R-98R/T (AA-3C/D Anab C/D)

Typ:  pokročilá modifikace letecké protiletadlové řízené střely středního dosahu typu R-8M1R/M1T

Určení:  ničení vzdušných cílů (strategické bombardovací letouny a jiné rozměrné málo manévrující cíle) útokem ze zadní i z přední polosféry za všech meteorologických podmínek ve dne i v noci

Vyvinul:  OKB-4 M.R. Bisnovata

Odlišnosti modelu R-98T/R od typu R-8M1T/M1R:

- instalace nové samonaváděcí hlavice

- instalace motoru typu PRD-25SM (na místo typu PRD-25)

Verze:

R-98T (AA-3D Anab D) – modifikace střely typu R-98 s instalací pasivní IČ samonaváděcí hlavice za nevelkým polokulovitým průzračným krytem včleněným do ogivální špice trupu

R-98R (AA-3C Anab C) – modifikace střely typu R-98 s instalací poloaktivní radiolokační samonaváděcí hlavice typu PARG-14-VV na místo pasivní IČ samonaváděcí hlavice uvnitř kónické špice trupu zhotovené z dielektrického materiálu

Historie:  Do vývoje pokročilých modifikací protiletadlové řízené střely (PLŘS) typu R-8MT/MR, která byla spolu se svým nosičem v podobě jednomotorového radarem typu RP-11 Orjol vybaveného přepadového stíhače typu Su-11 (T-47) do výzbroje PVO oficiálně zavedena v roce 1962, se OKB-4 pustila prakticky ještě za chodu státních zkoušek této zbraně. První z nich se přitom stal model R-8M1T/M1T. Ten byl na rozdíl od svého předchůdce v podobě střely typu R-8MT/MR schopen napadat vzdušné cíle, které se pohybovaly i v malých výškách. Součástí výzbroje PVO se přitom tato střela stala v roce 1963, a to jako jedna z komponent zbraňového systému radarem typu Orjol-D, resp. radarem typu Orjol-D58, vybavených dvoumotorových přepadových stíhačů typu Jak-28P a Su-15. Další etapa modernizačního programu střednědosahové PLŘS typu K-8M (R-8M) dala za vznik modelu K-8M2. Na tuto střelu byly ale kladeny daleko přísnější požadavky než na model K-8M1 (R-8M1), neboť měla být ve verzi s poloaktivním radiolokačním samonavedením schopna napadat vzdušné cíle nejen ze zadní, jako všechny předchozí verze střel řady K-8M, ale i útokem z přední polosféry. PLŘS typu K-8M2 přitom vzešla z výnosu ze dne 5. února 1962 a stejně jako střely typu K-8M a K-8M1 byla vyprojektována ve verzi s pasivním IČ a poloaktivním RL samonavedením. Nosičem této zbraně se stal radarem typu Orjol-D58 vybavený přepadový stíhací letoun pro velké výšky typu Su-15 (T-58D) spolu s přepadovým stíhacím letounem pro malé a střední výšky typu Jak-28P, jehož zbraňový systém byl zase vstavěn na radaru typu Orjol-DM. Prvních 31 zkušebních exemplářů střely typu K-8M2 bylo k dispozici již v roce 1963. Ještě v průběhu toho samého roku prototypy letounu Su-15, známé jako T-58D, uskutečnily několik simulovaných přepadů bombardovacích letounů typu Il-28, Jak-28 a Tu-16 v konfiguraci s PLŘS typu K-8M2 ve verzi s poloaktivním RL samonavedením v podvěsu. Posláním zmíněných přepadů se přitom stalo prověření schopnosti naváděcí soustavy této zbraně zaměřit vzdušný cíl z přední polosféry. Mezitím ty samé letouny odpálily, ve výškách 10 000 a 15 000 m, dvě střely typu K-8M2 ve verzi s pasivním IČ samonavedením na padákové terče typu M-6. V roce 1964 pak prototypy letounu Su-15 (T-58D) v rámci zkoušek celého vzdušného raketového komplexu PVO typu T-58-98, který se sestával z přepadového stíhače typu T-58D, palubního radaru typu Orjol-D58 a dvou PLŘS typu K-8M2 (K-98), vypustily dalších 28 střel typu K-8M2, 10 telemetrických a 18 bojových. Zatímco jedenáct z nich bylo odpáleno ze zadní polosféry na bezpilotní terčové letouny typu M-28 (Il-28) a Jak-25, dalších sedm napadlo z přední polosféry bezpilotní terčové letouny typu M-28 (Il-28). Cílem všech 10-ti telemetrických K-8M2 se zase staly padákové terče typu M-6 a PM-4108. Celý zkušební program komplexu typu T-58-98 bylo možné považovat za úspěšný, neboť všechny odpáleném střely typu K-8M2 dosáhly svého cíle. Neméně úspěšné byly přitom i zkoušky této střely jako hlavní zbraně méně výkonného Jaku-28P. Tyto stroje totiž za pomoci střel typu K-8M2 opatřených instalací nové poloaktivní RL samonaváděcí hlavice typu PARG-14-VV poslaly ve výškách 7 000 až 17 000 m útokem ze zadní nebo z přední polosféry k zemi celkem 14 bezpilotních terčových letounů typu M-28 (Il-28). V průběhu státních zkoušek celého komplexu T-58-98, které se podařilo završit v červnu roku 1964, pak letouny typu T-58D vypustily celkem 45 PLŘS řady K-8M2 (a K-8M1) a sestřelily celkem devět bezpilotních terčových letounů, sedm M-28 (Il-28) jeden M-17 (MiG-17) a jeden Jak-25RV. Státní zkoušky PLŘS typu K-8M2 jako jedné z komponent komplexu typu Jak-28P-98, který se zase sestával z letounu typu Jak-28P, palubního radaru typu Orjol-DM a dvou těchto střel, byly úspěšně ukončeny rok nato. Oficiálně operačně způsobilým se celý vzdušný raketový komplex PVO typu T-58-98 stal, jako model Su-15-98, dne 30. dubna 1965. Zatímco označení letounu T-58D bylo v této souvislosti změněno na Su-15, radar typu Orjol-D58 obdržel služební označení RP-15, pro vlastní PLŘS typu K-8M2 se začalo používat označení R-98T/-98R. Kromě již zmíněných letounů typu Su-15 a Jak-28P se tyto střely později staly též součástí zbraňového systému pokročilejšího radarem typu Tajfun, resp. radarem typu RP-26 Tajfun-M, vybaveného letounu typu Su-15T, resp. Su-15TM, a jeho cvičně-bojového protějšku Su-15UM. Protože tento dvoumístný model postrádal instalaci palubního radaru, na rozdíl od letounů typu Su-15T a Su-15TM nemohl používat střelu typu R-98R s poloaktivním RL samonavedením. Produkcí PLŘS řady R-98 se zabýval kostinovský závod č.455 (MZ Strela). Ve výrobním programu zmíněného podniku se přitom tyto střely udržely až do roku 1973.

Uživatelé:  pouze SSSR (po rozpadu Rusko a Ukrajina)

Nosič:  Jak-28P (‘Firebar B’) - 2 ks (1 ks R-98R + 1 ks R-98T), Su-15 (‘Flagon A/D’) - 2 ks (1 ks R-98R + 1 ks R-98T), Su-15T (‘Flagon D’) - 2 ks (1 ks R-98R + 1 ks R-98T) a Su-15UM (‘Flagon G’) - 2 ks R-98T

Způsob navedení:  R-98R: poloaktivní radiolokační samonaváděcí hlavice typu PARG-14-VV (navádění na odraz elektromagnetického záření střeleckého radiolokátoru nosiče od cíle); R-98T: pasivní IČ samonaváděcí hlavice (navádění na tepelnou stopu cíle)

Pohon:  jeden raketový motor na TPL typu Kartukov PRD-25SM

Bojová hlavice:  fragmentovaná o hmotnosti 40 kg s bezkontaktním rádiovým přibližovacím zapalovačem typu Snegir-M

PPS = přední polosféra

ZPS = zadní polosféra

Poslední úpravy provedeny dne: 18.4.2012