G-301 (iz.211)

Typ:  letecká protiletadlová řízená střela velkého dosahu, vývojový derivát střely typu G-300 (iz.210)

Určení:  ničení vzdušných cílů (strategické bombardovací letouny a jiné rozměrné málo manévrující cíle) útokem ze zadní polosféry za všech meteorologických podmínek ve dne i v noci

Vyvinul:  OKB-301 S.A. Lavočkina

Odlišnosti od modelu G-300 (iz.211):

- modifikovaný trup s větší délkou (8,55 m na místo 8,34 m) a menším průměrem (520 mm na místo 530 mm)

- instalace jednoho dvourežimového raketového motoru na KPL s větší zásobou paliva na místo jednoho raketového motoru na KPL (letová jednotka) a jednoho odhazovatelného raketového motoru na TPL (startovací jednotka)

- instalace kumulativní bojové hlavice na místo tříštivo-trhavé

Historie:  Protože protiletadlová řízená střela (PLŘS) s povelovým navedením typu G-301 (iz.210), která se měla stát (v počtu čtyř exemplářů) jedinou zbraní radarem typu D-500 vybaveného čtyřmotorového pístového přepadového stíhače typu G-310 (modifikace strategického bombardéru typu Tu-4), nesplňovala stále se zpřísňující požadavky PVO na techniku této kategorie, její vývoj byl již v roce 1951, výnosem ze dne 3. listopadu toho samého roku, zastaven ve prospěch pokročilejšího konstrukčně odvozeného modelu G-301 (iz.211) disponujícího větším dálkovým dosahem a v neposlední řadě též lepšími manévrovacími schopnostmi. Střela typu G-301 přitom kromě radikálně přepracovaného trupu, který se vyznačoval větší délkou a menším průměrem, a nové bojové hlavice obdržela též zcela nový pohonný systém. Zatímco pohon staršího modelu G-300 obstarával jeden raketový motor na KPL (letová jednotka) a jeden odhazovatelný raketový motor na TPL (startovací jednotka), v případě modelu G-301 funkci obou zmíněných pohonných jednotek zastával jeden jediný raketový motor na KPL se dvěma režimy chodu. V průběhu roku 1952 přitom Lavočkinův experimentální závod č.301 zhotovil konstrukční sestavy celkem 63-ti zkušebních exemplářů PLŘS typu G-301. Konečné montáže se ale nakonec dočkaly pouze některé z nich. Zatímco prvních sedm zkušebních exemplářů PLŘS typu G-301 převzal Státní centrální polygon (GCP), který nesl zodpovědnost za realizaci střeleckých zkoušek, dalších šest těchto střel bylo vyhrazeno pro pozemní zkoušky. Ty zase dostal na starost Lavočkinův experimentální závod č.301. Řízení prvních pěti zkušebních exemplářů střely typu G-301 obstarával pouze autopilot typu APG-301R. Všechny tyto střely byly přitom odpáleny mezi říjnem a listopadem roku 1952. Poté, mezi lednem a červnem roku 1953, tato zbraň obdržela, v rámci dolaďování konstrukce a odstraňování zjištěných nedostatků, instalaci nového autopilota typu APG-301S (na místo APG-301R) a modifikované pohonné jednotky. Současně byly realizovány testy modelů střely typu G-301 zavěšených pod modelem křídla letounu typu Tu-4 v aerodynamickém tunelu institutu CAGI (Centrální institut aero- a hydrodynamiky). Tomu mezi 4. a 19. srpnem 1953 následovala série dalších sedmi zkušebních střeleb. Všechny zmíněné střelby byly přitom uskutečněny ve výškách mezi 5 000 a 9 000 m a jejich posláním se stalo prověření balistických charakteristik, činnosti motoru a stability letu. Za celý rok 1953 křídelní zbraňové závěsníky letounu typu G-310 opustilo pouhých sedm střel typu G-301 v autonomní (pouze autopilotem řízené) modifikaci s instalací nového autopilota typu APG-301S a vylepšeného motoru. Všechny tyto střelby byly přitom hodnoceny jako úspěšné. Protože byla střela typu G-301 díky značným rozměrům a nepříliš vysokým výkonům nosiče v podobě čtyřmotorového letounu typu G-310 (Tu-4) shledána za zcela nepraktickou a bezperspektivní zbraň, OKB-301 S.A. Lavočkina již dne 20. listopadu 1953 obdržela zadání na kvalitativně nový vzdušný raketový systém PVO. Ten přitom vešel ve známost pod označením K-15 a sestával se z  dvoumotorového nadzvukového proudového přepadového stíhače typu Lavočkin „250“, palubního radiolokátoru typu K-15U, dvou PLŘS typu „iz.275“ s povelovým navedením a pozemního naváděcího systému typu Lazur. V této souvislosti byly pak, výnosem ze dne 14. srpna 1953, veškeré práce na téma G-301 zcela zastaveny. Toto se netýkalo pouze projektované modifikaci této zbraně s poloaktivním radiolokačním samonavedením. Protože byly práce na toto téma později shledány za zcela neúčelné, tento model nakonec nikdy nepřekročil projektové stádium. Jeho vývoj byl přitom zastaven již dne 16. srpna 1954.

Uživatelé:  žádní

Nosič:  G-310 (Tu-4) - 4 ks (v případě realizace sériové výroby)

Naváděcí systém:  povelová jednotka – navádění prostřednictvím palubního radiolokátoru nosiče v podobě typu D-500 s vyhledávacím dosahem 80 až 100 km

Pohon:  jeden raketový motor na KPL se startovacím tahem 4 200 kp a letovým tahem 2 400 kp

Bojová hlavice:  kumulativní o hmotnosti 100 kg

Poslední úpravy provedeny dne: 20.4.2012