Ch-25 (AS-10 Karen)

Typ:  taktická letecká protizemní řízená střela krátkého dosahu

Určení:  ničení malých stacionárních i pohyblivých pozemních cílů (vojenská vozidla, uskupení pozemních vojsk, polní velitelská stanoviště…)

Vyvinul:  Zvezda

Verze:

Ch-25 – první sériově vyráběná modifikace střely typu Ch-25 s instalací poloaktivní laserové samonaváděcí hlavice typu 24N1 pod nevelkým polokulovitým průzorem včleněným do kónické špice trupu. Naváděcí systém tohoto modelu spolupracuje s laserovým značkovačem cílů typu Prožektor-1. Dále je střela typu Ch-25 vybavena motorem typu PRD-228, autopilotem typu SUR-71 a dvojicí bojových hlavic, příďovou (F25-1M) a záďovou (F25-2M). Do výzbroje VVS byl tento model zařazen v roce 1976.

Ch-27PS/-25MP (AS-12 Kegler) –  protiradiolokační modifikace střely typu Ch-25 s pasivním radiolokačním samonavedením, vylepšeným drakem, novým autopilotem, silnější pohonnou jednotkou a lehčí, zato efektivnější, jednodílnou bojovou hlavicí; viz. samostatný text

Ch-25ML – pokročilá modifikace střely typu Ch-25 s unifikovanou konstrukcí s protiradiolokační střelou typu Ch-27PS. Od střely typu Ch-27PS tento model konkrétně přebírá modifikované ovládací plochy, motor typu PRD-276 s větší zásobou tuhého paliva, lehčí, zato efektivnější, jednodílnou bojovou hlavici typu F27 a autopilota typu SUR-73. Poloaktivní laserový naváděcí systém naproti tomu zůstal bez změn. Do výzbroje VVS byla střela typu Ch-25ML, spolu se střelou typu Ch-25MR, zařazena v roce 1981.

Ch-25MR – modifikace střely typu Ch-25ML s instalací manuálně obsluhovaného rádiového-povelového naváděcího systému. Navádění střely typu Ch-25MR obstarává pilot za pomoci malého joysticku. Vlastní naváděcí systém přitom tento model přebírá od starších střel řady Ch-23 (AS-7 Kerry). Od střely typu Ch-25ML se střela typu Ch-25MR odlišuje instalací odlišně tvarovaného příďového krytu bez průzoru poloaktivní laserové naváděcí hlavice, silnější bojové hlavice, která je navíc, stejně jako bojová hlavice staršího modelu Ch-25, řešena jako dvoudílná, naváděcí aparatury typu Delta a generátoru kouře. Posledně uvedené zařízení přitom pilotovi usnadňuje pozorování pozice střely v průběhu vlastního naváděcího procesu. Jeho instalace se nachází v překonstruované zadní části trupu. Zde je přitom umístěna též vlastní naváděcí jednotka. Střela typu Ch-25MR vznikla v přímé reakci na některá omezení laserového naváděcího systému střel typu Ch-25/-25ML. Vypouštění těchto střel bylo totiž možné provádět pouze ve větších výškách v průběhu sestupného letu, což bylo samozřejmě velmi nebezpečné. V prostředí s vysokou vzdušnou vlhkostí a v oparu navíc poloaktivní laserová naváděcí hlavice typu 24N1 vykazovala nižší přesností. Do výzbroje VVS byla střela typu Ch-25MR, spolu se střelou typu Ch-25ML, zařazena v roce 1981.

Ch-25MT – modifikace střely typu Ch-25ML s instalací pasivní TV samonaváděcí hlavice. Široké veřejnosti byl tento model, spolu se střelou typu Ch-25MTP, poprvé prezentován v srpnu roku 1993 na airshow MAKS 93

Ch-25MTP – modifikace střely typu Ch-25ML s instalací pasivní IČ samonaváděcí hlavice. Široké veřejnosti byl tento model, spolu se střelou typu Ch-25MT, poprvé prezentován v srpnu roku 1993 na airshow MAKS 93

Ch-25MA – modifikace střely typu Ch-25ML s instalací aktivní radiolokační samonaváděcí hlavice. Široké veřejnosti byl tento model poprvé prezentován v srpnu roku 1999 na airshow MAKS 99

Ch-25MS – modifikace střely typu Ch-25ML s instalací satelitního naváděcího systému typu PSN-2001. Tento naváděcí systém ale umožňuje napadat pouze stacionární cíle s předem známou polohou. Široké veřejnosti byl tento model poprvé prezentován v srpnu roku 2005 na airshow MAKS 2005.

Historie:  Protože pilotem za pomoci malého joysticku manuálně obsluhovaný rádiový-povelový naváděcí systém taktické letecké protizemní řízené střely typu Ch-23 (AS-7 Kerry), která byla do výzbroje frontových letek VVS zařazena v roce 1973, vykazoval celou řadou nedostatků, ještě na počátku 70. let se v konstrukční kanceláři Zvezda rozeběhly vývojové práce na konstrukčně odvozeném perspektivním nástupci této zbraně. Naváděcí systém střely typu Ch-23 (AS-7 Kerry) totiž vykazoval malou přesností navedení. Kromě toho znemožňoval letounu nosiči provádět v průběhu celého naváděcího procesu (až do okamžiku zásahu) prudší manévry a navíc značně vytěžoval pilota. Ten se totiž musel součastně věnovat navádění střely, pilotáži letounu a sledování případného ohrožení. Zmíněná střela přitom vešla ve známost pod označením Ch-25 (AS-10 Karen) a již od počátku počítala s poloaktivní laserovou samonaváděcí soustavou. Volba na právě tento typ naváděcího systému přitom nepadla náhodou, neboť pracuje zcela autonomně. Poloaktivní laserová samonaváděcí hlavice totiž pouze sleduje odraz paprsku laserového značkovače od cíle. Pro poloaktivní laserovou samonaváděcí soustavu přitom hovořila též skutečnost, že lze za její pomoci navádět střelu i na pozemní cíl, který je ozařován laserovým značkovačem jiného letounu nebo značkovačem pozemním. Závodní zkoušky střely typu Ch-25 (AS-10 Karen) se rozeběhly v únoru roku 1973. V průběhu závodních zkoušek bylo vypuštěno celkem 12 zkušebních exemplářů této zbraně. Ty přitom odstartovaly ze zbraňových závěsníků letounů typu Su-7BM (Fitter A) a Su-17M (Fitter C). Za chodu státních zkoušek, které se rozeběhly na podzim roku 1974, bylo uskutečněno dalších 30 střeleb. Role nosiče se tentokrát zhostil typu Su-17MKG. Součástí zbraňového arsenálu frontových letek VVS se střela typu Ch-25 (AS-10 Karen) oficiálně stala v roce 1976. Ještě předtím ale prošla zkouškami na stíhacím-bombardovacím MiGu-23BK (MiG-27K Flogger J2). V roce 1980 byla do výzbroje VVS zařazena též specializovaná protiradiolokační modifikace této zbraně. Ta přitom vešla ve známost pod označením Ch-27PS (AS-12 Kegler) a kromě pasivní RL samonaváděcí hlavice obdržela též výrazně zdokonalený drak, nového autopilota, silnější pohonnou jednotkou a jednou lehčí, zato efektivnější, bojovou hlavici (na místo dvou). Mezitím, v roce 1978, byl zahájen modernizační program, který si kladl za cíl unifikovat konstrukci draku obou dvou zmíněných střel, protizemní Ch-25 (AS-10 Karen) a protiradiolokační Ch-27PS (AS-12 Kegler). To přitom mělo sebou přinést zefektivnění sériové výroby. Výsledkem zmíněného procesu se stal model Ch-25M (AS-10 Karen), který z konstrukčního hlediska vycházel z pokročilejší protiradarové střely typu Ch-27PS (AS-12 Kegler). Střela typu Ch-25M (AS-10 Karen) byla přitom v roce 1981 do výzbroje VVS zařazena hned ve třech modifikacích od sebe navzájem se lišících pouze způsobem navedení. Zatímco model Ch-25ML (AS-10 Karen) obdržel poloaktivní laserovou samonaváděcí soustavu, navádění modelu Ch-25MR (AS-10 Karen) obstarával pilot za pomoci malého joysticku prostřednictvím rádiové-povelové jednotky, protiradiolokační model Ch-25MP (AS-10 Karen) byl opatřen pasivní RL samonaváděcí hlavicí. Přestože střely řady Ch-25 vykazují nevalnými výkony, ve zbraňovém arsenálu frontových letek VVS se nacházejí do dnešních dnů.

Uživatelé:  SSSR, ?

Nosič:  Ch-25ML: Jak-130 (‘Mitten’), MiG-21bis UPG - 2 ks, MiG-27K/M/D (‘Flogger J’) - 2 ks, Su-17M2 (‘Fitter D’) - 2 ks, Su-17M3 (‘Fitter H’) - 2 ks, Su-17M4 (‘Fitter K’) - 2 ks, Su-17UM (‘Fitter E’) - 2 ks, Su-17MU3 (‘Fitter G’) - 2 ks, Su-22 (‘Fitter F’) - 2 ks, Su-22M/M3 (‘Fitter J’) - 2 ks, Su-22M4 (‘Fitter K’) - 2 ks, Su-24 (‘Fencer A/B/C’) - 4 ks, Su-24M (‘Fencer D’) - 4 ks, Su-25 (‘Frogfoot’) - 4 ks, Su-30MKI (‘Flanker H’) - 6 ks, Su-30MKK (‘Flanker G’) - 6 ks, Su-30MK2 - 6 ks a Su-34 (‘Fullback’) - 6 ks; Ch-25MR: Jak-38M (‘Forger A’) – 2 ks, MiG-23BN (‘Flogger H’) - 2 ks, MiG-27 (‘Flogger’) - 2 ks, Su-24 (‘Fencer A/B/C’) - 4 ks a Su-24M (‘Fencer D’) - 4 ks

Naváděcí systém:  Ch-25/-25ML: inerciální systém (autopilot typu SUR-71/-73) a poloaktivní laserová samonaváděcí hlavice typu 24N1 (navádění na odraz paprsku laserového značkovače od cíle); Ch-25MR: rádiové-povelová jednotka - manuální navádění pilotem za pomoci malého joysticku prostřednictvím aparatury typu Delta, která je buďto vestavěna přímo do draku nosiče (v případě letounu typu MiG-27 Flogger) nebo se nachází uvnitř podvěsného kontejneru (v případě letounu typu Jak-38M Forger A); Ch-25MA: inerciální systém (autopilot) a aktivní radiolokační samonaváděcí hlavice (navádění na odraz elektromagnetického záření naváděcí hlavice od cíle), Ch-25MT: pasivní TV samonaváděcí hlavice, Ch-25MTP: inerciální systém (autopilot) + pasivní IČ samonaváděcí hlavice (navádění na tepelnou stopu cíle); Ch-25MS: satelitní naváděcí systém typu PSN-2001

Pohon:  Ch-25: jeden raketový motor na TPL typu PRD-228; Ch-25M: jeden raketový motor na TPL typu PRD-276

Bojová hlavice:  Ch-25: kumulativně-trhavá typu F25-1M o hmotnosti 112 kg a F25-2M o hmotnosti 24 kg; Ch-25M: kumulativně-trhavá typu F27 o hmotnosti 90,6 kg

 

 

 

TTD:    Ch-25 Ch-25ML Ch-25MR
Délka: 3,75 m  3,90 m 3,83 m
Průměr těla:   275 mm 275 mm 275 mm
Rozpětí stabilizátorů: 0,493 m 0,493 m  0,493 m
Startovací hmotnost: 318 kg 300 kg 300 kg
Max. rychlost: 2 520 km/h 3 060 km/h 3 100 km/h
Dosah:    7 - 10 km 8 - 10 km 8 - 10 km

  

 

 

 

 Poslední úpravy provedeny dne: 15.10.2010