Kamov Ka-18 (‘Hog’)

Typ:  lehký víceúčelový vrtulník uzpůsobený pro činnost za všech meteorologických podmínek ve dne i v noci; vývojový derivát vrtulníku typu Ka-15M (Hen)

Určení:  přeprava osob, lehkého nákladu a pošty, kultivace zemědělských ploch chemickým postřikem, přeprava raněných, geologický průzkum, kartografický průzkum a lesnický průzkum

Odlišnosti od typu Ka-15M (Hen):

- nová konstrukce příďové partie trupu s větší délkou, čtyřmístnou kabinou se sedadlem pilota a jednoho cestujícího vpředu a sedadly pro další dva cestující vzadu (na místo kabiny dvoumístné) a zaoblenou kapotovanou „špicí“ vystupující před čelní okénka kabiny (naproti tomu tupá „špice“ modelu Ka-15M byla kompletně zasklena)

- instalace nového nosníku ocasních ploch s větší délkou

- instalace nové zdvojené svislé ocasní plochy s větší plochou

Historie:  Protože byla využitelnost palubního lehkého víceúčelového vrtulníku typu Ka-15 (Hen), který se stal v roce 1956 součástí výrobního programu závodu č.99 z Ulan-Ude, díky dvoumístné kabině a malé nosnosti v civilním sektoru velmi omezená, mezitím, v roce 1956, se konstrukční tým OKB-4 N.I. Kamova pustil do prací na projektu modifikace tohoto stroje se čtyřmístnou kabinou. Zmíněný stroj vešel ve známost jako Ka-18 (Hog) a od typu Ka-15 (Hen) přebíral bez větších změn pohonný i hnací systém. Nová byla pouze konstrukce příďové sekce trupu, ocasního nosníku a zdvojené SOP (zavedení delší a těžší příďové sekce se čtyřmístnou kabinou si vyžádalo prodloužit ocasní nosník a zároveň zvětšit plochu zdvojené SOP). Pro potřeby zkušebního programu byly závodem č.938 z Uchtomska postaveny celkem čtyři prototypy. První z nich se přitom do oblak poprvé vydal dne 13. října 1956. Státními zkouškami vrtulník typu Ka-18 (Hog) úspěšně prošel v roce 1957. Na státních zkouškách tohoto stroje se podílel druhý, třetí a čtvrtý prototyp. Svůj veřejný debut si vrtulník typu Ka-18 (Hog) odbyl na výstavě, která se konala v Bruselu. Z té si jeho tvůrci odvezli zlatou medaili. Svého předchůdce v podobě vrtulníku typu Ka-15M (Hen), který nebyl ničím jiným, než civilní modifikací palubního vojenského vrtulníku typu Ka-15 (Hen), tento stroj ve výrobním programu závodu č.99 z Ulan-Ude nahradil v roce 1959. Produkce vrtulníku typu Ka-18 (Hog) se ale nakonec omezila na pouhých 115 exemplářů. Poslední z nich přitom brány závodu č.99 opustily v roce 1961. Čtyřmístné vrtulníky typu Ka-18 (Hog) byly Aeroflotem aktivně využívány od roku 1959 v roli poštovních-dopravních a sanitních strojů. Od počátku 70. let ale poslání vrtulníků typu Ka-18 (Hog) začaly postupně přebírat dvoumotorové vrtulníky typu Ka-26 (Hoodlum A). Většina těchto strojů byla vyřazeny do roku 1974. Jednotlivé exempláře vrtulníku typu Ka-18 (Hog) se nicméně ve službě udržely až do počátku 80. let. Do dnešních dnů se dochovaly pouhé dva exempláře tohoto stroje. Zatímco jeden z nich lze shlédnout při návštěvě leteckého musea z Monina, ten druhý zastává roli učební pomůcky v IRNITU (Irkutská národní výzkumná technická universita).

Verze:

Ka-18 (dopravní) – základní úprava vrtulníku typu Ka-18 (Hog) uzpůsobená pro přepravu tří osob nebo nákladu uvnitř kabiny

Ka-18 (zemědělský) – speciální úprava vrtulníku typu Ka-18 (Hog) určená ke kultivaci zemědělských ploch. Tento model se vyznačoval instalací válcovitých zásobníků pracovní látky za vstupními dveřmi a ráhna s rozptylovacím zařízením za hlavním podvozkem. Na zemědělský speciál byl s největší pravděpodobností upraven pouze druhý prototypu vrtulníku typu Ka-18 (Hog) v celkovém pořadí.

Ka-18 (policejní) – speciální úprava vrtulníku typu Ka-18 (Hog) určená pro hlídkovou činnost. Tento model s největší pravděpodobností vznikl pouze v jednom exempláři. Jeho základem se přitom zřejmě stal jeden z prototypů.

Ka-18 (sanitní) – úprava vrtulníku typu Ka-18 (Hog) uzpůsobená pro přepravu jednoho ležícího raněného na nosítkách s jedním ošetřovatelem. Zatímco sedadlo zdravotníka se nacházelo vlevo vzadu, přímo za sedadlem pilota, nosítko se umisťovalo k pravoboku kabiny, na místo pravého předního a zadního sedadla. Nakládka nosítek se přitom prováděla výklopnými (směrem doleva) dvířky vetknutými do pravé poloviny zaoblené špice trupu. Standardní součástí vybavení kabiny tohoto modelu se kromě nosítek stal též kyslíkový přístroj, lékárnička, pracovní stolek ošetřovatele, termoska s teplým nápojem a popruhy pro upínání nosítek. Na sanitní model bylo možné snadno upravit jakýkoliv dopravní Ka-18 (Hog), a to demontáží pravého předního a zadního sedadla a instalací zdravotnického vybavení.

Vyrobeno:  čtyři prototypy a 115 sériových strojů

Uživatelé:  pouze SSSR (Aeroflot)

Posádka:    jeden pilot

Pohon:        jeden pístový motor typu Ivčenko Al-14VF s max. výkonem 280 hp

Kapacita:    tři osoby, jeden ležící raněný na nosítkách s jedním ošetřovatelem nebo náklad do celkové hmotnosti 450 kg

Poslední úpravy provedeny: 13.9.2015