R-24T (AA-7D Apex D)

Typ:  modifikace letecké protiletadlové řízené střely středního dosahu typu R-24R s pasivní IČ samonaváděcí soustavou na místo poloaktivní radiolokační

Určení:  ničení vzdušných cílů nacházejících se ve velkých i v malých výškách útokem ze zadní i z přední polosféry

Vyvinul:  Vympel (do roku 1967 znám jako OKB-134 I.I.Toropova)

Odlišnosti od typu R-24R:

- instalace pasivní IČ samonaváděcí hlavice typu TGS-23T4 na místo poloaktivní radiolokační samonaváděcí hlavice typu RGS-24 za nevelkým polokulovitým průzračným krytem včleněným do ogivální špice zkrácené přídě trupu (celá špice trupu modelu R-24R byla naproti tomu zhotovena z dielektrického materiálu)

Historie:  Práce na pokročilé modifikaci střednědosahové protiletadlové řízené střely (PLŘS) typu R-23 (K-23), která se stala (ve verzi R-23R s poloaktivním radiolokačním samonavedením a ve verzi R-23T s pasivním IČ samonavedením) spolu se svým nosičem v podobě radarem typu RP-23D Safír-23D vybaveného frontového stíhače typu MiG-23M oficiálně operačně způsobilou dne 9. ledna 1974, byly zahájeny již v roce 1973. Zmíněná modifikace střely přitom vešla ve známost pod označením K-24 (původně K-23M) a původně byla vyprojektována pouze ve verzi s poloaktivní radiolokační samonavádění soustavou. Ta přitom obdržela označení R-24R (K-24R). Protože by ale provoz PLŘS typu R-24R po boku modelu R-23T s pasivní IČ samonaváděcí soustavou sebou přinášel nemalé komplikace z hlediska logistického zabezpečení a údržby, neboť se tyto dvě verze střely R-23 (K-23) od sebe v mnohém lišily (vnitřní uspořádání trupu, typ motoru, konstrukce křídla, vestavěné palubní systémy), dne 4. dubna 1975 byla konstrukční kancelář Vympel nakonec pověřena též vývojem modifikace této zbraně s pasivním IČ samonavedením. Úvodní projekt tohoto přímého nástupce PLŘS typu R-23T, který vešel ve známost pod prototypovým označením K-24T, přitom spatřil světlo světa v roce 1976. Přestože byla řada konstrukčních sestav střely typu K-24T k dispozici již v roce 1975, kuli průtahům ve vývoji nové pasivní IČ samonaváděcí hlavici v podobě typu TGS-23T4 se střelecké zkoušky této zbraně nakonec rozeběhly až v roce 1978. Zatímco první dvě střely typu K-24T vzlétly ze speciální pozemní startovací rampy, dalších 11 těchto střel odstartovalo ze zbraňových závěsníků letounů typu MiG-23P a MiG-23UB. V roce 1979 pak oba zmíněné MiGy spolu s dalším MiGem-23P vypustily dalších 14 střel typu K-24T. Zatímco let šesti z nich probíhal po předem naprogramované dráze, zbylých osm střeleb bylo řízených. Tomu přitom ještě v tom samém roce následoval start dalších 16-ti těchto střel, 14-ti bojových a dvou autonomních (řízených pouze autopilotem). Tímto byla druhá etapa státních zkoušek střely typu K-24T prohlášena za ukončenou. K podpisu příslušné závěrečné zprávy přitom došlo na počátku roku 1980. Za operačně plně způsobilou byla střela typu K-24 v obou dvou zmíněných modifikacích, K-24R a K-24T, oficiálně, jako model R-24  (resp. jako model R-24R a R-24T), prohlášena dne 6. dubna 1981. Nosičem této zbraně se přitom stal frontový MiG-23ML spolu s odvozeným přepadovým MiGem-23P.

Uživatelé:  SSSR, Sýrie, ?

Nosič:  MiG-23MLA/P (‘Flogger G’) - 1 ks (+ 1 ks R-24R) a MiG-23MLD (‘Flogger G/K’) - 1 ks (+ 1 ks R-24R)

Naváděcí systém:  pasivní IČ samonaváděcí hlavice typu TGS-23T4 (navádění na tepelnou stopu cíle)

Pohon:  jeden raketový motor na TPL typu PRD-287

Bojová hlavice:  fragmentovaná o hmotnosti 35 kg (dosah střepin 10 m) s bezkontaktním rádiovým přibližovacím zapalovačem typu Skvorec

Poslední úpravy provedeny dne: 28.4.2012