YJ-91

Letecká protiradiolokační řízená střela typu YJ-91 z dílny společnosti HAIG (Hongdu Aviation Industry Group) z Nanchangu není ničím jiným, než vylepšenou kopií ruské střely typu Ch-31P (RS-AS-17A Krypton). Číňané na počátku prvního desetiletí 21. století zakoupili okolo 200 těchto střel, spolu s víceúčelovými bojovými letouny typu Su-30MKK (Flanker G variant 1). Zatímco první ze 76-ti objednaných letounů typu Su-30MKK (Flanker G variant 1) PLAAF převzalo již na konci roku 2000, dodávky střel typu Ch-31P (RS-AS-17A Krypton) byly údajně realizovány až v letech 2002 až 2004. Do té doby se PLAAF muselo spoléhat pouze na střelu typu YJ-5, která vycházela ze střely raketového komplexu PVO typu HQ-61 (CSA-2). Tuto první leteckou protiradiolokační řízenou střelu čínské výroby bylo ale možné považovat za beznadějně morálně zastaralou techniku už v době, kdy vznikla. Z tohoto důvodu se střela typu YJ-5 nakonec stala součástí zbraňového systému pouze nevelkého počtu upravených podzvukových taktických bombardovacích letounů typu H-5 (Beagle), vycházejících ze sovětského letounu typu Il-28 (Beagle). Přestože střela typu Ch-31P (RS-AS-17A Krypton) představovala významný kvalitativní skok, PLAAF nebylo s touto zbraní zdaleka spokojeno. Hlavním terčem kritiky se stal naváděcí systém. Naváděcí systém střely typu Ch-31P (RS-AS-17A Krypton) se totiž sestával z několika vyměnitelných pasivních radiolokačních samonaváděcích hlavic majících omezený rozsah pracovních frekvencí, které bylo navíc možné navzájem zaměňovat pouze v prostorách výrobního závodu. Z tohoto důvodu čínská střela typu YJ-91 obdržela, stejně jako americká střela typu AGM-88 HARM, jednu jedinou samonaváděcí hlavici s širokým rozsahem pracovních frekvencí. Protože si vývoj požadované samonaváděcí hlavice žádal svůj čas, všechny střely typu Ch-31P (RS-AS-17A Krypton) mezitím Číňané upravili tak, aby bylo možné jejich samonaváděcí hlavice zaměňovat navzájem přímo u bojových útvarů. Před ruskou střelou typu Ch-31P (RS-AS-17A Krypton) má přitom čínská střela typu YJ-91 kromě instalace pokročilejší naváděcí soustavy navrch též v doletu. Dolet této zbraně je totiž o celých 10 km delší (120 km na místo 110-ti). Mezi první nosiče střely typu YJ-91 lze řadit SEAD speciál typu J-8G (Finback), který vychází z přepadového stíhače typu J-8H (Finback C), a nadzvukový stíhací-bombardovací letoun typu JH-7A (Flounder B). Zatímco prvně uvedený letoun byl do výzbroje PLAAF zařazen v roce 2005 (nebo v roce 2006), první exempláře druhého uvedeného letounu k bojovým útvarům dorazily v roce 2004. Provozovatelem letounu typu JH-7A (Flounder B) se přitom stalo PLAAF i PLANAF. Následně byla střela typu YJ-91 začleněna do zbraňového systému dalších bojových letounů. Později společnost HAIG vlastními silami vyvinula též protilodní modifikaci této zbraně. Protilodní YJ-91 se vyznačuje instalací aktivní radiolokační naváděcí hlavice (na místo pasivní). Protilodní YJ-91 údajně nese označení YJ-91A a s ruskou střelou typu Ch-31A (RS-AS-17B Krypton) nemá nic společného. Číňané si totiž žádnou střelu tohoto typu nikdy neobjednali, neboť nesplňovala představy PLAAF. Zatímco ruská střela typu Ch-31A (RS-AS-17B Krypton) se ke svému cíly přibližuje v malé výšce pouze v koncové fázi letu, čínská střela typu YJ-91 se pohybuje v malé výšce nad vodní hladinou po celou dobu letu. Díky tomu je obtížněji odhalitelným cílem pro obranné prostředky napadeného plavidla než ruská střela typu Ch-31A (RS-AS-17B Krypton). To bylo ale vykoupeno kratším doletem (50 km vs 70 km). Prvním nosičem této verze střely typu YJ-91 se stal letoun typu JH-7A (Flounder B).

Verze:

YJ-91 – protiradiolokační modifikace střely typu YJ-91 s instalací pasivní radiolokační samonaváděcí hlavice

YJ-91A? – protilodní modifikace střely typu YJ-91 s instalací aktivní radiolokační samonaváděcí hlavice

Uživatelé:  pouze ČLR

Nosič: YJ-91: FC-31, J-8G (Finback) – 2 ks, J-10B (Firebird B), J-10C (Firebird C), J-16 (Flanker N) a JH-7A (Flounder B); YJ-91A?: J-15 (Flanker K) a JH-7A (Flounder B)

Naváděcí systém:  YJ-91: pasivní radiolokační samonaváděcí hlavice neznámého typu (navádění na elektromagnetické záření emitované cílem) neznámého typu; YJ-91A?: aktivní radiolokační samonaváděcí hlavice (navádění na odraz elektromagnetického záření naváděcí hlavice od cíle) neznámého typu. Po odpoutání od nosiče je střela typu YJ-91 nejprve urychlena za pomoci prachového raketového motoru na rychlost M=1,8. Po jeho vyhoření, odhození a odkrytí čtveřice postranních lapačů vzduchu se zažehne letový náporový motor. Ten přitom zvýší letovou rychlost této zbraně až na M=4,5. Naproti tomu protilodní modifikace střely typu YJ-91 se ke svému cíly pohybuje podzvukovou rychlostí ve výšce ne větší než 20 m nad vodní hladinou. K aktivaci naváděcí hlavice dochází až v koncové fázi letu. To se již pohybuje ve výšce okolo 7 m. Vlastní útok pak probíhá letem ve výšce pouhých 1,2 m na vodní hladinou.

Pohon:  jeden náporový motor (letová jednotka) neznámého typu a jeden raketový motor na TPL (startovací jednotka) neznámého typu

Bojová hlavice:  konvenční o hmotnosti 90 kg

Poslední úpravy provedeny dne: 7.3.2019