Kamov Ka-52K Katran (‘Hokum’)

Typ:  námořní pro činnost z palub hladinových plavidel uzpůsobená modifikace průzkumného-velitelského-útočného vrtulníku typu Ka-52 (Hokum B)

Určení:  ničení pozemních cílů v rámci přímé podpory výsadkových operací, ničení hladinových plavidel protivníka a hlídková činnost

Odlišnosti od typu Ka-52 (Hokum B):

- instalace modifikovaných nosných rotorů se sklápěcími listy. Zatímco sklápění listů nosného rotoru tohoto modelu zajišťuje automatika, jejich aretace ve sklopené pozici se provádí ručně. Sklopení listů nosných rotorů tohoto stroje přitom zabere méně než jednu minutu.

- instalace sklopitelného pomocného křídla s menším rozpětím a zredukovaným počtem zbraňových závěsníků ze tří párů na dva. Sklápění a rozklápění křídla tohoto stroje se provádí ručně.

- instalace modifikovaného podvozku se zesílenou konstrukcí

- lepší antikorozní ochrana povrchu draku

- instalace elektro-optického zaměřovacího systému typu OES-52, který disponuje vyšší detekční přesností (za cenu mírně menšího dosahu), na místo elektro-optického zaměřovacího systému typu GOES-451. V této souvislosti mohutnou válcovitou věžičku nacházející se pod přídí trupu nahradila o poznání menší věžička se zploštělým profilem.

- instalace podstatně výkonnějšího radiolokátoru s pevnou fázovanou mřížkou a digitálně vychylovaným paprskem (vývojový derivát radiolokátoru typu Žuk-AE) v přídi trupu na místo impulsního dopplerovského radiolokátoru typu FH-01 Mječ-1U (Arbalet-52). Všechny čtyři předsériové exempláře tohoto modelu jsou ale vybaveny starším radiolokátorem typu FH-01 Mječ-1U.

- rozšířené přístrojové vybavení pilotní kabiny o přilbový zaměřovač a navigační modul FMS. Ten se nachází pod palubní deskou pilotova pracoviště a umožňuje ovládat autonomní letové režimy - vzlet, přistání, přiblížení na přistání a let po naprogramované trase (s více než 20-ti otočnými body). Palubní vybavení tohoto modelu navíc umožňuje autonomní visení na zadané pozici (při hlídkování).

- instalace avioniky s integrovanou schopností syntetického vidění

- rozšířená škála podvěsné výzbroje protizemní řízenou střelu typu Ch-38M a protilodní řízenou střelu typu Ch-35U (AS-20 Kayak). K přepravě zmíněných střel jsou vyhrazeny modifikované vnitřní křídelní závěsníky se zvýšenou nosností na 1 000 kg. Vnější pár zbraňových závěsníků je u tohoto modelu zase uzpůsoben k přepravě dvojnásobných odpalovacích kontejnerů PLŘS typu 9M39 raketového kompletu typu Igla-V (SA-18 Grouse). Ty výchozí model Ka-52 mohl přepravovat pouze na třetím páru křídleních závěsníků, který tento model postrádá. Do budoucna by se součástí zbraňového systému vrtulníku typu Ka-52K měly stát též PTŘS raketového kompletu typu Klevok-A (Hermes-A).

Historie:  Na konci 80. let se konstrukční tým OKB N.I. Kamova z vlastní iniciativy pustil do prací na projektu palubní modifikace jednomístného útočného vrtulníku typu Ka-50 (Hokum A). Palubní Ka-50 (Hokum A) vešel ve známost jako V-805 a počítal s přepracovanou přední částí trupu s menší délkou a dvoumístnou kabinou se sedadly pilota a zbraňového operátora vedle sebe. Zmíněný model měl postrádat elektro-optický zaměřovací systém typu Škval. Na jeho pozici se měla nacházet instalace radiolokátoru. Ten měl přitom být schopen hladinový cíl o velikosti fregaty detekovat na vzdálenost 160 km, zatímco detekci vynořeného periskopu ponorky měl umožňovat na vzdálenost 25 km. Palubní V-805 neměl mít instalován ani kanón. Výzbroj měl tento model přepravovat na čtyřech závěsních, které se měly nacházet pod modifikovaným křídlem se zmenšeným rozpětím, a uvnitř hermetizované zbraňové šachty, vestavěné do břicha modifikované střední části trupu. Součástí zbraňového systému vrtulníku typu V-805 se měla stát torpéda typu AT-1, AT-3 a VVT-1. Zmíněný stroj ale počítal též s novými ocasními plochami nápadně se podobajícími ocasním plochám palubního vrtulníku typu Ka-27 (Helix). Projekt vrtulníku typu V-805 byl dokončen a VMF schválen v roce 1990. Realizaci projektu tohoto stroje ale zabránil rozpad SSSR, k němuž došlo v roce 1991, spolu s ekonomickou krizí, která na počátku 90. let zachvátila všechny postsovětské republiky, včetně Ruska. Práce na palubním útočném vrtulníku byly v JSC N.I. Kamova opět obnoveny až v roce 2004. Tehdy se totiž do středu pozornosti Brazílie dostal vrtulník typu Ka-52 (Hokum B), který není ničím jiným, než derivátem vrtulníku typu Ka-50 (Hokum A) s přepracovanou přední částí trupu s dvoumístnou kabinou. Brazílie konkrétně tento stroj shledala jako ideální základ palubního vrtulníku pro letadlovou loď Foch, kterou ji v roce 2000 prodala Francie za dumpingovou cenu (s výhledem prodeje palubních bojových letounů typu Rafale a zisku náklonnosti brazilské vlády). Z plánů, které počítaly s pořízením palubních Ka-52 (Hokum B) pro letadlovou loď Foch, ale nakonec sešlo. Brazilské vládě se totiž nepodařilo vyčlenit patřičné finanční prostředky na jejich pořízení. Aby toho nebylo málo, tak JSC N.I. Kamova nebyla schopna zajistit financování přestavby prototypu vrtulníku typu Ka-52 (Hokum B) na palubní stroj z vlastních zdrojů. Krátce nato, v roce 2005, se nicméně s myšlenkou pořízení palubních útočných vrtulníků začalo zaobírat Ruské VMF. V úvahu přitom tehdy připadaly hned dvě možnosti, a to pořízení modernizovaných palubních výsadkových-útočných vrtulníků typu Ka-29 (Helix B) nebo upravených „pozemních“ útočných vrtulníků typu Ka-52 (Hokum B). Volba nakonec padla na „navalizovaný“ vrtulník typu Ka-52 (Hokum B). S modernizovaným typem Ka-29 (Helix B) nicméně VMF počítalo nadále, ale pouze v roli ozbrojeného transportního stroje pro podporu speciálních operací. Vrtulník typu Ka-29 (Helix B) tedy měl zastávat obdobnou roli, jakou tehdy plnily „pozemní“ útočné-výsadkové vrtulníky řady Mi-24 (Hind). Vývoj palubní verze útočného vrtulníku typu Ka-52 (Hokum B), která vešla ve známost jako Ka-52K, byl oficiálně zahájen v roce 2007. Konstrukční tým Kamovi JSC palubní vrtulník typu Ka-52K opatřil modifikovanými nosnými rotory se sklápěcími listy, sklápěcím pomocným křídlem, zesíleným podvozkem a zlepšenou antikorozní ochranou. Počet křídelních zbraňových závěsníků navíc u tohoto modelu zredukoval ze tří párů na dva, a to vyjmutím vnějšího páru, který byl vyhrazen pro PLŘS krátkého dosahu typu 9M39 Igla-V (SA-18 Grouse). S vrtulníkem typu Ka-52K se totiž již od počátku počítalo jako s prostředkem pro ničení pozemních a hladinových cílů a nikoliv cílů vzdušných. PVO uskupení bojových plavidel VMF totiž dostaly na starost nadzvukové bojové letouny typu MiG-29KR/KUBR (Fulcrum). Změn samozřejmě doznalo i palubní vybavení. Jeho součástí se mimo jiné stal nový elektro-optický zaměřovací systém typu OES-52 z dílny NPK SPP. Systém typu OES-52 má v porovnání se systémem typu GOES-451 vrtulníku typu Ka-52 (Hokum B) vyšší přesnost. Cenou za to ale je menší dosah (10 km ve 14 km). Hlavní nevýhodou tohoto systému nicméně je skutečnost, že se jeho součástí stal termovizní snímač ze systému Strix francouzské značky Sagem bitevního vrtulníku typu Tiger. Na zmíněný termovizní snímač sice ruský průmysl obdržel výrobní licenci, prodloužení zmíněné licenční smlouvy ale zamezily sankce, které představovaly přímou reakci ze strany západních zemí na ruskou anexi Krymu a podporu proruských separatistů na Ukrajině. Vrtulník typu Ka-52K v neposlední řadě již od počátku počítá též s novým radiolokátorem. Zmíněný radiolokátor vychází z leteckého radiolokátoru typu Žuk-AE, který využívá anténu kategorie AESA, a má dva pracovní módy, a to mód pro vyhledávání a sledování hladinových cílů (cm pásmo) a mód pro vyhledávání a sledování pozemních cílů (mm pásmo). Zmíněný radar je schopen navádět i protilodní řízenou střelu typu Ch-35U (AS-20 Kayak) s dálkovým dosahem přes 200 km. Součástí zbraňového systému vrtulníku typu Ka-52K se ale staly též protizemní řízené střely řady Ch-38M. Schopnost použití PTŘS raketových kompletů typu Vichr (AT-16 Scallion) a Šturm-VU (AT-9 Spiral 2) byla u tohoto modelu plně zachována. Tyto střely jsou nyní určeny k boji s méně chráněnými pozemními a hladinovými cíly. Do výbavy vrtulníku typu Ka-52K byl ale začleněn též přilbový zaměřovač, který umožňuje zaměřovat cíle při použití PTŘS a PLŘS a částečně též palubního kanónu. Přilbový zaměřovač přitom nebyl nikdy předtím integrován do zbraňového systému žádného sériově vyráběného vrtulníku na světě. S vrtulníky typu Ka-52K VMF již od počátku počítalo nejen pro svou jedinou letadlovou loď v podobě plavidla Admiral Kuzněcov projektu 1143.5 (Kuznetsov class), ale též pro plánované výsadkové-vrtulníkové křižníky třídy Mistral francouzské konstrukce. Rusko přitom začalo o možnosti koupě těchto plavidel s Francií vyjednávat v roce 2009. Ten samý rok se jeden z Mistralů francouzského námořnictva vydal, za účelem prezentace potenciálnímu zákazníkovi a rozptýlení obav některých ruských odborníků ohledně způsobilosti tohoto plavidla pro činnost v chladných severských oblastech, na demonstrační plavbu do Petrohradu. Do petrohradského přístavu přitom tohoto plavidlo dorazilo dne 23. listopadu 2009. Den nato jeho palubu navštívila delegace VMF. Tomu následovaly testy, jejichž cílem bylo ověření kompatibility Mistralu s vrtulníkovou technikou domácí výroby. Jako první na palubu zmíněného plavidla dosedly vrtulníky typu Ka-29 (Helix B) a Ka-27 (Helix A) ze stavu 830. OKPA z domovskou základnou Severomorsk-1. Tomu následovalo přistání prototypu vrtulníku typu Ka-52 (Hokum B) (žlutá 061). Přelet zmíněného stroje ze zkušební základny JSC N.I. Kamova, která se nachází v podmoskevské čtvrti Ljubercy, do Petrohradu ale provázely problémy s avionikou. Při mezipřistání v Toržoku byla proto provedena výměna letového počítače a některých dalších systémů. Vzhledem k tomu, že byl prototyp Ka-52 (žlutá 061) vybaven systémem pro nouzový odhoz listů nosných rotorů, tento stroj zásadně přistával na zadní části paluby Mistralu. V případě, že by došlo k nehodě a následné aktivaci zmíněného nouzového systému, by totiž jinak hrozilo poškození tohoto plavidla. Při palubních zkouškách měl prototyp Ka-52 (žlutá 061) v podvěsu šest PTŘS typu 9M120 Ataka (AT-9 Spiral 2), dvě 450 l přídavné palivové nádrže typu PTB-450 a jeden kontejner se základním vybavením pro pozemní obsluhu. Díky tomu bylo možné ověřit chování vrtulníku typu Ka-52 (Hokum B) při činnosti z paluby s plným bojovým zatížením. Ovládání výzbroje prototypu Ka-52 (žlutá 061) nicméně nebylo zneschopněno, jak požadovali Francouzi, neboť díky pozdnímu příletu tohoto stroje na to již nezbyl čas. Souběžně s letovými zkouškami prototypu Ka-52 (žlutá 061) byla ověřována kompatibilita vrtulníku typu Ka-27 (Helix A) s palubním hangárem a palubními výtahy. Z výsledků zmíněných zkoušek vyplynulo, že je nezbytné zvětšit výšku vstupu z výtahu do hangáru o 40 cm. V rámci palubních zkoušek prototyp Ka-52 (žlutá 061) vykonal přes 20 vzletů a přistání, které potvrdily, že je tento stroj způsobilý pro činnost z paluby Mistralu. V prosinci roku 2010 si Ruské VMF objednalo celkem čtyři výsadkové-vrtulníkové křižníky této třídy. Zatímco dodání prvních dvou z nich dostal na starost přímo francouzský výrobce, kompletaci zbylých dvou těchto plavidel měl zajistit ruský průmysl při 20 %-ní účasti francouzských firem. Předání prvních dvou křižníků třídy Mistral, Vladivostok a Sevastopol, bylo přitom stanoveno na léta 2014 a 2015. První z nich, Vladivostok, byl na vodu spuštěn dne 15. říjnu 2013. Předání tohoto plavidla Ruskému VMF se mělo uskutečnit dne 14. listopadu 2014. Tomu se ale nakonec nestalo. Francouzi totiž mezitím, na nátlak USA, zmíněný kontrakt zrušili a oba dokončené křižníky třídy Mistral prodali Egyptu. Důvodem tohoto kroku se stala ruská anexe Krymu a podpora ukrajinských separatistů ze strany Ruska. Z paluby každého plavidla třídy Mistral mělo přitom operovat celkem 16 vrtulníků, 8 bitevních vrtulníků typu Ka-52K a 8 výsadkových vrtulníků typu Ka-29M nebo protiponorkových vrtulníků typu Ka-27M. Objednávce prototypů vrtulníku typu Ka-52K předcházela, v červnu roku 2009, objednávka technologického demonstrátoru. Za jeho pomoci měla přitom být prověřena jednotlivá technická řešení palubního vrtulníku typu Ka-52K za reálných podmínek. Základem zmíněného stroje se stal druhý předsériový Ka-52 (Hokum B) (žlutá 52). Zmíněný stroj přitom Kamova JSC převzala, od 334. CBP i PLS (Centrum bojové přípravy), na konci roku 2012. V rámci přestavby na technologický demonstrátor vrtulníku typu Ka-52K vrtulník Ka-52 (žlutá 52) obdržel instalaci nové avioniky, včetně systému umožňujícího provádět automatický vzlet a přistání na lodní palubě, automatické navigace, nové navigační soustavy optimalizované pro činnost nad vodní hladinou, nových radiostanic velkého dosahu a satelitního komunikačního systému. Část avioniky byla přitom pro tento stroj převzata od palubního AWACS speciálu typu Ka-31R (Helix E). Kromě toho měl být za pomoci vrtulníku Ka-52 (žlutá 52) prověřen vliv agresivního slaného mořského prostředí na kompozitní konstrukční díly a účinnost jejich antikorozní ochrany. V konstrukci předchozích palubních vrtulníků značky „Ka“ měly totiž kompozity jen minimální zastoupení, a tak se nevědělo, jaký bude mít na ně vliv slané mořské prostředí. V pozdější etapě zkušebního programu měl vrtulník Ka-52 (žlutá 52) navíc obdržet nosné rotory se sklopitelnými listy. Ty po koncepční stránce vycházejí z nosných rotorů vrtulníků řady Ka-27 (Helix). Jedná se však o novou konstrukci vrtulníku typu Ka-52K zajišťující srovnatelnou letovou obálku s „pozemním“ Ka-52 (Hokum B). Dle původních plánů měly být zmíněné nosné rotory k dispozici v roce 2014. Součástí zkušebního programu vrtulníku Ka-52 (žlutá 52) se ale měly stát též zbraňové testy. Do oblak se demonstrátor Ka-52 (žlutá 52) poprvé vydal v květnu roku 2013. Kariéra tohoto stroje ale nebyla dlouhá. Krátce nato, dne 29. října toho samého roku, totiž havaroval nedaleko od Moskvy. Následně proto obdobnými úpravami prošel první předsériový Ka-52 (Hokum B) (žlutá 062). Zmíněný stroj byl ke zkouškám odevzdán v polovině ledna roku 2015. Vrtulník Ka-52 (žlutá 062) na rozdíl od ztraceného prvního demonstrátoru vrtulníku typu Ka-52K obdržel též instalaci elektro-optického zaměřovacího systému typu OES-52. K rámu překrytu kabiny tohoto stroje byla navíc uchycena čidla pro přilbový zaměřovač. Za pomoci demonstrátoru Ka-52 (žlutá 062) byly mimo jiné provedeny též integrační testy a zkoušky vzájemné elektromagnetické kompatibility. Základem skutečného prototypu vrtulníku typu Ka-52K se stal prototyp Ka-52 (žlutá 061). Palubní zkoušky tohoto stroje byly realizovány mezi 31. srpnem a 5. zářím roku 2011 a dle původních plánů měly probíhat na palubě letadlové lodě Admiral Kuzněcov. Protože se ale zmíněné plavidlo tehdy stále ještě nacházelo v opravě, nakonec byly palubní zkoušky tohoto stroje realizovány na palubě torpédoborce Viceadmiral Kulakov projektu 1155 (Udaloy class), který se plavil ve vodách Barentsova moře. V rámci palubních zkoušek prototyp Ka-52K (žlutá 061) vykonal celkem 35 letů zaměřených na prověření různých technik přiblížení na přistání a přistání. Jejich součástí se stalo i přibližování na přistání a přistání na palubě pohybujícího se plavidla. Palubní zkoušky prototypu Ka-52K (žlutá 061) se neobešly bez problémů. Díky specifické nástavbě na palubě křižníku Viceadmiral Kulakov a omezenému výhledu z kabiny tohoto stroje směrem dolů totiž jeho posádka při závěrečné fázi přiblížení na přistání prakticky neviděla místo přistání. Díky podvozku majícímu větší rozchod a menší výšku bylo však přistání na lodní palubě s tímto strojem hodnoceno jako snazší než přistání s vrtulníkem typu Ka-27 (Helix A), jehož kabina naproti tomu poskytovala lepší výhled směrem dolů. Kratší tlumiče podvozku navíc prototypu Ka-52K (žlutá 061) zajišťovaly kratší vzlet a dosednutí a v neposlední řadě též eliminovaly odskoky kol. Krátce nato, v roce 2012, byla zadána stavba čtyř exemplářů vrtulníku typu Ka-52K ověřovací série. Termín odevzdání těchto strojů, který byl stanoven na říjen roku 2014, se ale splnit nepodařilo. Kompletace předsériových Ka-52K byla nakonec zahájena až v polovině roku 2014. První z nich (v.č. 01-01) se přitom do oblak poprvé vydal dne 7. března 2015. Tehdy ale ještě postrádal instalaci sklápěcích nosných rotorů. Ty totiž teprve procházely zkouškami na pozemním stendu. Svůj veřejný debut si vrtulník Ka-52K (v.č. 01-01) odbyl na výstavě Armija-2015, která se konala v červnu roku 2015 v Kubince. Krátce nato, v červenci toho samého roku, tento stroj zavítal na mezinárodní výstavu MVMS-2015, která se konala v Petrohradu. Zatímco na Armija-2015 byl vrtulník Ka-52K (v.č. 01-01) vystaven v letové konfiguraci, návštěvníci MVMS-2015 si jej mohli prohlédnout v „hangárovací“ konfiguraci se složenými listy nosných rotorů a složeným křídlem. Ve shodné konfiguraci byl vrtulník Ka-52K (v.č. 01-01) prezentován též na airshow MAKS 2015, která se konala v srpnu roku 2015 v Žukovském. Na MAKS 2015 byl ale tento stroj širšímu publiku představen s instalací věžičky nového elektro-optického zaměřovacího systému typu OES-52 pod přídí trupu (původně byl tento stroj opatřen „starým“ systém typu GOES-451). Na MVMS-2015 jej zase bylo možné shlédnout s řízenými střelami typu Ch-35UE (AS-20 Kayak) a Ch-38MLA. Na všech třech zmíněných výstavách byl vrtulník Ka-52K (v.č. 01-01) prezentován pouze staticky s instalací makety nosných rotorů. Funkční sklápěcí rotory totiž tehdy stále ještě nebyly k dispozici. Mezitím, dne 8. dubna 2014, si VMF předběžně objednalo celkem 32 sériových vrtulníků typu Ka-52K, 8 pro každý ze čtyř plánovaných křižníků třídy Mistral. Termín předání prvních 12-ti z nich byl přitom stanoven na rok 2015. Prvních deset sériových exemplářů vrtulníku typu Ka-52K mělo operovat z pozemní základny na Kamčatce. Vzhledem k tomu, že se VMF muselo zříct křižníků třídy Mistral, ze zmíněné objednávky nakonec sešlo. Součástí letadlového parku VMF se proto nakonec staly jen čtyři předsériové stroje. Ty navíc nejsou vybaveny plánovaným radiolokátorem s pevnou fázovanou mřížkou a digitálně vychylovaným paprskem majícím schopnost detekovat hladinové cíle na vzdálenost až 180 km, ale radiolokátorem typu FH-01 Mječ-1U (Arbalet-52). Díky tomu nemohou používat řízené střely typu Ch-38M a Ch-35U (AS-20 Kayak), neboť dosah těchto střel je podstatně delší než dosah radiolokátoru typu Mječ-1U. Předsériové Ka-52K budou primárně operovat z pobřežních základen. Zmíněné stroje ale mohou operovat též z palub všech plavidel VMF, ze kterých mohou působit vrtulníky typu Ka-27 (Helix A). Zrušením kontraktu na letadlové křižníky Mistral nicméně vrtulníku typu Ka-52K u VMF zřejmě ještě zcela neodzvonilo. VMF totiž v současnosti vážně zvažuje pořízení vrtulníkových křižníků domácí konstrukce. Konkrétně jsou porovnávány dva konkurenční projekty, a to Priboj s výtlakem 15 000 t a možností nést 8 vrtulníků a Lavina s výtlakem 35 000 t a možností nést 16 vrtulníků. Zahájením stavby první jednotky vítězného typu je naplánováno na rok 2020. Do služby by mělo toto plavidlo vstoupit v roce 2025. S vypsáním nového kontraktu na vrtulníky typu Ka-52K se přitom počítá mezi léty 2020 a 2021. Z tohoto důvodu se zkoušky vrtulníku typu Ka-52K po zrušení kontraktu na plavidla Mistral nezastavily. V roce 2016 první předsériový Ka-52K spolu s druhým předsériovým strojem, který se vyznačuje instalací staršího elektro-optického pozorovacího systému typu GOES-451 používaného „pozemními“ Ka-52 (Hokum B), prošel zkouškami na palubě letadlové lodě Admiral Kuzněcov. Zmíněné stroje se na palubně Admirala Kuzněcova nacházely i při jeho plavbě do vod Středozemního moře, ke které se vydal, z Murmanska, v říjnu toho samého roku. Cílem zmíněné plavby byla podpora jednotek bojujících v Sýrii proti IS a protivládním jednotkám. V rámci tohoto prvního bojového nasazení vrtulníku typu Ka-52K došlo též na střelbu z kanónu a bloků typu B-8V20. Zda se tehdy tyto stroje zapojily přímo do bojů s povstalci, není ale známo. Mezitím, v létě roku 2016, prototyp Ka-52K (žlutá 061) prošel zkouškami na palubě fregaty Admiral Gorškov projektu 22350 (Gorshkov class). V září roku 2017 byla zahájena poslední etapa vojskových zkoušek vrtulníku typu Ka-52K. Jejich součástí se mimo jiné staly též testy vzájemné elektromagnetické kompatibility avioniky tohoto stroje s palubním vybavením nových plavidel VMF. Zmíněné zkoušky měly být završeny v březnu roku 2018. Přestože se vrtulníkové křižníky třídy Mistral nestanou součástí výzbroje VMF, vrtulník typu Ka-52K nakonec bude z palub obou dokončených křižníků této třídy, které vzešly ze zakázky Ruského VMF, nakonec přeci jenom operovat, ale v barvách Egyptského námořnictva. Egypťané si přitom plánují pořídit nejméně 16 těchto vrtulníků. Zda se bude jednat o nově objednané stroje nebo zda budou tyto stroje pořízeny v rámci objednávky na 46 „pozemních“ Ka-52 (Hokum B) z konce roku 2015, není však známo. Této volbě přitom předcházely porovnávací zkoušky s evropským typem Tiger. Zmíněný stroj ale ruský typ Ka-52K překonával jen v některých letových parametrech. Ve všech ostatních parametrech měl navrch typ Ka-52K. Proti typu Tiger ale hovořila též skutečnost, že se nejedná o palubní vrtulník a že by jeho uzpůsobení pro činnost z lodních palub sebou přinášelo určité technické riziko. Kromě toho Rusko typ Ka-52K nabídlo za velmi atraktivní cenu. O vrtulník typu Ka-52K ale projevila též zájem ČLR. V září roku 2017 byl prototyp a první předsériový exemplář tohoto stroje prezentován čínské delegaci na podnikovém letišti závodu Progress. Číňané přitom tehdy měli možnost si vyzkoušet oba zmíněné stroje i za letu. Zahájení dodávek vrtulníků typu Ka-52K do ČLR je předpokládáno v letech 2021 až 2022. Zmíněné stroje by se přitom měly stát součástí palubních letek čínských letadlových lodí.

Verze:  -

Vyrobeno:  dva technologické demonstrátory (oba vznikly konverzí předsériových exemplářů vrtulníku typu Ka-52), jeden prototyp (vznikl konverzí prototypu vrtulníku typu Ka-52K) a čtyři předsériové stroje

Uživatelé:  žádní

 

 

 

Posádka:    pilot a druhý pilot/navigátor/operátor zbraňových systémů

Pohon:       dva turbohřídelové motory typu Klimov VK-2500 s max. výkonem po 2 400 hp, resp. po 2 700 hp v mimořádném 2,5 min režimu       

Radar:        impulsní dopplerovský víceúčelový RL typu FH-01 Mječ-1U (Arbalet-52), instalovaný uvnitř špice trupu. Tento typ radiolokátoru slouží k vyhledávání a sledování vzdušných, pozemních a hladinových cílů, navádění řízené munice, navigaci, výstraze před oblačností a mapování terénu (až do vzdálenosti až 32 km). Najednou přitom dokáže sledovat až 20 pozemních a vzdušných cílů. Zatímco velký pozemní cíl (např. železniční most) je radar typu Mječ-1U schopen identifikovat na vzdálenost 25 km, útočný letoun dokáže detekovat na vzdálenost 15 km, tank na vzdálenost 12 km, PLŘS typu Stinger na vzdálenost 5 km.

Vybavení:   - zaměřovací: elektro-optický zaměřovací systém typu OES-52 s max. dosahem 10 km (zploštělé otočné válcovité pouzdro nacházející se na břichu přídě trupu, přímo před šachtou příďového podvozku)

                  - obranné: obranný komplex typu L370V52 Vitebsk-52. Zmíněný komplex může pracovat v automatickém, poloautomatickém nebo manuálním módu a posádce podává přehledné informace o druhu a směru ohrožení. Komplex typu Vitebsk-52 se sestává z výstražného UV protiraketového systému typu L370-2 (dva páry senzorů umístěné po jednom na bocích přední části trupu, přímo před kabinou posádky, a na bocích ocasního nosníku, přímo za vodorovnou ocasní plochou), výstražného radiolokačního systému typu L370-1 (dva páry senzorů umístěné po jednom na bocích přídě trupu, přímo u předního páru senzorů systému typu L370-2, a na bocích ocasního nosníku, přímo za zadním párem senzorů systému typu L370-2), laserového výstražného systému typu L140 Otklik (dva senzory umístěné po jednom v přední části pravého koncového křídelního krytu a na zádi trupu, přímo pod směrovým kormidlem), směrového IČ rušiče typu L370-5 (dvě otočné kulovité hlavice umístěné na břichu trupu, přímo vedle hlavního podvozku – ty mohou působit proti jedné nebo proti dvěma PLŘS), aktivního RL rušiče typu L370-3 (dvě nevelká vřetenovitá pouzdra uchycená za pomoci šikmých štíhlých pylonů k bokům koncových křídelních pouzder) a čtyř výmetnic 32-ti klamných IČ/RL cílů typu UV-26S-01 (ty jsou vestavěny, po dvou, do boků obou koncových křídelních pouzder)

Výzbroj:    dálkově ovládané střeliště typu NPPU-80 s jedním pohyblivým 30 mm kanónem typu 2A42 s odměrem 2°30‘ směrem doleva a 9° směrem doprava, elevací +3°30‘, depresí -37° a zásobníkem na 460 nábojů, instalované na pravém boku trupu, v oblasti pod pomocným křídlem, a podvěsná výzbroj, přepravovaná na čtyřech pylonech nacházejících se pod pomocným křídlem – protizemí ŘS řady Ch-38M (max. 2 ks), protilodní ŘS s aktivním RL navedením typu Ch-35U (AS-20 Kayak) (max. 2 ks), odpalovací rámy s osmi přepravně-startovacími kontejnery s PTŘS typu 9A4172-1 protitankového raketového kompletu typu 9K121 Vichr (AT-16 Scallion) (max. 2 ks), odpalovací rámy s osmi přepravně-startovacími kontejnery s PTŘS typu 9M120-1 Ataka protitankového raketového kompletu typu 9K113U Šturm-VU (AT-9 Spiral 2) (max. 2 ks), dvojnásobné trubkové raketnice s PLŘS krátkého dosahu s pasivním IČ navedením typu 9M39 raketového kompletu typu Igla-V (SA-18 Grouse) (max. 2 ks), raketové bloky typu B-8V20 (20 neřízených raket typu S-8 ráže 80 mm) (max. 4 ks) a B-13L1 (5 neřízených raket typu S-13 ráže 122 mm) (max. 2 ks), 240 mm neřízené protizemní rakety typu S-24B (max. 4 ks), kanónové kontejnery typu UPK-23-250 (jeden dvouhlavňový 23 mm kanón typu GŠ-23L se zásobou 250 nábojů), 100 kg pumy typu FAB-100 (max. 4 ks), 120 kg pumy typu FAB-120 (max. 4 ks), 250 kg pumy typu FAB-250 (max. 4 ks), 500 kg pumy typu FAB-500 (max. 2 ks), kontejnerové pumy typu RKB-250 (max. 4 ks) a RBK-500 (max. 2 ks), submuniční kontejnery typu KMGU-2 (max. 4 ks), zápalné nádrže typu ZB-500 (max. 2 ks) a 500 l PTB typu PTB-500 (max. 4 ks)

 

 

 

TTD:     
Ø nosných rotorů:  ?
Rozpětí křídla:   ?
Celková délka: ?
Délka trupu: ?
Výška: ?
Prázdná hmotnost: ?
Max. vzletová hmotnost: ?
Max. rychlost: ?
Praktický dostup:   ?
Max. dolet:    ?

 

 

Poslední úpravy provedeny: 2.10.2018