Typ:  sebevražedný útočný bezpilotní vzdušný prostředek (UAV) velkého doletu; na základě licence vyráběná kopie íránského UAV typu HESA Shahed-136

Určení:  ničení stacionárních pozemních cílů s předem známou polohou

Historie:  Krátce po zahájení ruské invaze na Ukrajinu, v Rusku oficiálně nazývané „speciální vojenská operace“, která byla započata dne 24. února 2022, se do středu pozornosti ruských ozbrojených sil dostaly bezpilotní vzdušné prostředky (UAV) různých kategorií íránské výroby. Jedním z důvodů toho byla nedostupnost vhodných UAV tuzemské výroby pro ukrajinské bojiště. Kromě toho Rusové údajně shledali tyto stroje jako ideální prostředky pro potlačování ukrajinského dělostřelectva. Západní dodávky dělostřelecké munice na Ukrajinu totiž významně snižovaly převahu ruského dělostřelectva nad ukrajinským. První neoficiální informace o tom, že Rusové jeví vážný zájem o íránské UAV se na veřejnosti objevily již v červenci roku 2022. V polovině toho měsíce měla přitom ruské delegace navštívit íránské letiště Kashan, aby se zde obeznámila s UAV typu Shahed-129 (íránský ekvivalent amerického pístového ozbrojeného průzkumného UAV typu MQ-1 Predator) a Shahed-191 (zmenšený derivát amerického proudového průzkumného stealth UAV typu RQ-170 Sentinel). Krátce nato, v srpnu roku 2022, se objevily zprávy, že byly Rusku dodány první íránské UAV. Kromě ozbrojených průzkumných UAV typu Mohajer-6 a Shahed-129 se přitom mělo jednat též o blíže nespecifikované sebevražedné UAV řady Shahed. Jak se později ukázalo, tak to konkrétně byly UAV typu Shahed-131 a Shahed-136 z dílny společnosti HESA (Iran Aircraft Manufacturing Industries). Ve stejnou měl započít výcvik prvních ruských operátorů. Za UAV pro nasazení ve „speciální vojenské operaci“ byla přitom Íráncům přislíbena dodávka až 64-ti víceúčelových bojových letounů typu Su-35SE (Flanker M). V případě prvních 25-ti z nich se přitom mělo jednat o letouny ze zrušené zakázky Egypta. Dle některých zdrojů ale provoz prvních UAV dodaných Íránem údajně provázely technické problémy, a proto s nimi Rusové nebyli spokojeni. I přesto dodávky íránských UAV pokračovaly nadále. UAV typu Shahed-131 a Shahed-136 jsou přitom řešeny jako bezocasé delty s krátkým vřetenovitým trupem s kruhovým průřezem, mohutným středoplošně uspořádaným křídlem se značnou hloubkou a tloušťkou, šípovou náběžnou a přímou odtokovou hranou a svislými ploškami na koncích křídla. UAV typu Shahed-136 je ale v porovnání s UAV typu Shahed-131 větší a těžší (220 kg vs 135 kg). Kromě toho má odlišně řešené koncové svislé plošky. Zatímco u UAV typu Shahed-131 mají koncové svislé plošky lichoběžníkový tvar a vystupují pouze nad horní plochu křídla, UAV typu Shahed-136 je opatřen koncovými svislými ploškami s tvarem pětiúhelníku, které vystupují nad horní i pod dolní plochu křídla. Těžší UAV typu Shahed-136 je navíc opatřen podstatně těžší tříštivo-trhavou bojovou hlavicí (40 kg vs 15 kg). Jeho pohon obstarává pístový čtyřválec typu Mado MD550 s max. výkonem 50 hp, který vychází z německého motoru typu Limbach L550E (nebo z čínského klonu této pohonné jednotky). Zmíněný motor je vestavěn do zádě trupu a roztáčí jednu dvoulistou vrtuli v tlačném uspořádání. Naproti tomu pohon lehčího UAV typu Shahed-131 zajišťuje 38 hp Wankelův rotační pístový motor typu Shahed-783/-788 (Serat 01), který vychází z motoru typu AR731 britské značky UAV Engines. Oba zmíněné stroje startují z katapultovacího zařízení, které lze umístit na podvozek libovolného vojenského či civilního nákladního automobilu, za využití odhazovatelné prachové startovací rakety (RATO). Mobilní startovací zařízení UAV typu Shahed-131 a Shahed-136 přitom není prakticky rozpoznatelné od běžného nákladního automobilu. Konkrétně těžší UAV typu Shahed-136 využívá pětinásobné startovací zařízení. Zmíněné zařízení má podobu výklopné, za pomoci hydrauliky, korby s plachtou. UAV typu Shahed-136 jsou umístěny pod plachtou za sebou a mají výrazný sklon „čumákem“ směrem nahoru proti směru jízdy. Před odpálením všech UAV je nejprve sejmuta plachta a poté je korba naklopena za pomoci hydrauliky směrem dozadu do šikmé pozice. Díky tomu mají UAV typu Shahed-136 ve startovací pozici výrazně menší úhel náběhu než v pozici přepravní. Zatímco max. dolet lehčího UAV typu Shahed-131 je odhadován na 700 až 1 000 km, max. dolet těžšího UAV typu Shahed-136 podle všeho činí až 2 000 km. Naváděcí systém UAV typu Shahed-131 a Shahed-136 se omezuje na autopilota a přijímač satelitního signálu. Jakýkoliv systém koncového navedení tyto stroje postrádají, stejně jako dvoucestný datalink, který by umožňoval jejich dálkové řízení operátorem. Díky tomu lze za jejich pomoci provádět útoky pouze na stacionární (nepohyblivé) pozemní cíle s předem známou polohou. Souřadnice cíle lze navíc pro zmíněné UAV zadat pouze před odpalem. Poté již není možné jejich letovou trajektorii jakkoliv měnit. Z tohoto důvodu UAV typu Shahed-131 a Shahed-136 nelze považovat za skutečnou „vyčkávací munici“, jako jsou např. ruské UAV řady Lancet, ale za jakési levné střely s plochou dráhou s pístovým pohonem. Protože jsou zmíněné stroje v podstatě na jedno použití, někteří experti začali pro tuto kategorii UAV používat označení OWA UAV (One-Way Unmaned Aerial Vehicle). Z rozborů trosek UAV typu Shahed-131 a Shahed-136, které byly posbírány na Ukrajině, se podařilo zjistit, že ve vybavení těchto strojů našlo uplatnění několik desítek komponent, které byly vyrobeny v celé řadě zemí světa, včetně několika zemí EU, USA, Kanady, Švýcarska, Japonska a Číny. To dokládá, že se íránskému průmyslu daří různě obcházet sankce ze strany západních zemí. Některé komponenty, které byly nalezeny v troskách UAV typu Shahed-131 a Shahed-136 lze navíc koupit na běžném civilním trhu, neboť se jedná o výrobky tzv. „dvojího užití“. A na ty se sankce nevztahují. Zatímco UAV typu Shahed-131 byl do výzbroje ruských ozbrojených sil zařazen pod označením Geraň-1, UAV typu Shahed-136 Rusové provozují pod označením Geraň-2. Za použitím místních názvů přitom podle všeho stála snaha o utajení jejich skutečného původu. První trosky UAV typu Geraň-2 (Shahed-136) byly nalezeny dne 13. září 2022 v Kupjansku. Konkrétně se jednalo o stroj s identifikačním číslem M214. Krátce nato, dne 13. října toho samého roku, byly na Ukrajině nalezeny též pozůstatky UAV typu Geraň-1 (Shahed-131). Menší UAV typu Geraň-1 (Shahed-131) ale nebyly již od počátku nasazovány v tak masovém měřítku jako UAV typu Geraň-2 (Shahed-136). Podle všeho byly navíc tyto stroje na Ukrajině používány jen velmi krátce. Naproti tomu větší UAV typu Geraň-2 (Shahed-136) jsou zde nasazovány ve stále větších počtech. V jakém počtu si Rusové tyto stroje objednali, není známo. Údajně se však má jednat o několik tisícovek exemplářů (dle některých zdrojů 2 000 až 2 400 ks). Krátce nato, v listopadu roku 2022, se Rusové s Íránci dohodli na vybudování závodu na montáž UAV typu Shahed-136 (Geraň-2) ve speciální ekonomické zóně (SEZ) Alabuga, která se nachází na území Tatarstánu, poblíž města Jelabuga. Dle zmíněné smlouvy má zde být za 2,5 roku, tj. cca do léta roku 2025, vyrobeno celkem 6 000 UAV typu Shahed-136 (Geraň-2). Na základě té samé smlouvy by Rusové měli nejprve obdržet 600 kompletních strojů. Poté by měli smontovat 1 332 strojů vesměs ze součástek dodaných íránským výrobcem. Ke kompletaci posledních 4 068 UAV typu Shahed-136 (Geraň-2) by pak měly posloužit již výhradně komponenty ruské výroby. Součástí zmíněné smlouvy se totiž stala též lokalizace výroby všech komponent tohoto stroje v Rusku. Jako první si přitom měli Rusové osvojit výrobu kompozitního draku, neboť jeho výroba není náročná. Později mělo dojít k náhradě původního GPS modulu a procesoru. U originálních UAV typu Shahed-136 íránské výroby jsou totiž použity dosti primitivní GPS moduly a procesory, které lze koupit např. v e-shopu AliExpress. Nakonec měla být ruskému průmyslu svěřena výroba pohonné jednotky a bojové hlavice. Schopnost ruského průmyslu si zcela osvojit výrobu UAV typu Shahed-136 (Geraň-2), aniž by se obešla bez importovaných součástek, byla ale již od počátku některými odborníky zpochybňována. Závod na produkci těchto strojů v SEZ Alabuga vešel ve známost jako Albatross a byl dokončen na jaře roku 2023. Původně se přitom mělo jednat o závod na průzkumné UAV typu Albatross M5 ruské konstrukce. K vybudování výrobních linek na UAV typu Shahed-136 (Geraň-2) v prostorách závodu Albatross byly použity komponenty dodané Íránci. V březnu toho samého roku měla do Íránu odcestovat první skupina zaměstnanců závodu Albatross, aby se zde zaškolila. Zpočátku byla produkce těchto strojů v SEZ Alabuga pouze předmětem spekulací. Oficiálně byla tato skutečnost potvrzena až v červenci roku 2023. Činnost podniků v SEZ Alabuga (a nejen těch) ale již od počátku ruské invaze na Ukrajinu provázejí nemalé finanční a organizační problémy. Ekonomické sankce ze strany západních zemí, které byly uvaleny na Rusko za zmíněnou agresi, totiž vedly k odchodu většiny zahraničních společností ze země. Kromě toho mobilizace významně odčerpala lidské zdroje. Všechny ruské podniky, včetně podniků SEZ Alabuga, totiž musely nechat většinu svých zaměstnanců mužského pohlaví odvést na frontu. Vedení SEZ Alabuga se zpočátku tuto nelichotivou situaci snažilo řešit tím, že pro ruskou armádu hledalo dobrovolníky, které formálně vedlo jako své nové zaměstnance (aby nepřišlo o pracovní síly). Protože tato taktika fungovala jen velmi krátce, později si vedení SEZ Alabuga vyžádalo odklad mobilizace pro své zaměstnance. Později se vedení SEZ Alabuga rozhodlo nedostatek pracovních sil na montáž UAV typu Shahed-136 (Geraň-2) vyřešit nuceným nasazením studentů zdejší polytechnické školy. Při nástupu na Polytechnickou školu z Alabugy jsou přitom studenti vyzváni k tomu, aby se zapsali do tzv. „duálního programu“. To znamená, že již od nástupu do prvního ročníku mohou při studiích pracovat. Současně se jejich nic netušící rodiče musí zavázat vyplacením vysoké částky v případě, že budou z „duálního programu“ vyloučeni. Když zjistí, co se za zmíněným studijním programem ve skutečnosti skrývá, je již pozdě. Vystoupení z „duálního programu“ bez zaplacení nasmlouvané částky totiž není možné. Pracovní podmínky v závodě Albatross jsou pro studenty Polytechnické školy z Alabugy velmi tvrdé. Kromě toho jsou pod přísným dohledem. Současně jsou neustále zastrašovány vedením podniku. Pokud by náhodou prozradili jakékoliv informace o výrobě, hrozila by jim pokuta ve výši 1,5 až 2 miliónů rublů, popř. deportace. Na druhou stranu jsou zde za takřka otrockou práci poměrně solidně placeni, a to 70 000-ti rubly měsíčně, a proto většině z nich drsné podmínky nevadí. Program licenční výroby UAV typu Shahed-136 (Geraň-2) navíc již od počátku sužovaly dohady ohledně financování mezi oběma participujícími stranami. Íránci totiž nestáli o rubly a veškeré platby požadovali uhradit ve zlatě. Když se už Ruské straně podařilo sehnat požadované množství zlata a naložit jej do letadla na cestu do Íránu, Íránci tento požadavek stáhli a nově požadovali úhradu v hotovosti, a to v USD. Protože ale Rusové tolik USD v hotovosti neměli, požadovanou platbu nakonec přeci jenom provedli v drahém kovu. Přitom se mělo jednat o něco přes dvě tuny zlata. Zajímavostí je, že v některých dokumentech jsou UAV typu Shahed-136 (Geraň-2) kuli utajení vedeny jako „motorové čluny typu Dolphin 632“, zatímco jejich bojové hlavice jsou nazývány jako „nárazníky“. Dle uniklých dokumentů, které se podařilo získat v srpnu roku 2023 novinářům z „The Washington Post“, měla být montáž UAV typu Shahed-136 (Geraň-2) v prostorách závodu Albatross započata v dubnu roku 2023. Zahájení produkce tohoto stroje měla ale dle těch samých dokumentů nejméně o měsíc posunout neschopnost íránské strany dodat Rusům nasmlouvané materiály v požadovaném termínu. UAV typu Shahed-136 (Geraň-2) měly zde tehdy být montovány prakticky výhradně z komponent dodávaných Íránci. To se přitom mělo týkat jak vlastního draku, tak i elektroniky. Z uniklých dokumentů bylo ale možné též vyčíst též to, že ze 130-ti elektronických součástek, které našly uplatnění ve vybavení UAV typu Shahed-136 (Geraň-2), byly tehdy v Rusku vyráběny jenom čtyři. Výrobci všech ostatních elektronických součástek UAV typu Geraň-2 pocházely mimo jiné z Francie, USA, Japonska, Švýcarska, Taiwanu, Číny a Nizozemska. Více než 80 % elektronických součástek tohoto stroje, vyjma konektorů, bylo přitom vyrobeno americkými firmami. Podle dokumentů od íránské firmy Sahara Thunder podílející se na programu výroby UAV typu Shahed-136 (Geraň-2) v závodě Albatross, které byly v únoru roku 2024 získány hackerskou skupinou Prana, se zde nacházejí dvě výrobní linky na tyto stroje. Ty mají být schopny (dle různých zdrojů) vyprodukovat 300 až 500 UAV typu Shahed-136 (Geraň-2) měsíčně. Vlastní výrobní hala má přitom plochu 40 000 m², což odpovídá asi šesti fotbalovým hřištím. V blízké budoucnosti by ale měla být výrobní plocha závodu na UAV typu Shahed-136 (Geraň-2) rozšířena až na 100 000 m². Dle uniklých dokumentů si Írán za jeden Shahed-136 (Geraň-2) účtuje 193 000 USD, při nákupu 6 000 těchto strojů. Přitom se jedná o poněkud přemrštěnou částku, neboť reálná cena zmíněného stroje se může pohybovat řádově v desítkách tisících USD. Díky mezinárodní izolaci a sankcím ze strany západních zemí totiž Rusko může obchodovat jen s velmi omezeným počtem zemí. Ty toho pak využívají ve svůj prospěch a Rusku některé sankcionované výrobky prodávají s vysokou přirážkou. Pořizování UAV typu Shahed-136 (Geraň-2) Ruskem proto nejspíš nemá ekonomické důvody. Skutečným důvodem nákupů těchto strojů bude podle všeho nedostupnost jiných útočných prostředků, za jejíž pomoci by mohlo provádět útoky na cíle nacházející se hluboko v týlu rusko-ukrajinské fronty. Dne 2. dubna 2024 Ukrajinci podnikli na závod Albatross, který se nachází více než 1 000 km od hranic Ukrajiny s Ruskem, dronový útok. Zmíněný útok ale údajně nezpůsobil žádné vážné škody. Mělo však dojít k zranění 13-ti osob, neboť jeden z ukrajinských sebevražedných UAV narazil do dělnické ubytovny. První UAV typu Geraň-2 nasazené na Ukrajině měly identifikační čísla začínající písmenem „M“. V tomto případě se jednalo o stroje, které byly vyrobeny přímo v Íránu. Od léta roku 2023 se začaly na ukrajinském nebi objevovat též UAV typu Geraň-2 s identifikačními čísly začínajícími písmenem „Y“. V tomto případě se již podle všeho jednalo o stroje smontované závodem Albatross ze součástek dodaných Íránci. Ještě později se podařilo identifikovat UAV typu Geraň-2 s identifikačními čísly, která začínají písmenem „K“. Tyto stroje jsou již sestavovány vesměs z komponent ruské výroby. Jejich drak má přitom vícevrstvou strukturu, která obsahuje uhlíková vlákna a polyuretanovou pěnu. Naproti tomu drak originálních UAV typu Shahed-136 íránské výroby má voštinovou strukturu s tvarem včelího plástu. Drak íránských UAV typu Shahed-136 navíc tvoří jeden celek, zatímco drak ruského UAV typu Geraň-2 je sestaven z několika sekcí. Kromě toho jsou UAV typu Geraň-2 ruské výroby opatřeny ruskými družicovými přijímači typu Kometa, které mají v porovnání s iránskými přijímači typu Nasir, jimiž jsou opatřeny originální íránské UAV typu Shahed-136, vyšší odolnost vůči rušení. Později začaly být do UAV typu Geraň-2 ruské výroby montovány též bojové hlavice domácí výroby. Ty jsou přitom označeny azbukou a nikoliv latinkou. Od léta roku 2023 se podařilo ve vracích UAV typu Geraň-2 nalézt nejméně tři různé bojové hlavice. V případě druhé a třetí z nich se přitom podle všeho jedná o upravené hlavice některé z ruských raket. Bojové hlavice ruských UAV typu Geraň-2 mají kumulativní a zápalný účinek. Některé z nich navíc obsahují elementy se směrovým účinkem v podobě wolframových kuliček. UAV typu Geraň-2, které byly vyrobeny v Rusku, jsou ale opatřeny též gelovou baterií ruské značky Delta Battery, zatímco íránské UAV typu Shahed-136 využívají baterii Li-on 18650. U některých exemplářů UAV typu Geraň-2 byl navíc nalezen motor čínské značky MicroPilot, který vychází, stejně jako íránský motor typu Mado MD550, z německého motoru typu Limbach L550E. U několika UAV typu Geraň-2 se zase podařilo najít 4G SIM karty ukrajinských mobilních operátorů. Nejméně jeden z nich byl současně vybaven též videokamerou. Určitý počet UAV typu Geraň-2 obdržel nestandardní černý nátěr. Díky němu jsou tyto stroje obtížněji odhalitelné na pozadí noční oblohy. Zmíněný nátěr ale údajně též snižuje jejich RCS (radiolokační odrazivá plocha), což je má činit obtížněji odhalitelnými radiolokátory PVO. Vzhledem k tomu, že je Rusko i Írán postižen západními sankcemi, přičemž ani jeden z těchto států není schopen UAV typu Geraň-2 (Shahed-136) vyrobit bez importovaných součástek, složení palubního vybavení těchto strojů je série od série dosti proměnlivé, a to podle toho, jaké výrobky se zrovna podaří sehnat. Přitom součástky, které se stanou nedostupnými, bývají někdy nahrazovány i méně kvalitními a (nebo) dražšími součástkami. Z tohoto důvodu se technická úroveň UAV typu Geraň-2 z různých sérií více či méně liší. UAV typu Geraň-2 vyrobené v Rusku mají navíc údajně větší poruchovost než originální íránské Shahedy-136. Právě špatná výrobní kvalita je dlouhodobě jednou z hlavních slabin ruských výrobků. Zpočátku Rusko UAV typu Geraň-2 používalo, spolu s UAV typu Geraň-1, především k útokům na ukrajinské dělostřelectvo o jiné vojenské cíle na taktické úrovni. Od poloviny října roku 2022 nicméně začaly být tyto stroje nasazovány v rámci strategických úderů na elektrárenské objekty, zejména pak na velké elektrárny a transformační stanice. Záměrem těchto útoků bylo připravit ukrajinské obyvatelstvo před zimou o dodávky tepla a elektřiny. Přitom se obvykle jednalo o kombinované útoky, na kterých se kromě sebevražedných UAV podílely též řízené střely s plochou dráhou letu, a popř. též balistické řízené střely, odpalované ze vzduchu, ze země a (nebo) z hladinových plavidel. Použití hned několika útočných prostředků najednou mělo přitom vést k zahlcení ukrajinské PVO. První takový úder byl uskutečněn v noci z 10. a 11. října. Další podobné údery následovaly z 16. na 17. října a 30. října. Každý další takový úder na ukrajinskou energetickou síť byl více systematický a lépe koordinovaný. Plánování úderů na elektrárenské objekty na Ukrajině přitom Rusům významně usnadňovala skutečnost, že o nich mají podrobné informace, neboť většina z nich byla vybudována ještě za dob SSSR. Největší slabinou v ukrajinské energetické síti se přitom ukázaly být transformační stanice, neboť vlastní elektrárny byly díky robustní konstrukci budov schopny ruským úderům poměrně účinně odolávat. Přitom oprava nebo výměna transformační stanice, bez které rozvodná síť nemůže fungovat, není rozhodně záležitostí na několik dní. Kromě toho zajistit desítkám transformačních stanic, které jsou rozesety po velmi rozlehlém území Ukrajiny, účinnou obranu před vzdušným napadením nebylo pro ukrajinskou PVO, která musela s omezenými prostředky bránit celou řadu dalších objektů, rozhodně jednoduché. Mezi červencem a srpnem roku 2023, tj. krátce poté, co Rusko odstoupilo od Černomořské obilné iniciativy, byly UAV typu Geraň-2 používány též k útokům přístaviště, které Ukrajinci využívají k expedici obilí, a vlastní sklady obilí. Konkrétně se jednalo o černomořský přístav Oděsa a přístaviště na řece Dunaji. Účelem těchto útoků se stalo poškození Ukrajinské ekonomiky. Export obolí je totiž pro Ukrajinu významným zdrojem příjmů, neboť se jedná o jednoho z největších vývozců této komodity na světě. Rusko ale UAV typu Geraň-2 začalo používat též k terorizování civilního obyvatelstva, a to ničením obytných budov a civilní infrastruktury. K shodnému účelu přitom Němci za druhé světové války používali rakety typu V-1 a V-2. Tak např. v září roku 2022 Rusové tyto stroje záměrně vyslali na Umán, když zde právě chasidští Židé slavily svátek Roš ha-šana (nový rok). Dne 4. dubna 2024 zase Rusko za pomoci UAV typu Geraň-2 podniklo masivní útok na město Charkov, a to hned ve dvou vlnách. Při první vlně přitom 15 těchto strojů zasáhlo obytné domy a civilní infrastrukturu. Druhá vlna útoků pak usmrtila nic netušící záchranáře, kteří přispěchali na pomoc obětem předešlého útoku. Právě záchranáři byly podle všeho již od počátku hlavním cílem druhé útočné vlně. Úkolem UAV typu Geraň-2 ve „speciální vojenské operaci“ je kromě ničení kritické infrastruktury a terorizování civilního obyvatelstva též k zahlcování a vyčerpávání ukrajinské PVO a vysávání ukrajinského obranného rozpočtu. V porovnání s jinými prostředky dálkového napadení z arsenálu ruských ozbrojených sil v podobě řízených střel s plochou dráhou letu a balistických řízených střel jsou sice UAV typu Geraň-2 o poznání levnější, na druhou stranu tyto stroje mají výrazně slabší bojovou hlavici. Zatímco hmotnost bojové hlavice UAV typu Geraň-2 činí pouhých 40 kg, hmotnost bojové hlavice řízených střel se pohybuje řádově ve stovkách kilogramů. Díky tomu je ničivá síla těchto strojů dosti omezená. Pro PVO Ukrajiny UAV typu Geraň-2 představovaly nemalou výzvu. Jedním z důvodů toho je jejich nízká rychlost, která činí 180 km/h. Ukrajinská PVO totiž v době, kdy Rusko začalo UAV typu Geraň-2 zapojovat do „speciální vojenské operace“, nedisponovalo radiolokátory, které by byly schopny odhalit a sledovat tak pomalé cíle. Díky malým rozměrům, velmi malé efektivní radiolokační odrazivé ploše (cca 0,01 m²) a velmi nízké IČ signatuře jsou navíc UAV typu Geraň-2 velmi obtížně odhalitelné cíle na větší vzdálenosti, zejména pak, když letí v přízemní výšce. Kromě toho je proti UAV typu Geraň-2 zcela nepoužitelné elektronické rušení, neboť je tento stroj ovládán autopilotem a nikoliv operátorem přes datalink. Následně byla proto na Ukrajině za asistence USA vybudována vícevrstvá PVO se stíhacími letouny typu MiG-29 (Fulcrum) a Su-27 (Flanker) sovětské výroby v první vrstvě, raketovými komplexy PVO v druhé vrstvě a hlavňovými zbraněmi ve vrstvě třetí. Jako nejvíce efektivní v boji s UAV typu Geraň-2 se přitom ukázaly být právě hlavňové zbraně, ať se jedná komplety typu Gepard nebo různé improvizace na korbách automobilů. Jedním z důvodů toho je skutečnost, že jsou UAV typu Geraň-2 díky nízké rychlosti, která přibližně odpovídá rychlosti dvouplošníků z 1. světové války, velmi snadným cílem pro obsluhy palných zbraní. Kromě toho tyto stroje na sebe na kilometry daleko upozorňují charakteristickým zvukem motoru, díky kterému si u Ukrajinců vysloužily přezdívku „moped“ či „sekačka na trávu“. Pro palné zbraně ale hovoří též dostatek cenově dostupné munice. Naproti tomu zásoby řízených střel jsou vždy omezené. Kromě toho jsou řízené střely daleko dražší než UAV typu Geraň-2. Z raketových kompletů PVO se přitom proti těmto strojům údajně nejvíce osvědčily přenosné komplety (MANPADS) typu Stinger a Piorun a mobilní komplety krátkého dosahu typu Osa-AKM (RS-SA-8 Gecko) a NAMSAMS 2. Protože je Ukrajina velmi rozlehlá, systémy ukrajinské PVO bývají obvykle umístěny pouze poblíž velkých měst a klíčových objektů infrastruktury. Široké mezery mezi oblastmi, které jsou pokryty pozemními prostředky PVO, mají pak na starosti stíhací letouny. Pro staré sovětské stíhačky jsou ale UAV typu Geraň-2 obtížně zachytitelným cílem, neboť jejich radiolokátory nebyly vyprojektovány k sledování a zaměřování pomalých vzdušných cílů pohybujících se ve velmi malých výškách. Dle vyjádření jednoho z pilotů stíhacího MiGu-29 (Fulcrum) UAV typu Geraň-2 na obrazovce radiolokátoru vypadají jako jedoucí kamiony. Sestřelování UAV typu Geraň-2 stíhacími letouny je navíc velmi riskantní, neboť přitom hrozí, že budou vystaveny účinku exploze jejich bojové hlavice. Používání stíhacích letounů k boji s těmito stroji je tedy velmi neefektivní. Přímou reakcí na tuto nemilou skutečnost se staly mobilní týmy PVO, které jsou vyzbrojeny improvizovanými mobilními systémy PVO s velkorážnými kulomety a přenosnými PLŘS. Při vyhledávání UAV typu Geraň-2 těmto mobilním týmům PVO vypomáhá improvizovaný výstražný systém, který k určení směru příletu a letové rychlosti těchto strojů využívá jeden z jejich nedostatků v podobě značné hlučnosti motoru. Zmíněný systém se přitom sestává ze soustavy cca 8 000 dva metry vysokých stožárů s mobilním telefonem a mikrofonem na vrcholu. Rusové se neustále snaží Ukrajinskou PVO všemožně ošálit a najít v ní mezery. To provádí např. tak, že přesouvají odpalovací zařízení UAV typu Geraň-2 o 5 až 10 km směrem doprava nebo doleva od původní startovací pozice, čímž mění letové trajektorie těchto strojů. Zaznamenány byly přitom též případy, kdy UAV typu Geraň-2 letěly v malé výšce nad řekou, aby se vyhnuly zorným polím radiolokátorů PVO. Od počátku invaze do 24. února 2024 Rusko na různé cíle na Ukrajině vypustilo úctyhodných 4 637 UAV řady Geraň. Ukrajinské PVO se přitom podařilo zneškodnit 3 605 z nich.

Verze:  -

Vyrobeno:  ?

Uživatelé:  Rusko

Navádění:   inerciální (autopilot) + satelitní

Pohon:       jeden pístový motor typu Mado MD550 s max. výkonem 50 hp        

Výzbroj:     tříštivo-trhavá o hmotnosti 40 kg