K-10S (AS-2 Kipper)

Typ:  strategická letecká protilodní řízená střela s plochou dráhou letu vzdušného raketového komplexu typu K-10

Určení:  ničení rozměrných hladinových plavidel s výtlakem větším než 10 000 t (bitevní křižníky a letadlové lodě)

Vyvinul:  Mikojan-Gurjevič

Verze:

K-10S – první sériově vyráběná modifikace střely typu K-10S. Tento model byl opatřen konvenční bojovou hlavicí s hmotností do 1 000 kg. Jeho naváděcí systém přitom spolupracoval s radiolokátorem typu JeN (Puff Ball) letounu typu Tu-16K-10 (Badger C).

K-10B – modifikace střely typu K-10S s instalací jaderné bojové hlavice o síle 200 až 600 kt na místo konvenční

K-10SD – pokročilá modifikace střely typu K-10S s prodlouženým doletem. Naváděcí systém této zbraně spolupracoval s radiolokátorem typu JeN-D (Puff Ball) letounu typu Tu-16K-10D Badger C) a Tu-16K-10-26 Badger C mod.).

K-10SDV – pokročilá modifikace střely typu K-10S. Tento model bylo možné vypouštět ve výškách mezi 1 500 ž 11 000 m nad vodní hladinou. V případě střel typu K-10S a K-10SD tomu přitom bylo mezi 5 000 a 10 000 m.

K-10SN – pokročilá modifikace střely typu K-10S. Střelu typu K-10SN bylo možné, na rozdíl od všech předchozích střel řady K-10, vypouštět ve výšce pouhých 500 až 600 m nad vodní hladinou. Naváděcí systém této zbraně přitom spolupracoval s radiolokátorem typu JeN-6-2 (Puff Ball) letounu typu Tu-16K-10N (Badger C).

K-10SNB – modifikace střely typu K-10SN s instalací jaderné bojové hlavice o síle 200 až 600 kt na místo konvenční

K-10SP – speciální modifikace střely typu K-10S s instalací aktivního rušiče typu Azalja na místo bojové hlavice. Tento model byl používán k elektronickému krytí letových trajektorií bojových verzí střel řady K-10. Šlo tedy o jakýsi jednorázově použitelný bezpilotní prostředek pro vedení REB. Jeho nosičem se přitom stal letoun typu Tu-16K-10P (Badger C).

Historie:  První vzdušný protilodní raketový komplex sovětské konstrukce vešel ve známost pod názvem Kometa a jeho součástí se staly dvě podzvukové okřídlené střely s proudovým pohonem typu KS-1 (AS-1 Kennel), vyhledávací a naváděcí radiolokátor typu K-1M Kobalt-M nebo Kobalt-P, naváděcí rádiová-povelová jednotka typu K-3 a čtyřmotorového pístový nosiče typu Tu-4K (Bull) nebo dvoumotorový podzvukový proudový nosič typu Tu-16KS (Badger B). Zatímco radarem typu K-1M Kobalt-M vybavený pístový letoun typu Tu-4K (Bull) byl do výzbroje VVS a VMF zařazen v roce 1953, proudový letoun typu Tu-16KS (Badger B), jehož zbraňový systém byl zase vystavěn na radaru typu Kobalt-P, se stal operačně způsobilým v roce 1955. Střelu typu KS-1 (AS-1 Kennel) bylo ale díky malé rychlosti (1060 - 1200 km/h), nevelkému dosahu (80 - 90 km) a nízké odolnosti naváděcího systému proti rušení už v době, kdy se stala součástí zbraňového arsenálu VVS a VMF, možné považovat za morálně zastaralou. Z tohoto důvodu VVS již v polovině 50. let přišlo se specifikacemi na kvalitativně nový raketový komplex této kategorie. Nástupcem Komety se přitom staly hned dva raketové komplexy založené na podzvukovém letounu typu Tu-16 (Badger), a to komplex typu K-10, jehož součástí se stala jedna nadzvuková okřídlená střela s proudovým pohonem typu K-10S (AS-2 Kipper), na radaru typu JeN (Puff Ball) vystavěný naváděcí systém typu K-10U a nosič typu Tu-16K-10 (Badger C), a komplex typu KSR. Ten se zase sestával ze dvou nadzvukových okřídlených střel s raketovým pohonem (na KPL) typu KSR (budoucí KSR-2), naváděcího systému typu Rubikon, který byl vystavěn na radaru typu Rubín-1 (Short Horn), a raketonosného letounu typu Tu-16KSR (derivát letounu typu Tu-16KS Badger B). Vývojem prvně uvedeného komplexu, K-10, byl přitom sovětský průmysl oficiálně pověřen dne 3. února 1955. První zkušební exempláře střely typu K-10S (AS-2 Kipper) ze zbraňového závěsníku letounu typu Tu-16K-10 (Badger C) odstartoval dne 28. května 1958. Tento exemplář zmíněné střely ale ještě postrádal instalaci naváděcí hlavice. V rámci závodních zkoušek bylo, mezi květnem a zářím roku 1958, vypuštěno celkem šest střel typu K-10S (AS-2 Kipper) na pozemní cíl, který se nacházel ve vzdálenosti 96 km. Zasáhnout zmíněný cíl se ale podařilo jen čtyřem z nich. Na zkouškách naváděcího systému střely typu K-10S (AS-2 Kipper) se ale podílela též celá řada tzv. vzdušných zkušeben. Jejich základem se přitom kromě letounů typu Li-2 (Cab) a MiG-19 Farmer (model MiG-19SMK) stal též vrtulník typu Mi-4 (Hound). Celý vzdušný raketový komplex typu K-10 byl ke státním zkouškám předán dne 21. listopadu téhož roku. V průběhu roku 1959 ze zbraňových závěsníků letounu typu Tu-16K-10 (Badger C) odstartovalo dalších 10 střel typu K-10S (AS-2 Kipper). Tomu mezi zářím 1959 a listopadem 1960 následovaly ostré střelby na vyřazená plavidla ze stavu Černomořské flotily. Za tuto časovou periodu bylo přitom vypuštěno celkem 20 střel typu K-10S (AS-2 Kipper). Svého cíle ale dosáhlo jen 10 z nich. Zbylých deset těchto střel cíl minulo v důsledku nějaké závady. Do programu státních zkoušek se kromě obou prototypů raketonosce typu Tu-16K-10 (Badger C) zapojily též dva letouny typu MiG-19SMK. Tyto stroje přitom zastávaly poslání vzdušné zkušebny naváděcího systému a v průběhu státních zkoušek mimo jiné podnikaly též simulované přepady hladinových cílů. Pro potřeby programu státních zkoušek bylo vyhrazeno celkem 34 střel typu K-10S (AS-2 Kipper). Instalací bojové hlavice byly ale opatřeny jen 3 z nich. První sériový exemplář této střely se ke svému prvnímu a zároveň poslednímu letu vydal v červnu roku 1960. Počáteční operační způsobilosti střela typu K-10S (AS-2 Kipper) dosáhla již v roce 1959, jako první zbraň této kategorie sovětské konstrukce s vysoce nadzvukovou letovou rychlostí. Celý raketový komplex typu K-10 byl do výzbroje VMF, které se nakonec stalo jeho jediným provozovatelem, oficiálně zařazen dne 12. srpna 1961. Mezitím, v roce 1960, bylo realizováno celkem 79 cvičných střeleb. V průběhu roku 1960 letouny typu Tu-16K-10 (Badger C) vypustily dalších 126 těchto střel. Tomu v roce 1962 následovalo dalších 147 cvičných střeleb. Počínaje rokem 1969 se střela typu K-10S (AS-2 Kipper) stala též součástí zbraňového systému letounu typu Tu-16K-10-26 (Badger C mod.). Naproti tomu nosiče této zbraně, které vycházely ze středně těžkého dvoumotorového nadzvukového letounu typu Tu-22 (Blinder) a těžkého čtyřmotorového turbovrtulového letounu typu Tu-95 (Bear), nakonec nepřekročily ani stádium projektu. Z výzbroje VMF byly přitom poslední střely řady K-10S (AS-2 Kipper) vyřazeny okolo poloviny 80. let.

Uživatelé:  pouze SSSR

Nosič:  Tu-16K-10 (‘Badger C’) - 1 ks a Tu-16K-10-26 (‘Badger C mod.’) - 1 ks

Naváděcí systém:  inerciální systém (autopilot typu JeS-3A) s rádiovou-povelovou korekcí a aktivní radiolokační samonaváděcí hlavice typu JeS-2 (navádění na odraz elektromagnetického záření naváděcí hlavice od cíle). Naváděcí soustava této zbraně spolupracuje s palubním radiolokátorem typu JeN (‘Puff Ball’). Od svého nosiče se střela typu K-10S odpoutává ve výšce mezi 5 000 a 10 000 m. V počáteční fázi letu se tato střela pohybuje ve výšce mezi 9 000 a 10 000 m. Ve vzdálenosti 100 až 110 km od cíle přechází do sestupného letu pod úhlem 15°. Poté, co se ke svému cíly přiblíží na 60 až 70 km, ale opět přechází do horizontálního letu. Letová výška střely typu K-10S v této fázi navedení přitom činí 800 až 1 000 m. V závěrečné fázi letu se však pohybuje v těsné blízkosti vodní hladiny. V počáteční a střední fázi letu je střela typu K-10S řízena autopilotem typu JeS-3. Letovou trajektorii této zbraně lze však upravovat prostřednictvím rádiové povelové jednotky. K aktivaci samonaváděcí hlavice typu JeS-2 dochází až ve vzdálenosti 10 až 16 km od cíle.

Pohon:  jeden proudový motor typu Tumanskij M-9FK (RD-9FK) s max. tahem 3 250 kp

Bojová hlavice:  K-10S/SN: tříštivo-kumulativní typu FK-1O o hmotnosti 1 000 kg nebo FK-1M s hmotností 940 kg; K-10SB/SNB: nukleární o síle 200 až 600 kt

 

 

TTD:     
Délka: 9,45 m 
Průměr těla:   920 mm
Rozpětí křídla: 4,18 m
Startovací hmotnost: 4 533 kg
Max. rychlost: 2 030 km/h
Dosah:  185 - 220 km

 

 

 

 

Poslední úpravy provedeny dne: 22.10.2011