K-7S

Typ:  modifikace letecké protiletadlové řízené střely krátkého dosahu typu K-7L s pasivním IČ navedením na místo povelového

Určení:  ničení vzdušných cílů (strategické bombardovací letouny a jiné rozměrné málo manévrující cíle) útokem ze zadní polosféry za denní doby a za dobrých meteorologických podmínek

Vyvinul:  OKB-134 I.I.Toropova (od roku 1967 známa jako Vympel)

Historie:  První modifikace krátkodosahové protiletadlové řízené střely (PLŘS) typu K-7, která vešla ve známost jako K-7L, byla opatřena povelovým naváděcím systémem, tedy identickým naváděcím systémem jako střely řady K-5 (RS-1U/-2U). Naproti tomu model K-7S obdržel instalaci podstatně pokročilejší naváděcí soustavy v podobě pasivní IČ samonaváděcí hlavice typu S-57. Tento naváděcí systém přitom pracoval autonomně (navádění na tepelnou stopu cíle) a navíc byl zcela imunní proti elektronickému rušení. Naproti tomu PLŘS typu K-7L se musela v průběhu celého naváděcího procesu nepřetržitě nacházet, i s postřelovaným cílem, v zorném poli palubního radiolokátoru nosiče. Ten proto nemohl od okamžiku zahájení střelby až do okamžiku zásahu provádět prudší manévry. Za pomoci těchto střel bylo ale možné, na rozdíl od střely typu K-7S, napadat vzdušné cíle i za ztížených meteorologických podmínek. Kromě instalace nové naváděcí soustavy se střela typu K-7S od svého vývojového předchůdce v podobě střely typu K-7L odlišovala též uspořádáním ovládacích ploch. Zatímco ovládací plochy typu K-7L měly klasické uspořádání, model K-7S obdržel tzv. bezocasou koncepci. Střela typu K-7S se přitom měla stát, spolu s modelem K-7S-3, který byl zase opatřen instalací poloaktivní radiolokační samonaváděcí soustavy, zbraní přepadového stíhače typu T-3 (předchůdce letounu typu Su-9) z dílny OKB P.O. Suchoje. Pasivní IČ soustava střely typu K-7S byla přitom schopna, na rozdíl od poloaktivní RL soustavy střely typu K-7S-3, pracovat i za podmínek silného elektronického rušení. Naproti tomu za pomoci střely typu K-7S-3 bylo možné, na rozdíl od střely typu K-7S, napadat vzdušné cíle i v noci a za ztížených meteorologických podmínek. Z tohoto důvodu se měly obě zmíněné střely, K-7S a K-7S-3, ve zbraňovém systému letounu typu T-3 navzájem doplňovat. V roce 1959 vzniklo celkem 10 zkušebních exemplářů střely typu K-7S. Protože byl mezitím, výnosem ze dne 4. června 1958, vývoj PLŘS řady K-7 zcela zastaven, ze zbraňových závěsníků letounu typu T-3 nakonec, v průběhu roku 1959, odstartovaly jen tři z nich. Hlavním důvodem ztráty zájmu o PLŘS řady K-7 ze strany PVO se přitom kromě jejich nevalných výkonů stala též dostupnost podstatně výkonnější a pokročilejší střednědosahové PLŘS s pasivní IČ/poloaktivní RL samonaváděcí soustavou typu K-8 (AA-3 Anab) z dílny OKB-4 M.R. Bisnovata.

Uživatelé:  žádní

Nosič:  Suchoj T-3 (‘Fishpot A’) - 2 ks (v případě realizace sériové výroby)

Naváděcí systém:  pasivní IČ samonaváděcí hlavice typu S-57 nebo S-57M (navádění na tepelnou stopu cíle)

Pohon:  jeden raketový motor na TPL typu PRD-21

Bojová hlavice:  fragmentovaná o hmotnosti 20 kg

Poslední úpravy provedeny dne: 9.4.2012