteckého návodčího útočných vrtulníků řady AH-64 Apache. Protože začlenění leteckého návodčího do bojové skupiny jednomístných bitevních speciálů typu Ka-50 (Hokum A) mělo vést k podstatnému zvýšení její bojové efektivity, projekt pro tento účel specializované modifikace víceúčelového vrtulníku typu V-60 (Ka-60) se brzy setkal s oficiální podporou. Celý program V-60 (Ka-60) ale již na počátku 90. let zcela zmrazil rozpad SSSR, k němuž došlo v roce 1991, spolu s těžkou ekonomickou krizí Ruska. Tehdejší šéfkonstruktér JSC N.I. Kamova S.V. Mikhajev nicméně Ruskému VVS pohotově nabídl cenově dostupnější alternativu za zrušený projekt vrtulníkového leteckého návodčího typu V-60 (Ka-60). Konkrétně přitom šlo o pro tento účel uzpůsobenou dvoumístnou verzi vrtulníku typu Ka-50 (Hokum A), tedy vrtulníku, který se již nacházel v sériové výrobě. K tomuto kroku přitom S.V. Mikhajeva vedly problémy s tehdy ještě ne zcela vyzrálým automatizovaným střeleckým-letovým-navigačním systémem typu PrPNK-80 Rubikon, který měl zastávat funkci druhého člena posádky vrtulníku typu Ka-50 (Hokum A), zbraňového operátora. Protože díky zmíněným problémům nebylo možné bojový potenciál vrtulníku typu Ka-50 (Hokum A) využívat v plném rozsahu, Ruské VVS odmítalo nově vyrobené vrtulníky tohoto typu přebírat a platit za ně, což výrobní závod Progress z Arseněva přivedlo do velmi tíživé ekonomické situace. Mikhajeva myšlenka dvoumístné průzkumné-velitelské verze jednomístného bitevního vrtulníku typu Ka-50 (Hokum A) se proto brzy setkala s oficiální zelenou. Dvoumístný Ka-50 (Hokum A) vešel ve známost pod označením Ka-52 (Hokum B) a jeho vývoj probíhal v rámci OKR Avangard-1. Vrtulník typu Ka-52 (Hokum B) již od počátku počítal s uspořádáním sedadel posádky vedle sebe a kromě poslání průzkumného a velitelského stroje měl být schopen zastávat též úkoly jednomístného bojového modelu Ka-50 (Hokum A) v plném rozsahu. A nejen to. Na rozdíl od tohoto svého jednomístného předchůdce měl disponovat schopností vedení bojové činnosti i v noci a za špatných meteorologických podmínek. Důvody volby uspořádání sedadel posádky vedle sebe, na nikoliv za sebou, jak je tomu u bitevních vrtulníků běžné, byly přitom hned dva. V první řadě umístění sedadel vedle sebe usnadňuje komunikaci mezi oběma členy posádky. Díky tomu je posádka schopna rychleji reagovat na případné ohrožení. Tandemové uspořádání sedadel bylo navíc u vrtulníku typu Ka-52 (Hokum B) shledáno za zcela nevhodné, a to kuli tomu, že by si vyžádalo prodloužit pancéřovou vanu kokpitu, což by sebou přineslo nežádoucí posun těžiště. Poněkud narychlo sestavená technologická 1:1 maketa vrtulníku typu Ka-52 (Hokum B) byla, spolu s projektovými podklady, VVS představena v září roku 1994. „Maketní“ komise ale předložený projekt označila za nevyhovující. Důvodem toho se stal nešťastně navržený překryt dvoumístné pilotní kabiny. Konstrukční tým JSC N.I. Kamova totiž ve snaze o maximální unifikaci dvoumístný kokpit tohoto stroje sestavil z konstrukčních prvků překrytu pilotní kabiny jednomístného modelu Ka-50 (Hokum A). Překryt kokpitu vrtulníku typu Ka-52 (Hokum B) proto měl hranatý profil a značnou šířkou. Díky tomu neúměrně zvyšoval hodnotu čelního aerodynamického odporu a čelní RCS. Konstrukční tým JSC N.I. Kamova proto vrtulník typu Ka-52 (Hokum B) následně opatřil modifikovaným dvoumístným kokpitem s aerodynamičtěji čistším překrytem se zaobleným profilem. V této podobě se sice vrtulník typu Ka-52 (Hokum B) s vrtulníkem typu Ka-50 (Hokum A) po konstrukční stránce shodoval „jen“ z 85-ti % a nikoliv z 95-ti %, jeho čelního průřez byl však nyní takřka identický. Projekt takto modifikovaného vrtulníku typu Ka-52 (Hokum B) byl přitom VVS prezentován a schválen v roce 1996. Práce na prototypu započaly ještě ten samý rok. Protože se základem prototypu vrtulníku typu Ka-52 (původně bílá 061 / později žlutá 061) stal třetí sériový exemplář jednomístného modelu Ka-50 (bílá 021), jeho kompletaci se podařilo završit již dne 12. listopadu 1996. Od země se tento stroj poprvé odpoutal dne 25. června 1997. Ke svému prvnímu plnohodnotnému letu po okruhu se přitom vydal dne 13. srpna toho samého roku. Ještě předtím, v prosinci roku 1996, se ale představil celému světu na statické ukázce airshow Aero India 96, která se konala v Bangalore. Prototyp Ka-52 (bílá 061) se od řadového Ka-50 (Hokum A) odlišoval prakticky pouze konstrukcí příďové sekce trupu s dvoumístnou pilotní kabinou. Zatímco před kabinou posádky prototypu Ka-52 (bílá 061) se nacházel široký dielektrický kryt antény radiolokátoru typu FH-01-52 Mječ-1U (Arbalet-52), přímo nad ní byl umístěn otočný kulovitý kryt elektro-optického zaměřovacího systému typu Samšit-50. Nad hlavou nosných rotorů se zase nacházela instalace čočkovitého dielektrického krytu antény přehledového radiolokátoru. Zatímco radiolokátor typu FH-01-52 pracoval v pásmu Ka a sloužil k detekci pozemních cílů, radiolokátor, který se nacházel nad hlavou nosných rotorů, pracoval v pásmu L a sloužil k detekci vzdušných cílů. Zmíněný radiolokátor měl být přitom schopen nepřátelské letouny detekovat na vzdálenost 57 km a PLŘS typu FIM-92 Stinger na vzdálenost 5 km. Takto zachycené vzdušné cíle měly pak být likvidovány za pomoci krátkodosahových PLŘS s pasivním IČ navedením typu R-60 (RS-AA-8 Aphid) nebo R-73 (RS-AA-11 Archer). Všechny výše uvedené úpravy ale vedly k vzrůstu vzletové hmotnosti z 9 800 kg na 10 400 kg. Protože prototyp Ka-52 (bílá 061) poháněly shodné pohonné jednotky jako řadový Ka-50 (Hokum A), tedy 2 225 hp turbohřídelové motory typu TV3-117VMA, po výkonnostní stránce za tímto svým vývojovým předchůdcem poněkud zaostával. Zatímco statický a dynamický dostup jednomístného modelu Ka-50 (Hokum A) činil 4 000 m a 5 500 m, v případě prototypu Ka-52 (bílá 061) tomu bylo jen 3 600 m a 5 000 m. Z tohoto důvodu konstrukční tým JSC N.I. Kamova tento stroj později opatřil silnějšími 2 400 hp pohonnými jednotkami typu VK-2500 (TV3-117VMA-SB3). Za chodu zkoušek prototypu Ka-52 (bílá 061) ale prošlo změnami též zaměřovací vybavení. Protože se instalace elektro-optického zaměřovacího systému typu Samšit-50 na hřbetu trupu, přímo za pilotní kabinou, ukázala být nepříliš šťastným řešením, neboť jej omezovala ve výhledu směrem dolů, a navíc tento systém nesplnil požadavky technického zadání, později byl do seříznuté spodní poloviny dielektrické špice trupu tohoto stroje vetknut otočný válcovitý kryt elektro-optického zaměřovacího systému typu Rotor. Instalace tohoto zařízení ale znemožnila do přídě trupu vestavět radar typu FH-01-52. Aby toho nebylo málo, tak přehledový radiolokátor, který se nacházel nad rotorovou hlavou, nefungoval, jak měl. Zmíněné zařízení mělo totiž malý dosah a velké množství falešných záchytů. Kromě toho bylo velmi poruchové. Z tohoto důvodu se ani toto uspořádání nestalo tím definitivním. Ve své konečné podobě se zaměřovací vybavení vrtulníku typu Ka-52 (Hokum B) sestávalo z radiolokátoru typu FH-01 Mječ-1U (Arbalet-52) a elektro-optického zaměřovacího komplexu typu GOES-451. První etapa státních zkoušek vrtulníku typu Ka-52 (Hokum B) byla úspěšně završena na podzim roku 2002. Její náplní se přitom stalo prověření letových charakteristik. Mezitím, v roce 1999, prototyp Ka-52 (bílá 061) vykonal, v rámci programu Ka-50-2 Erdogan, několik demonstračních a seznamovacích letů na území Turecka. Vývoj této exportní modifikace jednomístného modelu Ka-50 (Hokum A) s dvoumístnou tandemově uspořádanou kabinou posádky se ale nakonec zastavil ve fázi 1:1 makety. Poté, na jaře roku 2001, prototyp Ka-52 (bílá 061) prošel konverzí na demonstrační prototyp exportního modelu Ka-52K (1. s tímto označením). Ten zase představoval přímou odpověď na výběrové řízení Jihokorejské armády ze dne 19. března 2000. Exportní Ka-52K se vyznačoval instalací avioniky francouzské, izraelské a belgické výroby a ve zmíněném konkurzu se utkal s vrtulníky typu Bell AH-1Z Viper, Boeing AH-64D Apache Longbow, Sikorsky AUH-60 Black Hawk, Eurocopter EC665 Tiger, Agusta A129INT Mangusta a Mil Mi-28NE (Havoc B). Ani zde však neuspěl. Krátce nato, v roce 2003, přišla pro celý program Ka-50/-52 (Hokum A/B) tvrdá rána i na domácí půdě, neboť byl za nosný typ bitevních vrtulníkových letek zvolen méně pokročilý, zato cenově dostupnější, dvoumístný vrtulník typu Mi-28N (Havoc B), který není ničím jiným, než „noční“ modifikací „denního“ bitevního vrtulníku typu Mi-28A (Havoc A). Pro dvoumístný model Ka-52 (Hokum B) to ale, na rozdíl od jednomístného modelu Ka-50 (Hokum A), neznamenalo úplný konec. VVS totiž s tímto pokrokovým strojem počítalo nadále, i když jen v omezených počtech pro potřeby přímé palebné podpory jednotek zvláštního určení. Z tohoto důvodu se veškeré další práce na téma Ka-52 (Hokum B) potýkaly s fatálně nedostatečným financováním. Druhá etapa státních zkoušek tohoto stroje, která byla zase zaměřena na prověření zbraňového systému, se proto nakonec zatáhla až do prosince roku 2005. Zatímco zkoušky radaru typu FH-01 Mječ-1U (Arbalet-52) na prototypu Ka-52 (bílá 061) se rozeběhly v březnu roku 2004, k prvnímu odpalu PTŘS typu 9M120 Ataka (RS-AT-9 Spiral) z křídelního závěsníku tohoto stroje došlo v prosinci roku 2005. V polovině roku 2006 byl nicméně vrtulník typu Ka-52 (Hokum B) opět začleněn do oficiálních vývojových plánů. To sebou samozřejmě přineslo přísun peněz ze státního rozpočtu. Nové specifikace k vrtulníku typu Ka-52 (Hokum B) byly vypsány na konci toho samého roku. Sériovou výrobu tohoto stroje dostal na starost závod Progress z Arseněva, tedy ten samý závod, který se zabýval produkcí vrtulníku typu Ka-50 (Hokum A). Zmíněný podnik přitom v březnu roku 2007 obdržel objednávku na dva zkušební předsériové a 32 sériových strojů. Ty přitom měly být Ruskému VVS předány nejpozději do roku 2011. Ke kompletaci obou předsériových Ka-52 (Hokum B) byly využity rozpracované draky jednomístného modelu Ka-50 (Hokum A). První z nich (žlutá 062) byl zároveň druhým dokončeným exemplářem vrtulníku typu Ka-52 (Hokum B) v celkovém pořadí. Do oblak se tento stroj poprvé vydal dne 27. června 2008. Krátce nato byl předán ke státním zkouškám. V říjnu toho samého roku se do zkušebního programu zapojil též druhý předsériový stroj (žlutá 063). Tento konkrétní exemplář vrtulníku typu Ka-52 (Hokum B) se přitom později, v květnu roku 2009, zúčastnil výstavy HelliRussia 2009. První etapu státních zkoušek tohoto typu vrtulníku v sériovém provedení se podařilo úspěšně završit na konci roku 2008. Příslušná závěrečná zpráva, která dala zelenou stavbě nevelké ověřovací série, byla podepsána dne 26. prosince toho samého roku. V závěru roku 2009 závod Progress obdržel závaznou objednávku na 12 sériových Ka-52 (Hokum B). Krátce nato, v roce 2010, nicméně došlo k navýšení objednávky těchto strojů na 36 exemplářů. Kompletace prvních vrtulníků typu Ka-52 (Hokum B) ověřovací série byla ale započata, v prostorách závodu Progress, již dne 29. října 2008. První tři z nich (žlutá 51 až 53) přitom zmíněný podnik ke státním zkouškám odevzdal na konci roku 2009. Svůj veřejný debut si tyto tři stroje odbyly na vojenské přehlídce, která se konala dne 9. května 2010 na Rudém náměstí k příležitosti oslav konce druhé světové války. Druhou etapu státních zkoušek vrtulníku typu Ka-52 (Hokum B) se podařilo úspěšně završit dnem 20. listopadu 2011. VVS ale své první čtyři vrtulníky typu Ka-52 (žlutá 92 až 95) slavnostně převzalo již dne 28. prosince 2010. Provozovatelem těchto čtyř strojů se stalo 344. CBP (Centrum bojové přípravy) z Toržoku. Provoz vrtulníků typu Ka-52 (Hokum B) u 344. CBP byl oficiálně zahájen dnem 8. února 2011. Na konci toho samého roku se flotila vrtulníků typu Ka-52 (Hokum B) 344. CBP rozrostla o dalších pět exemplářů (žlutá 91 a 96 až 99). Jako první z řadových útvarů VVS byla na typ Ka-52 (Hokum B) přezbrojena 575. Armádní letecká základna (AiB) z Černigovky. Zmíněný útvar byl přitom do roku 2009 znám jako 319. samostatný vrtulníkový pluk. V roce 2017 se nicméně navrátil ke svému původnímu názvu. Současně byl začleněn pod 11. armádu VVS a PVO. Důvodem volby právě tohoto útvaru jako prvního provozovatele vrtulníku typu Ka-52 (Hokum B) se stala skutečnost, že působí relativně blízko od výrobního závodu Progress. Již od počátku se totiž počítalo s tím, že se výrobní podnik bude zpočátku podílet na zavádění tohoto stroje, a to formou technické pomoci a podpory. 575. AiB se nakonec stal provozovatelem 20-ti vrtulníků typu Ka-52 (Hokum B). První čtyři vrtulníky typu Ka-52 přitom do Černigovky dorazily dne 22. května 2011. Do října toho samého roku bylo 575. AiB předáno ještě osm těchto strojů. Své poslední tři vrtulníky typu Ka-52 (Hokum B) 575. AiB převzal v roce 2013. První rok služby těchto strojů u VVS se neobešel bez trvalé podpory ze strany pracovníků výrobce a konstrukční kanceláře. Ti pak na základě takto nabytých zkušeností s tímto typem vnesli více než 2 000 změn do výrobních dokumentací. Příchod vrtulníků typu Ka-52 (Hokum B) k bojovým útvarům sebou přinesl novou kvalitu, neboť tyto stroje jsou schopny, na rozdíl od vrtulníků typu Mi-24V (Hind E) a Mi-24P (Hind F), plnit veškeré úkoly i v noci a za ztížených meteorologických podmínek. A nejen to. Díky výkonnějšímu vyhledávacímu a zaměřovacímu vybavení a modernější naváděné výzbroji dokážou vést útoky na cíle ze vzdálenosti 2 x až 3 x větší než letité vrtulníky řady Mi-24 (Hind). Počáteční operační způsobilosti 575. AiB s vrtulníky typu Ka-52 (Hokum B) dosáhla v roce 2012. Ten samý rok byl zahájen zbraňový výcvik. Jeho součástí se přitom staly i lety spadající pod program státních a vojskových zkoušek. V roce 2012 došlo též ke ztrátě prvního tohoto stroje při havárii. Z následného vyšetřování přitom vyplynulo, že za zmíněnou nehodu mohlo pochybení pilota, který nezvládl řízení za špatného počasí. Na základě tohoto zjištění byly následně upraveny učební osnovy tak, aby výcvik piloty lépe připravil na činnost za ztížených meteorologických podmínek. 344. CBP zajistilo kompletní přeškolení na vrtulníky typu Ka-52 (Hokum B) pouze pilotů 575. AiB. Poté tíhu přeškolování pilotů od řadových útvarů na tyto stroje převzal personál 575. AiB, zatímco činnost 344. CBP se omezila na speciální výcvik takticko-bojového létání. Mezitím, dne 31. srpna 2011, Ruské VVS navýšilo objednávku vrtulníků typu Ka-52 (Hokum B) na 143 sériových strojů. Termín předání posledního z nich byl stanoven na rok 2020. K tomuto rozhodnutí přitom nemalou mírou přispěly potíže se zaváděním vrtulníku typu Mi-28N (Havoc B), který se měl stát nosným bitevním vrtulníkem Ruského VVS, do řadové služby. Zavádění těchto vrtulníků se totiž potýkalo s technickými závadami (ty zavinily hned tři fatální nehody), problémy s technickou životností některých konstrukčních celků a neposlední řadě též s problémy se zajištěním efektivního výcviku posádek. Vrtulník typu Mi-28N (Havoc B) totiž není, na rozdíl od vrtulníku typu Ka-52 (Hokum B), opatřen zdvojeným řízením. Právě instalace zdvojeného řízení spolu s umístěním sedadel posádky vedle sebe se stala jednou z devíz vrtulníku typu Ka-52 (Hokum B) před typem Mi-28N (Havoc B). Díky tomu totiž při přeškolování pilotů nečinil větší problémy ani přechod z analogové na digitální avioniku. Tak se z typu, který měl původně sloužit pouze v malých počtech k podpoře speciálních jednotek, rázem stal hlavní útočný vrtulník Ruského VVS. Druhým provozovatelem vrtulníků typu Ka-52 (Hokum B) z řadových útvarů v celkovém pořadí byla 393. AiB z Korenovska. Zmíněný útvar byl přitom do roku 2009 znám jako 55. samostatný vrtulníkový pluk. V roce 2015 se nicméně navrátil ke svému původnímu názvu. Současně byl začleněn pod 4. armádu VVS a PVO. Dle původních plánů měl přitom 393. AiB provozovat vrtulníky typu Mi-28N (Havoc B). V průběhu roku 2013, počínaje dnem 18. února, tento útvar převzal celkem 16 vrtulníků typu Ka-52 (rudá 41 až 56). Vzhledem k značné vzdálenosti výrobního závodu Progress od Korenovska byly všechny tyto stroje sestaveny závodem Rostvertol z Rostova na Donu, závodem, který se zabývá produkcí „konkurenčních“ bitevních vrtulníků typu Mi-28N (Havoc B). Ke kompletaci vrtulníků typu Ka-52 (Hokum B) přitom zmíněný podnik použil předpřipravené konstrukční celky dodané závodem Progress. Jejich přepravu mezi oběma zmíněnými závody zajistily transportní letouny typu Il-76 (Candid). Na konci prosince roku 2013 VVS formálně převzalo dalších 14 vrtulníků typu Ka-52 (Hokum B). 12 z nich bylo přitom vyhrazeno pro 15. AiB Ostrov (bílá trupová čísla), která se nachází poblíž hranic s Lotyšskem a Estonskem a primárně slouží k podpoře jednotek zvláštního ručení. Provozovatelem zbylých dvou těchto strojů se stala 573. AiB z Chabarovska. Tento útvar přitom postupně převzal 16 vrtulníků typu Ka-52 (Hokum B). Na přelomu let 2021 a 2022 se ve výzbroji VVS nacházelo 136 vrtulníků typu Ka-52 (Hokum B), včetně 107 letuschopných. Zmíněné stroje byly přitom umístěny u 1. letky 39. vrtulníkového pluku 4. armády VVS a PVO s domovskou základnou Džankoj na Krymu (20 ks, včetně 16-ti nebo 17-ti letuschopných), 3. letky 55. samostatného vrtulníkového pluku 4. armády VVS a PVO s domovskou základnou Korenovsk (24 ks, včetně 17-ti letuschopných), 1. letky 440. samostatného vrtulníkového pluku 6. armády VVS a PVO s domovskou základnou Viazma-Bunkovo (13 ks, včetně 7 letuschopných), 1. letky 15. brigády armádního letectva 6. armády VVS a PVO s domovskou základnou Veretie/Ostrov-5 (15 ks, včetně 12-ti letuschopných), 1. letky 319. samostatného vrtulníkového pluku 11. armády VVS a PVO s domovskou základnou Černigovka (22 ks, včetně 13-ti letuschopných), 1. letky 18. brigády armádního letectva 11. armády VVS a PVO s domovskou základnou Chabarovsk-Centralnyj (17 ks, včetně 13-ti letuschopných), letecké brigády zvláštního určení s domovskou základnou v syrském Khmeimimu (6 ks), 696. instruktorsko-zkušebního vrtulníkového pluku 344. CBP i PLS s domovskou základnou Toržok (9 ks), 929. GLIC z Achtubinska (1 ks), na základnách Kubinka (2 ks) a Tver (2 ks) a na podnikovém letišti závodu z Arseněva (5 ks). Výhledově tehdy Ruské VVS spolu s Ruským VMF počítalo s 211-ti vrtulníky řady Ka-52 (Hokum). Ty přitom měly, spolu s cca 130-ti vrtulníky řady Mi-28 (Havoc) a 50-ti vrtulníky typu Mi-35M (Hind J), nahradit celou flotilu vrtulníků řady Mi-24 (Hind) (cca 350 exemplářů) a Ka-29 (Helix B). Svůj bojový křest si vrtulník typu Ka-52 (Hokum B) odbyl, spolu s vrtulníkem typu Mi-28N (Havoc B), při protiteroristické kampani v Sýrii. V rámci zmíněné ozbrojené kampaně tyto stroje operovaly ze syrské základny Khmeimim. První čtyři vrtulníky typu Ka-52 (Hokum B) na zmíněnou základnu dorazily v březnu roku 2016. Zpočátku nasazení v Sýrii tyto stroje plnily poslání vzdušných velitelských a naváděcích stanovišť. Později se ale zapojily též do bojových operací v Palmýře. Při bojových misích byly vrtulníky typu Ka-52 (Hokum B) zpočátku používány k ničení chráněných a důležitých cílů. Od dubna téhož roku se na seznam cílů těchto strojů dostala též pozemní velitelská a spojovací stanoviště. Vrtulníky typu Ka-52 (Hokum B) v rámci syrské kampaně odpálily největší počet protitankových řízených střel typu 9M120-1 Ataka (RS-AT-9 Spiral) ze všech vrtulníků VVS. Od léta roku 2016 byly tyto stroje používány též k obraně bojových skupin jiných vrtulníků při denních operacích. V tomto případě se vrtulníky typu Ka-52 (Hokum B) pohybovaly v přízemní výšce asi jeden kilometr za bráněnou skupinou vrtulníků. V případě její napadení pak útočníka umlčely palbou, obvykle řízenými střelami. Při poskytování vzdušné palebné podpory pozemním jednotkám zase jednotlivé vrtulníky typu Ka-52 (Hokum B) zaujímaly rozestup až 500 m. Přitom jejich posádky vedly současnou soustředěnou palubu z palubního kanónu a raketových bloků. Takto tyto stroje dokázaly vytvořit „průchod“ pro vlastní jednotky v nepřátelské linii o šířce několika stovek metrů. Přestože vrtulníky typu Ka-52 (Hokum B) při nasazení v Sýrii obvykle operovaly ve větší blízkosti centra dění než ostatní vrtulníky VVS a často se dostávaly do přímých střetů s protivníkem, při kterém byly mnohdy poškozeny, VVS zde přišlo, v květnu roku 2018, pouze o jeden z nich. Dle oficiálních zdrojů měla navíc za nehodou zmíněného stroje, která stála život obou členů jeho posádky, technická závada. Objevují se ale též spekulace o nárazu do terénu při nočním letu. Vrtulník typu Ka-52 (Hokum B) se ale dočkal též nasazení, spolu s vrtulníkem typu Mi-28N (Havoc B), v ruské invazi na Ukrajinu, v Rusku oficiálně nazývanou jako „speciální vojenská operace“, která započala dne 24. února 2022. Před zahájením zmíněné invaze byla k západním hranicím Ruska přesunuta většina letuschopných exemplářů tohoto stroje. Vzhledem k omezenému doletu vrtulníku typu Ka-52 (Hokum B) bylo ale předtím pro tyto stroje nezbytné vybudovat předsunuté operační základny. Zmíněné základny se přitom mnohdy nacházely mimo existující letiště. Značná část vrtulníků typu Ka-52 (Hokum B) proto operovala ze silničních komunikací, kde se nenacházela žádná letištní infrastruktura. Na takových předsunutých základnách bylo ale možné nanejvýš doplnit palivo, výzbroj a výmetnice klamných cílů a posádkám těchto strojů poskytnout občerstvení a nutné zázemí. Provádět zde opravy a údržbu vrtulníků bylo samozřejmě zcela vyloučené. Vrtulníky typu Ka-52 (Hokum B) byly nasazovány již od prvního dne „speciální vojenské operace“. Ten den se zúčastnily výsadkové operace, jejíž cílem bylo obsazení letiště Gostomel, které se nachází severozápadně od Kyjeva. V rámci zmíněné operace tyto stroje měly zabezpečit bezpečný přílet transportních vrtulníků s výsadkáři. Jedním z jejich úkolů se proto stalo umlčení PVO protivníka. Získání letiště Gostomel mělo přitom ruské armádě usnadnit obsazení vládních budov v Kyjevě, za účelem likvidaci vládních představitelů a dosazení vlastní loutkové vlády. Tyto plány se ale naštěstí uskutečnit nepodařilo. Ruská armáda totiž svého protivníka velmi podcenila a narazila na tuhý odpor. A nejen to. Ukrajincům se podařilo ruské výsadkáře na letišti Gostomel, které je využíváno společností Antonov, zcela eliminovat. Úplným fiaskem přitom dopadla i tato první bojová operace vrtulníků typu Ka-52 (Hokum B) v rámci „speciální vojenské operace“. Při zmíněné operaci se tyto stroje pohybovaly ve velkých skupinách v malé výšce nad hladinou Kyjevské přehrady, aby se skryly ve světle vycházejícího slunce. Formace vrtulníků typu Ka-52 (Hokum B) byla ale špatně zvolena, stejně příletovým směr a výška letu. To pak spolu s dalšími faktory a chybnými informacemi od rozvědky vedlo k tomu, že byl poměrně velký počet těchto strojů ztracen již při příletu. Další vrtulníky typu Ka-52 (Hokum B) byly sestřeleny přímo nad letištěm Gostomel, neboť byl obránci jejich přílet očekáván. Jenom za první den či dny VVS ztratilo nejméně pět těchto strojů. Mezi hlavní úkoly vrtulníků typu Ka-52 (Hokum B) ve „speciální vojenské operaci“ je možné řadit ničení cílů před postupujícími pozemními jednotkami, ničení infrastruktury, eliminaci různých hrozeb ze strany protivníka, ničení PVO a přímou palebnou podporu pozemních jednotek. Posádky těchto strojů byly přitom výše uvedenými úkoly už od počátku natolik vytíženy, že již neměly kapacity na to, aby se věnovaly doprovodu zásobovacích konvojů a ochraně logistických center. To přitom vedlo k porážce ruské armády před Kyjevem a zřejmě též před Charkovem. Na Ukrajině jsou vrtulníky typu Ka-52 (Hokum B) nasazovány v rámci rotací. Vrtulníky tohoto typu, které se účastní bojových operací, jsou přitom dočasně dislokovány nejen na základnách nacházejících se v příhraničních oblastech Ruska, ale i v příhraničních oblastech Běloruska a na okupovaných územích Ukrajiny. K bojovým misím nad Ukrajinou vrtulníky typu Ka-52 (Hokum B) obvykle vyrážejí s dvojicí 540 l přídavných palivových nádrží na vnitřních závěsnících a šesti až osmi PTŘS typu Ataka (RS-AT-9 Spiral) nebo Vichr (RS-AT-16 Scallion) a jedním raketovým blokem typu B-8V20 na vnějších závěsnících. Posádky těchto strojů nicméně upřednostňují použití neřízených raket. Při použití PTŘS je totiž nutné, aby se cíl nacházel v přímém visuálním kontaktu od okamžiku odpalu až po okamžik zásahu. Jejich odpalování a navádění je proto možné provádět pouze z větších výšek. Zde se ale vrtulníky typu Ka-52 (Hokum B) vystavují nebezpečí sestřelení PLŘS přenosných raketových systémů (MANPADS), které mají dálkový dosah do 5-ti km a výškový dosah do 3,5 km. Vzhledem k tomu, že se rychlost přenosných PLŘS pohybuje okolo dvojnásobku rychlosti zvuku, svůj cíl zasáhnou za pouhých 6 až 7,5 s. To přitom zcela vylučuje, aby posádka vrtulníku typu Ka-52 (Hokum B) provedla jakákoliv protiopatření. Naproti tomu po odpálení salvy neřízených raket je možné okamžitě podniknout úhybný manévr a následně sestoupat do malé výšky. Činnost vrtulníků typu Ka-52 (Hokum B) ve „speciální vojenské operaci“ ale již od počátku sužovala absence jakékoliv komunikace s pozemními jednotkami. Díky tomu jejich posádky neměly ponětí o průběhu linie a stavu bojů, stejně jako o rozmístění PVO. Operace vrtulníků typu Ka-52 (Hokum B) navíc již od počátku nebyly podporovány předsunutými leteckými návodčími. Kromě toho nebyl plně využíván jejich potenciál. Součástí vybavení vrtulníků typu Ka-52 (Hokum B) je sice komunikační systém, který dokáže v reálném čase přijímat data z jiných zdrojů, k použití zmíněného systému ve „speciální vojenské operaci“ ale nedošlo. Z toho lze vyvodit, že je zmíněný systém buďto nefunkční nebo pouze částečně funkční, popř. že jej posádky vrtulníků a pozemní jednotky nedokážou, kuli nedostatečnému výcviku, použít. Podobným systémem přitom není vybaven žádný jiný vzdušný prostředek Ruského VVS, včetně vrtulníku typu Mi-28N (Havoc B). Přestože radiolokátor vrtulníku typu Ka-52 (Hokum B) umožňuje podnikat lety ve velmi malé výšce v režimu kopírování terénu a lety za nočních podmínek, při nasazení na Ukrajině nebyly tyto schopnosti vůbec využívány. Přestože radiolokátor vrtulníku typu Ka-52 (Hokum B) umožňuje podnikat lety ve velmi malé výšce v režimu kopírování terénu a lety za nočních podmínek, při nasazení na Ukrajině nebyly tyto schopnosti vůbec využity. Posádkami těchto strojů přitom nebyly plně využity ani jejich manévrovací schopnosti. Z toho lze vyvodit, že jejich předchozí výcvik nebyl dostatečný. Protože posádky s vrtulníky typu Ka-52 (Hokum B) často zůstávaly dlouho ve visu na místě, Ukrajincům se podařilo několik těchto strojů sestřelit za pomoci PTŘS typu Stugna-P, tedy zbraně, která je určena k ničení tanků a nikoliv rychle se pohybujících vzdušných cílů. Nasazení vrtulníků typu Ka-52 (Hokum B) ve „speciální vojenské operaci“ navíc sužovalo silné chvění při letech v mezních režimech v malých výškách. Původcem zmíněného chvění podle všeho je nevhodně navržený nosný systém. Nosný systém sestávající se ze dvou protiběžných souosých rotorů se koneckonců ukázal být problematický už při testech jednomístného modelu Ka-50 (Hokum A). Při prudkém manévrování totiž docházelo k tomu, že se jejich konce střetly, což vyústilo nehodou. To si vyžádalo vnést do letové obálky těchto strojů omezení. Vibrace, které provázejí lety vrtulníků typu Ka-52 (Hokum B) v mezních režimech, mají přitom negativní vliv nejen na životnost konstrukce draku, ale též na palubní systémy a výzbroj. Silné vibrace totiž snižují přesnost zaměření cíle palubním elektro-optickým systém, popř. znemožňují provést jeho identifikaci. To samé přitom platí též pro naváděcí systém. Kromě toho mohou elektro-optický zaměřovací systém poškodit a učinit jej zcela nefunkčním. Vibrace ale mohou též poškodit nebo zcela vyřadit z činnosti palubní radiolokátor. Kromě toho mají negativní vliv na činnost naváděcích hlavic řízených střel. Ty totiž mohou mít vlivem vibrací nízkou přesnost, popř. pozbýt funkčnosti. Palubní obranný komplex vrtulníku typu Ka-52 (Hokum B) v podobě typu Vitebsk se navíc ukázal být zcela neefektivní proti přenosným PLŘS. UV snímače zmíněného komplexu sice dokázaly detekovat odpal PLŘS, ovšem povětšinou příliš pozdě. Díky tomu nebyly hlavice DIRCM schopny zavčas zareagovat na hrozbu. Kromě toho si komplex typu Vitebsk nedokáže poradit s více než jednou hrozbou. Pokud tedy Ukrajinci na vrtulník typu Ka-52 (Hokum B) odpálili hned několik PLŘS současně, zmíněný komplex se s nimi nedokázal vypořádat. Nasazení vrtulníků typu Ka-52 (Hokum B) ve „speciální vojenské operaci“ ale sužoval též nedostatek naváděné výzbroje. Zásoba naváděné munice VVS byla totiž značně omezená již před začátkem invaze. Díky tomu byla už v počáteční fázi bojů z velké části spotřebována. Na dodávkách naváděné munice k bojovým útvarům VVS se ale negativně promítla též skutečnost, že do její výroby zasáhla pandemie COVID-19 spolu se sankcemi, které byly uvaleny na Rusko západními zeměmi. Výroba naváděné munice v Rusku se totiž neobejde bez součástek a výrobního zařízení západní provenience. Nasazení vrtulníku typu Ka-52 (Hokum B) na Ukrajině, ale i v Sýrii, ale odhalilo další nedostatky tohoto stroje. Jedním z nich je nedostatečná rozlišovací schopnost elektro-optického systému a radiolokátoru. Rozlišení termovizního snímače tohoto stroje totiž dosahuje úrovně SD (640 x 480 pixelů), což prakticky znemožňuje provést identifikaci cíle, tedy o jaký typ vozidla se jedná, na hranici dostřelu naváděné munice. To přitom nemálo komplikuje jeho nasazení v oblastech, kde operují vlastní i nepřátelské jednotky. Radiolokátor vrtulníku typu Ka-52 (Hokum B) má rozlišení pouhých 30 cm, což je nedostačující k rozlišení jemných detailů, zejména pak na velké vzdálenosti. Kromě toho postrádá režim SAR. Z tohoto důvodu se posádky vrtulníků typu Ka-52 (Hokum B) musejí k cíli, který odhalily za pomoci radiolokátoru, přiblížit na malou vzdálenost, aby mohly určit, zda se jedná o vlastní nebo nepřátelské vozidlo, čímž se vystavují nebezpečí sestřelení. Nedostatečná rozlišovací schopnost senzorového vybavení přitom prakticky znemožňuje vést bojovou činnost na střední a velké vzdálenosti. Při navádění střel typu Ataka (RS-AT-9 Spiral) nebo Vichr (RS-AT-16 Scallion) je totiž nutné udržet zaměřovací značku laserového značkovače na cíli, který operátor sleduje na obrazovce za pomoci optiky. Ten proto musí být na obrazovce dostatečně velký a kontrastní. Pokud ale manévruje a současně má na obrazovce velikost jen několika pixelů, hrozí, že se mu značku laserového značkovače na něm udržet nepodaří, a střela jej tak mine i o několik desítek metrů. Ono udržet značku laserového značkovače na cíli v manuálním režimu i tak představuje velmi náročný úkon, zejména pak při manévrování. Automatické sledování cíle za pomoci laseru ale systém typu GOES-451 neumožňuje, a to díky neúplné digitalizaci vstupů. V Sýrii proto vrtulníky typu Ka-52 (Hokum B) obvykle létaly ve výškách mezi 50 a 200 m a na cíle obvykle útočily ze vzdálenosti 300 až 1 500 m. Při útocích se tedy nacházely v zóně dostřelu prostředků PVO protivníka. To samé se přitom týkalo i jejich nasazení na Ukrajině. V Sýrii bylo nicméně uskutečněno i několik sestřelů za pomoci střel typu Vichr (RS-AT-16 Scallion) ze vzdálenosti 7 km, tedy ze vzdálenosti, která se již nacházela mimo dosah nepřátelské PVO. Bez nedostatků se neobešly ani brýle nočního vidění typu ONV-III-01. Při nočním nasazení v Sýrii v osídlených oblastech totiž nebyla jejich elektronika schopna adekvátně reagovat na četné zdroje kulturního osvětlení. Díky tomu měly posádky nejen vrtulníků typu Ka-52 (Hokum B), ale i vrtulníků typu Mi-28N (Havoc B), po nočních misích extrémně unavené oči. Jas brýlí typu ONV-III-01 navíc znesnadňoval sledování údajů na palubních deskách. Údaje na průhledovém zaměřovači pak posádky s brýlemi nočního vidění nemohly sledovat vůbec, a to kuli nedostatečné redukci jasu a pomalé akomodaci. Se shodnými problémy se přitom potýkaly též posádky vrtulníků typu Ka-52 (Hokum B) na Ukrajině. Zde ale s těmito stroji k nočním misím vyrážely jen velmi výjimečně. Datalink vrtulníku typu Ka-52 (Hokum B) navíc posádkám těchto strojů umožňuje předávat nanejvýš textové zprávy nebo souřadnice, neboť má přenosovou rychlost pouhých 15 kbps. Naproti tomu datalink amerického vrtulníku typu AH-64 Apache je, díky přenosové rychlosti 45 Mbps, schopen souběžně přenášet několik videí v rozlišení full HD. Ani takto jednoduchým datalinkem přitom není vybaven žádný jiný vzdušný prostředek Ruského VVS, včetně vrtulníku typu Mi-28N (Havoc B). Titanová „vana“ kabiny vrtulníku typu Ka-52 (Hokum B) poskytuje účinnou ochranu před projektily pouze do ráže 12,7 mm, a to ještě jen ze spodu. Z boku je totiž schopna odolat projektilům do ráže pouhých 7,62 mm. Nasazení vrtulníků typu Ka-52 (Hokum B) v Sýrii a na Ukrajině ale sužovaly též problémy s výzbrojí. Výzbroj tohoto stroje totiž není vhodná pro městský boj. Zatímco v případě neřízených raket typu S-8 to je kuli omezené přesnosti, v případě naváděné munice pro její vysokou cenu. Vrtulník typu Ka-52 (Hokum B) ale ve svém zbraňovém arsenálu postrádá též vhodnou výzbroj proti nechráněným pohyblivým cílům. Neřízené rakety jsou totiž k tomuto účelu zcela nevhodné. Při použití kanónu se zase tento stroj musí nacházet ve vzdálenosti menší než jeden kilometr od cíle, tedy v dosahu ručních palných zbraní. Proti použití kanónu proti cílům tohoto typu navíc hovoří velký rozptyl střelby, který činí jednotky i desítky metrů. Z tohoto důvodu posádkám vrtulníků typu Ka-52 (Hokum B) při nasazení v Sýrii nezbylo nic jiného, než k ničení ozbrojených pick-upů značky Toyota islamistických vzbouřenců používat násobně dražší střely typu Ataka (RS-AT-9 Spiral) nebo Vichr (RS-AT-16 Scallion). Nasazení vrtulníků typu Ka-52 (Hokum B) ve „speciální vojenské operaci“ již od počátku provázela velmi vysoká ztrátovost. To je přitom důsledek nejen špatné taktiky nasazení, kdy tyto stroje působí v oblasti pokryté prostředky PVO protivníka a ještě k tomu za denních podmínek, nedostatečného výcviku a nízké účinnosti obranného komplexu, ale též skutečnosti, že je již od počátku „speciální vojenské operace“ většina úkolů svěřována právě vrtulníkům typu Ka-52 (Hokum B). Důvodem toho je skutečnost, že obranný komplex těchto strojů svými schopnostmi významně překonává obranný komplex vrtulníků typu Mi-28N (Havoc B) a Mi-35M (Hind J). Z tohoto důvodu ztráty vrtulníků typu Ka-52 (Hokum B) významně převyšují ztráty všech ostatních typů vrtulníků ze stavu Ruského VVS dohromady. Do dnešních dnů bylo na Ukrajině prokazatelně zničeno nebo poškozeno 60 těchto strojů. To přitom odpovídá takřka polovině celkového počtu vrtulníků typu Ka-52 (Hokum B) u VVS z období těsně před zahájením „speciální vojenské operace“. Skutečné ztráty těchto strojů budou ale s největší pravděpodobností vyšší. Prvním a zatím jediným zahraničním provozovatelem vrtulníku typu Ka-52 (Hokum B) se stal Egypt. Egypt si přitom na konci roku 2015 objednal celkem 46 těchto strojů v námořní verzi, známé jako Ka-52K. První tři objednané vrtulníky typu Ka-52K byly přitom Egypťanům předány v červenci roku 2017. Mezitím o 12 vrtulníků typu Ka-52 (Hokum B) projevil též zájem Alžír. V této souvislosti byl v září roku 2016 jeden z těchto strojů prezentován na alžírské základně Ain Oussara. Alžířané měli s největší pravděpodobností zájem též o palubní model Ka-52K, neboť si krátce předtím v Itálii pořídili vrtulníkový-výsadkový křižník Kalaat Beni-Abbes. Dodávky vrtulníků typu Ka-52 (Hokum B) do Alžíru ale nakonec nebyly realizovány. V současnosti je pravděpodobnost úspěchu tohoto stroje na mezinárodním trhu prakticky mizivá. Jedním z důvodů toho jsou vysoké ztráty vrtulníků typu Ka-52 (Hokum B) na Ukrajině. Pořízením těchto strojů navíc případní zákazníci riskují sankce ze strany západních zemí. Kromě toho je schopnost ruského průmyslu plnit případné zahraniční zakázky ze sankčních podmínek, kdy je navíc vytížen zakázkami pro Ruské VVS, více než diskutabilní.

Verze:

Ka-52 (iz.806) – původní prototypová modifikace vrtulníku typu Ka-52 (Hokum B). Jediný exemplář tohoto modelu vznikl konverzí sériového Ka-50 (Hokum A) a do oblak se poprvé vydal dne 25. června 1997.

Ka-52 (iz.826) Avangard-1 (Hokum B) – základní výše popsaná sériově vyráběná modifikace vrtulníku typu Ka-52 (Hokum B). Základem prvních dvou exemplářů tohoto modelu se staly nedokončené draky vrtulníku typu Ka-50 (Hokum A). První z nich se přitom do oblak poprvé vydal dne 27. června 2008. První tři sériové Ka-52 (Hokum B) byly VVS slavnostně předány dne 28. prosince 2010.

Ka-52K (iz.820) Katran – námořní modifikace vrtulníku typu Ka-52 (Hokum B) uzpůsobená pro činnost z palub hladinových plavidel. Tento model byl původně zamýšlen pro výsadkové-vrtulníkové křižníky třídy Mistral francouzské konstrukce. Oba dva technologické demonstrátory palubního vrtulníku typu Ka-52K vznikly konverzí předsériových Ka-52 (Hokum B). První z nich se do oblak poprvé vydal v květnu roku 2013. Základem prototypu tohoto stroje se zase stal prototyp vrtulníku typu Ka-52 (Hokum B). VMF nakonec převzalo jen čtyři předsériové exempláře vrtulníku typu Ka-52K. Letové zkoušky prvního z nich se přitom rozeběhly dne 7. března 2015. Dalších 46 těchto strojů bylo dokončeno v exportním provedení. Jejich provozovatelem se stal Egypt. viz. samostatný text

Ka-52M/E Avangard-4 – pokročilá modifikace vrtulníku typu Ka-52 (Hokum B) s kompozitním pancéřováním (na místo titanového), novým radiolokátorem a elektro-optickým zaměřovacím systémem a rozšířenou škálou podvěsné výzbroje. Kromě toho tento model počítá s aparaturou, díky které bude moci získávat informace o cílech od průzkumných bezpilotních vzdušných prostředků (UAV) v reálném čase. První ze dvou prototypů vrtulníku typu Ka-52M se do oblak poprvé vydal v létě roku 2020. První sériové stroje byly VVS předány na konci roku 2022. Případným zájemcům ze zahraničí je vrtulník typu Ka-52M nabízen pod označením Ka-52E. viz. samostatný text

Vyrobeno:  jeden prototyp (vznikl přestavbou třetího sériového Ka-50), dva předsériové exempláře (jejich základem se staly nedokončené draky vrtulníku typu Ka-50) a nejméně 136 sériových exemplářů modelu Ka-52, 4 předsériové exempláře modelu Ka-52K, 46 sériových exemplářů exportního variantu modelu Ka-52K a dva prototypy a cca 10 sériových exemplářů modelu Ka-52M

Uživatelé:  Egypt (model Ka-52K) a Rusko (model Ka-52/-52K/-52M)

Ka-52

Posádka:   pilot a druhý pilot/navigátor/operátor zbraňových systémů

Pohon:      dva turbohřídelové motory typu Klimov TV3-117VMA s max. výkonem po 2 200 hp (v případě strojů z prvních výrobních sérií) nebo dva turbohřídelové motory typu Klimov VK-2500 s max. výkonem po 2 400 hp, resp. po 2 700 hp v mimořádném 2,5 min režimu

Radar:       impulsní dopplerovský víceúčelový RL typu FH-01 Mječ-1U (Arbalet-52) se zorným polem 120°, instalovaný uvnitř špice trupu. Tento typ radiolokátoru slouží k vyhledávání a sledování vzdušných, pozemních a hladinových cílů, navádění řízené munice, navigaci, výstraze před oblačností a mapování terénu (až do vzdálenosti až 32 km). Najednou přitom dokáže sledovat až 20 pozemních a vzdušných cílů a na dva z nich vést palbu. Zatímco velký pozemní cíl (např. železniční most) je radar typu Mječ-1U schopen identifikovat na vzdálenost 25 km, útočný letoun dokáže detekovat na vzdálenost 15 km, tank na vzdálenost 12 km, PLŘS typu Stinger na vzdálenost 5 km.

Vybavení:   - zaměřovací: elektro-optický zaměřovací systém typu GOES-451.24 (mohutné otočné válcovité pouzdro nacházející se na břichu přídě trupu, přímo před šachtou příďového podvozku) a elektro-optický navigační systém typu TOES-521E* (nevelké otočné kulovité pouzdro umístěné na břichu přídě trupu, vlevo od o poznání většího krytu systému GOES-451.24). Zatímco prvně uvedený systém, GOES-451.24, se sestává z IČ senzoru (s dosahem 5 km), TV kamery (s dosahem 10 km) a laserového dálkoměru a ozařovače cílů a slouží pro vyhledávání a sledování pozemních cílů (automatické), navádění PTŘS (automatické nebo poloautomatické) a zaměřování pohyblivého kanónu typu 2A42, součástí druhého uvedeného systému, který slouží pro sledování povrchu země v průběhu letu v přízemní výšce za nočních podmínek, se stal IČ senzor s TV kamerou. Zaměřovací vybavení tohoto stroje umožňuje navádět dvě PLŘS na jeden cíl součastně nebo na cíl ozařovaný laserem jiného vrtulníku.

                  - obranné: obranný komplex typu L370P2 Vitebsk nebo L370V52 Vitebsk-52***. Zmíněný komplex může pracovat v automatickém, poloautomatickém nebo manuálním módu a posádce podává přehledné informace o druhu a směru ohrožení. Komplex typu L370P2 Vitebsk se sestává z výstražného UV protiraketového systému typu L370-2 (dva páry senzorů umístěné po jednom na bocích přední části trupu, přímo před kabinou posádky, a na bocích ocasního nosníku, přímo za vodorovnou ocasní plochou), laserového výstražného systému typu L140 Otklik (dva senzory umístěné po jednom v přední části pravého koncového křídelního krytu a na zádi trupu, přímo pod směrovým kormidlem), směrového IČ rušiče typu L370-5 (dvě otočné kulovité hlavice umístěné na břichu trupu, přímo vedle hlavního podvozku – ty mohou působit proti jedné nebo proti dvěma PLŘS) a čtyř výmetnic 32-ti klamných IČ/RL cílů typu UV-26S-01 (ty jsou vestavěny, po dvou, do boků obou koncových křídelních pouzdrech). Součástí komplexu typu L370V52 Vitebsk-52, kterým jsou opatřeny až pozdější sériové stroje, se kromě výše uvedeného stal též výstražný radiolokační systém typu L370-1 (dva páry senzorů umístěné po jednom na bocích přídě trupu, přímo u předního páru senzorů systému typu L370-2, a na bocích ocasního nosníku, přímo za zadním párem senzorů systému typu L370-2) a aktivní RL rušič typu L370-3 (dvě nevelká vřetenovitá pouzdra uchycená za pomoci šikmých štíhlých pylonů k bokům koncových křídelních pouzder)

Výzbroj:      dálkově ovládané střeliště typu NPPU-80 s jedním pohyblivým 30 mm kanónem typu 2A42 s odměrem 2°30‘ směrem doleva a 9° směrem doprava, elevací +3°30‘, depresí -37° a zásobníkem na 460 nábojů, instalované na pravém boku trupu, v oblasti pod pomocným křídlem, a podvěsná výzbroj do celkové hmotnosti 2 000 kg, přepravovaná na šesti pylonech nacházejících se pod pomocným křídlem (poslední, třetí, pár křídelních závěsníků je vyhrazen pro PLŘS) – odpalovací rámy s osmi přepravně-startovacími kontejnery s PTŘS typu 9A4172-1 protitankového raketového kompletu typu 9K121 Vichr (RS-AT-16 Scallion) (max. 2 ks), odpalovací rámy s osmi přepravně-startovacími kontejnery s PTŘS typu 9M120-1 Ataka protitankového raketového kompletu typu 9K113U Ataka-VM (RS-AT-9 Spiral) (max. 2 ks), moduly typu Strelec-V se dvěma přepravně-startovacími kontejnery s PLŘS krátkého dosahu s pasivním IČ navedením typu 9M39 Igla-V (RS-SA-18 Grouse) (max. 2 ks), raketové bloky typu B-8V20 (20 neřízených raket typu S-8 ráže 80 mm) (max. 4 ks) a B-13L1 (5 neřízených raket typu S-13 ráže 122 mm) (max. 2 ks), kanónové kontejnery typu UPK-23-250 (jeden dvouhlavňový 23 mm kanón typu GŠ-23L se zásobou 250 nábojů), 100 kg pumy typu FAB-100 (max. 4 ks), 120 kg pumy typu FAB-120 (max. 4 ks), 250 kg pumy typu FAB-250 (max. 4 ks), 500 kg pumy typu FAB-500 (max. 2 ks), kontejnerové pumy typu RBK-250 (max. 4 ks) a RBK-500 (max. 2 ks), submuniční kontejnery typu KMGU-2 (max. 4 ks), zápalné nádrže typu ZB-500 (max. 2 ks) a 500 l PTB typu PTB-500 (max. 4 ks) ****

* instalací tohoto zařízení byly zpočátku opatřeny pouze prototypy a předsériové stroje. Většina sériových Ka-52 (Hokum B) sice systém TOES-521E postrádá, je však uzpůsobena pro jeho dodatečnou instalaci. Důvodem toho jsou nízké výrobní kapacity uralského výrobního závodu UOMZ. Systém TOES-521E se totiž stal součástí zbraňového systému nejen vrtulníků typu Ka-52 (Hokum B), ale i paralelně vyráběných vrtulníků typu Mi-28N (Havoc B). A pro ty jsou tyto systémy dodávány přednostně. Standardní součástí vybavení vrtulníků typu Ka-52 (Hokum B) se proto systémy typu TOES-521E staly až po roce 2015. Protože systém typu TOES-521E dokáže plně zastoupit systém typu GOES-451.24, při nebojových misích se obvykle nepoužívá, aby se šetřil jeho resurs.

** většina sériových Ka-52 (Hokum B) instalaci vystřelovacích sedadel zatím postrádá. Vrtulníky typu Ka-52 (Hokum B) s instalací vystřelovacích sedadel lze přitom těch, které je postrádají, snadno rozpoznat díky instalaci modifikovaných výklopných zadních částí překrytu pilotní kabiny s přídavným vnějším pancéřováním po stranách (to zajišťuje ochranu posádky a katapultážních raket) a bílými detonačními šňůrami na hřbetu.

*** první sériové Ka-52 (Hokum B) byly opatřeny pouze laserovým výstražným systémem typu L140 Otlik a výmetnicemi klamných cílů

**** do budoucna se počítá s rozšířením zbraňového arsenálu tohoto stroje o protizemní ŘS typu Klevok (Hermes-A) a PTŘS typu 9M123 protitankového raketového kompletu typu 9K123 Chrizantema (AT-15 Springer). Kanón tohoto stroje by navíc měl obdržet novou munici se zlepšeným systémem stabilizace. Zavedení nové munice by přitom mělo sebou přinést zvýšení dostřelu kanónu z 4 km na 6 km při střelbě na nechráněné cíle, resp. z 1,5 km na 3 km při střelbě na chráněná vozidla a stavby.

Poslední úpravy provedeny: 14.7.2024