R-3S (AA-2B Atoll B)

Typ:  pokročilá modifikace protiletadlové řízené střely krátkého dosahu typu R-3S (bez licence vyráběná kopie americké střely typu AIM-9B Sidewinder) s prodlouženým dosahem

Určení:  ničení vzdušných cílů (pouze málo manévrující bombardovací letouny) útokem ze zadní polosféry za denní doby a za dobrých meteorologickým podmínek

Vyvinul:  OKB-134 I.I.Toropova (od roku 1967 známa jako Vympel)

Odlišnosti od modelu R-3:     

- instalace nového plynového generátoru typu GG-6 – ten udrží palubní systémy této zbraně v chodu po dobu až 21 sec (na místo 11 sec)

Historie:  To, že je v silách domácího průmyslu zajistit kopii americké krátkodosahové protiletadlové řízené střely s pasivním IČ navedením typu AIM-9B Sidewinder v podobě typu R-3 (K-13) větší dosah proti podzvukovým vzdušným cílům odhalila již první série střeleckých zkoušek této zbraně, která byla realizována mezi březnem a dubnem roku 1959. Jak vyplynulo ze zmíněných zkoušek, tohoto cíle bylo možné dosáhnout pouhou zástavbou výkonnější plynového generátoru, jenž by dokázal udržet palubní systémy střely typu R-3 (K-13) v chodu po delší dobu. Vývojem takto vylepšené střely typu R-3 (K-13), která následně vešla ve známost pod prototypovým označením K-13A, byla přitom OKB-134 I.I. Toropova oficiálně pověřena dne 22. srpna 1959, tedy ještě před ukončením závodních zkoušek základní modifikace této zbraně. Závodní zkoušky střely typu K-13A se rozeběhly na počátku roku 1960. Poslání vzdušného cíle se zpočátku zastávaly pilotované letouny typu Il-28, MiG-19, MiG-21, Su-9 a Tu-16. Ostré střelby byly ale realizovány na bezpilotní vzdušné terče typu M-17 (MiG-17) a M-28 (Il-28). Celý program závodních zkoušek této zbraně se podařilo úspěšně završit v srpnu téhož roku. Zatímco v průběhu první etapy závodních zkoušek zkušební exempláře střely typu K-13A startovaly ze závěsníků druhého prototypu denního frontového stíhače typu Je-6T/2 (MiG-21F), pro potřeby druhé etapy závodních zkoušek této zbraně byl vyhrazen třetí a čtvrtý prototyp radarem vybaveného přepadového MiGu-21P/PF (Je-7/3 a Je-7/4) spolu s druhým prototypem dvoumístného cvičně-bojového MiGu-21U (Je-6U/2). V průběhu státních zkoušek střely K-13A, do kterých se zapojil též druhý prototyp přepadového MiGu-21P (Je-7/2), bylo, do konce června roku 1961, vypuštěno dalších 32 zkušebních exemplářů této zbraně. Za jejich pomoci se přitom podařilo sestřelit pět stíhacích MiGů-17 a jeden bombardovací Il-28. Operačně plně způsobilou se střela typu K-13A spolu se svým prvním nosičem v podobě přepadového stíhacího MiGu-21PF oficiálně stala dne 2. března 1962. V této souvislosti bylo označené této zbraně změněno na R-3S.

Uživatelé:  Afghánistán, Alžír, Angola, Bangladéš, ČLR, ČSSR (po rozpadu ČR i SR), Egypt, Etiopie, Finsko, Guinea, Indie, Irák, Jemen, Jugoslávie (po rozpadu Chorvatsko a Srbsko), Kambodža, KLDR, Kongo, Kuba, Laos, Libye, Madagaskar, Maďarsko, Mali, Mongolsko, Mosambik, Nigerie, Peru, Polsko, Rumunsko, Somálsko, SSSR (po rozpadu Ázerbajdžán, Bělorusko, Gruzie, Kazachstán, Moldavie, Rusko a Ukrajina), Súdán, Sýrie, Vietnam a Zambezi

Nosič:  Jak-28P (‘Firebar B’) - 2 ks, MiG-17F (‘Fresco C’) - 2 ks, MiG-19PT/SF (‘Farmer B/D’) - 2 ks, MiG-21F-13 (‘Fishbed C/E’) - 2 ks, MiG-21PF (‘Fishbed D’) - 2 ks, MiG-21PFS (‘Fishbed D/F’) - 2 ks, MiG-21PFM (‘Fishbed F’) - 2 ks, MiG-21R (‘Fishbed H’) - 2 ks, MiG-21S/SM/M/MF (‘Fishbed J’) - 4 ks, MiG-21SMT (‘Fishbed K’) - 4 ks, MiG-21bis (‘Fishbed L/N’) - 4 ks, MiG-21U/US/UM (‘Mongol’) - 2 ks, MiG-23S (‘Flogger A’) - 4 ks, MiG-23M/MF (‘Flogger B’) - 4 ks, MiG-23UB/UM (‘Flogger C’) - 4 ks, MiG-23MS (‘Flogger E’) - 4 ks, MiG-23B/BN (‘Flogger F/H’) - 2 ks, MiG-23ML/P (‘Flogger G’) - 4 ks, MiG-27 (‘Flogger D’) - 2 ks, Su-20 (‘Fitter C’) - 2 ks, Su-22 (‘Fitter F’) - 2 ks, Su-22M/M3 (‘Fitter J’) - 2 ks, Su-22U (‘Fitter E’) - 2 ks, Su-22UM3/UM3K (‘Fitter G’) - 2 ks, Su-22M4 (‘Fitter K’) - 2 ks a Su-25 (‘Frogfoot A’) - 2 ks

Naváděcí systém:  pasivní IČ samonaváděcí hlavice typu TGS-13K (navádění na tepelnou stopu cíle)

Pohon:  jeden raketový motor na TPL typu PRD-80A s max. tahem 3 800 kp

Bojová hlavice:  fragmentovaná o hmotnosti 11,3 kg s mechanickým nárazovým zapalovačem a bezkontaktním optickým přibližovacím zapalovačem typu NOV-13K

Poslední úpravy provedeny dne: 4.3.2012