Shaanxi Y-9

Typ:  středně těžký taktický transportní letoun

Určení:  doprava nákladu a vojáků do blízkosti fronty, přeprava a shoz výsadku, shoz nákladu na padácích a odsun raněných

Historie:  Do prací na perspektivním nástupci čtyřmotorového turbovrtulového transportního letounu typu Y-8, který není ničím jiným, než mírně upravenou kopií sovětského letounu typu An-12BP (Cub), se společnost SAC (Shaanxi Aircraft Corporation) ze Shaanxi konsorcia AVIC II (Aviation Industry Corporation of China II) pustila v roce 2001. Zmíněný stroj přitom neměl z hlediska výkonnostních charakteristik a provozních možností nikterak zaostávat za nejmodernější a nejvýkonnější modifikací slavného amerického Herculesu v podobě modelu C-130J Super Hercules. V některých charakteristikách jej měl dokonce mírně překonávat. Protože z konstrukčního hlediska mělo jít o vývojový derivát letounu typu Y-8, zpočátku byl znám jako Y-8F-800. Široká veřejnost se mohla s projektem letounu Y-8F-800 poprvé seznámit v listopadu roku 2002 na Airshow China 2002. Zde byl přitom tento model prezentován pod označením Y-8-X. Protože v průběhu vývoje z modelu Y-8-X (Y-8F-800) vzešel letoun kvalitativně nové konstrukce s výrazně modifikovaným trupem s novou ocasní partií, modifikovaným podvozkem, novým křídlem a novými ocasními plochami, později tento nástupce letounů řady Y-8 obdržel nové typové označení Y-9. Přestože letoun typu Y-9 původně počítal též s novými motory západní provenience, nakonec se musel spokojit s motory typu WJ-6C domácí výroby. Projekt letounu typu Y-9 v této konečné podobě byl přitom široké veřejnosti poprvé prezentován v září 2005 na výstavě Aviation Expo, která se konala v Pekingu. Oficiálně byl celý program Y-9 zahájen v říjnu roku 2002. Kompletace prvního prototypu započala rok nato, a to sestavením ocasní a příďové sekce trupu. V roce 2007 byly ale veškeré práce na téma Y-9 až do konce roku 2008 pozastaveny. Důvodem toho byly omezené kapacity závodu ze Shaanxi. Zmíněný podnik totiž musel přednostně splnit zakázku na specializované letouny řady GaoXin, které vycházely z letounu typu Y-8, a transportní letouny typu Y-8C. Z tohoto důvodu se prototyp letounu typu Y-9 nakonec od vzletové dráhy poprvé odlepil až dne 5. listopadu 2010. Nejméně jeden další exemplář tohoto stroje (rudá 741) byl testován institutem CFTE (China Flight Test Estabilishment) z Yanliangu. Součástí výzbroje PLAAF se letoun typu Y-9 stal v roce 2012. Do dnešních dnů PLAAF převzalo nejméně 16 těchto strojů v základní transportní verzi. Další letouny typu Y-9 byly PLAAF (a PLANAF) dodány ve speciálních verzích z řady GaoXin. V prosinci roku 2016 byl transportní letoun typu Y-9 zařazen též do výzbroje Armádního letectva. Svůj veřejný debut si tento stroj odbyl na Airshow China 2014, která se konala v listopadu roku 2014 v Zhuhai. V listopadu 2016, na Airshow China 2016, byla zase poprvé prezentována jeho exportní verze, a to v podobě zmenšeného modelu. O exportní Y-9, který vešel ve známost jako Y-9E, již údajně projevily zájem vzdušné síly Thajska a Myanmaru. Vzhledem k tomu, že společnost SAC v současnosti pracuje na projektu kvalitativně nového čtyřmotorového taktického transportního letounu v podobě typu Y-30, produkce letounu typu Y-9 bude nakonec zřejmě velmi omezená.

Verze:

Y-9 – základní sériově vyráběná modifikace letounu typu Y-9 zastávající poslání taktického transportního stroje. První prototyp tohoto modelu se do oblak poprvé vydal dne 5. listopadu 2010. Od roku 2012 do dnešních dnů bylo PLAAF předáno nejméně 16 sériových Y-9.

Y-9W/KJ-500 (GaoXin 9) – speciální modifikace letounu typu Y-9 zastávající roli vzdušného stanoviště včasné výstrahy (AWACS). Oba prototypy tohoto nástupce letounu typu Y-8W/KJ-200 (Moth) byly postaveny před koncem roku 2013. Speciál typu Y-9W (KJ-500) se stal součástí výzbroje PLAAF i PLANAF. Od konce roku 2014 do dnešních dnů bylo PLAAF a PLANAF předáno po dvou těchto speciálech. viz. samostatný text

Y-9JB (GaoXin 8) – speciální modifikace letounu typu Y-9 určená pro vedení radiotechnického průzkumu (ELINT). Tento nástupce speciálu typu Y-8JB (Mace) se stal součástí výzbroje PLANAF. Od jara roku 2013 do dnešních dnů byly PLANAF předány celkem čtyři tyto stroje. viz. samostatný text

Y-9XZ (GaoXin 10) – speciální modifikace letounu typu Y-9 určená pro vedení psychologické války. Tento nástupce speciálu typu Y-8XZ (GaoXin 7) se údajně nachází ve výzbroji PLAAF od poloviny roku 2014. viz. samostatný text

Y-9G (GaoXin 11) – speciální modifikace letounu typu Y-9 určená pro vedení radioelektronického boje (REB). Existence tohoto nástupce speciálu typu Y-8G (GaoXin 3) je známa od dubna roku 2014. viz. samostatný text

Y-9LH – modifikace letounu typu Y-9 pro Armádní letectvo. Existence tohoto modelu je známa od 22. prosince 2016.

Vyrobeno:  nejméně jeden prototyp a nejméně 16 sériových exemplářů modelu Y-9, nejméně dva prototypové a dva sériové exempláře modelu Y-9W (KJ-500), dva exempláře modelu KJ-500H, čtyři exempláře modelu Y-9JB, nejméně jeden exemplář modelu Y-9XZ, nejméně jeden exemplář modelu Y-9G a nejméně jeden exemplář modelu Y-9LH

Uživatelé:  pouze ČLR

Y-9

 

Posádka:    tři až čtyři osoby

Pohon:       čtyři turbovrtulové motory typu Zhuzhou WJ-6C (vývojová modifikace sovětského typu Al-20K) s max. výkonem po 5 100 hp

Radar:        povětrnostní radiolokátor neznámého typu, instalovaný uvnitř špice trupu

Kapacita:   106 vojáků, 132 plně vyzbrojených výsadkářů, 76 ležících raněných nebo náklad do celkové hmotnosti 25 000 kg, přepravovaný uvnitř nákladové kabiny s rozměry 16,20 m x 3,20 m x 2,35 m

Výzbroj:     žádná

 

 

TTD:     
Rozpětí křídla: cca 40 m
Délka:   cca 36 m
Výška: cca 11,3 m
Prázdná hmotnost: 39 000 kg
Max. vzletová hmotnost: 77 000 kg
Max. rychlost: cca 650 km/h
Praktický dostup:   10 400 m
Max. dolet:    7 800 km

 

 

 

Poslední úpravy provedeny dne: 27.12.2016