Sokol Danj (M-932)

Podzvukový proudový bezpilotní vzdušný prostředek typu Danj z dílny kazaňské OKB Sokol (později známé jako OKB Simonov) zastává roli vzdušného terče při výcviku obsluh pozemních a lodních systémů PVO a pilotů přepadových stíhacích letounů a při zkouškách nových protivzdušných zbraní. Svým celkovým vzezřením se tento stroj nápadně podobá okřídlené střele s plochou dráhou letu. Bezpilotní vzdušný terč typu Danj je řešen jako středoplošník s protáhlým vřetenovitým trupem s kruhovým průřezem, přímým křídlem s lichoběžníkovým půdorysem a klasicky uspořádanými lichoběžníkovými ocasními plochami. K hřbetu zadní části trupu tohoto stroje je uchycena protáhlá gondola pohonné jednotky v podobě 120 kp dvouproudového motoru typu MD-120. Zmíněný motor byl vyprojektován MKB Granit a využívá ledvinovitý lapač vzduchu, který se nachází v čele hřbetní gondoly, a kruhovou trysku, tvořící její zakončení. Lapač vzduchu motoru typu MD-120 je výrazně odsazen od hřbetu trupu, což zamezuje nasátí nežádoucí mezní vrstvy. Ocasní plochy bezpilotního vzdušného terče typu Danj se sestávají z jedné svislé plochy (SOP), která je uchycena k hřbetu zadní části motorové gondoly, a dvou středoplošně uspořádaných vodorovných ploch (VOP). Ogivální příďový a záďový trupový aerodynamický kryt bezpilotního vzdušného terče typu Danj je zhotoven z dielektrického materiálu a ukrývá po jednom radiolokačním odrážeči. Radiolokační odrážeče (tzv. Luneburgovy čočky) tomuto stroji umožňují simulovat radiolokační signaturu různých vzdušných cílů, od okřídlených řízených střel s plochou dráhou letu, přes různé bezpilotní vzdušné prostředky až po různé taktické bojové letouny. Zatímco k levému konci křídla bezpilotního terče typu Danj je uchycena dvojice světlic, k pravému konci křídla tohoto stroje je připevněn kryt s vybavením. Bezpilotní vzdušný terč typu Danj startuje z mobilní startovací rampy na bázi nákladního automobilu, za pomoci odhazovatelné prachové startovací rakety, která se připevňuje k břichu trupu. Pokud není v průběhu mise sestřelen, přistává na dvou tandemově uspořádaných airbazích, z nichž jeden se nachází před a ten druhý za křídlem, za využití padáku typu PSA-16925-82. Pouzdro zmíněného padáku se přitom nachází na břichu zadní části trupu. Životnost bezpilotního vzdušného terče typu Danj činí 10 misí. Kromě vozidla s odpalovacím zařízením je součástí celého bezpilotního komplexu typu Danj též přepravě-nabíjecí vozidlo, mobilní velitelské stanoviště, zařízení pro spouštění motoru a zařízení pro předletovou přípravu a kontrolu. Zmíněný komplex umožňuje řídit činnost hned čtyř bezpilotních vzdušných terčů současně. Bezpilotní vzdušný terč typu Danj byl vyprojektován, OKB Sokol, jako nástupce bezpilotních vzdušných terčů řady La-17 (DR-1). Produkcí tohoto stroje se zabývá, od roku 1993, závod Strela z Orenburgu, který předtím zajišťoval produkci již zmíněných bezpilotních vzdušných terčů řady La-17 (DR-1). Produkci pohonných jednotek bezpilotního vzdušného terče typu Danj zase dostal na starost závod MPP Saljut.

Verze:

Danj – první výrobní modifikace vzdušného terče typu Danj

Danj-M – pokročilá modifikace vzdušného terče typu Danj s modifikovaným palubním vybavením a zvětšenou zásobou paliva. Díky posledně uvedenému tento model má větší vytrvalost (70 min vs 40 min) a dolet (680 km).

Vyrobeno:  ?

Uživatelé:  Rusko

Danj

Navádění:   inerciální (autopilot - trasa a výška letu se dopředu naprogramuje) + rádiové povelové

Pohon:        jeden dvouproudový motor typu Saljut MD-120 s max. tahem 120 kp

Vybavení:   dva radiolokační odrážeče (tzv. Luneburgovi čočky), instalované po jednom v přídi a zádi trupu. Za jejich pomoci lze zvýšit RCS (efektivní radiolokační odrazová plocha) tohoto stroje z 0,22 až 0,10 m² na 1,40 až 3,60 m².

Poslední úpravy provedeny dne: 20.12.2018