KS-1 Kometa (AS-1 Kennel)

Typ:  strategická letecká protilodní řízená střela s plochou dráhou letu vzdušného raketového komplexu typu Kometa

Určení:  ničení rozměrných hladinových plavidel s výtlakem větším než 10 000 t (bitevní křižníky a letadlové lodě)

Vyvinul:  Mikojan-Gurjevič

Verze:

KSK – pilotovaný technologický demonstrátor střely typu KS-1 s instalací jednoduše zařízené nepřetlakové pilotní kabiny na místo bojové hlavice, tandemově uspořádaného podvozku s dvojicí koncových křídleních vyrovnávacích vzpěr a vztlakových klapek. Tento model vznikl v počtu čtyř exemplářů (K-1 až K-4). Jejich posláním se přitom stalo prověření letových vlastností a naváděcího. viz. samostatný text

KS-1 (AS-1 Kennel) – základní sériově vyráběná modifikace střely typu KS-1. Tento model se stal součástí zbraňového systému pístového raketonosného letounu typu Tu-4K (Bull) proudového letounu raketonosného typu Tu-16KS (Badger B) a do výzbroje VMF a VVS byl zařazen v roce 1953.

FKR-1 (SSC-2A Salish) – „pozemní“ modifikace střely typu KS-1 určená pro ničení pozemních cílů. Tento model vzlétal z pozemního odpalovacího zařízení a do výzbroje byl zařazen v roce 1957.

S-2 Sopka/Strela (SSC-2B Samlet) – „pozemní“ obranná modifikace střely typu KS-1 určená pro ničení hladinových plavidel. Tento model vzlétal z pozemního odpalovacího zařízení a do výzbroje byl zařazen v roce 1958.

KRM-1 – terčová modifikace střely typu KS-1. Tento model se vyznačoval absencí bojové a naváděcí hlavice a zastával poslání vzdušného terče při výcviku obsluh pozemních a námořních protiletadlových raketových komplexů PVO. Poslání nosiče terčového speciálu typu KRM-1 zastával letoun typu Tu-16KRM.

Historie:  Protože námořní bombardovací letouny, jejichž výzbroj tvořily pouze torpéda a pumy, se musely při útocích na bitevní křižníky protivníka vystavovat přímým účinkům palubních prostředků PVO, po skončení druhé světové války se další vývoj v oblasti vzdušného napadení hladinových cílů zaměřil na řízené střely. Tyto zbraně totiž umožňují vést boj s hladinovými plavidly ze vzdálenosti nacházející se zcela mimo dosah prostředků PVO. Vývoj první domácí letecké protilodní řízené střely přitom dostala na starost konstrukční kancelář SB-1. Původně zmíněná střela počítala s pulzačním pohonem. Jelikož nové zadání, které bylo vypsáno dne 2. srpna 1948, obsahovalo přísnější požadavky na rychlost a dolet, později bylo od pulzačního pohonu opuštěno ve prospěch pohonu proudového. Protože největší zkušenosti s konstrukcí proudových létajících aparátů měla tehdy, díky stíhacím letounům řady MiG-9 (Fargo) a MiG-15 (Fagot), OKB-155 A.I. Mikojana a M.I. Gurjeviče, vývoj zmíněné zbraně byl nakonec svěřen právě této letecké konstrukční kanceláři. Požadovaná střela vešla ve známost pod označením KS-1 (AS-1 Kennel) a ve své původní projektové podobě, která spatřila světlo světa v roce 1948, přebírala celkové aerodynamické uspořádání od frontového stíhacího MiGu-9 (Fargo). Krátce nato, v roce 1949, ale dostalo přednost celkové uspořádání modernějšího a výkonnějšího frontového stíhacího letounu typu MiG-15 (Fagot), který byl, na rozdíl od svého předchůdce v podobě letounu typu MiG-9 (Fargo), opatřen šípovým křídlem a šípovými ocasními plochami. Letecká protilodní střela typu KS-1 (AS-1 Kennel) tedy ve své konečné projektové podobě nebyla ničím jiným, než přesnou aerodynamickou zmenšeninou stíhacího MiGu-15 (Fagot) s instalací slabšího a lehčího 1 590 kp motoru typu RD-500K (bezlicenční Rolls-Royce Derwent V) na místo 2 270 kp motoru typu RD-45F (bezlicenční Rolls-Rolls Nene II) a křídla s větším úhlem šípu náběžné hrany (57°30‘ vs 37°). Projekt střely typu KS-1 (AS-1 Kennel) ale sebou přinášel mnoho nového a neznámého. To se přitom týkalo zejména naváděcího systému. V roce 1949 proto padlo rozhodnutí, aby byly první čtyři prototypy této zbraně (K-1 až K-4) postaveny v pilotované modifikaci. Pilotovaný demonstrátor střely typu KS-1 (AS-1 Kennel) vešel ve známost pod označením KSK a vyznačoval se zejména instalací jednoduše zařízené nepřetlakové pilotní kabiny na místo bojové hlavice, tandemově uspořádaného podvozku s dvojicí koncových křídleních vyrovnávacích vzpěr a vztlakových klapek. Na vývoji střely typu KS-1 (AS-1 Kennel), resp. na vývoji a zkouškách naváděcího systému této zbraně, se ale podílely též speciálně upravené letouny typu Li-2 Cab (Li-2REO), MiG-9 Fargo (MiG-9L) a MiG-17 Fresco (SDK-5). První pilotovaný demonstrátor střely typu KS-1 (K-1) poprvé vzlétl dne 4. ledna 1951. První bezpilotní exemplář této zbraně vznikl úpravou posledního, čtvrtého, pilotovaného demonstrátoru (K-4) a svůj první a zároveň poslední vzdušný start uskutečnil v květnu roku 1952. Celý raketový komplex typu Kometa, který se sestával ze dvou okřídlených střel typu KS-1 (AS-1 Kennel), vyhledávacího a naváděcího radiolokátoru typu Kometa-M, radiové-povelové naváděcí jednotky typu K-3 a čtyřmotorového pístového nosiče typu Tu-4K (Bull), státními zkouškami prošel mezi červnem roku 1952 a lednem roku 1953. Za operačně plně způsobilý byl přitom prohlášen ještě ten samý rok. Později se ale střela typu KS-1 (AS-1 Kennel) stala též jedinou zbraní dvoumotorového podzvukového proudového raketonosného letounu typu Tu-16KS (Badger B). Tento derivát středního bombardéru typu Tu-16 (Badger A) byl přitom do výzbroje zařazen v roce 1955. Protože ale střelu typu KS-1 (AS-1 Kennel) bylo díky malé rychlosti (1060 - 1200 km/h), nevelkému dosahu (80 - 90 km) a nízké odolnosti naváděcího systému proti rušení už v době, kdy se stala součástí zbraňového arsenálu VVS a VMF, možné považovat za morálně zastaralou techniku, operační služba raketového komplexu typu Kometa byla nakonec poměrně krátká. Již na počátku 60. let bylo tak cca 45 letounů typu Tu-16KS (Badger B), spolu se střelami typu KS-1 (AS-1 Kennel), vyvezeno do Egypta a Indonésie. Dalších 65 raketonosců typu Tu-16KS (Badger B) ze stavu VVS a VMF prakticky ve stejnou dobu (počínaje rokem 1962 konče počátkem 70. let) zase prošlo, v rámci modernizačního programu, konverzí na nosič výkonnějších řízených střel typu KSR-2 (AS-5 Kelt) a KSR-11 (AS-5 Kelt). Takto modifikované letouny typu Tu-16KS (Badger B) přitom vešly ve známost jako Tu-16KSR-2 (Badger G), resp. Tu-16K-11-16 (Badger G). Pro samotné střely typu KS-1 (AS-1 Kennel) to ale zdaleka neznamenalo úplný konec, neboť se pro ně našlo jiné využití. Konkrétně byly používány jako vzdušné terče při výcviku obsluh pozemních a námořních protiletadlových raketových komplexů PVO. Terčové KS-1 (AS-1 Kennel) přitom nesly označení KRM-1 a ve službě se udržely až do 80. let.

Uživatelé:  Egypt, Indonésie a SSSR

Nosič:  KS-1: Tu-4K (‘Bull’) - 2 ks a Tu-16KS (‘Badger B’) - 2 ks; KRM-1: Tu-16KRM - 2 ks

Naváděcí systém:  inerciální systém (autopilot typu AP-5) s rádiovou-povelovou korekcí a aktivní radiolokační samonaváděcí hlavice typu K-IIM s dosahem 10 až 20 km (navádění na odraz elektromagnetického záření naváděcí hlavice od cíle). Naváděcí soustava této zbraně spolupracuje s palubním radiolokátorem typu Kometa-M letounu typu Tu-4K (Bull) a Kobalt-P letounu typu Tu-16KS (Badger B). Od svého nosiče se střela typu KS-1 odpoutává ve výšce mezi 3 000 a 5 000 m. V případě novější úpravy této zbraně k tomu ale dochází ve výšce 2 000 a 7 000 m. Ke svému cíly se střela typu KS-1 přibližuje letem ve výšce 400 m nad vodní hladinou. V první fázi letu její řízení obstarává autopilot. Trajektorii letu lze ale dodatečně upravovat prostřednictvím rádiové povelové jednotky. K aktivaci samonaváděcí hlavice typu K-IIM dochází ve vzdálenosti 10 až 20 km od cíle.

Pohon:  jeden proudový motor typu Jakovlev RD-500K s max. tahem 1 500 kp

Bojová hlavice:  tříštivo-trhavá typu K-450 o hmotnosti 933 až 980 kg (později ale tyto střely obdržely tříštivo-trhavou bojovou hlavici typu 4G52 o hmotnosti 1 015 kg)

 

 

TTD:     
Délka: 8,29 m 
Průměr těla:   1 200 mm
Rozpětí křídla: 4,72 m
Startovací hmotnost: 2 735 kg
Max. rychlost: 1 060 - 1 200 km/h
Dosah:  80 - 90* km

  

 

* v roce 1958 byl dosah naváděcí soustavy zvýšen na 130 až 150 km

 

 

 

Poslední úpravy provedeny dne: 16.10.2011