Ch-27PS/-25MP (AS-12 Kegler)

Typ:  protiradiolokační modifikace taktické letecké protizemní řízené střely typu Ch-25 (AS-10 Karen)

Určení:  ničení pracujících pozemních radiolokačních stanic systémů protivzdušné obrany

Vyvinul:  Zvezda

Verze:

Ch-27PS – první sériově vyráběná modifikace střely typu Ch-27. Od protizemní střely typu Ch-25 se tento model odlišuje zejména instalací modifikovaných ovládacích ploch, pasivní radiolokační samonaváděcí hlavice (na místo poloaktivní laserové), motoru typu PRD-276 s větší zásobou tuhého paliva (na místo typu PRD-228), jedné lehčí, zato účinnější, bojové hlavice typu F27 (na místo dvou, příďové F25-1M a záďové F25-2M) a autopilota typu SUR-73 (na místo typu SUR-71). Špici prodloužené příďové partie trupu střely typu Ch-27PS tvoří kuželovitý dielektrický kryt pasivní radiolokační samonaváděcí hlavice. Naproti tomu do znatelně štíhlejší kónické špice trupu modelu Ch-25 je vetknut nevelký polokulovitý průzor optiky poloaktivní laserové samonaváděcí soustavy. Do výzbroje VVS byl tento model zařazen v roce 1980.

Ch-25MP – pokročilá modifikace střely typu Ch-27PS s unifikovanou konstrukcí draku s protizemní střelou typu Ch-25ML/MR. Do výzbroje VVS byl tento model zařazen v roce 1981.

Ch-25MPU – pokročilá modifikace střely typu Ch-25MP s instalací nové naváděcí hlavice, která vykazuje větším rozsahem frekvencí a vyšší odolností proti rušení, nového inerciálního naváděcího systému a lehčí bojové hlavice. Instalace nového inerciálního systému přitom tomuto modelu zajistila schopnost znovunavedení na cílovou RL stanici, která byla v průběhu naváděcího procesu krátkodobě vypnuta. Kromě toho střela typu Ch-25MPU vykazuje větším doletem. Do výzbroje VVS byl tento model zařazen v roce 1991.

Historie: 

Na počátku 70. let se ve zbraňovém arsenálu frontových letek VVS nacházela jedna jediná protiradiolokační zbraň, a to těžká taktická protiradiolokační řízená střela typu Ch-28 (AS-9 Kyle). Tato zbraň měla ale značně komplikovanou konstrukci a navíc byla poměrně velká a těžká. Díky tomu mohly její přepravu zajišťovat pouze bojové letouny těžší váhové kategorie. Proti střele typu Ch-28 (AS-9 Kyle) přitom hovořil též pohonný systém. Pohonnou jednotkou této zbraně se totiž stal raketový motor na KPL, který využíval vysoce toxické okysličovadlo. Z tohoto důvodu se již v roce 1972 rozeběhly práce na specializované protiradiolokační modifikaci tehdy úplně nové lehké taktické protizemní řízené střely typu Ch-25 (AS-10 Karen). Zmíněná protiradarová střela vešla ve známost pod označením Ch-27PS (AS-12 Kegler) a v původní projektové podobě se od svého vývojového předchůdce v podobě střely typu Ch-25 (AS-10 Karen) odlišovala pouze instalací poloaktivní radiolokační samonaváděcí soustavy v modifikované přídi trupu na místo poloaktivní laserové. V průběhu vývoje ale z této zbraně postupně vzešla střela kvalitativně nové konstrukce s celkově vylepšeným drakem, novým autopilotem, silnější pohonnou jednotkou a jednou lehčí, zato účinnější, bojovou hlavicí (na místo dvou menších - příďové a záďové). Protože se cílem střely typu Ch-27PS (AS-12 Kegler) měly stát radiolokační stanice celé řady různých protiletadlových raketových a dělostřeleckých systémů, součástí naváděcího systému této zbraně se staly hned dva typy vzájemně zaměnitelných naváděcích hlavic, PRGS-1VP a PRGS-2VP. Zatímco za pomoci naváděcí hlavice PRGS-1VP bylo možné napadat RL stanice s kontinuálním vyzařováním, naváděcí hlavice typu PRGS-2VP dokázala sledovat činnost RL stanic s impulsním vyzařováním. V průběhu továrních zkoušek, které se rozeběhly dne 29. ledna 1975 a byly završeny dnem 17. února toho samého roku, ze zbraňových závěsníků stíhacího-bombardovacího MiGu-23B odstartovaly pouze čtyři exempláře této zbraně v tzv. autonomní (pouze autopilotem řízené) verzi. První etapa státních zkoušek střely typu Ch-27PS (AS-12 Kegler) v konfiguraci s naváděcí hlavicí typu PRGS-1V se rozeběhla dne 8. srpnem 1975 a byla završena dnem 12. října 1976. Za tuto časovou periodu přitom ze zbraňového závěsníku pro tento účel speciálně upraveného MiGu-27 (MiG-23BK) odstartovalo celkem 28 zkušebních exemplářů této střely. Druhou etapou státních zkoušek, která byla zaměřena na prověření přesnosti naváděcího systému, střela typu Ch-27PS (AS-12 Kegler) ve výše uvedené konfiguraci prošla mezi 26. lednem a 8. červencem roku 1977. V průběhu druhé etapy státních zkoušek naváděcí hlavice typu PRGS-1V letoun typu MiG-27 vykonal dalších 14 střeleb. Státní zkoušky střely typu Ch-27PS (AS-12 Kegler) v konfiguraci s naváděcí hlavicí typu PRGS-2VP se rozeběhly dne 19. červnem a byly završeny dnem 13. říjnem roku 1977. V rámci státních zkoušek naváděcí hlavice typu PRGS-2VP přitom speciálně upravený MiG-23BK vypustil celkem 8 zkušebních exemplářů střely typu Ch-27PS (AS-12 Kegler). Za operačně plně způsobilou byla tato zbraň oficiálně prohlášena dne 2. září 1980. Mezitím, v roce 1978, byl zahájen modernizační program, který si kladl za cíl unifikovat konstrukci draku obou dvou zmíněných střel, protizemní Ch-25 (AS-10 Karen) a protiradiolokační Ch-27PS (AS-12 Kegler). To přitom mělo sebou přinést zefektivnění sériové výroby. Výsledkem zmíněného procesu se stal model Ch-25M (AS-10 Karen), který z konstrukčního hlediska vycházel z pokročilejší protiradarové střely typu Ch-27PS (AS-12 Kegler). Střela typu Ch-25M (AS-10 Karen) byla přitom v roce 1981 do výzbroje VVS zařazena hned ve třech modifikacích od sebe navzájem se lišících pouze způsobem navedení. Zatímco model Ch-25ML (AS-10 Karen) obdržel poloaktivní laserovou samonaváděcí soustavu, navádění modelu Ch-25MR (AS-10 Karen) obstarával pilot za pomoci malého joysticku prostřednictvím rádiové-povelové jednotky, protiradiolokační model Ch-25MP (AS-10 Karen) byl opatřen pasivní RL samonaváděcí hlavicí. Poslední protiradarovou střelou z řady Ch-25 se stal model Ch-25MPU (AS-12 Kegler). Střela typu Ch-25MPU (AS-12 Kegler) přitom představovala přímou reakci na nové raketové systémy PVO řady Roland a Cortale a na rozdíl od svých předchůdců byla opatřena naváděcím systémem, který obsluha napadené RL sanice již nemohla ošálit dočasným vypnutím. Do výzbroje VVS byl tento model zařazen v roce 1991. Přestože protiradiolokační střely typu Ch-25MP/MPU (AS-12 Kegler) vykazují nevalnými výkony, ve zbraňovém arsenálu frontových letek VVS se nacházejí, po boku pokročilejších a výkonnějších protiradarových střel řady Ch-58 (AS-11 Kilter) a Ch-31P (AS-17 Krypton), do dnešních dnů.

Uživatelé:  ČSSR, NDR, Polsko, SSSR, ?

Nosič:  Ch-27PS: MiG-27K/M/D (‘Flogger J’) - 2 ks a Su-17M3/M4 (‘Fitter H/K’) - 2 ks; Ch-25MP/ MPU: MiG-27K/M/D (‘Flogger J’) - 2 ks, Su-17M3/M4 (‘Fitter H/K’) - 2 ks, Su-22M4 (‘Fitter K’) - 2 ks a Su-24M (‘Fencer D’) - 4 ks

Naváděcí systém:  inerciální systém (autopilot SUR-73) a (výměnná) pasivní radiolokační samonaváděcí hlavice (navádění na elektromagnetické záření emitované cílem) typu PRGS-1VP (pro útoky RL stanice s kontinuálním vyzařováním) nebo PRGS-2VP (pro útoky na RL stanice s impulsním vyzařováním). Naváděcí soustava této zbraně spolupracuje s podvěsným pasivním lokátorem typu Vyjuga letounů řady MiG-27 (Flogger) a Su-17 (Fitter) a Fantasmagorija letounu typu Su-24M (Fencer D).

Pohon:  jeden raketový motor na TPL typu PRD-276

Bojová hlavice:  Ch-27PS/-25MP: kumulativně-trhavá typu F27 o hmotnosti 90,6 kg; Ch-25MPU: kumulativně-trhavá o hmotnosti 86 kg

 

 

 

TTD:    Ch-25MP Ch-25MPU
Délka s PRGS-1VP: 4,194 m  4,194 m
Délka s PRGS-2VP: 4,294 m 4,294 m
Průměr těla:   275 mm 275 mm
Rozpětí stabilizátorů: 0,76 m 0,76 m 
Startovací hmotnost: 310 - 320 kg 320 kg
Max. rychlost: ? ?
Dosah:    10 km 40 km

 

 

 

 Poslední úpravy provedeny dne: 15.10.2010