BUAA Ba-6

Typ:  nadzvukový výškový bezpilotní vzdušný terč

Určení:  působení v roli nepřátelského nadzvukového výškového letounu při výcviku obsluh raketových komplexů PVO

Historie:  V přímé reakci na americký výškový průzkumný speciál typu Lockheed SR-71 Blackbird s rychlostí řádu M=3 byl v ČLR v první polovině 60. let zahájen vývoj raketového komplexu PVO typu HQ-3 s výškovým dosahem 30 000 m. Zmíněný komplex využíval střelu, která byla pojata jako mírná zvětšenina střely raketového komplexu typu HQ-2 (CH-SA-1 Guideline), který nebyl ničím jiným, než kopií sovětského raketového komplexu typu S-75 (RS-SA-2 Guideline), a operačním se stal v červnu roku 1974. Raketový komplex typu HQ-3 byl používán výhradně k obraně hlavního města Pekingu. Celkem byly vyrobeny dvě naváděcí stanice a 158 střel v šesti sériích. Přímo vojákům bylo ale dodáno jen 150 z nich. Mezitím byly ale přelety průzkumných speciálů typu SR-71 Blackbird nad územím ČLR zastaveny, a tak se raketový komplex typu HQ-3 stal nepotřebným. V 80. letech byl proto v rámci reorganizace struktur PVO vyražen z provozu. Z toho samého důvodu se ještě výkonnější raketový komplex PVO typu HQ-4, který využíval dvoustupňovou střelu na bázi bezlicenční kopie americké PLŘS typu AIM-54 Phoenix, nedočkal ani sériové výroby. V přímé souvislosti se zahájením vývoje výkonných raketových komplexů PVO majících schopnost sestřelovat vzdušné cíle pohybující se vysoce nadzvukovou rychlostí ve výškách do 30-ti km v polovině 60. let vyvstala v ČLR poptávka po rychlém výškovém bezpilotním vzdušném terči. Protože mezitím, v roce 1960, vzájemné neshody mezi ČLR a SSSR vyústily přerušením vojensko-technické spolupráce ze strany SSSR, načež ČLR k tomuto svému vojensko-politickému spojenci a výhradnímu dodavateli vojenské techniky zaujala nepřátelský postoj, vývojem nadzvukového výškového bezpilotního vzdušného terče byl nakonec pověřen domácí průmysl. Program zmíněného stroje, který později vešel ve známost jako Ba-6, byl zahájen v roce 1964 a byl schválen, Národní obrannou vědecko-technologickou komisí, v prosinci toho samého roku. Vývojový úkol na téma Ba-6 byl přitom vypsán, Národním úřadem obranného průmyslu a Národní obrannou vědecko-technologickou komisí, v listopadu roku 1965. Zpočátku veškeré vývojové práce na tomto stroji probíhaly u 6. akademie. Na vývoji bezpilotního vzdušného terče typu Ba-6 se ale již od počátku podílela též BUAA (Beijing University of Aeronautics and Astronautics). V květnu roku 1967 byly nicméně Národním úřadem obranného průmyslu a Národní obrannou vědecko-technologickou komisí veškeré další práce na tomto stroji, včetně vývoje, stavby prototypů a zavedení do provozu, kompletně převedeny do BUAA. Bezpilotní vzdušný terč typu Ba-6 měl štíhlé válcovité tělo s kruhovým průřezem, protáhlým špičatým příďovým aerodynamickým krytem s ogiválním profilem a zaobleným záďovým aerodynamickým krytem. K bokům přídě trupu tohoto stroje, který měl délku cca 8 m a průměr 500 mm, byly uchyceny nevelké lichoběžníkové kachní plošky. Přibližně v druhé třetině délky trupu se nacházelo středoplošně uspořádané křídlo s rozpětím 2,65 m, plochou 3,50 m², nulovým vzepětím a půdorysem ve tvaru trojúhelníku s useknutými konci. K zádi trupu bezpilotního vzdušného terče typu Ba-6 byly připevněny ocasní plochy, které měly rovněž tvar trojúhelníku s useknutými konci. Ocasní plochy tohoto stroje se přitom sestávaly z jedné svislé plochy (SOP) a jedné středoplošně uspořádané vodorovné plochy (VOP) s výrazným záporným vzepětím. Ocasní polohy navíc doplňovala jedna nevelká lichoběžníková svislá ploška, která byla uchycena k hřbetu trupu, na úrovni odtokové hrany křídla. Pohon bezpilotního vzdušného terče typu Ba-6 obstarával jeden náporový motor typu CF-03B, který byl vyvinut 3. institutem Ministerstva leteckého průmyslu. Jeho instalace se nacházela uvnitř protáhlé štíhlé vřetenovité gondoly s kruhovým lapačem vzduchu (s regulačním kuželem uprostřed) na přídi a kruhovou tryskou na zádi, která byla uchycena k břichu trupu, na úrovni křídla, za pomoci nízkého protáhlého pylonu s obdélníkovým tvarem. Zmíněný motor měl přitom k dispozici 195 kg paliva. Bezpilotní vzdušný terč typu Ba-6 startoval z podvěsu nosného letounu v podobě speciálně upraveného středně těžkého dvoumotorového podzvukového bombardovacího letounu typu H-6 (Badger), který nebyl ničím jiným, než kopií sovětského bombardovacího letounu typu Tu-16 (Badger). Od svého nosiče se tento stroj odpoutával ve výšce 9 300 m při rychlosti M=0,75. Protože náporový motor pracuje až při určité rychlosti, nejprve byl bezpilotní vzdušný terč typu Ba-6 urychlen za pomoci odhazovatelného raketového motoru na TPL. Ten byl umístěn přímo za motorem náporovým a dokázal pracovat po dobu 2,5 až 4,7 s. Ve výšce 8 000 m měl přitom náporový motor typu CF-03B podávat tah 2 018 kp. V této výškové hladině měl být schopen bezpilotní vzdušný terč typu Ba-6 rozehnat na M=2,2. Naproti tomu ve výšce 20 000 m měl tah motoru typu CF-03B činit jen 446 kp. V této výškové hladině měl tento stroj dosahovat rychlosti M=2,5. V případě, kdy by bezpilotní terč typu Ba-6 nebyl sestřelen, se počítalo s jeho záchranou. K tomu sloužil padákový záchranný systém. Projektové práce na téma Ba-6 byly završeny v roce 1967. Ten samý rok byla zahájena stavba tří prototypů. Jeden z nich byl přitom vyhrazen pro statické zkoušky. Těmi přitom prošel v roce 1968. Další prototyp bezpilotního vzdušného terče typu Ba-6 byl vyhrazen pro integrační testy s nosičem v podobě letounu typu H-6 (Badger). K letovým zkouškám byl určen až prototyp třetí. Ke svému jedinému letu se přitom zmíněný stroj vydal v září roku 1969. Zmíněný let se ale neobešel bez problémů. V jeho průběhu se totiž objevily potíže se strukturní pevností. V roce 1970 byla zahájena stavba dalších čtyř prototypů bezpilotního vzdušného terče typu Ba-6. Další dva zkušební lety byly provedeny v roce 1972. Vývoj tohoto stroje ale nakonec nepřekročil prototypové stádium. Důvodem toho byly neúspěchy při vývoji jeho pohonné jednotky v podobě náporového motoru typu CF-03B.

Verze:  žádné

Vyrobeno:  sedm prototypů

Nosič:  H-6 (Badger)

Uživatelé:  žádní

Navádění:   inerciální (autopilot)

Pohon:       jeden náporový motor typu CF-03B s max. tahem 2 018 kp a jeden odhazovatelný urychlovací raketový motor na TPL