K-75

Typ:  letecká protiletadlová řízená střela krátkého dosahu

Určení:  ničení vzdušných cílů (strategické bombardovací letouny a jiné rozměrné málo manévrující cíle) útokem ze zadní polosféry za všech meteorologických podmínek ve dne i v noci

Vyvinul:  OKB-134 I.I.Toropova (od roku 1967 známa jako Vympel)

Historie:  Zatímco povelový naváděcí systém protiletadlové řízené střely (PLŘS) typu K-7L, přímého nástupce střel řady K-5 (RS-1U/-2U), spolupracoval s dvouanténním radiolokátorem typu Almaz-3 nadzvukového přepadového stíhače typu T-3 (předchůdce letounu typu Su-9) z dílny OKB P.O. Suchoje, naváděcí systém znatelně menšího a lehčího modelu K-75 byl kompatibilní s méně výkonným dvouanténním radarem typu RP-1U Izumrud-2 podzvukového dálkového přepadového stíhače typu Jak-25K. Tato nejmenší a nejlehčí PLŘS z řady K-7 přitom vznikla v rámci modernizačního programu podzvukového Jaku-25K, a to jako přímý nástupce PLŘS typu RS-1U (K-5). Se střelou typu K-75, která vzešla z výnosu ze dne 17. září 1955, ale počítal též nadzvukový MiG-19 (ve verzi SM-6). Od zvažované integrace této střely do zbraňového systému letounu typu SM-6 bylo však krátce nato zcela opuštěno. Na experimentální nosič střely typu K-75, který vešel ve známost pod označením Jak-25K-75, byl přitom dle výnosu ze dne 5. listopadu 1955 upraven jeden letoun typu Jak-25K. V rámci závodních zkoušek střely typu K-75 pak tento stroj vykonal, mezi 5. březnem 1956 a 10. červencem téhož roku, celkem 23 zkušebních letů. V jejich průběhu přitom odhodil jednu maketu této střely a v neposlední řadě též uskutečnil tři neřízené střelby, jednu ve výšce 5 000 m a dvě ve výšce 12 000 m. V průběhu zmíněných střeleb bylo ale zjištěno, že mají zplodiny prachového raketového motoru střely typu K-75 neblahý vliv na činnost pohonných jednotek nosiče. Jejich nasátím totiž docházelo k nežádoucímu pumpování. Z hlediska výkonnosti ale střela typu K-75 neměla před svým předchůdcem v podobě střely typu RS-1U prakticky žádné přednosti. Protože navíc přebírala povelový naváděcí systém od této zbraně se všemi jeho nedostatky, použitelná byla nanejvýš proti těžkým bombardovacím letounům disponujícím velmi omezenými manévrovacími schopnostmi. Při střelbě za pomoci PLŘS typu K-75 bylo totiž, stejně jako při střelbě za pomoci PLŘS typu RS-1U, nezbytné udržet v zorném poli palubního radiolokátoru nosiče jak postřelovaný cíl, tak i letící střelu, a to od okamžiku startu až po okamžik zásahu. Přesnost navedení PLŘS typu K-75 navíc znatelně klesala s rostoucí vzdáleností této střely od nosiče.

Uživatelé:  žádní

Nosič:  Jak-25K - 4 ks (v případě realizace sériové výroby)

Naváděcí systém:  povelová jednotka – navádění prostřednictvím dvouanténního palubního radiolokátoru typu RP-1U Izumrud-2 s dosahem vyhledávací antény 12 km a dosahem naváděcí antény 3,5 až 4 km

Pohon:  jeden raketový motor na TPL typu PRD-21

Bojová hlavice:  fragmentovaná o hmotnosti 13 kg

Poslední úpravy provedeny dne: 9.4.2012