SNAB-3000 Krab

Typ:  těžká naváděná puma

Určení:  ničení rozměrných stacionárních pozemních cílů

Vyvinul:  GSNII-624 (KB-2)

Historie:  Dne 14. dubna 1947 byl konstrukční kanceláři KB-2, která spadala pod Ministerstvo zemědělského průmyslu (MSChM) a od roku 1951 byla známa jako GSNII-624 (státní svazový vědecko-výzkumný institut 642), kromě vývoje protilodní řízené střely typu Ščuka zadán též vývoj naváděné klouzavé pumy. Zmíněná puma vešla ve známost jako SNAB-3000 Krab a byla vyprojektována konstrukčním týmem D.V. Svečarnika. Svým vzezřením se puma typu SNAB-3000 Krab nápadně podobala německé pumě typu SD-1400X Fritz X z druhé světové války. Zmíněná zbraň byla tedy opatřena čtyřmi rozměrnými nosnými plochami uspořádanými do tvaru písmene „X“ a ocasními plochami uspořádanými do tvaru kříže, které byly, kuli zvýšení tuhosti, opatřeny rámem. Ovládání pumy typu SNAB-3000 obstarávaly, stejně jako u pumy typu Fritz X, interceptory. Od pumy typu Fritz X se ale tato zbraň mírně odlišovala. Její tělo mělo totiž konstantní průměr. Naproti tomu přední část těla pumy typu Fritz X byla výrazně robustnější. Odlišná byla též křídla. Zatímco puma typu Fritz X měla lichoběžníková křídla s přímou náběžnou hranou, puma typu SNAB-3000 obdržela křídla s šípovou náběžnou hranou s úhlem šípu 30°. To přitom kompenzovalo posun těžiště směrem dozadu v důsledku instalace lehčí naváděcí hlavice. Puma typu SNAB-3000 byla opatřena trhavou bojovou hlavicí o hmotnosti 1 285 kg s nárazovým zapalovačem typu AV-515 z dílny GSKB-604. Naváděcí systém této zbraně se sestával z autopilota typu AP-55M z dílny OKB-122 a pasivní IČ samonaváděcí hlavice typu „01-53“ nebo „01-54“ z dílny CKB-393, která měla zorné pole ±8° ve vertikální i horizontální rovině. Ta zajišťovala navádění v koncové fázi letu. Zatímco samonaváděcí hlavice typu „01-53“ dokázala detekovat IČ radiaci o síle 0,04 µW/cm² a měla dosah 4,5 km, samonaváděcí hlavice typu „01-54“ byla schopna zachytit IČ radiaci o síle 0,018 µW/cm². Její detekční dosah přitom činil 9 km. Naváděcí hlavice pumy typu SNAB-3000 byla tedy schopna zachytit pouze cíle vyzařující poměrně velké množství tepelné energie, jakými jsou např. slévárny oceli. Zmíněnou zbraň bylo možné používat pouze v noci za jasného počasí nebo při oblačnosti nacházející se ve výškách větších než 3 000 m. Letoun vyzbrojený klouzavou pumou typu SNAB-3000 se ke svému cíli přibližoval stejně jako při konvenčním bombardování za pomoci neřízených pum. Zmíněná puma se od svého nosiče odpoutávala automaticky po zacílení. Ke svému cíli puma typu SNAB-3000 sestupovala pod úhlem 55°. K aktivaci pasivní IČ samonaváděcí hlavice docházelo automaticky v průběhu sestupu. K tomu sloužil časovač. V roce 1950 bylo odpáleno celkem 10 bojových hlavic pumy typu SNAB-3000. Účelem zmíněných zkoušek bylo kromě ověření účinnosti bojové hlavice též prověření pevnosti těla této zbraně. Zkoušky vlastní pumy typu SNAB-3000 se rozeběhly v roce 1951. V polovině toho samého roku bylo vyrobeno prvních něco přes 20 zkušebních exemplářů této zbraně. Zpočátku byla puma typu SNAB-3000 testována na speciálně upraveném čtyřmotorovém pístovém strategickém bombardovacím letounu typu Tu-4 (Bull). První dva zkušební exempláře této zbraně postrádaly instalaci naváděcí soustavy. Protože se v průběhu jejich zkoušek podařilo odhalit, že má shoz pumy typu SNAB-3000 z velkých výšek negativní vliv na letovou dynamiku, následně musel projít úpravami autopilot. Mezitím, do poloviny roku 1951, bylo vyrobeno též prvních deset naváděcích hlavic této zbraně. Výrobci pumy typu SNAB-3000 byly ale odevzdány pouze tři z nich. Zkoušky pumy typu SNAB-3000 s instalací naváděcí soustavy se rozeběhly v závěru roku 1952 a probíhaly u Státního zkušebního institutu vojenského letectva (GK NII VVS) z Achtubinska. V průběhu první etapy zkoušek, která byla završena v květnu roku 1953, se podařilo zjistit, že se puma typu SNAB-3000 dokáže spolehlivě navést na nádobu se zapáleným kerosinem. Všechny zkušební exempláře této zbraně přitom dopadly ve vzdálenosti menší než 75 m od cíle. To bylo tehdy možné považovat za úspěch, neboť kruhová odchylka při shozu neřízených pum za shodných podmínek činila 800 m. V roce 1954 bylo v rámci závodních zkoušek vypuštěno dalších 15 pum typu SNAB-3000, z toho 12 bez a 3 s bojovou hlavicí. Osm z nich přitom svůj cíl minulo o pouhých 47 m. Protože nosič pumy typu SNAB-3000 v podobě letounu typu Tu-4 (Bull), který nebyl ničím jiným, než bezlicenční kopií amerického druhoválečného Boeingu B-29 Superfortress, bylo již tedy možné považovat za morálně beznadějně zastaralý, na počátku roku 1955 padlo rozhodnutí, aby byl na nosič této zbraně upraven dvoumotorový proudový strategický bombardovací letoun typu Tu-16 (Badger A). Konverzí na nosič zmíněné pumy konkrétně prošel, v kazaňské filiálce Tupolevovi OKB, letoun Tu-16 (černá 36 / v.č. 4200303) z produkce závodu č.22 z Kazaně. Protože přepravu pumy typu SNAB-3000 v útrobách trupové pumovnice letounu typu Tu-16 (Badger A) vylučovalo značné rozpětí křídel této zbraně, které činilo 2,52 m, konstrukční tým OKB A.N. Tupoleva letoun Tu-16 (černá 36) opatřil instalací jednoho páru křídelních závěsníků typu KBD-6025. Za ideální nosič pumy typu SNAB-3000 ale nebylo možné považovat ani letoun typu Tu-16 (Badger A), jak vyplynulo z výsledků prvních čtyř shozů této zbraně z křídelních závěsníků letounu Tu-16 (černá 36), které byly uskutečněny mezi únorem a květnem roku 1955. Důvodem toho byla jeho značná rychlost. Při shozu při rychlostech okolo M=0,9 měla totiž puma typu SNAB-3000 špatnou podélnou stabilitu. Aby toho nebylo málo, tak efektivita ovládacích ploch této zbraně byla při tak velkých rychlostech velmi nízká. To mělo přitom velmi negativní vliv na přesnost navedení. Protože zlepšení sebou nepřinesly ani konstrukční úpravy, následně musela být výška a rychlost letounu Tu-16 (černá 36) při odhozu pumy typu SNAB-3000 snížena na 10 000 m a 840 km/h. V rámci státních zkoušek, které byly realizovány v září roku 1955, letoun Tu-16 (černá 36) svrhl celkem 18 pum typu SNAB-3000, z toho 12 na cíl s IČ signaturou ekvivalentní Krasnodarské ropné rafinérie. Zatímco čtyři pumy typu SNAB-3000 cíl minuly o méně než 41 m, další dvě tyto pumy dopadly od cíle ve vzdálenosti menší než 79 m. Naváděcí hlavice dalších pum toho typu nebyla ani schopna cíl zaměřit. V jednom případě navíc selhal autopilot. Pouze dvě pumy typu SNAB-3000, které byly svrženy na cíl s IČ signaturou odpovídající IČ signatuře Azovské slévárny oceli, obstály. Jejich odchylka dopadu od cíle byla totiž menší než 12 m. Naváděcí systém pumy typu SNAB-3000 byl navíc značně nespolehlivý. Okolo 50-ti % zkušebních letů letounu Tu-16 (černá 36) muselo být předčasně ukončeno kuli nějaké závadě na naváděcím systému této zbraně. Zkoušky pumy typu SNAB-3000 bylo tedy možné považovat za absolutně neúspěšné. Podvěs zmíněných pum byl navíc původem silného aerodynamického odporu, což mělo negativní vliv na dolet nosiče. Zatímco s dvojicí pum typu SNAB-3000 v podvěsu měl letoun Tu-16 (černá 36) dolet 3 620 km, dolet tohoto stroje s jednou pumou tohoto typu pod křídlem činil 4 500 km. Naproti tomu s 3 000 kg klasickou pumou v útrobách trupové pumovnice dokázal urazit vzdálenost 5 430 km. Rychlost letounu Tu-16 (černá 36) se dvěma pumami typu SNAB-3000 v podvěsu ve výšce 6 000 m, resp. 12 500 m, činila 838 km/h, resp. 809 km/h. Naproti tomu s jednou 3 000 kg pumou v trupové pumovnici letoun typu Tu-16 (Badger A) ve výšce 6 000 m dosahoval rychlosti 983 km/h, což bylo o 145 km/h více. Protože byla puma typu SNAB-3000 shledána jako bezperspektivní, dne 26. srpna 1956 byl vývoj této zbraně s definitivní platností zastaven. Důvodem toho byla nejen nedostatečná přesnost navedení této pumy na cíl, ale též skutečnost, že za její pomoci bylo možné útočit pouze za nočních podmínek. Kromě toho pumu typu SNAB-3000 nebylo možné shazovat z výšek větších než 10 000 m. Proti této zbrani ale hovořila též skutečnost, že se její použití neobešlo bez speciálního zaměřovacího vybavení.

Verze:  žádné

Nosič:  Tu-4 (Bull) a Tu-16 (Badger) – 2 ks

Uživatelé:  žádní

Způsob navedení:  inerciální (autopilot) + pasivní IČ samonavedení

Bojová hlavice:  trhavá o hmotnosti 1 285 kg s nárazovým zapalovačem typu AV-515

poslední úpravy provedeny dne: 31.12.2023