Harbin Y-12 (‘Chan A mod.’)

 

Typ:  lehký víceúčelový letoun s krátkým vzletem a přistáním (STOL); vývojový derivát letounu Y-11

Určení:  doprava osob na místních linkách, přeprava nákladu, odsun raněných, shoz výsadku, hlídková činnost a pátrací/záchranná činnost

Historie: Protože poměr nosnosti k doletu lehkého dvoumotorového pístového víceúčelového letounu typu Y-11 (Chan A), který vznikl jako nástupce jednomotorových dvouplošníků řady Y-5 (licenční kopie sovětského typu An-2), nebylo možné považovat za zrovna ideální, na počátku 80. let, tedy krátce poté, co byl tento stroj zaveden do výrobního programu závodu z Harbinu, se rozeběhly práce na jeho výrazně zdokonalené modifikaci. Požadované výkonnostní charakteristiky měla přitom zmíněnému modelu, který vešel ve známost jako Y-11T1, zajistit instalace výkonnějších a ekonomičtějších turbovrtulových motorů (na místo 285 hp pístových jednotek typu HS-6A). Přestože australská společnost Hawker Pacific navrhovala tento stroj opatřit americkými 400 hp pohonnými jednotkami typu Allison 250-B17B, přednost nakonec dostaly silnější kanadské 500 hp motory typu Pratt & Whitney Canada PT6A-11. Protože letoun typu Y-11T1 spolu s novými pohonnými jednotkami obdržel též zcela nový trup se znatelně větším vnitřním objemem, více zaobleným průřezem a protáhlejší a štíhlejší špicí, výrazně modifikované křídlo s mírně větším rozpětím, odlišným profilem a náběžnou hranou bez slotů a nové ocasní plochy s většími rozměry, později se pro tento stroj začalo používat nové typové označení Y-12 I. Jelikož byla na počátku 80. let v ČLR vysoká poptávka po specializovaných letounech pro geologický průzkum, tento první model z řady Y-12 sloužil právě k tomuto účelu. Pro potřeby zkušebního programu Harbinský závod postavil celkem tři prototypy letounu Y-12 I, dva letové a jeden neletový pro statické zkoušky. Statické zkoušky neletového prototypu se podařilo dokončit v červenci roku 1982. Krátce nato, 14. dne toho samého měsíce, se od vzletové dráhy poprvé odlepil první ze dvou letových prototypů tohoto stroje. Součástí programu certifikačních zkoušek letounu Y-12 I se přitom stalo též několik geofyzikálních průzkumných letů. Zatímco v únoru 1983 byl za pomoci prototypů letounu Y-12 I uskutečněn geofyzikální průzkum oblasti Hebei Plateau, v průběhu září toho samého roku tyto stroje létaly s tím samým posláním nad Inner Mongolia. Poté, co se podařilo ukončit všechny naplánované zkoušky, byl letoun typu Y-12 I zařazen v nevelkém počtu do služeb Ministerstva průmyslu a Ministerstva důlního průmyslu ČLR. První masově vyráběnou modifikací z řady Y-12 se ale stal až model Y-12 II (Y-11T2), který byl určen pro dopravu osob na regionálních linkách a přepravu nákladu na krátké vzdálenosti. Užitkový Y-12 II se přitom od speciálu Y-12 I odlišoval modifikovanou konstrukcí draku a instalací výkonnějších pohonných jednotek typu PT6A-27. Prototyp letounu Y-12 II se do oblak poprvé vydal dne 15. června 1984. Konstrukční certifikát přitom tento model obdržel v prosinci 1985. Díky velkému zájmu ze strany civilních dopravců i vzdušných sil celé řady rozvojových zemí se letouny řady Y-12 ve výrobním programu Harbinského závodu nacházejí do dnešních dnů.

Verze:

Y-12 I (Y-11T1) – speciální modifikace letounu Y-12 pro geologický průzkum. Tento model byl postaven pouze v nevelkém počtu pro potřeby čínského Ministerstva průmyslu a Ministerstva důlního průmyslu. Jeho pohon přitom zajišťovala dvojice 500 hp turbovrtulových motorů typu PT6A-11. Z vnějšku lze speciál Y-12 I od všech ostatních verzí letounu Y-12 snadno rozpoznat díky instalaci podlouhlého zahnutého ramene se senzorem na ocasu trupu. První ze dvou letových prototypů tohoto modelu se od vzletové dráhy poprvé odlepil dne 14. července 1982. Sériová výroba speciálu Y-12 I se omezila pouze na nevelký počet exemplářů.

Y-12 II (Y-11T2) – dopravní/transportní modifikace letounu Y-12 I se silnějšími 620 hp pohonnými jednotkami typu PT6A-27, novými vrtulemi typu Hartzell s mírně větším průměrem, mohutnějším „předkýlem“ svislé ocasní plochy, nevelkou kýlovkou s lichoběžníkovým tvarem v ose břicha ocasní části trupu, dalšími nouzovými výstupy (do nich je nyní včleněn přední pár bočních hranatých okének), pneumatickým odmrazovačem náběžné hrany křídla a ocasních ploch a rozměrnou břitovou anténou na břiše přední části trupu. Uvnitř nákladové kabiny tento model pojme 17 osob nebo náklad do celkové hmotnosti 1 700 kg. Prototyp letounu Y-12 II se od vzletové dráhy poprvé odlepil dne 15. června 1984. Konstrukční certifikát přitom tento model obdržel v prosinci 1985.

Y-12 II (pro kartografické snímkování) – speciální modifikace letounu Y-12 II určená pro pořizování snímků země pro kartografické účely. Od standardního Y-12 II lze tento speciál snadno rozpoznat díky instalaci posuvných dvířek, které chrání optiku fotoaparátů v průběhu vzletu a přistání, na břiše trupu. Spolu s několika civilními společnostmi, včetně Xinjiang General Aviation, tento model provozuje též China Maritime Survey service.

Y-12 II (pro geologický průzkum) – speciální modifikace letounu Y-12 pro geologický průzkum. Jeden takto modifikovaný Y-12 II provozuje společnost China Flying Dragon Speciál Aviation. Od standardního Y-12 II lze přitom tento stroj snadno rozpoznat díky instalaci zahnutého ramene se senzorem na ocasu trupu alá Y-12 I.

Y-12 IV – pokročilá modifikace letounu Y-12 II s větší přepravní kapacitou. Uvnitř nákladové kabiny tento model pojme až 19 osob (na místo 17-ti) nebo náklad do celkové hmotnosti 1 984 kg (na místo 1 700 kg). Z vnějšku lze přitom letoun typu Y-12 IV od předchozího modelu snadno rozpoznat díky instalaci wingletů s trojúhelníkovým tvarem na koncích křídla (tímto zásahem do konstrukce vzrostlo celkové rozpětí křídla z 17,24 m na 19,20 m). Díky zmíněným wingletům křídlo letounu Y-12 IV vykazuje v porovnání s křídlem modelu Y-12 II menším aerodynamickým odporem. To se přitom v kladném slova smyslu projevilo na letových vlastnostech. Prototyp letounu Y-12 IV poprvé vzlétl dne 30. srpna 1993. Typový certifikát přitom tento model obdržel v srpnu 1995. V roce 1998 o letoun typu Y-12 IV projevila zájem kanadská společnost CAG. Ta měla dokonce v úmyslu tento stroj vyrábět na základě licence. Licenční Y-12 IV přitom obdržel označení Twin Panda a počítal se silnějšími motory typu PT6A-34, zesíleným podvozkem, modifikovaným interiérem a novým avionickým vybavením. Přestože CAG v roce 2000 údajně získala objednávky na 35 sériových Twin Pand, od realizace projektu tohoto modelu bylo nakonec zcela opuštěno.

Y-12C – vojenská modifikace letounu Y-12 IV s motory typu WJ-9 domácí výroby. Tento model je používán PLAAF pro kartografické snímkování.

Y-12D – vojenská výsadková modifikace letounu typu Y-12 IV. Součástí vybavení tohoto modelu se stal FLIR, výstražný RL systém, výstražný UV protiraketový systém a výmetnice klamných cílů. Výsadkový Y-12D je uzpůsoben k přepravě 10-ti plně vyzbrojených výsadkářů a údajně se nachází, od počátku roku 2015, ve výzbroji 13. divize PLAAF. Výsadkové Y-12D podle všeho ve výzbroji PLAAF nahradí jednomotorové dvouplošníky typu Y-5 (licenční An-2 Colt). Posláním těchto strojů se zřejmě stane podpora 15. výsadkového sboru. Z toho, že jsou některé z nich opatřeny modrou „námořní“ kamufláží, lze usuzovat, že budou sloužit též k vysazování speciálních jednotek na sporných ostrovech v Jihočínském a Východočínském moři.

Y-12E – pokročilá modifikace letounu Y-12 IV s 620 hp pohonnými jednotkami typu PT6A-135A, čtyřlistými vrtulemi typu Hartzell HC-D4N-3N/D9511FK (na místo vrtulí třílistých), zesílenou konstrukcí draku, zlepšenou zvukovou izolací kabiny cestujících, která navíc nyní ukrývá sedadla pro 18 osob, a novou avionikou. První prototyp tohoto modelu poprvé vzlétl v srpnu 2001. Zatímco mezinárodní certifikát o letové způsobilosti letoun typu Y-12E obdržel dne 26. února 2002, americký certifikát FAA byl tomuto modelu vystaven dne 2. srpna 2006. Prvním provozovatelem letounu Y-12E se přitom stal domácí dopravce Sichuan Airlines.

Y-12F – pokročilá modifikace letounu Y-12E se silnějšími pohonnými jednotkami typu PT6A-65B, novým křídlem bez vzpěr, novým trupem s větším vnitřním objemem a zatahovatelným podvozkem na místo pevného. Zatímco příďová vzpěra se zasouvá do špice trupu, šachty hlavního podvozku jsou umístěny uvnitř mohutných zaoblených gondol vybíhajících z boků střední části trupu. Tyto gondoly jsou přitom spolu se špicí trupu zhotoveny z kompozitních materiálů. Pro konstrukci zbytku draku byly pak použity stejně jako v případě předchozích verzí letounu Y-12 slitiny hliníku. Zatímco v nákladní úpravě kabina letounu Y-12F pojme náklad do celkové hmotnosti až 2 700 kg (např. tři standardní nákladové kontejnery typu LD3), ve výsadkové úpravě 25 plně vyzbrojených výsadkářů, v dopravní úpravě 19 osob. Součástí modifikovaného interiéru kabiny cestujících tohoto modelu se přitom staly též stropní police pro příruční zavazadla. Ty předchozí verze letounu Y-12 zcela postrádaly. Přestože První exemplář letounu Y-12F z výrobní haly Harbinského závodu vyjel dne 19. prosince 2010. Do oblak se ale poprvé vydal až dne 8. října 2011. Svůj veřejný debut si přitom tento stroj odbyl v listopadu roku 2012 na Airshow China, která se konala v Zhuhai.

Vyrobeno:  tři prototypy (dva letové a jeden neletový pro statické zkoušky) a 105 sériových strojů (údaj s konce roku 2000)

Uživatelé:  Bangladéš (Y-12II), ČLR, Eritrea, Fidži (Y-12II), Guyana, Kambodža, Keňa (Y-12II), Kiribati, Indonésie, Irán, Laos (Y-12II), Malajsie, Mauretánie, Mongolsko (Y-12II), Myanmar, Namibie (Y-12II), Nepál (Y-12II), Pákistán, Paraguay, Peru, Srí Lanka (Y-12II), Tanzanie (Y-12II), Tonga, Uganda, Vanatu, Venezuela a Zambie (Y-12II)

 

 

Y-12 I

 

Posádka:    dva piloti

Pohon:       dva turbovrtulové motory typu Pratt & Whitney Canada PT6A-11 kanadské výroby s max. výkonem po 500 hp

Radar:        povětrností radiolokátor, instalovaný uvnitř špice trupu

 

 

TTD:  
Rozpětí křídla: 17,24 m
Délka: 14,86 m
Výška: 5,28 m
Prázdná hmotnost: ?
Max. vzletová hmotnost: 5 500 kg
Max. rychlost: 282 km/h
Praktický dostup: 7 000 m
Max. dolet: 1 410 km

 

 

 

Y-12 II

 

Posádka:    dva piloti

Pohon:       dva turbovrtulové motory typu Pratt & Whitney Canada PT6A-27 kanadské výroby s max. výkonem po 620 hp

Radar:        povětrností radiolokátor typu Honeywell 1400C, RDS-81 nebo RDS-82, instalovaný uvnitř špice trupu

Kapacita:    náklad do celkové hmotnosti 1 700 kg nebo 17 osob

 

 

TTD:     
Rozpětí křídla: 17,24 m 
Délka:   14,86 m
Výška: 5,68 m
Prázdná hmotnost: 2 840 kg
Max. vzletová hmotnost: 5 300 kg
Max. rychlost: 328 km/h
Praktický dostup:   7 000 m
Max. dolet:    1 340 km

 

 

 

 

Y-12E

 

Posádka:    dva piloti

Pohon:       dva turbovrtulové motory typu Pratt & Whitney Canada PT6A-135A kanadské výroby s max. výkonem po 620 hp

Radar:        povětrností radiolokátor typu Honeywell 1400C, RDS-81 nebo RDS-82, instalovaný uvnitř špice trupu

Kapacita:    náklad do celkové hmotnosti 1 984 kg nebo 19 osob

 

 

TTD:  
Rozpětí křídla: 17,24 m
Délka: 14,86 m
Výška: 5,68 m
Prázdná hmotnost: ?
Max. vzletová hmotnost: 5 670 kg
Max. rychlost: 300 km/h
Praktický dostup: 7 000 m
Max. dolet: 1 340 km

 

 

 

 

Poslední úpravy provedeny dne: 29.12.2016