G-300 (iz.210)

Typ:  letecká protiletadlová řízená střela velkého dosahu

Určení:  ničení vzdušných cílů (strategické bombardovací letouny a jiné rozměrné málo manévrující cíle) útokem ze zadní polosféry za všech meteorologických podmínek ve dne i v noci

Vyvinul:  OKB-301 S.A. Lavočkina

Verze:

G-300 (iz.210) – starší modifikace střely typu G-300. Pohon tohoto modelu obstarával jeden raketový motor na KPL s max. tahem 2 500 kp, který plnil funkci letové jednotky, a jeden odhazovatelný raketový motor na TPL. Ten zase zastával poslání startovací jednotky.

G-301 (iz.211) – vývojový derivát střely typu G-300 s delším a štíhlejším trupem, novou bojovou hlavicí a novým pohonným systémem. Pohon tohoto modelu obstarával jeden dvourežimový raketový motor na KPL. viz. samostatný text

Historie:  OKB-301 S.A. Lavočkina se po celá 40. léta zabývala výhradě vývojem pilotovaných stíhacích letounů. Na samém počátku 50. let se ale do popředí zájmu této konstrukční kanceláře stále více dostávala raketová technika. Hlavním důvodem zmíněné změny ve vývojovém programu Lavočkinovi OKB se přitom staly poválečné neúspěchy na poli stíhacích letounů. Z celé řady stíhacích letounů s proudovým pohonem značky „La“ vzniknuvších v průběhu druhé poloviny 40. let se totiž podařilo dovést do stádia sériové výroby pouze jeden jediný stroj, a to jednomotorový frontový stíhač typu La-15. Protože měl tento letoun navíc tvořit pouze zálohu pro případ, kdy by se vyskytly nějaké problémy se zaváděním konkurenčního MiGu-15, jeho produkce se nakonec omezila pouze na velmi omezenou sérii. Jednou z prvních řízených střel z dílny Lavočkinovi OKB se vedle protiletadlové řízené střely (PLŘS) typu V-300 (iz.205) pozemního stacionárního protiletadlového raketového systému typu S-25 Berkut (SA-1 Guild), který byl od počátku zamýšlen jako obranný prostředek hlavního města SSSR před strategickými bombardovacími letouny protivníka, stala od této zbraně konstrukčně odvozená letecká PLŘS typu G-300 (iz.210). Do prací na toto téma se přitom OKB-301 pustila již v září roku 1950. Přestože měla PLŘS typu G-300 tvořit „vzdušnou“ komponentou výše uvedeného „pozemního“ raketového systému PVO Moskvy v podobě typu S-25, později padlo rozhodnutí, aby byla dále vedena jako samostatný projekt. Protože v průběhu projektových prací vyšlo najevo, že startovací hmotnost střely typu G-300 zřejmě přesáhne 1 t, nosičem této zbraně se nakonec stal poněkud archaický čtyřmotorový pístový strategický bombardovací letoun typu Tu-4 (bezlicenční kopie amerického druhoválečného Boeingu B-29 Superfortress) ve verzi nesoucí označení G-310. Žádný jiný z tehdy dostupných bojových letounů domácí výroby totiž nebyl schopen unést čtyři tyto střely spolu s dvouanténním vyhledávacím-naváděcím radiolokátorem typu D-500 zároveň. Navádění střely typu G-300 přitom zajišťoval, obdobně jako v případě o poznání lehčí PLŘS typu K-5 (RS-1U), přímo radiolokátor nosiče. Protože tento způsob navedení vyžadoval, aby nosič svým palubním radiolokátorem nepřetržitě ozařoval jak postřelovaný cíl, tak i letící střelu od okamžiku startu až do okamžiku zásahu, PLŘS typu G-300 byla použitelná nanejvýš proti těžkým bombardovacím letounům s velmi omezenými manévrovacími schopnostmi. První zkušební exemplář střely typu G-300 (iz.210) ze závodní dílny vyjel v závěru roku 1951. Za letu již ale nebyl zkoušen. Mezitím, výnosem ze dne 3. listopadu téhož roku, byl totiž vývoj této zbraně zastaven ve prospěch pokročilejšího odvozeného modelu G-301 (iz.211) disponujícího větším dálkovým dosahem a v neposlední řadě též lepšími manévrovacími schopnostmi.

Uživatelé:  žádní

Nosič:  G-310 (Tu-4) - 4 ks (v případě realizace sériové výroby)

Naváděcí systém:  povelová jednotka – navádění prostřednictvím palubního radiolokátoru nosiče v podobě typu D-500 s vyhledávacím dosahem 80 až 100 km

Pohon:  G-300: jeden raketový motor na KPL s max. tahem 2 500 kp a jeden odhazovatelný urychlovací raketový motor na TPL

Bojová hlavice:  tříštivo-trhavá o hmotnosti 100 kg

 Poslední úpravy provedeny dne: 20.4.2012