Sokol Krylo

Bezpilotní vzdušný komplex typu Krylo z dílny kazaňské OKB Sokol byl vyvinut pod vedením A.I. Osokina a U.A. Careva. Součástí komplexu typu Krylo se stal nevelký jednomotorový bezpilotní vzdušný prostředek (UAV) s proudovým pohonem. Zmíněný stroj měl štíhlý válcovitý trup se zaoblenou „špicí“, nevelké středoplošně uspořádané obdélníkové křídlo se zaoblenými svislými lichoběžníkovými ploškami na koncích a klasicky uspořádané ocasní plochy. Ocasní plochy tohoto stroje se přitom sestávaly z jedné lichoběžníkové svislé plochy (SOP) a jedné obdélníkové vodorovné plochy (VOP) s výrazným záporným vzepětím. Vnější části křídla tohoto stroje byla řešena jako sklopitelná a sklápěla se kolmo směrem dolů. To usnadňovalo jeho přepravu. Instalace pohonné jednotky tohoto stroje se nacházela uvnitř protáhlé podtrupové gondoly se zploštěným ledvinovitým lapačem vzduchu v čele a tryskou na zádi. K startu tento stroj využíval odhoditelnou prachovou startovací raketu, která se připevňovala pod zadní část podtrupové motorové gondoly. Uvnitř výměnné příďové sekce tohoto stroje se nacházel fotoaparát, TV kamera nebo IČ kamera. Přenos obrazu z kamery na pozemní řídící stanoviště přitom probíhal v reálném čase. Do výzbroje byl komplex typu Krylo přijat v roce 1987. Zmíněný komplex ale nedoznal většího rozšíření. Pozemní komponenty komplexu typu Krylo byly totiž poněkud nešikovné a těžkopádné. Problematické bylo ale též jeho technické zajištění a provozování. Mobilní startovací zařízení první varianty tohoto komplexu bylo založeno na bázi pásového obrněného transportéru typu MT-LB. Tato varianta byla nasazena v sovětské invazi do Afghánistánu (1979 až 1989). Zde byl přitom komplex typu Krylo používán k průzkumu bojiště a blízkého týlu území protivníka. Existovala ale též varianta komplexu typu Krylo se startovacím zařízením hned pro šest UAV na pásovém podvozku MTLB-U, která byla známa jako PERO S MSBP KRYLO. Všech šest UAV přitom mohlo působit buďto v jedné oblasti (v jednom roji) nebo ve více oblastí. Později vznikla též poněkud praktičtější varianta komplexu typu Krylo se startovacím zařízením na bázi vozidla značky KamAZ. Jeden z pluků, který kromě komplexu typu Krylo provozoval též komplex typu VR-3 Rejs (DR-3), před rozpadem SSSR působil z území Litvy. Poté, v červnu roku 1993, byl přesunut do vesnice Vjazniki, nacházející se ve Vladimírské gubernii.

Verze: -

Vyrobeno:  ?

Uživatelé:  SSSR

Navádění:   inerciální + rádiové-povelové (?)

Pohon:       jeden proudový motor neznámého typu      

Vybavení:   fotoaparát, TV kamera nebo IČ kamera

Výzbroj:     žádná