Xian/Shenyang/Chengdu Y-20 Eagle


Typ:  středně těžký strategický transportní letoun

Určení:  doprava nákladu a vojáků do blízkosti fronty, přeprava a shoz výsadku, shoz nákladu na padácích a odsun raněných

Historie:  Prvním strategickým transportním letounem čínských vzdušných sil (PLAAF) se stal čtyřmotorový proudový letoun typu Il-76MD (Candid) ruské výroby, který disponuje nosností 48 t. V letech 1991 až 1998 Číňané od Rusů a Uzbeků odkoupili celkem 14 těchto strojů v provedení bez ocasního obranného střeliště. Zpočátku letouny typu Il-76MD (Candid) provozovala komerční divize PLAAF v podobě společnosti China United Airlines. Později byly ale tyto stroje převedeny pod 13. divizi PLAAF. Protože takto malý počet těžkých transportních letounů rozhodně nemohl potřeby PLAAF uspokojit, v září roku 2005 si Číňané objednali dalších 38 těchto strojů. Čtyři z nich měly přitom být dodány v tankovací verzi, známé jako Il-78 (Midas). Takto velká objednávka byla ale zcela nad tehdejší výrobní kapacity taškentského výrobního závodu TAPC. Protože navíc krátce nato padlo rozhodnutí, že bude produkce letounů řady Il-76 (Candid) v Taškentu ukončena, zmíněná objednávka byla nakonec zrušena. PLAAF bylo proto následně nuceno se uchýlit k nákupům vyřazených letounů řady Il-76 (Candid) ze stavu Ruského VVS a různých civilních společností. První tři „olétané“ Il-76 (Candid) si přitom objednalo v prosinci roku 2011. Dodávky zmíněných strojů byly uskutečněny v roce 2012. Tomu následovala objednávka na dalších deset těchto strojů. Mezitím se institut č.603 z Xianu spolu se společnostmi XAC z Xianu, SAC ze Shenyangu a CAC z Chengdu pustil do prací na pokročilejším domácím analogu zmíněného ruského transportního letounu. Ten přitom vešel ve známost pod označením Y-20. Protože čínský průmysl tehdy ještě neměl s konstrukcí velkých transportních letounů absolutně žádné zkušenosti, krátce nato, v roce 2008, byla k programu Y-20 přizvána na tomto poli daleko zkušenější ukrajinská letecká konstrukční kancelář Antonov. Z hlediska celkového uspořádání se tento stroj nápadně podobá americkému Boeingu C-17A Globemaster III. Je však celkově menší a lehčí a navíc přebírá některá technologická řešení od ruského typu Il-76MD (Candid). Díky mohutné mechanizaci křídla, které má superkritický profil, letoun typu Y-20 může využívat, stejně jako jeho americký protějšek v podobě letounu typu C-17A, i přífrontová polní letiště s relativně krátkou vzletovou a přistávací drahou. Stavba celokovové technologické 1:1 makety příďovou partie trupu letounu typu Y-20 se rozeběhla v roce 2008 a byla završena na počátku roku 2010. Mezitím, dne 20. srpna 2009, započaly, v prostorách závodu SAC, práce na záďové partii trupu prvního ze dvou prototypů. Pojížděcí zkoušky prvního z nich (rudá 781 / černá 20001) se rozeběhly dne 21. prosince 2012. Do oblak se tento stroj poprvé vydal dne 26. ledna 2013. Zpočátku první prototyp letounu Y-20 (rudá 781 / černá 20001) létal ve žluté základové barvě. Později byl ale opatřen tmavě modrým kamuflážním nátěrem. Dne 14. prosince 2013 se do zkušebního programu zapojil, realizací svého prvního letu, prototyp třetí (černá 783). Tento stroj zase obdržel světle šedý kamuflážní nátěr. Naproti tomu druhý prototyp letounu typu Y-20 (002) byl vyhrazen pro statické zkoušky. V listopadu roku 2014 třetí prototyp tohoto stroje (černá 783) zavítal na Airshow China 2014, která se konala v Zhuhai. Další letové prototypy letounu typu Y-20 (černá 785 a 788) se do zkušebního programu zapojily v průběhu roku 2015. Poslední letový prototyp letounu typu Y-20 (černá 789) poprvé vzlétl dne 6. února 2016. Mezitím byl nejméně jeden prototyp tohoto stroje předán k testování 4. divizi PLAAF. První dva sériové Y-20 (žlutá 11051 a 11052) PLAAF formálně převzalo dne 15. června 2016. Dne 6. července toho samého roku se oba zmíněné stroje staly součástí letadlového parku 12. pluku 4. divize. Dle současných plánů by měl být letoun typu Y-20 za operačně plně způsobilý prohlášen v roce 2017. Tento první proudový transportní letoun čínské výroby se navíc s největší pravděpodobností stane základem perspektivního nástupce vzdušného tankeru typu HY-6/H-6DU (Badger) a AWACS speciálu typu KJ-2000 (Mainring). Všechny stávající exempláře letounu typu Y-20 pohánějí ruské motory typu D-30KP-2, tedy shodné pohonné jednotky jako ruský letoun typu Il-76MD (Candid). Mezi listopadem roku 2009 a březnem roku 2011 Ruskové do ČLR vyvezli celkem 55 motorů typu D-30KP-2. Tomu v letech 2011 až 2015 následovala dodávka dalších 184-ti těchto pohonných jednotek. Mezitím byl údajně podepsán kontrakt na další várku motorů typu D-30KP-2. Zmíněné motory jsou přitom vyhrazeny nejen pro transportní letouny typu Y-20, ale i pro importované transportní letouny typu Il-76MD (Candid) a v neposlední řadě též pro strategické bombardovací a raketonosné letouny typu H-6K (Badger). Do budoucna se ale pro letouny typu Y-20 počítá s motory typu WS-18 (derivát ruského typu D-30KP-2) nebo WS-20 Huanghe (derivát motoru typu WS-10) domácí výroby.

Verze:  žádné

Vyrobeno:  nejméně pět letových prototypů, nejméně jeden neletový exemplář a nejméně dva sériové stroje

Uživatelé:  ČLR (PLAAF)

 

 

Posádka:    čtyři osoby

Pohon:       čtyři dvouproudové motory typu Solovjov D-30KP-2 ruské výroby s max. tahem po 12 500 kp

Kapacita:   náklad do celkové hmotnosti cca 60 000 až 65 000 kg

Výzbroj:     žádná

 

 

TTD:     
Rozpětí křídla: ca 50 m 
Délka:   ca 49 m
Výška: ca 15 m
Prázdná hmotnost: ca 100 000 kg
Max. vzletová hmotnost: ca 220 000 kg
Max. rychlost: ca 750-800 km/h
Praktický dostup:   ca 13 000 m
Max. dolet s 65t nákladu:    ca 4 400 km

 

 

 

Poslední úpravy provedeny dne: 29.12.2016