Kamov Ka-29 (‘Helix B’)

Typ:  taktická výsadková/útočná modifikace palubního protiponorkového vrtulníku typu Ka-27 (Helix A)

Určení:  přeprava skupiny plně vyzbrojených výsadkářů mezi palubami výsadkových plavidel a pevninou v rámci vyloďovacích operací a přímá palebná podpora pozemních jednotek

Odlišnosti od typu Ka-27 (Helix A):

- nová konstrukce přední partie trupu s kabinou posádky. Kabina posádky tohoto modelu má větší šířku (o 500 mm) a je opatřena mohutnou pancéřovou ochranou. Čelní zasklení kabiny posádky tohoto modelu se sestává ze tří plochých čelních obdélníkových oken, která jsou osazena 38 mm neprůstřelnými skly, a dvou úzkých zkosených postranních okének. Naproti tomu u modelu Ka-27 (Helix A) se čelní zasklení kabiny posádky sestává ze dvou rozměrných oken se zaobleným profilem. Před čelními okny kabiny posádky tohoto modelu se navíc nachází široký vystouplý „čumák“ se sklopitelnou (směrem nahoru) PVD po levoboku.

- nové vnitřní uspořádání kabiny posádky. Na pozici pracoviště navigátora, které se u modelu Ka-27 (Helix A) nachází vpravo od pracoviště pilota, je u tohoto modelu umístěno pracoviště střelce/operátora zbraňových systémů. Pracoviště operátora protiponorkových systémů pak u tohoto modelu nahradil nákladový prostor se sklápěcími sedadly pro 16 výsadkářů podél obou bočních stěn. To vedlo k redukci počtu členů posádky proti modelu Ka-27 (Helix A) ze tří osob na dvě.

- absence nevelkých spodních postranních příďových okének poskytujících posádce lepší výhled směrem dolů

- instalace odsuvných oken na místo odsuvných dveří na obou bocích kabiny posádky. Jejich funkci převzaly dvoudílné horizontálně dělené přístupové dveře, které se nacházejí na pravoboku trupu, přímo za příďovým podvozkem.

- instalace dvoudílných horizontálně dělených nákladových vrat na levém boku trupu, přímo za hlavním podvozkem, na místo jednodílných odsuvných (směrem dozadu) vrat

- instalace rozměrného nouzového výstupu (se včleněným okénkem) na pravoboku trupu, přímo za hlavním podvozkem

- instalace pancéřové ochrany části motorů, reduktoru a některých komponent hydraulického systému. Celková hmotnost pancéřové ochrany tohoto modelu činí 350 kg.

- absence veškerého protiponorkového vybavení, včetně radiolokátoru typu Osminog (Splash Drop). V této souvislosti z břicha příďové partie trupu zmizel rozměrný polokapkovitý dielektrický kryt, zatímco prostor trupové pumovnice se u tohoto modelu uvolnil pro dvojici 500 l přídavných palivových nádrží

- instalace motorů typu TV3-117VMA na místo motorů typu TV3-117KM v modifikovaných hřbetních gondolách s vestavěnou pancéřovou ochranou

- instalace modifikovaných palivových nádrží se samosvorným potahem a systémem pro přeplňování inertním plynem. To snižuje riziko výbuchu v případě jejich průstřelu.

- instalace sklopitelných (směrem nahoru k trupu) odnímatelných pomocných „křídel“ z trubkové příhradoviny se dvěma páry zbraňových závěsníků typu BD3-57KrV s nosností 4 x 500 kg na bocích trupu, přímo před hlavním podvozkem. Po jejich sejmutí lze k bokům trupu tohoto modelu připevnit, stejně jako u modelu Ka-27 (Helix A), odnímatelná pouzdra s nafukovacími plováky.

- instalace obranného střeliště typu NUV-1UM se 7,62 mm pohyblivým čtyřhlavňovým rotačním kulometem typu 9A662 (GŠG-7,62) se zásobou 1 800 nábojů uvnitř pravé poloviny vystouplého horizontálně protáhlého „čumáku“ trupu. Hlavně zmíněné zbraně se přitom nacházejí za výklopnými, směrem dolů, obdélníkovými dvířky, které se otevírají těsně před zahájením střelby. Střeliště typu NUV-1UM je opatřeno řídítkovými rukojeťmi a jednoduchým střeleckým kolimátorem typu K-10T a je obsluhováno zbraňovým operátorem.

- instalace úchytu pro odnímatelný 30 mm kanón typu 2A42 na levém boku střední části trupu. Nábojová schránka pro zmíněnou zbraň se nachází uvnitř nákladové kabiny a standardně obsahuje 250 nábojů. Alternativně lze do kabiny tohoto stroje umístit nábojovou schránku na 400 nábojů. S kanónem je přitom nábojová schránka v kabině propojena nábojovým pásem.

- instalace zbraňového počítače typu SUV-252

- instalace protitankového raketového kompletu typu 9K113 Šturm-V (RS-AT-6 Spiral). Jeho součástí jsou řízené střely typu 9M114, které jsou přepravovány na dvou čtyřnásobných odpalovacích rámech uvnitř válcovitých přepravně-startovacích kontejnerů, a poloautomatický povelový systém dálkového navedení (SACLOS) typu 9S475 Raduga-Š. Optika posledně uvedeného zařízení je přitom umístěna za dvojicí průzorů z neprůstřelného skla, které jsou opatřeny „okenicemi“ a které se nacházejí v čele hranatého krytu instalovaného na břichu „špice“ trupu, vpravo od podélné osy. Anténa rádiové-povelové jednotky systému typu Raduga-Š se zase nachází uvnitř kopulovitého dielektrického krytu, který je umístěn na břichu „špice“ trupu, vlevo od podélné osy. Ovládací rukojeti zmíněného systému, které se nápadně podobají ovládacím rukojetím vrtulníku typu Mi-24V (Hind E), jsou instalovány vlevo od sedadla střelce. Později, v 90. letech, se součástí zbraňového systému tohoto modelu staly též střely typu 9M120 protitankového raketového kompletu typu Ataka-V (RS-AT-9 Spiral).

- instalace optického zaměřovače typu ASP-17VK, který je používán při střelbě za pomoci neřízené munice, na horní straně přístrojové desky v pilotní kabině

- instalace laserového dálkoměru typu Kapkan pod přídí trupu

- instalace nevelkého válcovitého pouzdra IČ rušiče typu L166V-11E Ispanka (Hot Brick) na hřbetu zadní části motorových gondol, přímo za hřídelí nosných rotorů

- instalace jednoho páru odnímatelných bloků, každý s dvojicí výmetnic klamných IČ/RL cílů typu APP-50, na bocích zadní části trupu, přímo za hlavním podvozkem

- rozšířené avionické vybavení o radiokompas typu ARK-UD a radiostanici typu R-828 Evkalipt. Posledně uvedené zařízení přitom zajišťuje spojení s pozemními jednotkami.

Historie:  Zadání na specializovanou výsadkovou-útočnou modifikaci palubního protiponorkového vrtulníku typu Ka-27 (Helix A) OKB N.I. Kamova obdržela již v roce 1973. Požadovaný stroj zpočátku nesl označení Ka-252TB a dle zmíněného zadání měl být schopen operovat z palub celé řady námořních plavidel VMF, ničit pozemní cíle, zejména pak živou sílu protivníka a lehce chráněné cíle (doplňkově i pancéřovanou techniku), a přepravovat skupinu plně vyzbrojených výsadkářů a rozměrný náklad (ve vnějším podvěsu) mezi palubami hladinových plavidel a pobřežím. Hlavním nosičem vrtulníku typu Ka-252TB se měla stát těžká výsadková plavidla VMF projektu 1174 (Ivan Rogov class). Oba dva prototypy vrtulníku typu Ka-252TB vznikly radikální přestavbou sériových exemplářů protiponorkového modelu Ka-27 (Helix A). První z nich (černá 208) se přitom od země se napoprvé odpoutal dne 28. července 1976. Druhý prototyp vrtulníku typu Ka-252TB (černá 209) se do zkušebního programu zapojil krátce nato. Závodní zkoušky tohoto „námořního“ protějšku „pozemního“ útočného-výsadkového vrtulníku typu Mi-24 (Hind) probíhaly až do roku 1978. Zkoušky státní se podařilo završit krátce nato, v květnu roku 1979. Přestože sériová výroba vrtulníku typu Ka-252TB obdržela oficiální zelenou ještě ten samý rok, součástí výrobního programu závodu KumAPP z Kumertau se tento stroj nakonec stal až v roce 1984. Sériové Ka-252TB vešly ve známost jako Ka-29 a od prototypů se mírně odlišovaly. Asi nejvíce zřetelnou změnou se stala instalace dvoudílných horizontálně dělených vyklápěcích nákladových vrat na levém boku trupu, v oblasti za hlavním podvozkem, na místo jednodílných posuvných (směrem do zadu). Kuli požadavku na co nejrychlejší zavedení do výroby se konstrukční tým Kamovi OKB snažil konstrukci vrtulníku typu Ka-29 (Helix B) v maximální míře unifikovat s konstrukcí výchozího protiponorkového modelu Ka-27 (Helix A). Protože se ale tento stroj vzhledem k svému poslání neobešel bez pancéřové ochrany, jeho konstrukce nakonec doznala zásadních změn. Pancéřování vrtulníku typu Ka-29 (Helix B) má přitom celkovou hmotnost 350 kg a poskytuje ochranu před projektily do ráže 7,62 mm nejen posádce, ale i některým částem motorů, reduktoru a některým komponentám hydraulického systému. Protože jsou výrobně méně náročné ploché pancéřové prvky, kabina posádky tohoto stroje doznala hranatých tvarů, zatímco u vrtulníku typu Ka-27 (Helix A) má příď trupu s kabinou posádky zaoblený profil. Současně byla kabina vrtulníku typu Ka-29 (Helix B) proti kabině vrtulníku Ka-27 (Helix A) rozšířena o 500 mm. To si přitom vyžádala nejen vestavba pancéřové ochrany, ale i zástavba zařízení pro navádění a ovládání výzbroje. Za účelem zvýšení odolnosti v boji konstrukční tým OKB N.I. Kamova vrtulník typu Ka-29 (Helix B) opatřil nejen pancéřováním, ale i palivovými nádržemi se samosvorným potahem a systémem pro přeplňování inertním plynem. Díky tomu je ochrana posádky tohoto stroje srovnatelná s ochranou posádky „pozemních“ útočných vrtulníků řady Mi-24 (Hind). I přes instalaci mohutné pancéřové ochrany je ale vrtulník typu Ka-29 (Helix B) v prázdné konfiguraci lehčí než výchozí protiponorkový model Ka-27 (Helix A). Důvodem toho je skutečnost, že postrádá veškeré protiponorkové vybavení, které má značnou hmotnost. Vrtulník typu Ka-29 (Helix B) se dočkal služby ve dvou konfiguracích, a to ryze transportní a transportně-útočné. Kuli urychlení vývoje padlo rozhodnutí, aby byly do zbraňového systému tohoto stroje nejprve integrovány zbraně z již zavedených ozbrojených vrtulníků a teprve poté zbraně, které vzešly z programu paralelně vyvíjeného „pozemního“ útočného vrtulníku typu Ka-50 (Hokum A). V ryze transportní konfiguraci se výzbroj vrtulníku typu Ka-29 (Helix B) omezovala na 7,62 mm pohyblivý čtyřhlavňový rotační kulomet typu 9A662 (GŠG-7,62) se zásobou 1 800 nábojů. Zmíněný kulomet slouží k vlastní obraně a je instalován v poněkud archaickém střelišti typu NUV-1UM, které vychází ze střeliště vrtulníku typu Mi-8TV (Hip E), které zase vychází ze střeliště vrtulníku typu Mi-4 (Hound A), jehož původ lze vystopovat v 50. letech. Zmíněné střeliště je obsluhováno operátorem zbraňových systémů a je opatřeno řídítkovými rukojeťmi a jednoduchým střeleckým kolimátorem typu K-10T. Díky primitivními zaměřovacímu vybavení lze za pomoci kulometu typu 9A662 provádět mířenou střelbu na vzdálenost menší než 800 m. Za nočních podmínek je navíc střelec při určování místa dopadu projektilů odkázán světlo s tasírovacích stopovek. Díky vysoké pohyblivosti kulometu, dobrému výhledu z kabiny a nízké úrovni vibrací vrtulníku typu Ka-29 (Helix B) při letu, ale střelci těchto strojů i přesto dosahovali při střelbě poměrně dobré přesnosti. V trasportně-útočné konfiguraci je k levoboku trupu vrtulníku typu Ka-29 (Helix B) uchycen 30 mm kanón typu 2A42, který je řešen jako odnímatelný. Zmíněný kanón byl původně navržen pro vozidla bojové pěchoty řady BVP a stal se též součástí zbraňového systému „pozemního“ útočného vrtulníku typu Ka-50 (Hokum A). U zmíněného stroje je ale lafetován pohyblivě. U vrtulníku typu Ka-29 (Helix B) se sice taky původně počítalo s pohyblivou lafetací, k tomu ale z časových důvodů již nedošlo. Instalace kanónu typu 2A42 je proto u tohoto stroje řešena jako pevná. Konstrukce sériových Ka-29 (Helix B) je nicméně z hlediska pevnostních charakteristik uzpůsobena k případné pozdější instalaci pohyblivé kanónové instalace. Tento záměr ale rovněž nebyl realizován. Kromě toho je vrtulník typu Ka-29 (Helix B) v transportně-útočné konfiguraci opatřen odnímatelnými pomocnými „křídly“ z trubkové příhradoviny se dvěma páry zbraňových závěsníků. Neřízená podvěsná výzbroj byla přitom pro tento stroj převzata od vrtulníku typu Mi-24V (Hind E). K zaměřování při střelbě z raketových bloků a kanónů, stejně jako při shozu pum, pilot tohoto stroje využívá zaměřovač typu ASP-17VK, který vychází ze zaměřovače typu ASP-17V již zmíněného vrtulníku typu Mi-24V (Hind E). Zmíněný zaměřovač navíc u vrtulníku typu Ka-29 (Helix B) doplňuje laserový dálkoměr typu Kapkan, který vrtulník typu Mi-24V (Hind E) postrádá. Od vrtulníku typu Mi-24V (Hind E) byl přitom pro tento stroj převzat též protitankový raketový komplet typu 9K113 Šturm-V (RS-AT-6 Spiral), který slouží k ničení tanků a obrněných vozidel za pomoci střel s poloautomatickým povelovým systémem dálkového navedení typu 9M114. Za pomoci zmíněného kompletu přitom vrtulník typu Ka-29 (Helix B) může útočit na pozemní cíle ze vzdálenosti až 5 km, což bylo potvrzeno v průběhu zkoušek. Integrace raketového kompletu typu 9K113 Šturm-V (RS-AT-6 Spiral) do zbraňového systému vrtulníku typu Ka-29 (Helix B) se ale neobešla bez problémů, neboť bylo nutné vyřešit a důkladně prověřit vzájemnou elektromagnetickou kompatibilitu tohoto kompletu nejen s palubními systémy vlastního vrtulníku, ale i s palubními systémy námořních plavidel, které jsou zdrojem velmi silného elektromagnetického záření. V 80. letech byla na vrtulníku typu Ka-29 (Helix B) z iniciativy výrobce, který se tento stroj snažil prosadit jako nástupce „pozemních“ vrtulníků řady Mi-24 (Hind), testována další naváděná munice. V roce 1983 tak bylo v průběhu 31-ti zkušebních letů provedeno celkem 11 odpalů protizemní ŘS s rádiovým-povelovým navedením typu Ch-23M (AS-7 Kerry). Přestože díky malé letové rychlosti, nízké letové výšce a nevyhovujícímu pozorovacímu vybavení vrtulníku typu Ka-29 (Helix B) nebylo možné naplno využít max. dosahu střely Ch-23M (AS-7B Kerry), který činil 10 km, integrace této zbraně do zbraňového systému zmíněného stroje se setkala s oficiální zelenou. Z toho záměru ale nakonec sešlo. Opuštěno bylo přitom též od zvažované integrace modernější protizemní ŘS s rádiovým-povelovým navedením typu Ch-25MR (AS-12C Kegler). Důvodem toho byla skutečnost, že zmíněná zbraň díky malé rychlosti vrtulníku typu Ka-29 (Helix B) po odpalu často ztratila výšku natolik, že se dostala mimo dosah naváděcího rádiového signálu, což vedlo k její ztrátě. Jedinou naváděnou municí vrtulníku typu Ka-29 (Helix B) se tak na dlouhou dobu staly PTŘS typu 9M114 raketového kompletu typu 9K113 Šturm-V (RS-AT-6 Spiral). Později, v 90. letech, byla nicméně do zbraňového systému vrtulníků typu Ka-29 (Helix B) ze stavu VMF integrována též od střely typu 9M114 odvozená střela typu 9M120 raketového kompletu typu Ataka-V (RS-AT-9 Spiral), která má vyšší průbojnost, přesnost navedení a letovou rychlost. Na konci 80. let byl na vrtulníku typu Ka-29 (Helix B) testován též modernizovaný zaměřovací systém, který byl doplněn o IČ zaměřovač. Díky zmíněnému zařízení měl být tento stroj schopen vyhledávat a zaměřovat cíle i v noci a za ztížených meteorologických podmínek. Testy IČ zaměřovače na vrtulníku typu Ka-29 (Helix B) se ale nepodařilo dokončit, neboť práce na toto téma zcela přišly o finanční podporu ze strany státu. To byl přitom jeden z důsledků ekonomické krize, která zachvátila Rusko po rozpadu SSSR, k němuž došlo v roce 1991. Z toho samého důvodu vrtulník typu Ka-29 (Helix B) brány závodu KumAPP nakonec opustil v počtu pouhých 59-ti exemplářů. VMF převzalo celkem 50 vrtulníků typu Ka-29 (Helix B). Přímo k bojovým útvarům se jich ale dostalo jen 41. VMF přitom tyto stroje zařadilo do stavu všech svých flotil, tedy vyjma té Černomořské. Vůbec prvním provozovatelem vrtulníků typu Ka-29 (Helix B) se stal 555. OIIVP (samostatný instruktorsko-vývojový vrtulníkový pluk) s domovskou základnou Očakov, který dostal na starost přeškolení všech posádek na tento typ. Zmíněnému útvaru bylo přitom v roce 1985 předáno 5 těchto strojů (rudá 19 až 23). Ten samý rok zde přibylo dalších 16 vrtulníků typu Ka-29 (Helix B) (rudá 84 až 99). V tomto případě se ale jednalo o stroje, které byly určeny pro 710. OKPLVP (samostatný palubní protiponorkový vrtulníkový pluk) Tichooceánské flotily. Na základu 555. OIIVP byly přitom zmíněné vrtulníky umístěny pouze dočasně, za účelem zaškolení posádek. Domovskou základnou 710. OKPLVP se stalo Novoněžino, které se nachází v Primorském kraji, na Dálném východě. Tam byly přitom vrtulníky Ka-29 (rudá 84 až 99) přepraveny, v částečně rozebraném stavu transportními letouny typu An-22 (Cock), v roce 1986, po završení výcviku posádek. Plné operační způsobilosti vrtulníky typu Ka-29 (Helix B) ze stavu 710. OKPLVP dosáhly dne 8. srpna 1987. Ten samý rok první tyto stroje převal též 745. OKPLVP s domovskou základnou Donskoje, který náleží pod Baltskou flotilu, a 38. OKPLVP Severní flotily s domovskou základnou Severomorsk 2. Zatímco 745. OKPLVP se stala provozovatelem osmi vrtulníků typu Ka-29 (Helix B) (žlutá 17 až 24), 38. OKPLVP bylo předáno 17 těchto strojů (rudá 1 až 26, 59 až 62, 65, 66, 68 a 69). Tímto se 38. OKPLVP stal vůbec největším provozovatelem vrtulníků typu Ka-29 (Helix B). Zbylé čtyři z 50-ti těchto strojů, které byly předány VMF, skončily u 696. OIIVP (žlutá 30, 33, 35 38), který spadal pod 344. centrum bojové přípravy (CBP i PLS) z Toržoku. Plány, které počítaly s tím, že všechny čtyři flotily Sovětského VMF, Baltská, Černomořská, Tichooceánská a Severní, převezmou po 24-ti vrtulnících typu Ka-29 (Helix B), se tedy naplnit nepodařilo. V době, kdy byl vrtulník typu Ka-29 (Helix B) zaváděn do výzbroje VMF, se tento stroj dostal též do středu pozornosti armádního letectva. Následně proto padlo rozhodnutí, aby byl otestován 696. OIIVP (samostatný instruktorsko-vývojový vrtulníkový pluk), který byl součástí CBP i PLS (Centrum bojové přípravy) z Toržoku. V této souvislosti posádky jedné z letek tohoto útvaru již v roce 1984 odcestovaly do Mykolajiva, aby se s vrtulníkem typu Ka-29 (Helix B) seznámily. Vzhledem k nedostupnosti těchto strojů se ale až do poloviny následujícího roku zabývaly pouze teoretickým školením. První tři vrtulníky typu Ka-29 (Helix B) (rudá 10, ? a ?) do Toržoku dorazily až v září roku 1985. Později byl 696. OIIVP předán ještě jeden tento stroj. Posláním zkoušek vrtulníku typu Ka-29 (Helix B) u zmíněného útvaru bylo porovnání s „pozemními“ útočnými vrtulníky typu Mi-24V (Hind E) a Mi-24P (Hind F). Na základě těchto porovnávacích zkoušek mělo být následně rozhodnuto, zda bude lepší dále rozvíjet řadu vrtulníků typu Mi-24 (Hind) a nebo rovnou nakoupit vrtulníky typu Ka-29 (Helix B). Výsledky porovnávacích zkoušek vrtulníků typu Mi-24 (Hind) a Ka-29 (Helix B) byly ale velmi nejednoznačné. Každý z obou zmíněných strojů má totiž své klady a zápory. Vrtulník typu Mi-24 (Hind) má z hlediska letových výkonů před vrtulníkem typu Ka-29 (Helix B) navrch pouze v max. rychlosti. V ostatních parametrech byl jako lepší hodnocen vrtulník typu Ka-29 (Helix B), neboť může dynamicky měnit směr letu bez ztráty výšky a rychlosti. Pro typ Ka-29 (Helix B) ale hovoří též lepší výškové charakteristiky, vyšší odolnost a v neposlední řadě též instalace pokročilejšího avionického vybavení. Avionika palubního vrtulníku typu Ka-29 (Helix B), která byla převzata od protiponorkového modelu Ka-27 (Helix A), totiž umožňuje provádět automatický let, autonomní přistání a stabilizaci při letu za špatných meteorologických podmínek. Díky pokročilejší avionice navíc tento stroj může operovat, na rozdíl od vrtulníku typu Mi-24 (Hind), i za špatného počasí a v noci. Jako efektivnější byl u vrtulníku typu Ka-29 (Helix B) hodnocen též zbraňový systém, tedy vyjma pohyblivého kulometu, který byl naproti tomu u vrtulníku typu Mi-24V (Hind E) hodnocen jako lepší. Důvodem toho je instalace laserového dálkoměru typu Kapkan. Díky tomu má totiž pilot vrtulníku typu Ka-29 (Helix B) při použití neřízené munice přesný údaj o vzdálenosti cíle. Při porovnávacích zkouškách proto tento stroj přesností střelby neřízenou municí vrtulník typu Mi-24V (Hind E) překonával až o jednu třetinu. Naproti tomu proti vrtulníku typu Ka-29 (Helix B) hovořila absence druhého řízení. Díky tomu totiž v případě zranění pilota nemůže řízení tohoto stroje nouzově převzít druhý člen posádky. Kromě toho byl tento stroj hodnocen ve stávající podobě jako nevhodný pro činnost z polních letišť. Jedním z důvodů toho je absence filtrů prachových částic na vstupech vzduchu do motorů. Proti provozu vrtulníků typu Ka-29 (Helix B) z polních letišť ale hovoří též skutečnost, že nosný systém těchto strojů při pojíždění vyvozuje silné vzduchové víry. Negativně byla hodnocena též poněkud stísněná nákladová kabina. Výrobce sice deklaroval kapacitu 16-ti plně vyzbrojených vojáků, při zkouškách byli ale do kabiny tohoto stroje záměrně „nahnáni“ figuranti malého vzrůstu a nízké tělesné hmotnosti, a to ještě bez výzbroje. Z výsledků zkoušek u armádního letectva nicméně vyplynulo, že se do kabiny vrtulníku typu Ka-29 (Helix B) vměstná nanejvýš 8 až 10 plně vyzbrojených vojáků. Výstup a nástup výsadkářů do kabiny tohoto stroje navíc trval 2 x tolik co u vrtulníku typu Mi-24 (Hind). Z těchto důvodů armádní letectvo nakonec o vrtulníky typu Ka-29 (Helix B) zcela ztratilo zájem. Provozovatelem třech těchto strojů (modrá 029, modrá 209 a ?) se stala přímo OKB N.I. Kamova. Další dva vrtulníky typu Ka-29 (Helix B) (modrá 502 a 503) zůstaly v prostorách výrobního závodu KumAPP z Kumertau. Jeden tento stroj (rudá 20) byl ponechán zkušebnímu letovému institutu LII ze Žukovského. Díky velmi nízkým provozním nárokům, značné odolnosti a vysokým výkonům, kterými vrtulníky typu Ka-29 (Helix B) vyjma rychlosti překonávají i „pozemní“ vrtulníky řady Mi-24 (Hind), si tyto stroje získaly u posádek nemalou oblibu. Sovětské VMF mělo všechny vrtulníky typu Ka-29 (Helix B) dislokováno na pozemních základnách. Zmíněné stroje měly nicméně působit z palub výsadkových plavidel projektu 1174 (Ivan Rogov class), Ivan Rogov, Alexandr Nikolajev a Mitrofan Moskalenko, vrtulníkových křižníků projektu 1123 Kondor (Moskva class), Moskva a Leningrad, a letadlových křižníků projektu 1143 Krečet (Kiev class), Kyjev, Minsk, Novorossijsk a Admiral Gorškov (Baku). Při kombinovaných vyloďovacích operacích měly přitom vysazovat příslušníky námořní pěchoty na pobřeží a následně je podporovat palbou ze svých palubních zbraní. Protože se ale do rozpadu SSSR nepodařilo uskutečnit ani jedno součinnostní cvičení, Sovětské VMF nakonec vrtulníky typu Ka-29 (Helix B) provozovalo převážně z pozemních základen. Rozpadem SSSR se flotila vrtulníků typu Ka-29 (Helix B) VMF ztenčila o všech pět strojů ze stavu 555. OIIVP. Toto výcvikové centrum se totiž zánikem výše uvedeného státního uskupení rázem ocitlo na území samostatné Ukrajiny. Všechny vrtulníky typu Ka-29 (Helix B) ze stavu 555. OIIVP byly následně zařazeny do stavu vzdušných sil Ukrajiny a byly nadále provozovány ze základny Očakov. V roce 2004 byl ale 555. OIIVP rozpuštěn. V této souvislosti byly všechny vrtulníky typu Ka-29 (Helix B) uskladněny v areálu základny Saki, která se rovněž nachází na Krymu. Jeden z nich byl následně přestavěn na civilní nákladní verzi Ka-32TM, načež byl prodán bulharské společnosti Scorpion Air. Další vrtulník typu Ka-29 (Helix B) byl v roce 2009 prodán ozbrojeným silám Rovníkové Guiney. Zde byl přitom zmíněný stroj používán pouze k transportním účelům, byť byla u něho možnost nést výzbroj zachována. Vyjma výše uvedených pěti strojů ze stavu 555. OIIVP všechny vrtulníky typu Ka-29 (Helix B) po rozpadu SSSR připadly Rusku. Vzhledem k nedostatku financí na provoz techniky, což byl jeden z důsledků těžké ekonomické krize, a ztrátě zájmu o schopnost provádět expediční operace, byl ale v průběhu 90. let počet provozuschopných vrtulníků typu Ka-29 (Helix B) drasticky snižován. Snižován byl ale též počet jejich nosičů ve stavu VMF. Nejprve, v letech 1991 a 1997, byly přitom vyřazeny oba vrtulníkové křižníky projektu 1123 Kondor (Moskva class), Leningrad a Moskva. Mezitím, v roce 1993, shodný osud potkal první tři letadlové křižníky projektu 1143 Krečet (Kiev class), Kyjev, Minsk a Novorossijsk. V roce 1999 se VMF zbavilo i posledního letadlového křižníku projektu 1143, Admiral Gorškov. V letech 1996, 1997 a 2012 byla pak vyřazena všechna tři výsadková plavidla projektu 1174 (Ivan Rogov class), Ivan Rogov, Alexandr Nikolajev a Mitrofan Moskalenko. V této souvislosti se jednu dobu dokonce uvažovalo o úplném vyřazení všech vrtulníků typu Ka-29 (Helix B). Nakonec se tyto stroje formálně staly součástí palubní letky jediné dokončené letadlové lodě projektu 1143.5 (Kuznetsov class), která je známa jako Admiral Kuzněcov. Z paluby Admirala Kuzněcova ale vrtulníky Ka-29 (Helix B) nakonec reálně působily pouze při dvou dálkových plavbách, které toto plavidlo vykonalo v letech 1995 až 1996. Krátce nato, v roce 1998, byl rozpuštěn 710. OKPLVP Tichooceánské flotily. Zatímco část techniky 710. OKPLVP byla následně předána 289. OPLAP (samostatný protiponorkový letecký pluk) s domovskou základnou Nikolajevka, část techniky tohoto útvaru byla odstavena a uskladněna. 745. OKPLVP Baltské flotily byl zase ve stejnou dobu přetransformován na 396. letku, která působila ze shodné základny, tedy Donskoje. Později ale všechny její vrtulníky měly být přesunuty na leteckou základnu Čkalovsk. Okolo roku 2012 se jediný letuschopný vrtulník typu Ka-29 (Helix B) již nenacházel ani ve výzbroji Baltské ani ve výzbroji Tichooceánské flotily. Všechny vrtulníky 38. OKPLVP Severní flotily byly zase na konci 90. let převedeny k 895. centru bojové přípravy (CBP i PLS) s domovskou základnou Kača, která se nachází na Krymu. Mezitím totiž došlo k dohodě s Ukrajinci ohledně možnosti využití zdejších základen ruskými ozbrojenými silami. Někdy kolem roku 2010 byly ale všechny vrtulníky typu Ka-29 (Helix B) přesunuty na ruskou leteckou základnu Ejsk, na které bylo mezitím vybudováno nové centrum bojové přípravy pro námořnictvo a námořní pěchotu (859. CBP i PLS), aby nebylo nutné využívat pronajaté základny na ukrajinském Krymu. Okolo roku 2013 VMF vykazovalo již jen 12 provozuschopných vrtulníků typu Ka-29 (Helix B). Z tohoto počtu bylo ale tehdy trvale udržováno v letuschopném stavu jen 7 strojů, které navíc operovaly výhradně z pozemních základen. Krátce předtím, okolo roku 2012, bylo navíc část těchto strojů formálně převedeno pod Vojska ochrany hranic Ministerstva vnitřních věcí (MVD). MVD přitom plánovalo tyto stroje používat k ostraze hranic Ruské federace v neklidných oblastech. Následně Vojska ochrany hranic zahájila program generálních oprav, neboť vrtulníky typu Ka-29 (Helix B), které převzala, byly do té doby udržovány v provozu pouze doplňovým prodlužováním meziopravního resursu. Z plánovaného použití vrtulníků typu Ka-29 (Helix B) k ostraze hranic ale nakonec sešlo. K oživení zájmu o vrtulníky této kategorie ze strany velení Ruského VMF došlo až v souvislosti s plány na pořízení čtyř výsadkových-vrtulníkových křižníků třídy Mistral francouzské konstrukce. Zatímco první dva křižníky třídy Mistral měl Ruskému VMF, dle kontraktu z prosince roku 2010, dodat přímo francouzský výrobce, kompletaci zbylých dvou těchto plavidel měl zajistit ruský průmysl při 20 %-ní účasti francouzských firem. Předání prvních dvou křižníků třídy Mistral, Vladivostok a Sevastopol, bylo přitom stanoveno na léta 2014 a 2015. První z nich, Vladivostok, byl na vodu spuštěn dne 15. říjnu 2013. Předání tohoto plavidla VMF se mělo uskutečnit dne 14. listopadu 2014. K tomu ale nakonec nedošlo. Francouzi totiž mezitím, na nátlak USA, zmíněný kontrakt zrušili a oba dokončené křižníky třídy Mistral prodali Egyptu. Důvodem toho se stala ruská anexe Krymu a podpora ukrajinských separatistů ze strany Ruska. Z palub křižníků třídy Mistral mělo přitom kromě osmi útočných vrtulníků typu Ka-52K (Hokum) operovat též osm výsadkových vrtulníků typu Ka-29M nebo protiponorkových vrtulníků typu Ka-27M (Helix). Vrtulníky typu Ka-29M měly sloužit výhradně k přepravě výsadkářů. Bitevní úkoly měly totiž zcela padnout na bedra specializovaným útočným vrtulníkům typu Ka-52K (Hokum). Z tohoto důvodu měl vrtulník typu Ka-29M postrádat postranní trubková „křídla“ se zbraňovými závěsníky i veškeré zaměřovací a naváděcí vybavení. Zmíněný stroj ale počítal s instalací nového avionického vybavení. Jeho součástí se měl přitom mimo jiné stát tzv. „skleněný“ kokpit a navigační elektro-optický pozorovací systém, který měl obsahovat též IČ snímač. Avioniku měl vrtulník typu Ka-29M přebírat zčásti od bitevního speciálu typu Ka-52 (Hokum B) a z části od civilního víceúčelového vrtulníku typu Ka-32 (Helix C). Nová avionika měla přitom posádce tohoto stroje usnadňovat navigaci v noci a za ztížených meteorologických podmínek. Kromě toho měla její instalace vést k úspoře hmotnosti o nějakých 300 kg. Vrtulník typu Ka-29M měl mít ale též prostornější nákladovou kabinu s přepravní kapacitou 12 plně vyzbrojených výsadkářů. Kabina tohoto stroje měla přitom mít nejen větší délku (o 1 m), ale i výšku (o 30 cm). Prodloužení nákladové kabiny mělo být u vrtulníku typu Ka-29M docíleno přesunutím většiny vybavení z její přední části do útrob ocasního nosníku při současném zrušení polic s radiovybavením. Zvětšení výšky nákladové kabiny proti modelu Ka-29 (Helix B) mělo zase být docíleno přepracováním konstrukce její podlahy a podpodlažních palivových nádrží. Zmíněné nádrže měly totiž mít, díky odlišnému uchycení jednotlivých vaků, menší výšku (při nezměněném objemu). Na obou bocích nákladové kabiny vrtulníku typu Ka-29M se navíc měla nacházet posuvná nákladová vrata. Kromě toho tento model počítal též s novými motory typu VK-2500M, novou APU typu TA-8 a obranným komplexem typu Vitebsk, který vzešel programu bitevních speciálů typu Ka-50/-52 (Hokum B). Použití motorů typu VK-2500M a APU typu TA-8 mělo přitom vést k vyšší unifikaci vrtulníkového parku ruských ozbrojených sil a současně k snížení závislosti provozu vrtulníků typu Ka-29M na dodávkách ze zahraničí. Výrobce motorů typu TV3-117VMA a APU typu Al-9V se totiž po rozpadu SSSR ocitl na území osamostatněné Ukrajiny. V roce 2009 v rámci programu Ka-29M jeden standardní Ka-29 (Helix B) vykonal několik vzletů a přistání na palubě francouzského plavidla třídy Mistral, které právě tehdy kotvilo v zátoce nedaleko Petrohradu. Protože zavedení vrtulníku typu Ka-29M do výrobního programu závodu KumAAP rozhodně nemělo být jednoduchou záležitostí, neboť se zde produkce předchozího modelu, Ka-29 (Helix B), zastavila na počátku 90. let, byť nebyla nikdy oficiálně ukončena, zpočátku se VMF mělo spoléhat na modernizované exempláře výše uvedeného staršího modelu Ka-29 (Helix B). Modernizované Ka-29 (Helix B) měly nést označení Ka-29TBM a měly se vyznačovat zejména instalací nového avionického vybavení a nových pohonných jednotek. Dopracování staršího modelu Ka-29 (Helix B) do tohoto standardu přitom nemělo zabrat více než osm měsíců. Protože po zrušení kontraktu na křižníky třídy Mistral VMF o vrtulníky typu Ka-29M a Ka-29TBM zcela ztratilo zájem, vývoj obou zmíněných strojů nakonec nepřekročil projektové stádium. V listopadu roku 2016 se v aktivní službě nacházely již jen čtyři vrtulníky typu Ka-29 (Helix B). Zatímco dva z nich (žlutá 38 a 39) provozovalo 859. CBP i PLS z Ejska, zbylé dva tyto stroje (rudá 23 a 75) sloužily u Severní flotily VMF. Mezitím, někdy okolo roku 2015, byl schválen program na znovu zprovoznění části odstavených vrtulníků typu Ka-29 (Helix B). Součástí oprav zmíněných strojů se přitom stala též instalace nových radiostanic a kabeláže pro obranný komplex typu Vitebsk. S montáží jednotlivých prvků tohoto komplexu se ale počítalo až před případným bojovým nasazením. Obnova generálních oprav vrtulníků typu Ka-29 (Helix B) přitom představovala přímou reakci na ztrátu transportně-bojových schopností námořní pěchoty v důsledku vyčerpání resursů téměř všech těchto strojů. Prvních šest generálkovaných vrtulníků typu Ka-29 (Helix B) VMF formálně převzalo dne 21. prosince 2016. Zmíněné stroje opravami prošly ve výrobním závodě z Kumertau a jejich provozovatelem se stala Tichooceánská flotila. Na svou domovskou základnu, Nikolajevka, přitom dorazily dne 9. listopadu 2017. Naproti tomu oba dva vrtulníky typu Ka-29 (Helix B) (žlutá 69 / RF-19441 a žlutá 70 / RF-19442), které prošly v roce 2017 generální opravou v Sevastopolském leteckém opravárenském závodě (SAP), byly zařazeny do výzbroje Černomořské flotily. Rok nato obě dvě zmíněné flotily, Tichooceánská a Černomořská, převzaly po dvou generálkovaných vrtulnících typu Ka-29 (Helix B). V posledních měsících roku 2023 bylo v souvislosti s vojenskou intervencí na Ukrajině znovu zprovozněno hned osm těchto strojů. V létě toho samého roku se navíc vrtulníky typu Ka-29 (Helix B) ze stavu Tichooceánské flotily zúčastnily rozsáhlého vojenského cvičení. Do konce roku 2023 počet provozuschopných vrtulníků tohoto typu vzrostl na cca 18 exemplářů. Zmíněné stroje jsou přitom součástí vrtulníkového parku 25. OKPLVP Černomořské flotily s domovskou základnou Kača (Krym), 289. OSPAP Tichooceánské flotily s domovskou základnou Nikolajevka (Dálný východ), 830. OKVLP Severní flotily s domovskou základnou Severomorsk 1 a 859. CBP i PLS s domovskou základnou Ejsk. Výhledově přitom VMF počítá s rozšířením flotily vrtulníků typu Ka-29 (Helix B) na cca 30 strojů. Svůj křest ohněm si vrtulník typu Ka-29 (Helix B) odbyl v druhé fázi občanské války v Čečensku, která započala dne 8. srpna 1999 a byla ukončena dne 19. dubna 2009 zrušením stavu antiteroristické operace. Ve zmíněném konfliktu byla nasazena dvojice těchto strojů (žlutá 35 a 38), která ale předtím, v roce 1997, prošla konverzí na speciál typu Ka-29VPNCU. Zmíněný speciál zastával roli tzv. letového návodčího jednomístných bitevních vrtulníků typu Ka-50 (Hokum A). Jediným posláním vrtulníkových speciálů Ka-29VPNCU se stala podpora operačních zkoušek bitevního vrtulníku typu Ka-50 (Hokum A), které byly realizovány přímo v bojových podmínkách války v Čečensku. Svůj křest ohněm si tedy původně námořní výsadkový-útočný vrtulník typu Ka-29 (Helix B) nakonec odbyl v roli letového návodčího „pozemních“ útočných vrtulníků. Vrtulníky typu Ka-29 (Helix B) se ale dočkaly též nasazení v ruské invazi na Ukrajinu, v Rusku oficiálně nazývané „speciální vojenská operace“, která byla zahájena dne 24. února 2022. V rámci „speciální vojenské operace“ byly přitom vrtulníky typu Ka-29 (Helix B) ze stavu 25. OKPLVP Černomořské flotily s domovskou základnou Kača, která se nachází na okupovaném Krymu, již od roku 2022 používány k zásobování jednotek ruské armády operujících poblíž Krymu. V srpnu toho samého roku byly zmíněné stroje dočasně přemístěny do vnitrozemí Ruska, a to v přímé reakci na ukrajinské dronové útoky. Čtveřice vrtulníků typu Ka-29 (Helix B) byla ale též aktivně používána k evakuaci raněných z lodí a zásobování předsunutých jednotek výzbrojí a proviantem při útocích ukrajinských námořních dronů na ruské přístavy na Krymu, jak je zřejmé z odposlechů ruské rádiové komunikace. Nasazení v roli útočných strojů se ale vrtulníky typu Ka-29 (Helix B) při ruské intervenci na Ukrajině nedočkaly. Důvodem toho je jejich nedostatečná ochrana před PLŘS. V polovině roku 2023 byla jedna letka vrtulníků typu Ka-29 (Helix B) o 12-ti strojích vyslána k Berďansku, který se nachází nedaleko Mariupolu, na pobřeží Azovského moře. Posláním zmíněných strojů se stala podpora námořní pěchoty při obraně města před opakovanými útoky ukrajinských partizánských jednotek. K shodnému účelu zde byly přitom používány též útočné vrtulníky typu Ka-52 (Hokum B). Nasazení vrtulníků typu Ka-29 (Helix B) ve „speciální vojenské operaci“ se neobešlo bez ztrát. K pravděpodobně první a zatím jediné potvrzené ztrátě tohoto stroje ve zmíněném konfliktu došlo v noci z 18. na 19. června roku 2024 poblíž města Anapa, které se nachází v Krasnodarském kraji, na pobřeží Černého moře. Zmíněný vrtulník byl konkrétně zničen při rozsáhlém ukrajinském dronovém útoku, který byl veden na cíle na Krymu a v Krasnodarské oblasti. Dle některých zdrojů byl vrtulník Ka-29 (Helix B) sestřelen PLŘS raketového kompletu typu Pancir (RS-SA-22 Greyhound) ruských ozbrojených sil, pravděpodobně v důsledku selhání identifikačního systému, když měl pátrat po ukrajinských hladinových dronech. Dle jiných zdrojů měl zmíněný vrtulník padnout za oběť PLŘS typu R-73 (RS-AA-11 Archer), která měla být odpálena jedním z ukrajinských hladinových dronů.

Verze:

Ka-29 (Helix B) – základní modifikace vrtulníku typu Ka-29 (Helix B) určená k přepravě výsadkářů mezi palubami výsadkových plavidel a pevninou v rámci vyloďovacích operací a přímé palebné podpoře pozemních jednotek. Základem obou prototypů tohoto modelu (černá 208 a 209) se staly sériové Ka-27 (Helix A). První z nich se přitom do oblak napoprvé vydal dne 28. července 1976. Od roku 1984 bylo závodem KumAPP z Kumertau postaveno celkem 59 těchto strojů.

Ka-29VPNCU – speciální modifikace vrtulníku typu Ka-29 (Helix B) zastávající roli tzv. letového návodčího jednomístných bitevních vrtulníků typu Ka-50 (Hokum A). Oba dva exempláře tohoto speciálu (žlutá 35 a 38) vznikly v roce 1997 konverzí sériových Ka-29 (Helix B). Jejich jediným posláním se stala podpora operačních zkoušek bitevního vrtulníku typu Ka-50 (Hokum A), které byly realizovány přímo v bojových podmínkách války v Čečensku. viz. samostatný text

Ka-32TM – neozbrojená civilní nákladní modifikace vrtulníku typu Ka-29 (Helix B). Od vojenského variantu Ka-29 (Helix B) se tento model odlišoval zejména absencí kompletního zbraňového systému a obranných prostředků. Do boků „špice“ trupu vrtulníku typu Ka-32TM byla navíc vetknuta nevelká hranatá okénka, která pilotovi usnadňovala výhled směrem dolů. Jediný exemplář tohoto modelu vznikl konverzí vrtulníku Ka-29 (rudá 22 / v.č. 22905) ze stavu Ukrajinského námořnictva a následně byl prodán bulharské společnosti Scorpion Air. Zmíněná společnost jediný Ka-32TM provozovala s registrací LZ-MSL a později jej pronajala španělské společnosti Helisureste.

Ka-33 – neozbrojená civilní nákladní modifikace vrtulníku typu Ka-29 (Helix B) z dílny JSC N.I. Kamova. Od vojenského variantu Ka-29 (Helix B) se tento model odlišoval zejména absencí kompletního zbraňového systému a obranných prostředků. Do boků „špice“ trupu vrtulníku typu Ka-33 byla navíc vetknuta nevelká hranatá okénka, která pilotovi usnadňovala výhled směrem dolů. Jediný exemplář tohoto modelu nesl bílo-modrý kabát a vznikl konverzí blíže nespecifikované exempláře vrtulníku typu Ka-29 (Helix B).

Vyrobeno:  dva prototypy (vznikly přestavbou sériových Ka-27) a 59 sériových strojů

Nosič:  - vrtulníkové křižníky projektu 1123 Kondor (Moskva class). Celkem vznikly dvě plavidla této třídy: Moskva (ve výzbroji v letech 1967 až 1997) a Leningrad (1969 až 1991). Každá z těchto lodí na své palubě nesla 12 protiponorkových vrtulníků typu Ka-25PL (Hormone A), 1 průzkumný vrtulník typu Ka-25C (Hormone B) a 1 pátrací-záchranný vrtulník typu Ka-25PS (Hormone C).

- letadlové křižníky projektu 1143 Krečet (Kiev class). Celkem vznikly čtyři plavidla této třídy: Kyjev (ve službě v letech 1975 až 1993), Minsk (1978 až 1993), Novorosijsk (1982 až 1993) a Admiral Gorškov (1987 až 1999). Každá z těchto lodí na své palubě nesla 17 protiponorkových vrtulníků typu Ka-25PL (Hormone A) nebo 12 útočných letounů Jaků-38/-38M (Forger A) a 2 až 3 cvičné letouny typu Jak-38U (Forger B), 3 průzkumné vrtulníky typu Ka-25C (Hormone B) a 2 pátrací-záchranné vrtulníky typu Ka-25PS (Hormone C).

- výsadkové lodě projektu 1174 (Ivan Rogov class). Celkem byly postaveny tři plavidla této třídy, a to Ivan Rogov (ve výzbroji v letech 1978 až 1996), Alexander Nikolajev (ve výzbroji v letech 1982 až 1997) a Mitrofan Moskalenko (ve výzbroji v letech 1990 až 2012). Z každé z těchto lodí přitom mohou operovat čtyři vrtulníky typu Ka-29 (Helix B).

- letadlová loď projektu 1143.5 (Kuznetsov class). Jediné stavebně dokončené plavidlo této třídy neslo název Admiral Kuzněcov a do výzbroje VMF bylo zařazeno v roce 1990. Dle původních plánů se měla palubní letka tohoto plavidla sestávat z 18-ti těžkých stíhacích letounů typu Su-33 (Flanker D), 28-ti středně těžkých víceúčelových bojových letounů typu MiG-29K (Fulcrum D), 8 protiponorkových vrtulníků typu Ka-27 (Helix A), 2 pátracích-záchranných vrtulníků typu Ka-27PS (Helix D) a 4 DRLO (AWACS) vrtulníků typu Ka-31 (Helix E).

Uživatelé:  Bulharsko (Ukrajinou dodán 1 ks modelu Ka-32TM), Rovníková Guinea (v roce 2009 Ukrajinou dodán 1 ks modelu Ka-29), Rusko, SSSR, Španělsko (Bulharskem pronajat 1 ks modelu Ka-32TM) a Ukrajina (v roce 1991 rozpadem SSSR získáno 5 ks modelu Ka-29)

Posádka:   pilot a střelec/operátor zbraňových systémů

Pohon:      dva turbohřídelové motory typu Izotov TV3-117VMA s max. výkonem po 2 200 hp

Vybavení:  - zaměřovací: - poloautomatický povelový systém dálkového navedení (SACLOS) typu 9S475 Raduga-Š. Toto zařízení slouží k zaměřování cílů a navádění PTŘS. Jeho optika je přitom umístěna za dvojicí průzorů z neprůstřelného skla, které jsou opatřeny „okenicemi“ a které se nacházejí v čele hranatého krytu instalovaného na břichu „špice“ trupu, vpravo od podélné osy. Anténa rádiové-povelové jednotky systému typu Raduga-Š se zase nachází uvnitř kopulovitého dielektrického krytu, který je umístěn na břichu „špice“ trupu, vlevo od podélné osy.

                 - střelecký zaměřovač typu ASP-17VK. Toto zařízení se nachází před sedadlem pilota a slouží k zaměřování cílů při použití kanónů, neřízených raket a pum.

                 - střelecký kolimátor typu K-10T. Toto zařízení se nachází před sedadlem operátora zbraňových systémů a slouží k zaměřování cílů při použití pohyblivého kulometu.

                 - obranné: identifikační systém „vlastní-cizí“ typu SRO-1P Parol (dvě drobné antény s tvarem trojúhelníku instalované po jedné na „střeše“ pilotní kabiny a na hřbetu koncové části ocasního nosníku), výstražný radiolokační systém typu S-3M Sirena, IČ rušič typu L166V-11E Ispanka (Hot Brick) (nevelký válcovitý kryt umístěný na hřbetu trupu, přímo za nosnými rotory) a čtyři výmetnice 32-ti klamných IČ/RL cílů typu APP-50 (po dvou ve dvou blocích uchycených k bokům zadní části trupu, přímo za hlavním podvozkem)

Kapacita:   16 plně vyzbrojených vojáků, 10 raněných (6 sedících a 4 ležící) nebo náklad do celkové hmotnosti 2 400 kg, přepravovaný uvnitř nákladové kabiny s rozměry 4,52 x 1,30 x 1,29 m, nebo náklad do celkové hmotnosti 4 000 kg, přepravovaný ve vnějším podvěsu pod trupem

Výzbroj:     jeden pohyblivý čtyřhlavňový 7,62 mm rotační kulomet typu 9A662 (GŠG-7,62) se zásobou 1 800 nábojů, instalovaný ve střelišti typu NUV-1UM vestavěném do špice trupu (na pozici vpravo od jeho podélné osy), jeden pevný demontovatelný 30 mm kanón typu 2A42 se zásobou 250 (nebo 400) nábojů, instalovaný na levém boku střední části trupu, a podvěsná výzbroj do celkové hmotnosti 2 000 kg, přepravovaná na čtyřech pylonech nacházejících se pod pomocnými „křídly“ z trubkové příhradoviny – odpalovací rámy se čtyřmi přepravně-startovacími kontejnery s PTŘS typu 9M114 protitankového raketového kompletu 9K113 Šturm-V (RS-AT-6 Spiral) (max. 2 ks), odpalovací rámy se čtyřmi přepravně-startovacími kontejnery s PTŘS typu 9M120 protitankového raketového kompletu Ataka-V (RS-AT-9 Spiral) (max. 2 ks), raketové bloky typu B-8V20 (20 neřízených raket typu S-8 ráže 80 mm) (max. 4 ks) a UB-32A (32 neřízených raket typu S-5 ráže 57 mm) (max. 4 ks), kanónové kontejnery typu UPK-23-250 (jeden dvouhlavňový 23 mm kanón typu GŠ-23L se zásobou 250 nábojů) (max. 2 ks), zbraňové kontejnery typu GUV (jeden 30 mm granátomet typu AGS-17 Plamja se zásobou 300 nábojů nebo sestava jednoho čtyřhlavňového 12,7 mm rotačního kulometu typu JakB-12,7 se zásobou 750 nábojů a dvou čtyřhlavňových 7,62 mm rotačních kulometů typu GŠG-7,62 se zásobou 3 400 nábojů) (max. 2 ks) a zápalné 500 kg pumy typu ZB-500 (max. 2 ks)

Poslední úpravy provedeny: 4.7.2024