Molnija-1

Miniaturní sebevražedný útočný bezpilotní vzdušný prostředek typu Molnija-1 od neznámého výrobce slouží k ničení malých stacionárních i pohyblivých pozemních cílů, včetně obrněných vozidel a tanků. Protože UCAV typu Molnija-1 vznikl jako spotřební zbraň pro „speciální vojenskou operaci“, jak ve v Rusku oficiálně nazývána invaze na Ukrajinu, která byla zahájena dne 24. února 2022, konstrukce tohoto stroje je maximálně podřízena minimalizaci výrobní náročnosti a pořizovací ceny. V konstrukci a vybavení UCAV typu Molnija-1 proto našly široké zastoupení komerčně dostupné komponenty. Z toho samého důvodu je drak tohoto stroje zhotoven z levných konstrukčních materiálů, jakým je např. překližka, a má maximálně jednoduchou konstrukci. Trup UCAV typu Molnija-1 má podobě dvou rovnoběžných horizontálních kovových trubkových nosníků, které jsou navzájem propojeny několika příčnými spojnicemi z překližky. Přibližně v první třetině jsou oba trupové nosníky navzájem propojeny křídlem s obdélníkovým půdorysem, rovnými konci a křidélky na odtokové hraně. Zadní části trupových nosníků tohoto stroje zase navzájem propojuje obdélníková vodorovná ocasní plocha (VOP). K horní ploše vodorovné ocasní plochy UCAV typu Molnija-1 je připevněna jednoduchá lichoběžníková svislá ocasní plocha (SOP). Její instalace se konkrétně nachází v ose VOP. Na odtokové hraně VOP se nacházejí výšková kormidla. Naproti tomu směrové kormidlo UCAV typu Molnija-1 postrádá. Křídlo tohoto stroje má dřevěnou kostru a plastový potah. Shodnou konstrukci má přitom též VOP. Naproti tomu SOP je kompletně zhotovena z překližky. Pohon tohoto stroje obstarává jeden elektromotor blíže nespecifikovaného typu. Ten přitom roztáčí jednu dvoulistou tažnou vrtuli, která je umístěna o ose příďové spojnice obou trupových trubkových nosníků. Napájení pohonné jednotky UCAV typu Molnija-1 obstarává dvojice 7 500 mAh akumulátorových baterií, která je uchycena, spolu s naváděcí elektronikou, k horní ploše střední části křídla, v oblasti mezi oběma trupovými trubkovými nosníky. Instalace baterií a naváděcí elektroniky přitom postrádá aerodynamický kryt. Veškeré kabely elektroinstalace jsou uchyceny k trupovým trubkovým nosníkům a rovněž postrádají jakékoliv krytí. UCAV typu Molnija-1 je řízen jako běžný FPV (First Person View) dron. Jeho naváděcí systém se tedy sestává z kamery a rádiové-povelové jednotky. Operátor jej pak navádí ručně na cíl, který vidí prostřednictvím palubní kamery. Zmíněný stroj ale může též působit v plně autonomním režimu. V tomto režimu je řízen autopilotem a pohybuje se po předem zadané trase. Z tohoto důvodu může v autonomním režimu napadat pouze stacionární pozemní cíle s předem známou polohou. Na druhou stranu v tomto režimu může působit i za podmínek silného elektronického rušení. Po obnovení spojení nicméně operátor může kdykoliv nad ním převzít kontrolu a navádět jej manuálně. Nad přední část trupových trubkových nosníků UCAV typu Molnija-1, v oblasti před křídlem, lze připevnit, za pomoci různých improvizovaných přípravků, různé typy bojových hlavic o hmotnosti až cca 5 kg. Pokud je cílem tohoto stroje obrněná technika, tak se k jeho přídi připevňuje např. ženijní kumulativní nálož typu KZ-6 či hlavice reaktivního granátu z ruční pancéřovky typu RPG-7. K ničení měkkých cílů, včetně čivé síly protivníka, zase slouží různé typy tříštivo-trhavých náloží. Instalace bojové části je rovněž prosta aerodynamického krytu. Díky tomu lze UCAV typu Molnija-1 přímo na frontě opatřit celou škálou bojových hlavic majících různé tvary a velikosti, což mu zajišťuje vysokou flexibilitu. Výkonnostní parametry tohoto stroje nejsou známy. Jeho dolet ale údajně činí 30 až 35 km, přičemž operátor by jej měl být schopen ovládat až do vzdálenosti 20 km. K vzletu UCAV typu Molnija-1 využívá přenosný pneumatický startovací katapult. V přepravní konfiguraci má zmíněný stroj demontované křídlo, ocasní plochy, bojovou hlavici a baterie. Před vzletem je jej tedy nejprve nutné sestavit. Příprava tohoto stroje k vzletu přitom nezabere déle než 10 min. Obsluha UCAV typu Molnija-1 je trojčlenná se sestává z velitele, který řídí práce zbylých dvou členů obsluhy a zajišťuje komunikaci a koordinaci s dalšími jednotkami v blízkém okolí, vlastního operátora a sapéra. Ten má konkrétně na starosti přípravu bojové hlavice.  Přestože UCAV typu Molnija-1 svým vzezřením připomíná nějakou amatérskou konstrukci či na koleni zhotovené improvizované zařízení, jedná se o poměrně efektivní útočný prostředek. Zmíněný stroj totiž dokáže dopravit poměrně těžkou nálož na relativně velkou vzdálenost. Díky velmi jednoduché konstrukci jej lze navíc vyrábět ve velkých počtech, přičemž k jeho výrobě není zapotřebí ani speciální strojní zařízení ani příliš kvalifikovaný personál. UCAV typu Molnija-1 lze považovat za levnější alternativu známějšího sebevražedného UCAV typu Lancet Z-52 (Lancet-3). Jeho cena má být přitom v porovnání s tímto strojem 10 x nižší. Nemá však tak sotisfikovaný naváděcí systém. Na druhou stranu může přepravovat těžší bojovou hlavici (cca 5 kg vs 3 kg) a je jednodušší na obsluhu. První útoky UCAV typu Molnija-1 na ukrajinské cíle byly zaznamenány v polovině května roku 2024. První oficiální video Ministerstva obrany Ruské federace z nasazení tohoto stroje ve „speciální vojenské operaci“ bylo zveřejněno na konci července toho samého roku. Na zmíněném videu bylo možné shlédnout přípravu UCAV typu Molnija-1 k startu příslušníky jedné z jednotek pacifické námořní pěchoty. Další oficiální video z nasazení tohoto stroje na Ukrajině se na internetu objevilo dne 7. srpna 2024. Jeho součástí byly tentokrát i záběry z palubní kamery UCAV typu Molnija-1 při útoků na cíl. Na zmíněném videu se přitom nacházeli operátoři z řad příslušníků 110. gardové motostřelecké brigády, které působí na Doněcku v rámci Jižní skupiny.

Verze:  žádné

Vyrobeno:  ?

Uživatelé:  Rusko

Navádění:   inerciální (autopilot) + rádiové-povelové

Pohon:       jeden elektromotor

Výzbroj:     bojová hlavice o hmotnosti do cca 5 kg