Lehký experimentální bezpilotní vzdušný prostředek typu Elf-D z dílny speciální konstrukční kanceláře experimentální výroby letadel Moskevského aviatického institutu (OSKBES MAI) vychází z lehkého dvoumístného letounu typu Elf z dílny té samé konstrukční kanceláře. Jeho posláním se stalo ověření možnosti pilotáže letounu z pozemního řídícího stanoviště za využití TV systému. S pilotovaným typem Elf tento stroj sdílí křídlo, ocasní plochy, nosník ocasních ploch, podvozek a pohonnou jednotku. Nové konstrukce je pouze trup. UAV typu Elf-D má poměrně krátký vřetenovitý trup, přímé dolnoplošně uspořádané křídlo s kladným vzepětím a pevnými sloty na náběžné hraně, klasicky koncipované ocasní plochy, které se sestávají z jedné lichoběžníkové svislé plochy (SOP) a jedné obdélníkové vodorovné plochy (VOP) s nulovým vzepětím, a pevný tříbodový kolový podvozek příďového typu. Ocasní plochy tohoto stroje jsou instalovány na konci dlouhého nosníku s kruhovým průřezem, který vystupuje ze spodní partie zadní části trupu. Pohon UAV typu Elf-D obstarává jeden 48 hp vzduchem chlazený benzínový čtyřválec typu Nelsson, který roztáčí jednu dvoulistou vrtuli v tlačném uspořádání. Zmíněný motor je uchycen k hřbetu zadní části trupu, v aerodynamickém těžišti, a postrádá kapotu. Instalace pohonné jednotky v aerodynamickém těžišti přitom usnadnila její případnou výměnu za větší a výkonnější pohonnou jednotku a zároveň uvolnila celou přední část trupu pro užitečné zatížení. K řízení UAV typu Elf-D slouží konzole, která se podobá pracovišti pilota klasického letounu. Zmíněná konzole je tedy opatřena klasickým kniplem a pedály. Předávání naváděcích povelů je prováděno za pomoci rádia. Pilotáž tohoto stroje z pozemního stanoviště usnadňuje instalace palubní kamery. Práce na UAV typu Elf-D probíhaly od roku 1976 v rámci programu Distancija paralelně s pracemi na pilotovaném letounu typu Elf. UAV typu Elf-D vzešel z technického zadání výzkumného institutu NII AS DPLA, který byl zaměřen na bezpilotní vzdušné prostředky, a vznikl ve dvou prototypech. Letové zkoušky tohoto stroje byly zahájeny v roce 1979 a probíhaly v Tušinu.

Verze:  žádné

Vyrobeno:  dva prototypy

Uživatelé:  žádní

Navádění:   rádiové-povelové 

Pohon:        jeden pístový motor typu Nelsson s max. výkonem 48 hp

Vybavení:   TV kamera