KSR-5 (AS-6 Kingfish)

foto: http://rbase.new-factoria.ru/

Typ:  strategická letecká protizemní/protilodní (KSR-5/-5N) a protiradiolokační (KSR-5P) řízená střela vzdušného raketového komplexu typu K-26 a K-10-26

Určení:  KSR-5/-5N: ničení rozměrných hladinových cílů s výtlakem větším než 10 000 t (bitevní křižníky, letadlové lodě) a rozměrných pozemních cílů (komunikace, přehrady, elektrárny, továrny, železniční nádraží, letiště); KSR-5P: ničení pracujících pozemních a lodních radiolokačních stanic protivníka

Vyvinul:  Raduga

Verze:

KSR-5 (AS-6A) – první sériově vyráběná protilodní/protizemní modifikace střely typu KSR-5 uzpůsobená pro napadání cílů pouze z velkých výšek. Naváděcí systém tohoto modelu se sestává z aktivní RL samonaváděcí hlavice typu VS-K a autopilota typu BSU-7. Jeho pohon obstarává dvoukomorový raketový motor na KPL typu S5.33 se třemi režimy chodu. Do výzbroje VVS a VMF byla střela typu KSR-5 zařazena v roce 1969, a to jako jedna z komponent zbraňového systému letounů typu Tu-16K-26, Tu-16KSR-2-5, Tu-16KSR-2-5-11 a Tu-16K-10-26.

KSR-5N (AS-6A) – pokročilá modifikace protilodní/protizemní střely typu KSR-5 uzpůsobená pro napadání cílů z malých i velkých výšek. Pokud je střela typu KSR-5N vypuštěna ve výšce 5 000 až 11 000 m, její dálkový dosah činí 150 až 240 km. V tomto případě se ke svému cíly pohybuje ve výšce 22 500 m rychlostí 3 200 km/h. Pokud je však svým nosiče odhozena ve výšce 500 až 5 000 m, může napadat cíle, které se nacházejí ve vzdálenosti pouhých 90 až 115 km. V tomto případě se ke svému pohybuje ve výšce 12 500 m rychlostí 1 100 až 1 800 km/h. Naváděcí systém tohoto modelu se sestává z aktivní RL samonaváděcí hlavice typu VS-KN a autopilota typu BSU-7N. Jeho pohon obstarává dvoukomorový raketový motor na KPL typu S5.33A s pěti režimy chodu (tři režimy pro let ve velké výšce a dva režimy pro let v malé výšce). Nosičem této zbraně se přitom staly letouny typu Tu-16K-26N a Tu-16K-10-26N.

KSR-5P (AS-5B) – protiradiolokační modifikace protilodní/protizemní střely typu KSR-5 s instalací pasivní RL samonaváděcí hlavice typu VSP-K a konvenční bojové hlavice. Do výzbroje VMF byl tento model zařazen v roce 1979, a to jedna z komponent zbraňového systému letounu typu Tu-16K-26P.

KSR-5B/M (AS-6A) – pokročilá modifikace střely typu KSR-5 (model KSR-5B) a KSR-5N (model KSR-5M) s vylepšeným naváděcím systémem, díky kterému je schopna napadat i menší pozemní cíle

KSR-5NM/MV (D-5NM/MV) – terčová modifikace střely typu KSR-5. Tento model se vyznačoval absencí bojové a naváděcí hlavice a zastával poslání nepřátelských protilodních střel, které se dokáží pohybovat ve velkých i v malých výškách, a taktických a strategických bombardovacích letounů při výcviku obsluh pozemních a námořních protiletadlových raketových komplexů PVO. Obě dvě zmíněné verze terčové střely typu D-5 byly schopny vyvinout rychlost až M=4,2, vystoupat do výšky až 40 000 m a urazit vzdálenost až 400 km. Jejich startovací hmotnost přitom činila 3 944 kg. Poslání nosiče vzdušných terčů řady D-5 zastávaly letouny typu Tu-16NM, Tu-16K-26, Tu-16KSR-2-5 a Tu-16KSR-2-5-11. Zmíněné letouny přitom mohly tyto terčové střely vypouštět při letu ve výšce 500 až 10 000 m.

Historie:  Vzdušný protilodní-protizemní raketový komplex typu K-26 se sestával ze dvou nadzvukových okřídlených řízených střel typu KSR-5 (AS-6 Kingfish), KSR-2 (AS-5 Kelt) nebo KSR-11 (AS-5 Kelt), naváděcího systému typu Vzljot, který byl vystavěn na vyhledávacím a naváděcím radiolokátoru typu Rubín-1KV (Short Horn), a raketonosného letounu typu Tu-16K-26 (Badger G mod.), Tu-16KSR-2-5 (Badger G mod.) nebo Tu-16KSR-2-5-11 (Badger G mod.) Zmíněný komplex přitom vzešel z modernizačního programu vzdušného raketového komplexu typu K-16 a K-11-16, jenž v sobě zase sdružoval dvě okřídlené střely typu KSR-2/-11 (AS-5 Kelt), naváděcí systém typu Rubikon, který byl vystavěn na naváděcím radaru typu Rubín-1K (Short Horn), podzvukový raketonosný letoun typu Tu-16KSR-2/KSR-2A (Badger G) nebo Tu-16KSR-2-11/K-11-16 (Badger G) a (v případě modelu K-11-16) pasivní lokátor typu Rica. Oficiálně byl zmíněný modernizační projekt schválen výnosem ze dne 11. srpna 1962. Řízená střela typu KSR-5 (AS-6 Kingfish) přitom nebyla ničím jiným, než přesnou aerodynamickou zmenšeninou jediné zbraně nadzvukového raketonosného letounu typu Tu-22K/KD (Blinder B) v podobě vysoce výkonné okřídlené střely s raketovým pohonem na KPL typu Ch-22 (AS-4 Kitchen). Přestože tato zbraň byla díky velké letové rychlosti (cca M=3,5) a letové výšce (cca 22 500 m) na rozdíl od střel řady KSR-2/-11 (AS-5 Kelt), které se ke svému cíly pohybovaly rychlostí okolo 1 250 km/h ve výšce okolo 9 100 km, všemi tehdejšími prostředky PVO takřka nedotknutelná, součástí vzdušného raketového komplexu vystavěného na daleko rozšířenějším podzvukovém letounu typu Tu-16 (Badger) se nestala. Pro letouny této řady byla totiž příliš těžká. Zatímco celkové uspořádání střela typu KSR-5 (AS-6 Kingfish) přebírala od střely typu Ch-22 (AS-4 Kitchen), z hlediska hmotnosti měla blíže ke starším střelám řady KSR-2/-11 (AS-5 Kelt), které měla ve zbraňovém systému podzvukových raketonosných letounů řady Tu-16K (Badger) nahradit. V průběhu závodních zkoušek, které se rozeběhly v říjnu roku 1964, prototypy letounů typu Tu-16K-26 (Badger G mod.) a Tu-16KSR-2-5 (Badger G mod.) vypustily celkem deset střel typu KSR-5 (AS-6 Kingfish). Instalaci aktivní RL naváděcí hlavice bylo ale opatřeno jen pět z nich. Ke státním zkouškám byl celý vzdušný raketový komplex typu K-26 předán v lednu roku 1967. Protože naváděcí systém střely typu KSR-5 (AS-6 Kingfish) tehdy stále ještě nevykazoval uspokojivou přesností při navedení na hladinové cíle, státní zkoušky komplexu K-26 se nakonec rozeběhly až v lednu 1968. V průběhu státních zkoušek, které se podařilo završit dnem 30. listopadu toho samého roku, ze zbraňových závěsníků letounu typu Tu-16K-26/KSR-2-5 (Badger G mod.) odstartovalo dalších 13 střel typu KSR-5 (AS-6 Kingfish). Celý vzdušný raketový komplex typu K-26 byl, spolu s paralelně vyvíjeným raketovým komplexem typu K-10-26, do výzbroje VVS a VMF formálně zařazen dne 12. listopadu 1969. Zatímco raketový komplex typu K-26 byl vystavěn na letounech typu Tu-16K-26 (Badger G mod.), Tu-16KSR-2-5 (Badger G mod.) a Tu-16KSR-2-5-11 (Badger G mod.), součástí raketového komplexu typu K-10-26 se stal letoun typu Tu-16K-10-26 (Badger C mod.). V 70. letech byla střela typu KSR-5 (AS-6 Kingfish zkoušena též na těžších čtyřmotorových letounech typu Mjasiščev 3MN/3MS Bison B (model 3M-5) a Tu-95K/KM Bear C/D (model Tu-95M-5). Součástí podvěsné výzbroje zmíněných strategických bombardovacích strojů se ale tato zbraň nestala. Zatímco do zbraňového systému turbovrtulového letounu typu Tu-95K/KM (Bear C/D) byla nakonec integrována výkonnější střela typu Ch-22 (AS-4 Kitchen), od plánované modernizace proudového typu 3MN/3MS (Bison B) VVS nakonec zcela opustilo. Letouny tohoto typu se totiž již poměrně dlouhou dobu nevyráběly a navíc ty, co se tehdy stále ještě nacházely ve službě, již měly vesměs takřka vyčerpanou technickou životnost. Střely typu KSR-5 (AS-6 Kingfish) se přitom, spolu se svými nosiči v podobě letounů řady Tu-16K (Badger), na inventáři VVS a VMF udržely až do počátku 90. let.

Uživatelé:  pouze SSSR

Nosič:  KSR-5/-5N/-5P/-5B-5M: Tu-16K-26/KSR-2-5/KSR-2-5-11 (‘Badger G mod.’) - 2 ks a Tu-16K-10-26 (‘Badger C mod.’) - 2 ks; KSR-5NM/MV: Tu-16NM - 2 ks a Tu-16K-26/KSR-2-5/KSR-2-5-11 (‘Badger G mod.’) - 2 ks

Naváděcí systém:  KSR-5/-5N: inerciální systém (autopilot typu BU-70/-70N) s rádiovou-povelovou korekcí a aktivní radiolokační samonaváděcí hlavice typu VS-K/VS-KN (navádění na odraz elektromagnetického záření naváděcí hlavice od cíle). Naváděcí soustava této zbraně spolupracuje s palubním radiolokátorem typu Rubín-1KV (‘Short Horn’) letounů řady Tu-16K-26 a JeN-D (‘Puff Ball’) letounu typu Tu-16K-10-26; KSR-5P: inerciální systém (autopilot) s rádiovou-povelovou korekcí a pasivní radiolokační samonaváděcí hlavice typu VSP-K (navádění na elektromagnetické záření emitované cílem). Naváděcí soustava této zbraně spolupracuje se stanicí radiotechnického průzkumu typu Rica. Od svého nosiče se střela typu KSR-5 odpoutává ve výšce 9 000 až 11 000 m. Krátce nato dochází k zážehu raketového motoru. Tomu následuje strmý výstup na cestovní výšku (22,5 km). Současně tato střela nabere cestovní rychlost (okolo 3 200 km/h). Poté přechází ze strmého stoupání do horizontálního letu. Současně dochází k přepnutí raketového motoru na ekonomický cestovní režim. V této fázi letu je střela typu KSR-5 řízena autopilotem. Ve vzdálenosti 60 km od cíle dochází k přechodu do strmého klesání. V jeho průběhu se zapíná vlastní samonaváděcí hlavice.

Pohon:  jeden dvoukomorový raketový motor na KPL typu S5.33 se startovacím tahem 7 100 kp
a ekonomickým letovým tahem 1 120 kp (model KSR-5), S5.33A (model KSR-5N) nebo S5.33M

Bojová hlavice:  tříštivo-kumulativní typu „M“ s hmotností 950 kg nebo nukleární typu „N“ o síle 350 kt

 

 

 

TTD:     
Délka: 10,56 m 
Průměr těla:   920 mm
Rozpětí křídla: 2,61 m
Startovací hmotnost: 4 500 kg
Max. rychlost: 3 200 km/h
Dosah:  150 - 240 km

 

 

 

 

 

Poslední úpravy provedeny dne: 28.10.2011