Kamov Ka-25BŠZ

Typ:  speciální minolovná modifikace palubního protiponorkového vrtulníku typu Ka-25PL (Hormone A)

Určení:  pokládání speciálních náloží typu BŠZ-600, které slouží k zneškodňování námořních min, na mořském dnu

Odlišnosti od typu Ka-25PL (Hormone A):

- absence radiolokátoru typu Inticiativa-2K (rozměrný příďový dielektrický kryt jeho antény ale zůstal zachován), hydroakustické stanice typu VGS-2 Oka, palubního počítače typu PVU-U-1 Žasmin, přijímače typu SPARU-55 Pamir, navijáku ponorného sonaru typu LPG-6, autopilota typu AP-114, rozpoznávacího systému, fotoaparátu typu AFA-39 a zadního přistávacího reflektoru

- instalace trubkového nosníku se zámkem typu DG-64 pod kruhovou šachtou ponorného sonaru, která se nachází na břichu zadní části trupu, přímo za zbraňovou šachtou (k zámku typu DG-64 bylo uchyceno 25 m dlouhé vlečné lano)

- instalace druhého pracoviště navigátora u nákladových vrat, která se nacházejí na levoboku trupu, přímo za hlavním podvozkem

- instalace povelového vysílače

- instalace radiostanice typu R-802V

- instalace antény typu AŠS-1

Historie:  Po skončení páté arabsko-izraelské války (6. až 25. října 1973), známé též jako Jomkipurská válka, se ve vodách Suezského zálivu nacházel nejen nespočet lodních vraků, ale i desítky námořních min sovětské konstrukce (typy AMD-2-500 a KB Krab). Ty tam umístilo Egyptské námořnictvo, aby zamezilo případnému izraelskému námořnímu výsadku. Díky tomu byl Suezský průplav zcela nepoužitelný pro námořní dopravu. Zdaleka nejvíce min se nacházelo v průlivu Gubal, který propojuje Suezský záliv s Rudým mořem. Pokusy Egyptského námořnictva o vyčištění průlivu Gubal vlastními silami, které byly učiněny na jaře roku 1974, ale skončily úplným fiaskem. Při zmíněné operaci totiž odhalilo jen sedm min typu Krab (z nichž jednu ztratilo) za cenu ztráty dvou minolovek. Po tomto fiasku se Egyptská vláda obrátila s prosbou o pomoc při odminování průlivu Gubal na vládu Francie, USA a Velké Británie. Žádná z těchto zemí ale neměla zájem lovit miny právě v tomto úseku, neboť se zde nacházely mělčiny a korálové útesy. Z tohoto důvodu Egyptská vláda následně oslovila Moskvu. Protože SSSR měl o zprovoznění Suezského průplavu nemalý zájem, neboť zkracoval cestu plavidlům VMF z přístavů na pobřeží Černého moře k přístavům na Dálném východě z 11 000 námořních mil na 2 200 námořních mil, na tuto žádost Egyptské vlády nakonec kývl. K podpisu příslušné mezistátní smlouvy došlo v dubnu roku 1974. Podpisem zmíněné smlouvy se přitom Sověti zavázali bezplatným vyčištěním průlivu Gubal a vnitřního kanálu Suezu ke dni 15. srpna 1974. Speciálně za tímto účelem byl zřízen Samostatný minolovný oddíl. Jeho součástí se přitom kromě minolovek ze stavu Tichooceánské flotily VMF staly též speciální minolovné vrtulníky. K začlenění minolovných vrtulníků do zmíněného oddílu přitom velení VMF vedly neblahé zkušenosti s použitím minolovek k ničení min s bezkontaktní magnetickou rozbuškou, které se podařilo získat při námořních manévrech Priliv-74. Protože VMF minolovnými vrtulníky tedy ještě nedisponovalo, padlo rozhodnutí, aby byl pro tyto účely narychlo upraven nevelký počet palubních protiponorkových vrtulníků typu Ka-25PL (Hormone A) a „pozemních“ transportních vrtulníků typu Mi-8T (Hip C). Zatímco minolovné Ka-25PL (Hormone A) vešly ve známost jako Ka-25BŠZ a sloužily k pokládání speciálních odminovacích náloží, do závěsu minolovných Mi-8T (Hip C), které obdržely označení Mi-8BT, bylo možné umístit nejen odminovací nálož, ale též speciální vlečné odminovací zařízení typu VKT-1. Vyhotovením podkladů pro přestavbu osmi palubních protiponorkových vrtulníků typu Ka-25PL (Hormone A) na minolovný speciál typu Ka-25BŠZ („DBŠZ“) byla Kamova OKB pověřena dne 30. dubna 1974. Termín završení zmíněných prací byl více než šibeniční. Vždyť měl vrtulníkový křižník Leningrad s minolovnými speciály typu Ka-25BŠZ a Mi-8BT na cestu do Suezu vyrazit již dne 9. května toho samého roku. Všechny minolovné speciály typu Ka-25BŠZ vznikly konverzí protiponorkových Ka-25PL (Hormone A) ze stavu jednoho z pluků Černomořské flotily. Konkrétně přitom šlo o pluk, který bázoval u jezera Donuzlav, nacházejícího se na Krymu. První Ka-25PL (Hormone A) vyhrazený ke konverzi na minolovný speciál na letišti Kamova závodu č.938 z Uchtomska přistál dne 1. května 1974. Práce na přestavbě tohoto stroje na minolový speciál typu Ka-25BŠZ se rozeběhly den nato. V rámci této přestavby byl vrtulník Ka-25PL (Hormone A) nejprve zbaven veškerého nepotřebného palubního vybavení. Toto se týkalo zejména jednotlivých komponent protiponorkového systému. Poté jej konstrukční tým Kamovi OKB opatřil úchytem vlečného lana a příslušným radiovybavením. Vrtulník typu Ka-25BŠZ postrádal instalaci navijáku. 25 m dlouhé vlečné lano bylo umístěno uvnitř trupové pumovnice a svým koncem uchyceno k úchytu, který se nacházel pod šachtou vlečného sonaru. K tomu, aby se odvinulo, postačilo pouze otevřít dvířka trupové pumovnice. Do oblak se první exemplář minolovného speciálu typu Ka-25BŠZ poprvé vydal dne 3. května 1974, pouhé čtyři dny po vypsání zadání. Zpět na svou domovskou základu Donuzlav se všech osm minolovných speciálů typu Ka-25BŠZ navrátilo dne 9. května. Na palubu křižníku Leningrad byly tyto stroje přelétnuty den nato. Krátce nato, dne 11. května toho samého roku, palubu tohoto druhého plavidla projektu 1123 Kondor (Moskva class) navštívil ministr obrany SSSR a vrchní velitel VMF. Protože Turecko nedalo povolení k proplutí křižníku Leningrad průlivem Bospor dříve než v polovině června, do Suezu se toto plavidlo nakonec vydalo, s osmi minolovnými vrtulníky typu Ka-25BŠZ, dvěma minolovnými vrtulníky typu Mi-8BT, šesti protiponorkovými vrtulníky typu Ka-25PL (Hormone A) a jedním pátracím-záchranným vrtulníkem typu Ka-25PS (Hormone C) na palubě, až dne 15. června 1974. Doprovod mu přitom zajišťovaly torpédoborece Skoryj a Smetlivyj projektu 61 (Kashin class), záchranná loď Apsheron projektu 596P (Vytegrales II class) s jedním pátracím-záchranným vrtulníkem typu Ka-25PS (Hormone C) na palubě a tanker Boris Čilikin projektu 1559-V (Chilikin class). Na místo určení, tj. do přístavu Hugharda, který se nachází na pobřeží Rudého moře, křižník Leningrad s doprovodnými plavidly dorazil dne 23. července 1974, po 38-ti dnech cesty. Zpočátku byly vrtulníky typu Ka-25BŠZ v Suezu používány pouze k visuálnímu pozorování prací minolovek ze stavu Tichooceánské flotily VMF. Nálož typu BŠZ-600 byla za pomoci tohoto stroje z paluby minolovky poprvé odtažena a položena dne 20. srpna 1974. Ke konci vlečného lana vrtulníku typu Ka-25BŠZ byla zmíněná nálož umisťována při visu, posádkami minolovek. Nálož typu BŠZ-600 měla podobu jakési hadice (s průměrem 15 cm a délkou 600 m) a byla opatřena řadou plováků z pěnoplastu. K její konci byla uchycena bóje s detonačním přijímačem a kotvou. Jakmile byla nálož typu BŠZ-600 odtažena z paluby minolovky na místo určení, byla odpojena od plováků a vlastního vlečného vrtulníku. Poté klesla ke dnu. Její detonaci zajistila posádka vrtulníku za pomoci rádia. Výbuch nálože typu BŠZ-600 přitom dokázal aktivovat námořní miny všech typů nacházející se ve vzdálenosti až 50 m. Ke dni 20. září toho samého roku vrtulníky řady Ka-25 (Hormone) vykonaly v Suezu 161 letů s celkovou délkou trvání 339 h a položily celkem osm náloží typu BŠZ-600. Vrtulníky typu Mi-8BT položily dvě nálože typu ŠZ-1 s délkou 1 000 m a pročesaly 3,67 km² vodní hladiny za pomoci vlečného odminovacího zařízení typu VKT-1. Na zpáteční cestu z Hughardy se letadlový křižník Leningrad vydal dne 22. září 1974. Do Sevastopolu přitom dorazil dne 6. prosince toho samého roku.

Verze:  -

Vyrobeno:  8 exemplářů (všechny vznikly konverzí sériových Ka-25PL)

Uživatelé:  pouze SSSR

Posádka:    pilot a druhý pilot/navigátor

Pohon:       dva turbohřídelové motory typu Glušenkov GTD-3F s max. výkonem po 900 hp

Radar:         žádný

Výzbroj:      žádná

Poslední úpravy provedeny: 4.2.2017