BUAA Beijing-4

Typ:  nadzvukový výškový bezpilotní vzdušný terč

Určení:  působení v roli nepřátelského nadzvukového výškového letounu při výcviku obsluh raketových komplexů PVO

Historie:  V červenci roku 1958 se v BUAA (Beijing University of Aeronautics and Astronautics) rozeběhly práce na projektu výškového nadzvukového bezpilotního vzdušného terče. Zmíněný stroj vešel ve známost jako Beijing-4 a měl sloužit k výcviku obsluh raketového komplexu PVO typu HQ-1/-2 (CH-SA-1 Guideline), který nebyl ničím jiným, než kopií sovětského raketového komplexu typu S-75 (RS-SA-2 Guideline). Bezpilotní vzdušný terč typu Beijing-4 měl mít rychlost M=2,0 až 2,5 a dostup 20 000 m. Jeho vytrvalost měla ale činit pouhých 3 až 5 min. Zmíněný stroj měl protáhlé vřetenovité tělo s kruhovým průřezem, proměnným průměrem a protáhlou špicí s ogiválním profilem. K bokům špice trupu bezpilotního vzdušného terče typu Beijing-4 byly uchyceny štíhlé kachní plošky s lichoběžníkovým půdorysem. Kachní plošky doplňovala jedna svislá ploška s identickým tvarem a identickými rozměry. Její instalace se přitom nacházela na hřbetu špice trupu, na úrovni kachních plošek. Přibližně v polovině délky trupu bezpilotního vzdušného terče typu Beijing-4 bylo umístěno středoplošně uspořádané deltakřídlo s rozpětím 2,34 m, plochou 1,86 m², nulovým vzepětím, šípovou náběžnou a přímou odtokovou hranou a useknutými konci. K zádi trupu tohoto stroje byly připevněny ocasní plochy. Ocasní plochy bezpilotního vzdušného terče typu Beijing-4 se stávaly ze čtyř rozměrných lichoběžníkových ploch, které měly vzájemné uspořádání do tvaru písmene „X“, a připomínaly stabilizační plochy rakety. Pohon tohoto stroje obstarávala dvojice náporových motorů neznámého typu s max. tahem po 540 kp. Jejich instalace se nacházela uvnitř dvou štíhlých protáhlých válcovitých gondol s kruhovým lapačem vzduchu (s regulačním kuželem uprostřed) na přídi a kruhovou tryskou na zádi. Motorové gondoly byly uchyceny k okrajům střední partie břicha trupu, na úrovni křídla, a to za pomoci podlouhlých nízkých pylonů majících sklon směrem od sebe. Zásoba paliva přitom činila 180 kg. Zmíněný stroj startoval, ve výškách cca 10 000 až 11 000 m, z podvěsu speciálně upraveného lehkého dvoumotorového podzvukového bombardovacího letounu typu Il-28 (Beagle) sovětské výroby. Zmíněný letoun přitom mohl bezpilotní vzdušný terč typu Beijing-4 přepravovat v počtu jednoho exempláře, a to pod trupem. Protože náporové motory pracují až při určité rychlosti, nejprve byl tento stroj urychlen za pomoci čtyř odhazovatelných raketových motorů na TPL. V případě, kdy by nebyl sestřelen, se počítalo s jeho záchranou. K tomu sloužil padákový záchranný systém. Konstrukční práce na téma Beijing-4 se podařilo završit v červnu roku 1959. V listopadu toho samého roku se rozeběhly pozemní zkoušky. Přípravy na zkoušky letové byly zahájeny v únoru roku 1960. Poté, mezi dubnem a červnem toho samého roku, byly uskutečněny dva zkušební lety, které byly zaměřeny na prověření stability a ovladatelnosti letounu typu Il-28 (Beagle) s bezpilotním vzdušným terčem typu Beijing-4 v podvěsu. Protože zmíněné testy prokázaly, že let letounu typu Il-28 (Beagle) se zmíněným strojem v podvěsu neprovází žádné problémy, v červnu roku 1960 mohl být uskutečněn první vzdušný start. Pro potřeby zkušebního programu byly zhotoveny čtyři zmenšené demonstrátory, dva v měřítku 1:4 a dva v měřítku 1:2, a tři reálné prototypy (X01 až X03). Zatímco prototyp X01 byl vyhrazen pro statické a dynamické testy a pozemní zkoušky, jejichž součástí se mimo jiné stalo ověřování procedury manipulace na zemi a navěšování a svěšování ze závěsníku nosiče, posláním prototypu X02 bylo ověření činnosti urychlovacích raketových motorů na TPL. Pro plnohodnotné letové zkoušky byl určen až prototyp X03. Zmíněný stroj byl proto mimo jiné opatřen autopilotem, kamerou a palubní měřící a záznamovou aparaturou (tzv. černou skříňkou). Při letových zkouškách 1:4 demonstrátorů ještě nebyla měřena žádná data. Měření různých parametrů se stalo až součástí zkoušek 1:2 demonstrátorů. V důsledku různých závad se ale nakonec v průběhu zkoušek těchto strojů nepodařilo naměřit žádná data. Statické a dynamické zkoušky prototypu X01 byly úspěšné. V jejich průběhu se podařilo potvrdit, že tento stroj má požadované pevnostní charakteristiky. Letové zkoušky prototypu X03 pak potvrdily celkovou životaschopnost koncepce bezpilotního vzdušného terče typu Beijing-4. Start z podvěsu nosiče se obešel bez problémů. Bezproblémově pracovaly též raketové urychlovací jednotky, stejně jako palubní měřící a záznamová aparatura a automatický padákový záchranný systém. I přesto se ale bezpilotní vzdušný terč typu Beijing-4 sériové výroby nedočkal.

Verze:  žádné

Vyrobeno:  dva 1:4 demonstrátory, dva 1:2 demonstrátory a tři 1:1 prototypy

Nosič:  Il-28 (Beagle) – 1 ks

Uživatelé:  žádní

Navádění:   inerciální (autopilot)

Pohon:       dva náporové motory neznámého typu s max. tahem po 540 kp a čtyři odhazovatelné urychlovací raketové motory na TPL s max. tahem po 1 700 kp