Ch-58 (AS-11 Kilter)

Typ:  taktická letecká protiradiolokační řízená střela

Určení:  ničení pracujících pozemních radiolokačních stanic systémů protivzdušné obrany

Vyvinul:  Raduga

Verze:

Ch-58 – první sériově vyráběná modifikace střely typu Ch-58. Do výzbroje VVS byl tento model zařazen v roce 1980.

Ch-58E – exportní modifikace střely typu Ch-58

Ch-58U – pokročilá modifikace střely typu Ch-58 s instalací nového motoru a modifikovaného systému řízení. Díky tomu tento model vykazuje větším doletem. Do výzbroje VVS byla střela typu Ch-58U zařazena na počátku 90. let

Ch-58EM – exportní modifikace střely typu Ch-58U

Ch-58UŠ – pokročilá modifikace střely typu Ch-58U s instalací nové širokopásmové naváděcí hlavice. Široké veřejnosti byl tento model poprvé prezentován v srpnu roku 2003 na airshow MAKS 2003.

Ch-58UŠE – exportní modifikace střely typu Ch-58UŠ

Ch-58UŠK – pokročilá modifikace střely typu Ch-58UŠ s prodlouženým doletem a sklopitelnými řídícími plochami. Díky instalaci sklopitelných řídících ploch lze tento model, na rozdíl od všech předchozích verzí střely typu Ch-58, umístit i do zbraňové šachty víceúčelového bojového letounu 5. generace typu T-50. Široké veřejnosti byla střela typu Ch-58UŠK poprvé prezentována v srpnu roku 2007 na airshow MAKS 2007.

Ch-58UŠKE – exportní modifikace střely typu Ch-58UŠK

Ch-58UŠKE (TP) – pokročilá modifikace střely typu Ch-58UŠKE s instalací dvou termálních snímačů po stranách břicha přední části těla, přímo za příďovým dielektrickým krytem pasivní RL samonaváděcí hlavice. Díky jejich instalaci tento model dokáže zneškodnit i radiolokační stanici, kterou obsluha vypnula. Široké veřejnosti byla střela typu Ch-58UŠKE (TP) poprvé prezentována v srpnu roku 2015 na airshow MAKS 2015.

Historie:  Vývoj perspektivního nástupce taktické protiradiolokační řízené střely typu Ch-28 (AS-9 Kyle), první zbraně této kategorie sovětské konstrukce, byl zahájen již v roce 1967, tedy ještě předtím, než se tato zbraň stala součástí raketového arsenálu frontových letek VVS. Střela typu Ch-28 (AS-9 Kyle) totiž měla značně komplikovanou konstrukci a navíc byla poměrně velká a těžká. Díky tomu mohly její přepravu zajišťovat pouze bojové letouny těžší váhové kategorie. Proti střele typu Ch-28 (AS-9 Kyle) přitom hovořil též pohonný systém. Pohonnou jednotkou této zbraně se totiž stal raketový motor na KPL, který využíval vysoce toxické okysličovadlo. Dle zadání měl nástupce střely typu Ch-28 (AS-9 Kyle) obdržet instalaci maximálně autonomního, spolehlivého, na obsluhu nenáročného a proti rušení odolného naváděcího systému. Kromě toho měl vykazovat dostatečně velkým doletem nato, aby bylo za jeho pomoci možné útočit na pozemní radiolokační stanice ze vzdálenosti nacházející se zcela mimo dosah prostředků PVO. Sovětský průmysl přitom na zmíněné zadání odpověděl projektem střely typu Ch-28M (Ch-24P), která nebyla ničím jiným, než derivátem nepříliš úspěšné střely typu Ch-28 (AS-9 Kyle). Jelikož tato střela nesplňovala požadavky VVS, nakonec nikdy neopustila ani rýsovací prkno. V roce 1971 proto dostal přednost projekt střely kvalitativně nové konstrukce, která počítala s raketovým pohonem na TPL. Zmíněná střela přitom vešla ve známost pod označením Ch-58 (AS-11 Kilter) a měla se stát jednou z komponent komplexu typu Jaguar specializovaného protiradiolokačního útočného letounu typu MiG-25BM (Foxbat F). Později ale rozšířila též sortiment podvěsné výzbroje taktických bojových letounů typu Su-17M3/M4 (Fitter H/K) a Su-24M (Fencer D). Zkoušky pasivní naváděcí hlavice této střely, která vešla ve známost pod označením PRGS-58, zpočátku, v průběhu roku 1974, probíhaly na speciální vzdušné zkušebně v podobě upraveného turbovrtulového transportního letounu typu An-12 (Cub). Kompletní útočný protiradiolokační komplex typu Jaguar zkouškami prošel až v roce 1977. Přestože se součástí zbraňového arsenálu VVS střela typu Ch-58 (AS-11 Kilter) oficiálně stala již v roce 1980, zkušební program této zbraně byl ve skutečnosti završen až v roce 1982. Protiradiolokační střely řady Ch-58 (AS-11 Kilter) se přitom ve výzbroji VVS nacházejí, spolu s protiradiolokačními střelami řady Ch-25MP (AS-12 Kegler) a Ch-31P (AS-17 Krypton), do dnešních dnů.

Uživatelé:  SSSR, ?

Nosič:  MiG-25BM (‘Foxbat F’) - 4 ks, Su-17M3/M4 (‘Fitter H/K’) - 2 ks, Su-24/-24M (‘Fencer A-D’) - 2 ks a Su-34 (‘Fullback’)

Naváděcí systém:  inerciální systém (autopilot typu SAU-58) a pasivní radiolokační samonaváděcí hlavice typu PRGS-58 nebo PRGS-58M (navádění na elektromagnetické záření emitované cílem). Naváděcí soustava této zbraně spolupracuje s pasivním lokátorem typu Jaguar letounu typu MiG-25BM (Foxbat F), pasivním lokátorem typu Fantasmagorija letounu typu Su-24M (Fencer D) a pasivním lokátorem typu Vyjuga-17 letounu typu Su-17M3/M4 (Fitter H/K). Zatímco prvně uvedený lokátor je vestavěn přímo do draku nosiče, poslední dva uvedené lokátory mají podobu podvěsných kontejnerů.

Pohon:  jeden raketový motor na TPL

Bojová hlavice:  kumulativně-trhavá o hmotnosti 149 kg

 

 

 

TTD:    Ch-58 Ch-58U Ch-58UŠK Ch-58UŠKE(TP)
Délka: 4,80 m  4,813 m 4,19 m 4,19 m
Průměr těla:   380 mm 380 mm 380 mm 380 mm
Rozpětí stabilizátorů: 1,17 m 1,17 m  0,80 m 0,80 m
Startovací hmotnost: 640 kg 650 kg 650 kg 650 kg
Max. rychlost: 3 800 km/h 3 200 km/h 4 200 km/h 4 200 km/h
Dosah:    120 km 250 km 245 km 245 km

 

 

      

 

 Poslední úpravy provedeny dne: 27.1.2016