R-23R (AA-7A Apex A)

Typ:  modifikace letecké protiletadlové řízené střely středního dosahu typu R-23T s poloaktivní radiolokační samonaváděcí soustavou na místo pasivní IČ

Určení:  ničení vzdušných cílů nacházejících se ve velkých i v malých výškách útokem ze zadní i z přední polosféry za všech meteorologických podmínek ve dne i v noci

Vyvinul:  OKB-134 I.I.Toropova (od roku 1967 známa jako Vympel)

Odlišnosti od typu R-23T:

- instalace poloaktivní radiolokační samonaváděcí hlavice typu RGS-23 na místo pasivní IČ samonaváděcí hlavice typu TGS-23 v prodloužené přídi trupu s ogivální špicí z dielektrického materiálu bez nevelkého polokulovitého průzračného krytu v čele

Historie:  Protiletadlová řízená střela (PLŘS) středního dosahu typu K-23 vznikla v rámci programu frontového radarem typu Safír-23 vybaveného stíhače typu MiG-23 jako přímý protějšek amerických PLŘS řady AIM-7 Sparrow. Tyto střely se přitom mimo jiné staly též součástí zbraňového systému prvního amerického taktického stíhače třetí generace typu F-4 Phantom II (spolu s krátkodosahovými PLŘS řady AIM-9 Sidewinder), tedy letounu, jemuž měl výše uvedený MiG-23 tvořit plnohodnotnou protiváhu. Přestože navádění všech verzí střel řady AIM-7 Sparrow zajišťovala poloaktivní RL samonaváděcí hlavice, PLŘS typu K-23 byla vyprojektována, dle tehdejších sovětských zvyklostí, hned ve dvou modifikacích vzájemně se od sebe odlišujících způsobem navedení. Zatímco model K-23R obdržel poloaktivní radiolokační samonaváděcí systém, navádění modelu K-23T zajišťovala pasivní IČ samonaváděcí hlavice. Důvodem vzniku posledně uvedené modifikace střely typu K-23, K-23T, se přitom stala skutečnost, že pasivní IČ samonaváděcí soustava pracuje zcela autonomně (navádění na tepelnou stopu cíle) a navíc je, na rozdíl od poloaktivní RL naváděcí soustavy, použitelná i za podmínek silného elektronického rušení. Protože byl poloaktivní RL samonaváděcí systém modelu K-23R (naváděcí na odraz elektromagnetického záření radaru nosiče od cíle) na rozdíl od pasivní IČ samonaváděcí soustavy modelu K-23T závislý na palubním radiolokátoru nosiče v podobě typu Safír-23, jehož vývoj se nacházel ve skluzu, zkoušky střely typu K-23 v této verzi se rozeběhly o celé dva roky později. První PLŘS typu K-23R v autonomní (pouze autopilotem řízené) modifikaci proto vzlétly teprve až v roce 1969. Rok nato dvojice MiGů-23 uskutečnila též první střelby na vzdušné cíle. Dalších 19 střeleb, které ale odhalily některé defekty v naváděcí soustavě, bylo realizováno v roce 1972. K těmto střelbám přitom již posloužily nové vypouštěcí lišty typu APU-23M, které byly ke spodní ploše křídla nosiče uchyceny za pomoci dvou štíhlých tandemově uspořádaných pylonů. V průběhu roku 1972 se podařilo uskutečnit rovněž 15 střeleb v rámci první etapy zkoušek státních. Opravy MiGu-23, který zastával roli vzdušné zkušebny střely K-23R, ale tuto část státních zkoušek nakonec zatáhly až do 24. dubna 1973. Naproti tomu druhou etapu státních zkoušek se podařilo dokončit za poměrně krátkou dobu. K podpisu příslušné závěrečné zprávy přitom došlo už dne 15. října toho samého roku. Za celý rok 1973 bylo v rámci státních zkoušek PLŘS typu K-23R vypuštěno celkem 37 těchto střel. Operačně plně způsobilou se přitom PLŘS typu K-23 v obou zmíněných verzích, K-23R a K-23T, spolu se svým nosičem v podobě radarem typu RP-23D Safír-23D vybaveného frontového stíhače typu MiG-23M oficiálně stala dne 9. ledna 1974. Zatímco označení modelu K-23R se v této souvislosti změnilo na R-23R, střela typu K-23T vešla ve známost jako R-23T.

Uživatelé:  Afghánistán, Alžír, Angola, Bulharsko, ČSSR, Indie, Irák, Jižní Jemen, KLDR, Kuba, Libye, Maďarsko, NDR, Pobřeží Slonoviny, Polsko, Rumunsko, SSSR, Sýrie a Vietnam

Nosič:  MiG-23M/MF (‘Flogger B’) - 1 ks (+ 1 ks R-23T), MiG-23ML/MLA/P (‘Flogger G’) - 1 ks (+ 1 ks R-23T) a MiG-23MLD (‘Flogger G/K’) - 1 ks (+ 1 ks R-23T)

Naváděcí systém:  poloaktivní radiolokační samonaváděcí hlavice typu RGS-23 (navádění na odraz elektromagnetického záření střeleckého radiolokátoru nosiče od cíle)

Pohon:  jeden raketový motor na TPL typu PRD-194

Bojová hlavice:  fragmentovaná o hmotnosti 25 kg (dosah střepin 8 m) s bezkontaktním rádiovým přibližovacím zapalovačem typu Čajka

Poslední úpravy provedeny dne: 28.4.2012