R-8MR (AA-3A Anab A)

Typ:  modifikace letecké protiletadlové řízené střely středního dosahu typu R-8MT s poloaktivní radiolokační samonaváděcí soustavou na místo pasivní IČ samonaváděcí soustavy

Určení:  ničení vzdušných cílů (strategické bombardovací letouny a jiné rozměrné málo manévrující cíle) útokem ze zadní polosféry za všech meteorologických podmínek ve dne i v noci

Vyvinul:  OKB-4 M.R. Bisnovata

Odlišnosti od modelu R-8MT:

- instalace poloaktivní radiolokační samonaváděcí hlavice typu PARG-1-VV na místo pasivní IČ samonaváděcí hlavice typu S1D-58 v překonstruované přídi trupu s kuželovitou špicí, která je zhotovena z dielektrického materiálu, na místo ogivální špice s nevelkým polokulovitým průzračným krytem v čele

Historie:  Protiletadlová řízená střela typu K-8M vzešla z výnosu ze dne 16. dubna 1958 a do zbraňového systému svého nosiče v podobě radarem typu Orjol vybaveného jednomotorového přepadového stíhače typu T-47 byla zařazena hned ve dvou verzích vzájemně se od sebe odlišujících způsobem navedení. Důvodem tohoto rozhodnutí se přitom stala skutečnost, že každá ze zvolených naváděcích soustav v podobě pasivní IČ samonaváděcí hlavice typu S1D-58 z dílny institutu CKB-589 a poloaktivní radiolokační samonaváděcí hlavice typu PARG-1-VV z dílny institutu NII-648 měla své klady a zápory. Zatímco pasivní IČ samonaváděcí hlavice typu S1D-58 pracovala, na rozdíl od poloaktivní RL samonaváděcí soustavy typu PARG-1-VV, i za podmínek silného elektronického rušení, poloaktivní RL samonaváděcí hlavice typu PARG-1-VV byla, na rozdíl od pasivní IČ samonaváděcí soustavy typu S1D-58, použitelná i za špatných meteorologických podmínek. Celý vzdušný raketový komplex PVO, který se sestával z přepadového stíhače typu T-47, palubního radiolokátoru typu Orjol a dvou PLŘS řady K-8M, přitom obdržel označení T-3-8M. Zatímco modifikace střely typu K-8M s instalací pasivní IČ samonaváděcí hlavice typu S1D-58 vešla ve známost jako model K-8MT (iz.24-2N), modifikace této zbraně s instalací poloaktivní radiolokační samonaváděcí soustavy typu PARG-1-VV obdržela označení K-8MR (iz.24-2V). Jako první se přitom realizace dočkal model K-8MT. Zpracováním projektu modelu K-8MR s poloaktivní RL samonaváděcí soustavou byla totiž OKB-4 oficiálně pověřena až dne 18. července 1959. Kuli průtahům s dodávkou naváděcích hlavic typu PARG-1-VV a palubních radiolokátorů typu Orjol a nových motorů pro flotilu zkušebních nosičů typu T-47 se první etapa státních zkoušek této zbraně nakonec rozeběhla až v červnu roku 1960. V rámci první etapy státních zkoušek, která probíhala paralelně se zkouškami závodními, letouny řady T-47 vykonaly, mezi 15. červnem 1960 a 2. srpnem téhož roku, celkem 15 zkušebních letů s 11-ti střelami typu K-8MR v podvěsu. Zatímco v průběhu třech z těchto letů byla prověřována kompatibilita jednotlivých komponent celého komplexu T-3-8M, posláním dalších pěti letů se stalo stanovení max. vzdálenosti, na kterou lze zachytit vzdušný cíl o velikosti středního bombardéru typu Tu-16. Přepad tohoto bombardovacího letounu byl uskutečněn až v průběhu dalšího letu. Součástí následujících tří letů se pak staly střelby na pokovený padákový terč typu PM-4109. V průběhu posledních dvou zkušebních letů byly zase postřelovány bezpilotní terčové letouny typu M-28 (Il-28). K podpisu závěrečné zprávy z první etapy státních zkoušek střely typu K-8MR došlo dne 15. srpna 1960. V průběhu druhé etapy státních zkoušek PLŘS typu K-8MR letouny typu T-47 do konce toho samého roku vykonaly dalších 25 zkušebních letů a vypustily dalších 29 těchto střel na padákové terče typu PM-4109 a bezpilotní terčové letouny typu M-19 (MiG-19) a M-28 (Il-28). Protože se mezitím podařilo odhalit některé nedostatky v konstrukci vlastní střely i palubního radaru nosiče, které bylo nezbytné odstranit, a navíc poslední čtvrtletí roku 1960 panovaly velmi špatné meteorologické podmínky, program státních zkoušek střely typu K-8MR se nakonec zatáhl až do 8. července 1961. V průběhu první poloviny roku 1961 přitom letouny typu T-47 uskutečnily dalších 191 zkušebních letů, 118 v rámci vlastního programu státních zkoušek a 73 v rámci dolaďování, a vypustily dalších pět střel typu K-8MR. Sériová výroba celého vzdušného raketového komplexu PVO typu T-3-8M se s oficiální zelenou setkala dne 27. listopadu téhož roku. Za operačně plně způsobilý byl přitom tento zbraňový systém, jako model Su-11-8M, oficiálně prohlášen dne 12. ledna 1962. Zatímco označení letounu T-47 se v této souvislosti změnilo na Su-11, radar typu Orjol obdržel služební označení RP-11, vlastní PLŘS typu K-8MT/MR, které se tímto staly prvními operačními samonaváděcími PLŘS sovětské konstrukce, byly od tohoto data známy jako R-8MT/MR. Později se PLŘS této řady staly též součástí zbraňového systému přepadové modifikace dvoumotorového frontového bombardéru typu Jak-28, známé jako Jak-28P.

Uživatelé:  pouze SSSR

Nosič:  Su-11 (‘Fishpot C’) - 1 ks (+ 1 ks R-8MT) a Jak-28P (‘Firebar’) - 1 ks (+ 1 ks R-8MT)

Naváděcí systém:  poloaktivní radiolokační samonaváděcí hlavice typu PARG-1-VV (navádění na odraz elektromagnetického záření střeleckého radiolokátoru nosiče od cíle)

Pohon:  jeden raketový motor na TPL typu Kartukov PRD-25 s max. tahem 11 250 kp

Bojová hlavice:  fragmentovaná o hmotnosti 40 kg s bezkontaktním rádiovým přibližovacím zapalovačem typu Snegir-M

Poslední úpravy provedeny dne: 18.4.2012