Ch-22 Burja (AS-4 Kitchen)

Typ:  strategická letecká protizemní/protilodní řízená střela vzdušného raketového komplexu typu K-22

Určení:  ničení rozměrných hladinových cílů s výtlakem větším než 10 000 t (bitevní křižníky, letadlové lodě), rozměrných strategicky významných pozemních cílů (komunikace, přehrady, elektrárny, továrny, železniční nádraží, letiště) a pracujících radiolokačních stanic protivníka

Vyvinul:  Mikojan-Gurjevič (pozdější verze Raduga)

Verze:

Ch-22 (AS-4A) – první sériově vyráběná modifikace střely typu Ch-22 s aktivním RL navedením. Tento model byl do výzbroje zařazen v roce 1967. Jeho nosičem se přitom stal letoun typu Tu-22K (Blinder B).

Ch-22P (AS-4B) – protiradiolokační modifikace střely typu Ch-22 s pasivním RL navedením (na místo aktivního). Tento model byl do výzbroje zařazen v roce 1967. Jeho nosičem se přitom stal letoun typu Tu-22KP (Blinder B).

Ch-22PSI (AS-4C) – modifikace střely typu Ch-22 s inerciálním naváděcím systémem a jadernou bojovou hlavicí. Tento model sloužil pro ničení rozměrných stacionárních cílů s předem známou polohou a do výzbroje byl zařazen v roce 1971. Jeho nosičem se přitom stal letoun typu Tu-22K (Blinder B).

Ch-22M (AS-4A) – pokročilá modifikace střely typu Ch-22 s aktivním RL navedením. Tento model byl do výzbroje zařazen v roce 1974. Jeho nosičem se přitom stal letoun typu Tu-22M2 (Backfire B).

Ch-22MA (AS-4C) – modifikace střely typu Ch-22M s inerciálním naváděcím systémem a jadernou bojovou hlavicí. Tento model sloužil pro ničení rozměrných stacionárních cílů s předem známou polohou a do výzbroje byl zařazen v roce 1974. Jeho nosičem se přitom stal letoun typu Tu-22M2 (Backfire B).

Ch-22MP (AS-4B) – protiradiolokační modifikace střely typu Ch-22M s pasivním RL navedením (na místo aktivního). Tento model byl do výzbroje zařazen v roce 1974. Jeho nosičem se přitom stal letoun typu Tu-22M2 (Backfire B).

Ch-22N (AS-4A) – pokročilá modifikace střely typu Ch-22M s aktivním RL navedením. Tento model byl do výzbroje zařazen v roce 1976.  Jeho nosičem se přitom stal letoun typu Tu-22M3 (Backfire C). Později byl však integrován též do zbraňového systému letounu typu Tu-95K-22 (Bear G).

Ch-22NA (AS-4C) – modifikace střely typu Ch-22N s inerciálním naváděcím systémem a jadernou bojovou hlavicí. Tento model sloužil pro ničení rozměrných stacionárních cílů s předem známou polohou a do výzbroje byl zařazen v roce 1976. Jeho nosičem se přitom stal letoun typu Tu-22M3 (Backfire C). Později byl však integrován též do zbraňového systému letounu typu Tu-95K-22 (Bear G).

Ch-22NP (AS-4B) – protiradiolokační modifikace střely typu Ch-22N s pasivním RL navedením (na místo aktivního). Tento model byl do výzbroje zařazen v roce 1976. Jeho nosičem se přitom stal letoun typu Tu-22M3 (Backfire C). Později byl však integrován též do zbraňového systému letounu typu Tu-95K-22 (Bear G).

Ch-22B – experimentální modifikace střely typu Ch-22 s balistickou letovou dráhou. V průběhu letu ke svému cíly tento model dosahoval výšky až 70 km. Ve fázi řízeného balistického sestupu se přitom jeho rychlost pohybovala na hranici až M=6.

Historie: Protože pozemní a palubní protiletadlové raketové systémy, které byly zařazeny ve druhé polovině 50. let do výzbroje ozbrojených sil obou znepřátelených bloků, bombardovacím letounům již prakticky znemožňovaly prolétnout přímo nad cílem, aby na něj mohly svrhnout svůj smrtící náklad pum, první nadzvukový bombardér sovětské konstrukce v podobě letounu typu Tu-22 (Blinder) již od počátku počítal s raketovou výzbrojí. Za pomoci řízených střel je totiž možné napadat pozemní a hladinové cíle ze vzdálenosti nacházející se zcela mimo dosah prostředků PVO. Raketonosná modifikace bombardovacího letounu typu Tu-22 (Blinder A) vešla ve známost pod označením Tu-22K (Blinder B) a původně počítala s raketovým systémem typu K-10 podzvukového raketonosného letounu typu Tu-16K-10 (Badger C). Ten byl přitom vystavěn na radiolokátoru typu JeN (Puff Ball) a nadzvukové okřídlené řízené střele typu K-10S s proudovým pohonem, která se ke svému cíly přibližovala rychlostí řádu M=2 ve výškách do 8 000 m. Později nicméně dostal přednost kvalitativně nový raketový systém typu K-22, který se sestával z palubního radiolokátoru typu PN (Down Beat) a řízené střely s kapalinovým raketovým pohonem typu Ch-22 (AS-4 Kitchen). Ta přitom měla dle předběžných výpočtů vykazovat rychlostí řádu M=3,5 a letovou výškou okolo 22 500 m. Protože tyto výkonnostní parametry činily ze střely typu Ch-22 (AS-4 Kitchen) zcela nedosažitelný cíl prakticky pro všechny tehdejší prostředky PVO, dne 17. června 1958 se projekt raketového systému typu K-22 setkal s oficiální zelenou. Ke zkouškám střely typu Ch-22 (AS-4 Kitchen) byla zpočátku využívána podzvuková vzdušná zkušebna typu Tu-16K-22. Ze zbraňového závěsníku nadzvukového nosiče typu Tu-22K (Blinder B) tato zbraň poprvé odstartovala v roce 1962. Díky celé řadě problémů technického rázu se ale zkušební program raketového systému typu K-22 nakonec zatáhl až do roku 1967. Vlastní raketonosný letoun typu Tu-22K (Blinder B) byl však za operačně plně způsobilý prohlášen až v únoru roku 1971, a to i přesto, že vykazoval celou řadou závažných nedostatků. Naproti tomu řízené střely řady Ch-22 (AS-4 Kitchen) představovaly pro dálkové letectvo VVS významný kvalitativní skok. V podstatě jediným nedostatkem této zbraně se stala značná toxicita okysličovadla raketového paliva. To totiž pro pozemní personál znamenalo práci v kompletním protichemickém obleku s plynovou maskou. Mezitím, v polovině 60. let, se další vývoj střely řady Ch-22 (AS-4 Kitchen) přesunul z OKB MiG do OKB Raduga. Zde pak vznikly střely řady Ch-22M (AS-4 Kitchen) a Ch-22N (AS-4 Kitchen). Zatímco střely řady Ch-22M (AS-4 Kitchen) se staly hlavní zbraní nadzvukového letounu typu Tu-22M2 (Backfire B) a do výzbroje VVS a VMF byly zařazeny v roce 1974, střely řady Ch-22N (AS-4 Kitchen) raketový arsenál VVS a VMF rozšířily v roce 1976. Jejich nosiči se přitom staly letouny typu Tu-22M3 (Backfire C). Později byly však integrovány též do zbraňového systému letounu typu Tu-95K-22 (Bear G). Rozpadem SSSR, k němuž došlo v roce 1991, se nevelký počet letounů typu Tu-22M3 (Backfire C), spolu se střelami řady Ch-22N (AS-4 Kitchen), náhle ocitl na území hned několika samostatných států. Jedinými postsovětskými provozovateli těchto strojů se stalo Rusko a Ukrajina. Řízené střely řady Ch-22M/N (AS-4 Kitchen) se přitom, spolu s letouny typu Tu-22M3 (Backfire C), i přes své stáří nacházejí na inventáři VVS do dnešních dnů.

Uživatelé:  pouze SSSR (po rozpadu Rusko a Ukrajina)

Nosič:  Tu-22K (‘Blinder B’) - 1ks, Tu-22M2 (‘Backfire B’) - 1 nebo 2 ks, Tu-22M3 (‘Backfire C’) - 1 nebo 2 ks a Tu-95K-22 (‘Bear G’) - 1 nebo 2 ks

Naváděcí systém:  Ch-22/M/N: inerciální systém (autopilot) typu APK-22 s rádiovou-povelovou korekcí a aktivní radiolokační samonaváděcí hlavice (navádění na odraz elektromagnetického záření naváděcí hlavice od cíle); Ch-22P/MP/NP: inerciální systém (autopilot) s rádiovou-povelovou korekcí a pasivní radiolokační samonaváděcí hlavice (navádění na elektromagnetické záření emitované cílem); Ch-22PSI/MA/NA: inerciální systém (autopilot) s rádiovou-povelovou korekcí; Naváděcí soustava střel řady Ch-22 spolupracuje s palubními radiolokátory řady PN (‘Down Beat’). V první fázi letu střela typu Ch-22 nabere cestovní výšku (22,5 km) a cestovní rychlost (okolo 3 200 km/h). Poté přechází ze strmého stoupání do horizontálního letu. Současně dochází k přepnutí raketového motoru na ekonomický cestovní režim. V této fázi letu je střela typu Ch-22  řízena autopilotem. Ve vzdálenosti 60 km od cíle dochází k přechodu do strmého klesání. V jeho průběhu se zapíná vlastní samonaváděcí hlavice.

Pohon:  jeden dvoukomorový raketový motor na KPL typu R-201-300 se startovacím tahem 8 460 kp a ekonomickým letovým tahem 600 kp

Bojová hlavice:  tříštivo-kumulativní typu „M“ o hmotnosti 950 kg nebo (v případě modelu Ch-22PSI/MA/NA) nukleární typu „N“ o síle 350 kt

 

 

 

TTD:     
Délka: 1,67 m 
Průměr těla:   920 mm
Rozpětí křídla: 3,00 m
Startovací hmotnost: 5 780 kg
Max. rychlost: 3 600 km/h
Dosah:   350 km

 

 

 

 

Poslední úpravy provedeny dne: 12.10.2010